Meč Templářů
Paul Christopher (p)
Meč Templářů nabízí vše, co bychom od napínavé četby čekali - tajemné šifry, historické konspirace, tajné společnosti, exotické lokace a také akční scény. Nabízí zábavnou a místy také poučnou četbu, které nechybí smysl pro humor a nadsázku. Hlavní postavou je vysloužilý podplukovník Dr. John Holliday, který na vojenské akademii ve West Pointu v New Yorku vyučuje historii. Život se mu změní ve chvíli, kdy spolu se svou mladou sestřenicí zdědí majetek po zemřelém strýci. Mezi zděděnými věcmi najde také starý meč, zabalený v nacistické vlajce. Později se zjistí, že meč byl nalezen přímo v letním sídle Adolfa Hitlera. Dvojice ústředních protagonistů se snaží zjistit, čím byl meč pro nacisty tak důležitý. Následně je však zapálen dům, který právě po strýci zdědili, a meč je ukraden. Podplukovníkovi se jej ale podaří získat zpět a postupně přichází na to, že se v něm ukrývá klíč k šifře, která údajně vede k templářskému pokladu…. . ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , PlejádaOriginální název:
The Sword of the Templars, 2009
více info...
Přidat komentář
Víc než Šifru Mistra Leonarda mi to připomíná knihy Steva Berryho, jen jsou o trochu méně propracovanejsi, občas jsem se musela do čtení nutit. Hrdinové mají z pekla štěstí, jejich protivníky většinou někdo zastřelí v pravou chvíli nebo se z ničeho nic objeví vhodný dopravní prostředek, který je dopraví do bezpeci. Taková trošku pohádka.
Solidní brakovka, která si jde přímo za svým. Zcela otevřeně parazituje na poptávce románů podobných Da Vinciho kódu (Dan Brown) a dává čtenáři to, co chce. Sympatické je, že si přitom nehraje na velkou literaturu, jako žánrově příbuzní Poslední Templář (Raymond Khoury) či Templářské dědictví (Steve Berry). Protivnou kalkulaci pak Paul Christopher vynahrazuje nadhledem, povedenými akčními sekvencemi a krátkým rozsahem.
Slabinou rychlokvašky je ovšem nedotažená logika příběhu, kdy se autor příliš nezabývá očividnými rozpory. Přišlo mi až škoda, že nevystavěl román čistě na akci a raději se zaměřil na nesmyslné putování po světě a odhalování konspiračního spiknutí přitaženého za vlasy. Čemuž korunu nasazuje laciné finále, připomínající to nejlepší z tvorby Edwarda Wooda.
Ale jak je to blbý, tak je to krásný, takže minimálně ještě po jednom díle skočím. Už jen proto, abych se dozvěděl, jakou že hru to autor hodlá hrát dál, protože svůj spektákl nečekaně rozjel jako na sebe navazující sérii.
Přes to všechno, co obal knihy slibuje, zůstává toto dílo pouze nekvalitní napodobeninou Brownova stylu. Kopírování Browna si nešlo nevšimnout, jakoby autor přímo dával na odiv svoje "opičení"...
Autorovy další knížky
| 1991 |  Jericho |
| 1988 |  Vlna |
| 2009 | Meč Templářů |
| 2006 | Michelangelův zápisník |
| 2010 |  Aztécký kodex |
Stále ještě existují na světě lidé, kteří znají detailně historii, orientují se v technických vymoženostech, umí se ubránit přesile vycvičených zabijáků a fungovat téměř beze spánku. Navíc zvládá komunikaci v několika jazycích, v pár dnech procestuje za vyřešením záhady několik zemí a přitom se stará, aby přežil nejen on, ale i jeho doprovod. Spousta mrtvých je pak zřejmě důsledkem nadpozemských schopností jeho protivníka, který ho dokáže stíhat v různých zemích a předvídat další kroky.
Příběh je to slabý, neuvěřitelný. Autor však psát umí, některé popisy míst i akcí jsou výstižné.