Ten, co kráčí se Smrtí
Barb Rýdl
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496696/bmid_ten-co-kraci-se-smrti-d7P-496696.png
4
161
161
Fantasy o postarším detektivovi, kterému se otevře svět prapodivné Smrti a dalších nadpřirozených bytostí. Svět kolem nás nesestává jen z toho, co máme před očima. Určité vrstvy jsou nám smrtelníkům do určité chvíle skryté. Jako had se mezi nimi proplétá svět Smrti a dimenze mnoha dalších nadpřirozených bytostí, které jsou tu od toho, aby nám sloužily. Detektiv Sam by k tomu dodal, že je to pěkná kravina. Jemu totiž nepřijde, že služba Smrti je něco, co bychom nutně potřebovali. Smrt sama by asi podotkla, že lidé umírat musí, jenže Sam si stejně myslí své. Jejich hašteřivý vztah–nevztah rozehrává děj tohoto paradoxního příběhu, kde se setkává uzavřená, introvertní, nabručená lidská bytost s upovídanou, zvídavou a téměř až rozkazovačnou Smrtí, která má slabost pro cabernet sauvignon. Jak na sebe tihle dva vlastně narazili a proč musejí sdílet společné chvíle?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha je velmi rozporuplná, a to v extrémních hodnotách. Začnu tou úplně nejkrásnější a nejúžasnější věcí, a tou jsou ilustrace. Výtvarná podoba knihy je naprosto excelentní, už jenom pro ni stojí za to publikaci pořídit.
Bohužel literární stránka, která je rozhodně důležitější, selhává v zásadních oblastech. Zase – co se mi líbilo nejvíc, byl samotný příběh. Velmi zajímavý, nečekané a důvtipně vyřešený. Tady se vkrádá oblíbené klišé – dobrý námět mizerně zpracovaný. Je hodně cítit, že se jedná o prvotinu.
Podstatnou závadou je úroveň redakcí a korektury. Pokud ve dvou řádcích narazím čtyřikrát na slovo „někdo“, už se naježím. Výrazy „dýl“, „bordel“ (ve smyslu nepořádek), patvar „wau“ (ačkoli rádoby nemoderní Smrt neumí ani používat mobil). Výraz „od nevidím do nevidím“ autorka nahradila obratem „dvacet čtyři sedm“ (ano, takhle bez slovesa a podobně), který použila tolikrát, že se mi vypálil do sítnice. Dále mi vadila ukecanost textu, určité informace se omílají stále dokola, věčné vysvětlování a poučování zabíjí čtivost. Navíc mi lezl na nervy zjevný ekoterorismus, byť je moderní. Země odmítne Bohu vydat hlínu na stvoření člověka, protože lidi jsou verbež, která páchá jenom zlo. Jako fakt? Myslí si to autorka i sama o sobě?
Další významnou závadou jsou postavy. Zobrazit personifikovanou Smrt není nijak objevné, na druhou stranu tato bláznivá, barevná varianta, která se stará víc o módní výstřelky než o případné zničení světa, je originální a bavila mě. Ovšem hlavní hrdina Sam byl nerudný, protivný padesátník, který se ještě ke všemu choval jako afektovaná, hloupá puberťačka. Upřímně řečeno se tak vlastně chovaly všechny postavy, což bylo například u tisíciletí starých bytostí minimálně zvláštní. Jednotlivé charaktery byly ploché a nepropracované, navíc jako přes kopírák. Ani k jednomu jsem si nevytvořila vztah, tudíž mi bylo dočista ukradené, co se jim přihodí. Opět hřebíček do rakve čtivosti. Dialogy, jak jsem naznačila, působily jako zaseklá gramofonová deska, nepřirozeně, úmorně. K tomu musím připočíst nevhodně zvolená jména. Peter byl ztracený mladík, dále také Samův příbuzný (bratranec?), Petersen jeho nadřízený. Alice Peterova kamarádka, Ali barmanka, s níž si Sam vyšel na rande, aby děvče následně zmizelo ze stránek a už se ani zmínkou nevrátilo.
Nejhorším problémem ale byl naprosto nezvládnutý narativ. Ačkoli se na stránkách dějí závažné věci, ani jednou se nepodaří navodit pocit napětí, nebezpečí, ohrožení. Sam nic neodhalí, Smrt mu všechno prostě jenom řekne. Pátrání probíhá v rytmu hopsání středoškolských roztleskávaček. K podobnému duchu ale zase schází dostatek humoru a vtipných hlášek. Vyšetřování Peterova zmizení, ačkoli se jedná skutečně o nejdůležitější zápletku, probíhá nanicovatě a prakticky jen na pozadí. Po dočtení jsem uvažovala, jaké kroky Sam provedl před objevením Smrti. Tuto linii autorka podle mého vůbec nedomyslela.
Abych jenom nenadávala, ještě zmíním věc, která se mi líbí, ale dnes už se moc nevyskytuje – názvy kapitol.
Ale celkově jsem hodně rozpačitá, a to bohužel spíš otrávená než nadšená. Snad se autorka vypíše a další zajímavé náměty zpracuje podstatně lépe.
Nápad dobrý, myšlenka a záměr taky, začátek vypadá nadějně, ale jak děj ubíhá, je to méně uvěřitelné a vlastně i méně zajímavé.
Postavy se proměňují pro mě nelogicky . Entity Smrt, Život by měly mít pevnější charaktery, ne?
Během týdne, který se v knize odehraje, poznáváme se Samem svět nadpřirozených entit jako jsou Smrt, Život, Čas... a zároveň pátráme po ztraceném dítěti.
Příběh má tedy dvě zápletky v chronologické dějové lince. Mimo děje nás v knize čeká spousta popisů - to mě bavilo, knihu jsem četla dlouho a tak jsem si poznávání světa hezky dávkovala.
Děj je vyprávěn v er-formě, ale obsahuje pár myšlenek na zpestření. Styl je jednoduchý, odlehčený, jasný a hezky se čte. Díky písmu a řádkování se kniha čte rychle. Vše je vysvětlováno srozumitelně a logicky (občas teda za mě až moc "pro blbce").
Postav je málo, nepletou se a každá je vážně unikátní. Moc se mi líbil vývoj vztahů mezi nimi.
Kniha je vtipná, bavila mě. Díky popisům Smrti a jejímu pohledu na náš svět jsem se nad mnoha věcmi často zamýšlela. V některých pasážích mnou i cloumaly emoce.
Nesmím zapomenout vypíchnout nádherné ilustrace. To byla pastva pro oči a krásně to doplňovalo příběh.
Hvězdičku strhávám za opravdu hodně nezodpovězených otázek a nedotažených věcí. To mě trochu mrzelo, že se mi nedostalo odpovědí na vše, co v knize bylo nakousnutý.
I tak ale knihu rozhodně doporučuji!
Na knihu z mestske knihovny jsem cekala temer rok, nakonec jsem si ji koupila. Namet je bozi, krasne ilustrace. Jen mi dlouho trvalo se zacist. Druha polovina knihy uz odsypala. Doufam, ze se brzy dockame dalsiho dilu.
Kdyby nebylo školy, kdo ví, kdy bych se k téhle knížce dostala. Na seminář ohledně dětské literatury jsme měli za úkol napsat esej na určitě téma, já si vybrala smrt v dětské literatuře. A z nějakého důvodu jsem si myslela že tahle knížka bude "dětská" a tak jsem si jí přečetla. A i když mi do toho seznamu nakonec úplně nesedne, stejně jsem si jí moc užila. Celé je to naprosto NÁDHERNĚ udělané, na každé dvoustraně je nějaká ilustrace, což bylo prostě krásné. Předsádky, názvy kapitol, tajemné písmo, ach. Na téhle knížce je kus práce a já moc doufám, že se autorce podaří vydat i další díly. Mimo to grafické zpracování mě ale bavil i příběh jako takový. Nevrlý hlavní hrdina, který je zvědavý a kvůli tomu teď musí žít se Smrtí. Boží. Samotnou mě to v průběhu knížky přimělo se nad smrtí několikrát zamyslet a v něčem mi to svým způsobem dost pomohlo. Líbí se mi, jak to má autorka všechno vymyšlené a moc doufám, že se dozvím ještě další věci, otázek mám spoustu. Ale zároveň tu není úplně otevřený konec, což velmi cením. Knížka ale není jen o smrti, jsou tu i jiné zápletky (třeba detektivní) a vlastně jich je hned několik, což mě moc bavilo, nikdy jsem se totiž nenudila. Několikrát jsem se u toho i zasmála, což byl jen příjemný bonus. Navíc se to díky velmi volné vazbě skvěle čte. V češtině není normou, aby se přímá řeč sázela s vynechanými řádky, takže chápu pokud s tím mají ostatní při čtení problém. Po chvilce si ale zvyknete a já to pak spíše ocenila než cokoli jiného. Líbilo se mi i to, jak autorka využívala ilustrace k tomu, aby nám dovysvětlila nějakou situaci a také to, že ilustrace vždy byly na správném místě. Kolikrát se mi u knížek stalo, že ilustrace byla na jiné stránce a já pak nevěděla k čemu se vztahuje, tady ale byla vždycky přesně tam kde jsem jí potřebovala. Moc krásná knížka, ať už po příběhové nebo vzhledové stránce.
Ahojte
Dnes by som Vám chcela predstaviť jednu knižočku, ktorá Vám poviem, že so mnou teda riadne zamávala a ešte dlho bude vo mne rezonovať...
Keď sa mi dostala do rúk, nevedela som sa vynadívať na knihu a nedokázala som ju pustiť z rúk, pôsobila na mňa doslova magicky...
Kniha obsahuje veľmi zaujímavé myšlienky a aj ilustrácie (ktoré môžte vidieť na druhom obrázku) vo vnútri knihy sú tak nádherne, že knihu som si objednala do svojej knižnice už priebehu čítania príbehu, čo sa mi veľmi často nestáva...
"Smrt umí být ledacos, krutá, tichá nikdy však ne sobecká"
"Cest je velké množství a koncú ješté víc než začátkú"
Možno to bude znieť trošku morbídne, ale počas čítania knihy som sa neraz zamyslela nad tým, ako vlastne vyzerá smrť? A prečo ju my ľudia vykresľujeme vlastne ako niekoho, kto je odetý celý v čiernom a s kosou v ruke? Odkiaľ to vlastne prišlo? Čo ak vyzerá úplne inak a je dokonca odetá vo farebnom oblečení a nie je taká zlá ako ju vnímame my ľudia? Smrteľníci?
Som veľmi rada že som mala možnosť si knihu prečítať...
(knihe by som dala aj väčšie hodnotenie ak by sa dalo, pretože ona si to naozaj zaslúži)
Nápad na téma super, ilustrace knihy boží, jen mi nesedl styl psaní. Byl trochu kostrbatý, takový plochý, chování Sama jsem někdy nechápala, ale hodně myšlenek Smrti mě zaujalo a párkrát jsem se i zasmála. Smrt mi byla hodně sympatická, celkově to pojetí Smrti mi přišlo skvělé. Ke čtení jsem se ke konci už musela nutit. Ale jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.
Pro mě bohužel zklamání...
- Sam je po celou dobu otrávený nebo ho něco štve, Smrt se zase pousmívá a říká, že je Smrt
- drtivou většinu příběhu se něco vysvětluje
- všechno je řečeno, máloco je ukázáno nebo ponecháno na čtenáři, aby mu to docvaklo
= dvojité mínus je ta habaďůra s prologem
(- řádkování)
+ krásné ilustrace
+ nápady
Autorce držím palce s dalším dílem, ve spolupráci s redaktorem by mohla vzniknout knížka hezká nejen obrazem, ale i písmem.
Kniha zaujala ilustracemi, ale ani ty nevyvazi plochy a nedotazeny pribeh. Vadilo mi opakovani slov a celkova posloupnost pribehu nedavala moc smysl.
Když bych hodnotila jen samotný příběh a jeho zápletku, tak bych nedala takové hodnocení. Na celé knize je totiž nejlepší samotná Smrt a její myšlenky, hlavně tedy oceňuji názor na feminismus. V celé knize jsou překrásné barevné ilustrace, stránky mi ubíhaly pod rukama a bavilo mě poznávat fantasy svět.
Tohle mě bavilo. Hlavně barevně ta knížka vypadala, jako že ji četl někdo ve škole pod lavicích a ve volných chvílích zdobil.
Achjo, na tuhle knihu jsem se těšila a nakonec z ní vyplynulo tohle...
Začnu pozitivním - líbí se mi autorčina kreativita ve formě ilustrace, určitě to bylo milé dokreslení situace. Autorka má také zajímavě vymyšlený svět. Taky se mi hodně líbily oddělené odstavce, kniha se tak velmi rychle četla a stránky mi pod rukama jen lítaly.
Kniha slibovala detektivní práci se Smrtí a Samem, no to se tam prostě neděje.
Autorka - respektive Smrt nám v příběhu podsouvá, že vše co se událo je otázka jednoho týdne a to prostě se vším tím dějem nějak nesedí, ale to je spíš osobní pocit.
Do půlky knihy nadbytečné využívání "ok" v přímé řeči, toho se prostě nedalo nevšimnout. Od půlky knihy to bez "ok" autorce již fungovalo, nechápu, že to nešlo od začátku.
Místy byly velmi strohé až chudé věty.
O Mezi světě a celkově pravidel tohoto světa se dozvídáme skrze přímou řeč... Na můj vkus v jedné přímé řeči někdy bylo až moc informací najednou místo toho, aby se rozložily po celé knize. Anebo odpovědí bylo pouze "to je moc složité"...
Kniha měla z mého pohledu velký potenciál, který byl v prvním díle za mě z části pohřben. Možná se tento potenciál zlepší nebo vrátí průběhu dalších dílů, což já nezjistím, jelikož nemám v plánu se k autorce či knihám vracet. Pro mě byla kniha velkým zklamáním, jelikož jsem do ni vkládala velké očekávání.
Závěr: nejde o složitou knihu - je jednoduchá a rychlá. Spíš na odpočinek, vůbec u ní nemusíte používat hlavu, místy se zasmějete, místy se budete nudit.
Čekala jsme víc detektivku s mytologickými postavami, než vlastní výklad mytologie.
Ač se to nečetlo špatně, na pár místech jsem se zasmála, a grafická úprava knihy je vážně vymazlená, jsem trochu zklamaná. Detektivní linka byla hodně na pozadí. Tak moc, že se ji až zdráhám označovat za detektivní. A celkové napětí knihy vlastně nulové, druhou třetinu knihy jsem se i trochu nudila. Tolik ke zklamaným očekáváním.
Kdybych do knížky šla pro pohodové čtení s nevšedním výkladem mytologie, byla bych spokojená.
Jestli se objeví i pokračování, ráda si ho přečtu. Třeba se i trefím v očekáváních :)
Co musím vyzdvihnout nejvíce je grafická úprava knihy. Takhle pestrou knihu jsem ještě v ruce nedržela, kniha lahodila mému oku a barevné ilustrace nádherně doplňovaly příběh.
Tak jak je pestře barevná kniha, tak přesně taková je i Smrt. Nečekejte žádného kostlivce s kosou, Smrt z této knihy je neuvěřitelně upovídaná a extravagantní dáma a věřím, ze si ji zamilujete stejně jako já.
Příběh má detektivní zapletku, podkreslenou hned několika příhodami z různých světů. Jedna ze zápletek nás i hezky naladí na druhý díl, který doufám přijde co nejdříve.
Pokud je opravdu smrt taková jako v této knize, tak se na tu svoji smrt těším. Každý zvelebuje život a na smrt tak nějak zapomínáme. Miluju tohle téma a celkově příběhy související se Smrtí. Zde je opravdu úžasná ale ne dokonalá bytost, je to bytost která má ráda humor a je i omylná, což se mi líbí. Dokonalost je prostě nepřirozená a nemám ji u postav ráda.
Knihu doporučuji všem, co si libují v crazy účesech, všem co si dovolí sklenku vína před spaním a všem těm, co na smrt zapomínají.
Samovi se blíží padesátka. Typický detektiv, co se věnuje jen své práci a ignoruje svou rodinu. Mezi tu nejbližší patří bratr Will a babička Anna. Té už nezbývá mnoho času a při posledním setkání předá Samovi dřevěnou truhličku, která se dědí z generace na generaci. Klade mu na srdce, že ji musí opatrovat, ale zároveň ji nikdy nesmí otevřít. A co se stane, když někomu řeknete, že nemá něco dělat? Samozřejmě to udělá. Babička ho varuje, ale Sam všechno nadpřirozeno považuje za kravinu. Nevěří bláznivým povídačkám. Jenže vše se pro něj brzy stane až příliš skutečným. Stane se tím, co kráčí se Smrtí.
Kniha je vyprávěna v er formě z pohledu Sama. Kniha má větší formát a čtení vám možná chvíli zabere, ale to nevadí. Kniha má nejen originální příběh, co si užijete, ale její grafické zpracování je pastva pro oči. V knize nenajdete jedinou stránku, kde by byla jen klasická černá na bílé. Jsou zde desítky ilustrací nebo jen barevná ohraničení. Vše z rukou autorky. Neodtrhnete se od barev v knize, ani od myšlenek ukrytých v příběhu.
Smrt tu není jako postava v černém a s kosou. Je to zhruba třicetiletá žena, která neustále mění svůj vzhled a oblečení. Obojí vždy hýří křiklavými barvami. Ve spojení s uzavřeným a introvertním Samem, vytváří upovídáná, zvědavá a často vzteklá Smrt, dokonale vtipnou dvojici. Veškeré nadpřirozeno je zde vysvětleno srozumitelně, logicky a uvěřitelně. Celý svět si hned oblíbíte.
Vedle Smrti nechybí zmínka o postavách Života, Času a Osudu, i když ne všechny dostaly svůj prostor. Čekají nás ale ještě dva díly. Konec knihy mě dostal, protože i já napjatě čekala, co se stane. A stejně jako Sam s Lucianem, jsem byla převezena. O to víc se těším na pokračování.
Ilustrace mě bavily. Autorce to muselo dát spoustu práce. Příběhem jsem zpočátku byla naprosto unešená, protože to bylo tak své, jiné a barevné. To udržovalo pozornost. Ačkoli jsem byla naladěná, že půjde o detektivní pátrání, úplně se to tam ztratilo. Občas to vyplulo na povrch jako mastné oko, aby čtenář nezapomněl. Více převážilo seznamování se světem nadpřirozena skrz dialogy. Co je na začátku supr boží, ke konci už ztrácelo šmrnc a já si říkala: "Hej! A kde je ta detektivní práce?" Ke konci knížky jsem se až nudila a očekávanou katastrofu jsem prostě nikomu nevěřila. Zvraty, drama, emoce, napětí se nekonalo. Postrádala jsem pocit, že bych rozlišila Londýn, Austrálii a Paříž, kdybych zavřela oči. Sam vším tak nějak proplul. Příběhu to sice nechybělo, ale přišlo mi zvláštní, že nejde poznat, kde Sam bydlí.
(SPOILER)
Tuto knihu jsem četla dlouho. Ne však proto, že by mě nebavila. Ale přesně naopak-koupila jsem si ji už kvůli vzhledu. Jo-přesně takové knihy totiž my knihomolové musíme vlastnit v knihovně. Jenže mít doma pětileté dítě, co po té knize jde taky jako vosa po bonbóně... no co mám říkat-začátek knihy jsem četla mooooooockrát :-)
Naštěstí existují i eknihy a tam konkurence v tabletu je velká, takže Monička se konečně začetla do knihy-Ten, co kráčí se Smrtí od Barb Rýdl.
Chvalozpěvy na kresby jsou jasné, ale co samotný příběh? Přiznám se, že miluju v knihách hluboké myšlenky, co nás nutí se zamyslet. Těch je v knize opravdu dost (jo, dík, napadl mě kvůli tomu další příběh do knihy-snad si ho v příštím životě budu pamatovat :-)).
Ve chvíli, kdy se začteme do fantasy světa pohledem autorky, a sžijeme se Smrtí, která je prostě jiná-zábavná, barevná a paradoxně sympatická bytost, začneme hltat plnými doušky příběh detektiva Sama-vhodný protiklad. Je silná osobnost a ideální parťák Smrtky. Přimícháme-li k příběhu detektivní zápletku a špetku - já to nazvu překvapením a vtipnou kombinací - a jo, nerada lítám v letadle , ráda bych zkusila jiné přemísťování, vyjde z toho kniha, kterou nikdy nepošlu do kolovrátku <3
Není zde zmíněno, kolik Smrtek v tomto světě je-třeba máme každý tu svou. To si myslím, bude dovysvětleno v pokračování, které si rozhodně nenechám ujít
„Asi tušíš, že zlatá barva je spojená se sluncem a dnem, tedy s Životem; a stříbrná symbolizuje měsíc, noc, Smrt. Jenže ty barvy se taky spojují s mužem a ženou. Slunce muž, měsíc žena. My jsme ale všechny ženy. Jde to ovšem hlouběji. Mužská energie – sluneční, denní,
zlatá – je spojená s levou hemisférou, tou analytickou a logickou. Ženská – mě-s íční – pak s pravou hemisférou, intuitivní, kreativní a emoční.“
Doporučuju!
Pokud se nepletu, tak to byla má první fantasy kniha s tématem smrti, její pojetí v této knize je více než originální. Obecně je známo, že smrt rozhodně není nic pozitivního, leckteří si myslí, že je to konečná, zkrátka, když se řekne slovo "smrt" asi nikdo se neusměje, ale u smrti v této knize ano. Je tu vykreslena jako žena mnoha tváří, převleků a hlavně vůbec ne takovou krutostí, jakou je známa. Námět velmi zajímavý, jediné co bych knize vytkla je, že kdyby měla o 100 stran méně, tak by možná byla více úderná, čtivá, ale i přesto se mi kniha celkem líbila. Co ale musím vyzdvihnout je grafické zpracování knihy, krásnější ilustrace jsem v žádné jiné knize neviděla.
I když jsem nevěděla co od knihy čekat, jsem byla mile překvapena. Oddělené odstavce se hezky četli. Kniha byla doplněna pro mě nádhernými ilustracemi. Jak je tu popisována smrt je úplný opak je všude zmiňována a vykreslena. Příběh hezky plynul a někdy jsem se usmívala a někdy skoro slza ukápla.
Ten, co kráčí se Smrtí
Knihu už jsem měla dlouho doma a na přelomu roku mám vždy takovej elán rychle dočíst resty, abych do dalších let vstoupila s co nejmenším počtem ležáků.
A musím říct, že mi příběh neskutečně padnul do noty. Smrt je naprosto perfektní postava, líbilo se mi, jak jí autorka uchopila, že je bláznivá, barevná, ale zároveň vznešená a děsivá, když odhodí křiklavé oblečení.
Hlavní hrdina byl krásný kontrast ke Smrti, ať už svým vzezřením, tak přístupem k životu. Klobouk dolu za to, jak se vlastně vypořádal s celou tou neskutečnou situací. Jediný, s čím jsem válčila je věk. Já mu tu skoro padesátku nevěřila a pořád jsem si ho škatulkovala na tricátníka.
Kniha se otírá o mnoho témat, hlavně s vnímáním smrti, což je tak trochu pochopitelné, ale také obsahuje různá rodinná zázemí a hledání cest a místa v kruhu ne jen pokrevních příbuzných. A to se mi hodně libilo, jak smrt vnímá rodičovství.
A samozřejmě nesmím zapomenout vychválit do nebes tu grafickou stránku. To je prostě poklad. Každá strana je stejně barevná a hravá jako sama Smrt. A pokud jsem se dobře dívala (a přiznávám, že jsem se na každé stránce pozastavila), tak je každá ilustrace originál a nikdy nenajdete dva stejné obrázky. Už jen kvůli té práci stojí kniha za pozornost.