Teorie a realita právní interpretace
Lukáš Hlouch
Publikace je dalším vstupem do teoretické diskuse probíhající v posledních letech o problematice právní interpretace a právní argumentace. Přináší teoretickou analýzu některých stěžejních otázek souvisejících s problémem poznávání práva, přičemž zároveň směřuje k praktickému užití těchto teoretických úvah v prostředí aplikace práva (soudního a správního rozhodování). Jednotícím myšlenkovým základem celé práce je hermeneutický pohled, který přirozeně nastoluje provokativní otázky, jaké jsou vlastně podmínky právního porozumění, jakou roli hrají lidské poznávací determinanty v právním porozumění (tzv. předvědění a předporozumění) a zda je možno dospět právní interpretací vždy k jedinému správnému řešení právních případů (smyslu práva). Praktický rozměr publikace přinášejí analyticky zpracované případy ze současného českého soudního rozhodování vrcholných institucí (zejména Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu), které odrážejí autorovy vlastní zkušenosti z právní praxe.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2021 | Listina základních práv a svobod. Komentář |
2014 | Aktuální otázky metodologie právního myšlení |
2017 | Praktikum z právní metodologie |
2011 | Teorie a realita právní interpretace |
2024 | Právní argumentace |
Jsem až překvapen. Vynikající kniha! Kvalitou, pokud jde o literaturu řadící se výhradně k právní metodologii, lze ji řadit po bok knihy Melzerovy, je to tedy opravdu nadprůměrný výkon v našem prostředí.
Na poli právní hermeneutiky je to unikátní počin, zabývá se jí snad nejdetailněji. Jistě, je to patrně nejoblíbenější autorův obor, není se čemu divit. Kniha však rozhodně nezůstává jen u ní. Vedle Sobkova působení snad nejdůsledněji rozebírá Habemasův a Alexyho pohled na diskursivní teorii. Už to obé by patrně stačilo k zařazení knihy k předním kouskům české metodologie.
Autorův teoretický rámec je však širší. Velice detailně (na poměry) rozebírá některé vůdčí prvky v moderním myšlení (mj. o jazyce), které hýbou nejen českým právním diskursem (potud, pokud je například de Saussurova práce mezi právníky známá), čímž si zakládá mnohem silnější fundament, než je u nás typické. Zmíněný Melzer například úžeji vychází z germánského myšlení o právu, Hlouchův pohled je v této věci podstatně širší. Sobek zase vychází důraznější z analytické právní tradice, kontinentální myšlení přinesené důsledněji Hlouchem je tedy osvěžující. Jedná se vlastně o opravdu sympatickou syntézu náhledů na právo která je informačně silná.
Jistě, nemusím souhlasit se vším. Některé hranice mezi interpretačními metodami bych načrtl jinudy, vcelku zásadně se mi nelíbí představa „nadstandardních“ interpretačních metod – eurokonformního výkladu apod. Problém mohu mít s interpretačním „testem správnosti“. Budiž to však označeno za poměrně marginální rozdíly. Markantním rozdílem je snad celkově jinudy zaměřený směr uvažování o právu mezi mnou a Hlouchem, to ale v tomto případě nemůže být překážkou kladného hodnocení knihy. Ta je totiž zkrátka vysoce kvalitní.
Abych byl důsledný, čtenářsky je, hádám, poměrně náročnější. Hlubší teoretický základ ji činí méně čtivou, než tu Melzerovu – což vychází i z Hlouchova širšího záběru, zdroj myšlení ji pak v některých částech dělá méně přehlednou pro čtenáře, než jsou díla Sobkova. To je ale celkově rozdílným stylem, není to její vada. Sakra, jak mě je líto, že ji nemám doma…