Teorie morfické rezonance

05.09.2022

Komentář k této knize bude zmatený, plný odboček, protože zmatený a plný odboček je i můj příběh s touto knihou.
V první řadě chci podotknout, že jsem prozatím dočetl jen knihu samotnou, dodatky, které jsou součástí mého vydání, si ponechám na později; ovšem komentář píši nyní, neovlivněn recepcí teorie a recenzemi na knihu samotnou.
Kniha mne životem provází již celou řádku let. ani nevím, jak je to dávno, co jsem ji poprvé četl. Jisté je, že když kapela K25A vydala stejnojmenné album, věděl jsem již odkud vítr fouká a členy kapely znalostí, minimálně, jménem autora zaskočil. To se psal rok 2009.
Jenže! Já tehdy té knize vůbec nerozuměl, zdála se mi neskonale složitá, ale hustá - už jenom ten titul! S takovou knihou v podpaždí udělá vždycky člověk parádu, a o to mi vlastně šlo... Zbyla jen mlhavá představa o jakési ovlivňující interdruhové rezonanci.
I přes tuto povrchnost mi kniha stále ležela hluboko v srdci a dobře jsem věděl, že se k ní, dříve nebo později, vrátím.
Mezitím jsem zestárl, to je jisté, možná zmoudřel, nevím, ale minimálně se posunul v tom, že dnes nosím čtenou knihu v krásném plátěném obalu, již mi nezáleží na tom, aby ostatní věděli, co čtu. (Ostatně, ve většině případů jim to ani nesděluji...).
Naučil jsem se knihy číst - vytrvat, poprat se i s těžkým tématem, dát autorovi šanci do poslední stránky; a taky jsem toho mnohem víc přečetl obecně.
Tak jsem jednoho dne četl Maoreho Hudbu v číslech a narazil na báječné vysvětlení rezonance dvou stejných ladiček - a vzdáleně pochopil, co jsem u Sheldraka nedočetl a neuzmul... Bylo jen otázkou času, kdy se mi Teorie morfické rezonance opět dostane do ruky.
A Časem jsem se i zabýval - objevil a prostudoval jsem Rovelliho Řád času, amatérsky se zamiloval do kvantové fyziky a přečetl všechny tři Rovelliho české překlady...
Takto nečekaně dobře teoreticky vybaven jsem se konečně vrátil na začátek a konečně získal onu komentovanou knihu a s vervou se do ní pustil....
No. Nebýt té předchozí průpravy, nevím nevím, Rupert holt není tím správným popularizátorem vlastní myšlenky. Ale!
Ta teorie má hlavu i patu, shledávám na ní ledacos platného, ne nadarmo ji RS publikuje po své návštěvě Indie, neboť to má, myslím, hlubokou souvislost, a nalejme si čistého vína: Einsteinova teorie gravitačního pole též nebyla okamžitě, a bez výhrady přijata, a dnes na ní stojí další z řádných teorií, ta o kovariantním kvantovém poli...
Rezonujeme, ať se to někomu líbí nebo ne. Snad jen ten výkladový skok v závěru knihy, kdy Rupert, zřejmě pln nedočkavosti, opustí améby a rovnou se pustí za člověkem, je, řekl bych, poněkud zbrklý.
Zkrátka a dobře, i když to zní (ať už zvukově, či významově) celé šíleně, budeme o tom, pokud budeme chtít, alespoň chvíli přemýšlet! A to mnohdy, jak ze zkušenosti dobře víme, docela bolí. Vesmír, tón, Óm.
UPDATE 8/9 téhož roku: Myšlenková ekviriblistika, kterou nyní míním předvést je spíše paměťovým záznamem pro pozdější, retrospektivní, potřebu, než veřejná prezentace, neboť názory, které si sem zaznamenám, nejsem s to efektivně obhájit....
Inu, dočetl jsem i dodatky; nutno podotknout, že jejich výběr je veden samotným Sheldrakem, což značně snižuje jejich výpověď, ale zároveň velmi efektivním způsobem posouvají prezentaci a vnímání komplikované, a značně kontroverzní teorie. Důležitým momentem jsou dvě kritické polemiky od D. R. Newtha a L. Wolpert, s nimž lze v mnohém souhlasit a dokonce se dá vytušit, že se z nich samotný RS poučil, což dokazuje nejen v následné diskuzi s Davidem Bohmem, ale i v prezentaci experimentů a nejvíce, v příloze k českému vydaní, v přednášce z roku 1992, kde již svou teorii prezentuje srozumitelně, fakticky, zasazenou do historického kontextu, na zajímavých příkladech - teorie morfické rezonance uzrála.
Jeden fakt ale zůstává v knize pouze okrajově "nakousnut", a přitom si myslím, že je pro pochopení celé teorie zcela zásadní.
Celá teorie vzniká, dle životopisu RS, při pobytu v jihoindickém ášrámu, je věnována Bede Griffithsovy, benediktinskému mnichovy, žijícím a působícím tamtéž.
Již v úvodu tohoto komentáře jsem zmínil Eli Maoreho, jeho definici rezonance:
Vysvětlením je jev zvaný rezonance, schopnost vibrujícího tělesa rozeznít jiné těleso souhlasnými vibracemi, tedy za předpokladu, že mají přesně stejnou přirozenou frekvenci. Ale pokud frekvenci jedné z ladiček sebeméně změníte, rezonance nenastane; druhá ladička na volání svojí družky neodpoví.
Po přečtení těchto dvou vět jsem v první řadě pochopil, co RS na 200 stranách nevysvětlil a rovněž mi došlo, a zde se velice omlouvám všem, kdož jsou vidoucí, že indické ÓM není pouze zvuk, ale hlavně tón - vibrace vedoucí k naladění na souhlasnou frekvenci s něčím, co neumím pojmenovat, s čímž bych měl mít stejnou přirozenou frekvenci...
Jestli Rupert Sheldrake pod vedením Bede Griffithse v jihoindickém ášrámu meditoval ÓM nevím, ale osobně tomu věřím a tuším, že je zde zakopán pes celé pozdější teorie.

01.08.2018

Tak tohle byla ta nejnáročnější kniha, kterou jsem letos četl. Kniha nemá žádný úvod, ve kterém by se obtížnost postupně zvyšovala. Je hodně náročná už od začátku. Původně jsem si myslel, že to bude něco jako biologie a esoterika dohromady. Jenže je to těžkopádně napsaný vědecký esej. Před jeho čtením byste měli zvládat základy biologie, genetiky, DNA, kvantovou fyziku, filozofii vědy a filosofii biologie.
Kdybych sem tam nečetl naučnou literaturu, tak bych to fakt nedal. Takže jsem si to vůbec neužil a čtení vyžadovalo maximální pozornost a dohledávání některých věcí na internetu. Autor na začátku zmiňuje nedostatky současného vědeckého poznání v biologii. Vytváří nové vědecké paradigma, které má vliv jak na fyziku částic a chemii, tak na živou přírodu, zvířata a nakonec chování člověka. Nebudu to nijak natahovat, zkrátka se snaží začlenit astrální svět do vědy.
Prostě úlet.
Už od začátku jsem si lámal hlavu, proč je to tak těžce vysvětlené. Proč ta teorie není podaná více srozumitelněji. Kdo něčemu skutečně rozumí, dokáže jednoduše vysvětlit i složité teorie. A tady najednou ne. V polovině jsem pak přemýšlel, zda to tak není napsané záměrně, aby to vypadalo jako věda. Bohužel osobně to nedokážu posoudit, protože mi chybí hlubší znalosti. Vůbec se však nedivím, že byla jeho teorie oficiálně odmítnutá. Dokonce reakce časopisu Nature by se dala označit za agresivní. Asi se to dotklo ateistického cítění autora úvodníku.
Napadlo mě, kouknout se na české stránky Spolku Sysifos a heslo Morfická rezonance se zde skutečně nachází:
http://www.sysifos.cz/index.php?id=slovnik&act=zobrazit&idd=&pismeno=&vyraz=1189079595&heslo=Morfick%E1%20rezonance
(Nemám však dojem, že by autor Hodnocení Sheldrakeově knize porozuměl nebo ji aspoň celou přečetl.)
Aspoň pro mě je kniha totální zjevení. Šílenost. Absolutně jsem netušil, že narazím na fyzikální popis části astrálu. Sheldrake popisuje určité esoterní principy fyzikálně. Něco jako Platonův svět idejí matematicky. Opravdu nevím jak to popsat. Sheldrake teorii nazval Hypotéza formativní kauzality. (Pro znalé Jákobova žebříku: že by malchut světa jecira?)
Bohužel jsem skeptický. Ani já nevěřím, že uvedené experimenty jsou proveditelné takovým způsobem, že by mohly morfickou rezonanci potvrdit nebo vyvrátit. Při současných možnostech to podle mě není možné.
Kdysi vědci nevěřili na schopnost lucidního snění, tak jako v minulosti na podvědomí. V esoterice to je sice běžná věc, ale vědci to odmítali. Pak byla tato schopnost pomocí fMRI prokázána a vědecky se podařilo tento fenomén potvrdit. Tak jako kdysi podvědomí. Jenže prokázat astrál je naprosto něco jiného.
Shledrake napsal svou knihu příliš brzy. Mindfulness, memetika, psychedelika, duševní zdraví – paradigma se začíná postupně měnit. Ale komu doporučit tuhle knihu netuším. Kdyby ji pojal čistě esotericky, tak by si to možná své čtenáře našlo. Takto je to dnes prakticky neznámá záležitost, která se objevila začátkem 80. let a pak zmizela. Což se vlastně stalo i u podvědomí. Asi se tento osud bude opakovat.
Podle mě je to nevhodné jak pro esoteriky, tak pro ateisty. Nechci ani jednu skupinu podceňovat, ale duchovně zaměření lidé se podle mě budou v knize ztrácet. Bez vědeckých základů je kniha nečitelná. Ateistům možná leccos uteče, protože neberou na vědomí existenci astrálního světa. Na čtení této knihy musí mít člověk otevřenou mysl a hlavně znalosti. Koho by to možná mohlo zaujmout, tak intelektuály. Ty by ta těžkopádnost třeba potěšila. Kniha je totiž skutečně velmi inspirativní. Na esoteriku dojde až úplně na konci na 3 stránkách.
Pro všechny zájemce o změnu paradigmatu absolutní povinnost!
Konec knihy uzavírají různé reakce a komentáře k jeho knize a rozhovor. Je tam tedy i ten článek z časopisu Nature. Reakce jsou jak pozitivní, tak i negativní. Bohužel jsem měl silný pocit, že byly vybrány zaujatě. Kritické komentáře jeho oponentů jsou emotivní až agresivní a to ho pak staví do lepšího světla. Bohužel díky těžkopádnému podání a špatné čitelnosti jen 70%