Teorie spolehlivosti
Ivan Diviš
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12086/bmid_teorie-spolehlivosti-oYw-12086.jpg
5
27
27
Texty z let 1960/1999. Druhé rozšířené vydání. Po mimořádném úspěchu prvního vydání Teorie spolehlivosti v roce 1994 (Státní cena za literaturu, vítězství v anketě Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) vychází druhé vydání této knihy podstatně rozšířené o více než 200 stran nově nalezených textů a textů napsaných v letech 1994–1999 (kniha tak shrnuje texty z let 1960–1999). Diviš se v knize představuje jako autor plodného vzteku a tvořivé zuřivosti, jako básník úchovné paměti a vynikající stylista. Kniha přináší strhující četbu pro každého, kdo je otevřen vnímání básníkova zoufalství, ale i humoru, svědectví o prožitých událostech i jedinečných básnických próz. Kniha je nově doplněna rozsáhlým jmenným rejstříkem. Rozsáhlá kniha krátkých prozaických textů, deníkových záznamů, komentářů, záznamů snů a glos básníka Ivana Diviše byla psána v šedesátých letech v Čechách, následujících dvacet let v německém exilu, po návratu do vlasti na počátku devadesátých let pak v Čechách i v Německu.... celý text
Přidat komentář
Teorii čtu už nejméně dva roky a nejednou jsem měl sto chutí praštit s ní o zeď, jak mě zas a znova iritovala ta úděsná autorova paranoia, jak je celý svět od základu zlý a jaké je to spiknutí proti Divišovi. Pak si ale přečtu např.: "Spisovatele neničí neúspěch, ale úspěch, protože úspěch nesouvisí s dílem a není potvrzením díla... nemám sebemenší šanci prorazit, to je jediná naděje," a Ivka mě má zase v hrsti.
Knihu jsem nedala z nedostatku času a trpělivosti, ale autor mě fascinuje a přitahuje :) čímsi. To o depresi jsem nevěděla, ale dá se to tušit z textů :)
Jak kdosi napsal, „Takových knih má každá literatura jen několik.“ Brutální kniha, která člověkem otřese a přiměje ho, aby pořádně zpytoval vlastní svědomí. Děsivá také v tom, jaký portrét 20. století podává a jakým způsobem ukazuje autorovo utrpení – emigrant, který mj. trpěl depresí, která mu bohužel nebyla diagnostikována, takže nebyl léčen...
„Talent bez statečnosti je jako dort s polevou z hoven (...)“
„Neschopnost vzdát se věcí a blbých požitků z nás ze všech dělá kolaboranty.“
„Slávu – to může chtít jen úplný blbec, mrdkyně, nebo filmovej herec, byl jsem taky pokoušen pýchou a taky byl i zpupnej, jenže to všechno se srovnalo napříč vším tím co následovalo – ale co jsem toužit a chtít nepřestal, bylo a jest, aby lidi, když mne budou číst, se zamysleli a zauvažovali o povaze člověka a života v nepředstavitelné strašnosti vesmíru. Horror vacui? dobře, ale Pascal byl pořád ještě ušlechtilý mluvka, jenže já? já si to doslova představuju, vzdálenost Země od Slunce? ale vzdálenost Spici od Vegy a jejich vzdálenost od kulové hvězdokupy XY, a my v tom, se svými tužbičkami, tragédiemi, zločiny, a především se svou nepoučitelností a odvislostí ode všeho – kdo je Bůh? zešílíš! a pak pojdeš.“
„Každý člověk má všechno. I svého génia, i kolosální tupost, i schopnost rozhořčení, shovívavost i rouhačství a třeba v skrytu nošené ponětí o svatosti, svůj um a zkum a svoje nadání, i lásku k hudbě, i naprostou amúzičnost, i svou radost i své tajné hoře, domnívám se, že co do vloh a výbavy není lidí privilegovaných.“
„Kudy a ve kterém nestřeženém okamžiku k nám vešel utilitaristický debil, odkud se vlastně vzal ten člověk odnikud, který podřezává javory a habry pod záminkou, že tudy povede silnice, zatímco skutečnou příčinou je jeho strašná nenávist otroka a raba k noblese neužitečnosti?“
„Je to k posrání, ale jen se neposrat.“
„Mám sen o přírodě, sen o panoramatu Edenu. Samozřejmě, že mohu vyhledat přírodu i tady, ale jen miniaturní a vyplácanou člověkem. Ne, já stojím na mírné hoře v hustém trávníku, povívaném větrem, a pode mnou se rozkládá nekonečná příroda, svět, pravý svět, jak byl před člověkem. Jak bych rozpřáhl ruce! Jak bych padl na kolena! Jak by se mi z očí vyřinuly slzy!“
Zajímavá kritika deníku Teorie spolehlivosti je k přečtení v knize Kritické eseje (Torst, 2000, s. 217-258) od Petra Fidelia.
Nebýt tohoto autora, cítil bych svůj život značně ochucen.
Díky tomuto autorovi se mi lépe žije.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Teorie spolehlivosti |
| 1993 | Bílá žízeň |
| 2003 |  Žalmy |
| 1964 | Chrlení krve |
| 2004 | Sursum |
Jakoby Demlovo Zapomenuté světlo o generaci později...