Teplouš / Dopisy o Yage
William Seward Burroughs , Allen Ginsberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109360/bmid_teplous-dopisy-o-yage.jpg
4
91
91
Toto vydání obsahuje dvě knihy – Teplouš (Burroughs) a Dopisy o Yage (Burroughs / Ginsberg). „Protagonista mého prvního románu Feťák, Lee, se jeví jako zcela integrovaný a soběstačný, jistý si sám sebou i tím, kam směřuje. V Teploušovi je rozložený, zoufale někoho potřebuje, ať už známého nebo prostě nějaký kontakt, je naprosto nejistý sám sebou i smyslem své existence.“ Kniha, která nás opět díky svému věcnému jazyku a suchému stylu, temnému humoru a agresivní energii uvádí do Burroughsových vizí, jež se už dávno staly skutečností. Kniha byla napsána v roce 1952, poprvé však vyšla až v roce 1985, česky pak v roce 1991.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1991 , X-EgemOriginální název:
Queer / The Yage Letters
více info...
Přidat komentář
Hodně zajímavá 2 kniha od beatnicke legendy Burroughse. Prvni je jeho známí Roman Teplou druhá část knihy o nic zajímavější obsahuje dopisy Burroughse jinému betnikovi Ginsbergovi a naopak dopisy s jižní Ameriky od roku 1953 do roku 1960 kde hledali indianskou drogu yage. Doporučuji všem milovníkům beatnicke literatury.
Citát z obálky knihy:
"Jediný žijící americký spisovatel, kterého by bylo možné označit za génia" - Norman Mailer
Údělem géniů bývá zůstat nepochopeni... Přiznávám, že já tu genialitu neobjevila... Kniha patří mezi ty, které jsem dočetla a nebudu se vracet ani k nim a ani k dalším dílům téhož autora.
Vlastně stejný problém jako u Feťáka - napsáno dobře, ale úchvatně nezajímavě. Popravdě jediný zajímavý na Teploušovi je to, že téma závislosti na drogách přebíjí téma neopětované "lásky" k příteli hlavní postavy. Teplouš je vlastně dost zavádějící název. Feťák 2 je trefnější. Burroughsovy dopisy už zaujmou o něco víc, i když i ty nakonec sklouznou k feťácké monotónnosti.
Souhlasím s Lushi. Vůbec mě to nebavilo číst. Podvědomě chápu, o čem mluví, ale četlo se to špatně a nudila jsem se.
Podobne ako mařinka.vonná som čítala na strednej škole a mám v nej veľa popodčiarkovaného. Dnes neviem ako by ma oslovila. Možno skúsim.
Tahle kniha mě velmi zasáhla v nějakých patnácti, šestnácti letech. Nevím, zda by mě tolik oslovila dnes, ale tehdy to byl opravdu silný zážitek, který ve mně zůstává doposud.
Já nevím. Ani jedna část mě moc nebavila. Burroughs mi připadá příliš zamotaný a nějak se mi nechce orientovat se v jeho zvláštních textech, které jsou často jako rozlítaná mysl před spaním. Neříkám, že jsou Teplouš a Dopisy o yage špatné. Já totiž nevím, nebavily mě a nemám vůbec motivaci nad nimi nějak dál přemýšlet. Stejně si myslím, že by to nemělo smysl.
Oproti Feťákovi daleko intimnější jízda. Burroughs dobře předestírá, že zatímco Feťáka Lee psal, tak Teplouš napsal Leeho. A je to tak - po nešťastné události se ženou se propadá do absurdního mixu sebenepochopení, zoufalosti, sexuální a osobnostní nejistoty, což ještě rozfoukává nezvládnutou závislostí na opiátech, případně v kýblech hnusného chlastu. Cíl jeho zájmu jím opovrhuje a o to sebou opovrhuje sám Lee ještě víc. Po celkem poklidném začátku se čtenář vysloveně brodí v bažině Burroughsova ne(sebe)vědomí.
Dopisy o Yage potom nepřínášejí na první pohled nic převratného, ALE najednou odnikud vypadne čistý Burroughs ke konci a člověku docvakne takové to ´no jo, to je ono!´ a přesně ví, kam se dostal.
Pro čtenáře bez zájmu nepotřebná kniha (stejně jako Feťák), pro ty, kteří se chtějí dopídit pochopení aspoň stínu W.S.B. naprosto nezbytné.