Terapie láskou
Matthew Quick
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214699/mid_terapie-laskou-214699.jpg
4
543
543
Pat Peoples se vrací z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní. Nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné.
Přidat komentář
Před lety jsem viděla film, který se mi moc líbil. A musela jsem mít i knihu... No trvalo mi opravdu hezkých pár let, než jsem se k ní dostala. A musím říct, že film byl rozhodně lepší.
Zde mi hodně chyběla jakákoliv emoce. Nejvíc jsem sympatizovala s maminkou hlavní postavy.
Každopádně je to spíš oddechové čtení. Kdy máte pocit, že čtete o mladém klučíkovi. A ne o chlapovi, kterému je přes 30. A už byl ženatý.
Za mě kniha takový slabší průměr.
Kniha byla velmi zvláštní,je to vlastně příběh dvou lidí,které psychicky poznamenaji události ,které se každému z nich udaly v životě.oba chodí k terapeutovi.ve finále si vzájemně pomůžou udělat tečku za minulostí a začít společně znovu.film jsem neviděla.kniha se četla dobře
Myslím, že největší problém tkví v tom, že jsem viděla film dříve než četla knihu. Byla jsem dost zmlsaná Jennifer Lawrence a výkony dalších skvělých herců. A také přidanými událostmi na víc, které byly opravdu zábavné.
Kniha je o bolesti a o tom, že každý se s trápením vyrovnáváme po svém. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, byla mi v tuhle chvíli blízká. Bohužel si neumím představit, že bych ji četla znovu.
Přesto děkuju autorovi za jeho práci! ;)
Kniha psaná z pohledu dospělého člověka, který se vinou tragických událostí chová jako dítě.
Proboha, to byla ale literární blbost.
Fakt nemůžu uvěřit, že podle týhle kraviny vznikl docela obstojný film! Možná právě proto, že kniha je napsaná opravdu strašným stylem, je ten film povedený. Ale kniha jako taková byla fakt špatná. Vůbec mi nesedl ten styl vyprávění, jaký tady autor zvolil, většinu času jsem se prakticky nudila během čtení a spíš jsem se těšila, až to skončí. Nechtěla jsem knihu odkládat, protože film mám docela ráda, tak jsem chtěla porovnat. A jsem ráda, že jsem to úspěšně dočetla a nemusím se s tím trápit další minuty.
Jediným pozitivem na téhle knize je délka a forma. Necelých 300 stran formovaných do hodně krátkých kapitol, které během čtení rychle utíkají. To je fakt jen to jediné pozitivum. (A ještě přebal knihy, na kterém jsou moji dva oblíbení herci :D )
Vadily mi snad všechny postavy v knize, s žádnou jsem se nedokázala nijak ztotožnit ani si ji oblíbit. Snad možná Patovu maminku? A Patův terapeut Cliff, tak možná ten. Ale jinak mi všechny postavy byly silně nesympatické.
Ne, fakt tuhle knihu nemohu nikomu doporučit. Ani jako příjemnou oddychovku, u které nemusí člověk vůbec přemýšlet. Tahle kniha fakt za to nestojí. To už radši se podívejte na ten film, který vynechal všechny ty zcela nudné pasáže. Strašné zklamání a už nikdy více.
Terapie láskou se mi líbila více, než jsem čekala. Knížka se čte rychle, dalo by se říci, že to je příběh vyprávěný člověkem, kterého právě propustili z psychiatrické léčebny.
Bylo zajímavé vidět, jak psychicky narušený Pat vnímá svou realitu, jak si vykládá růžné věci po svém nebo absolutně nebere na vědomí věci, které se mu do jeho reality nehodí. No nebudu lhát, byla jsem celkem napnutá, co se to vlastně v jeho manželství s Nikki ve skutečnosti stalo.
Jediné co, mě v knížce hodně otravovalo, byly ty stále dokola opakující se pasáže o fotbalu. Knížka už je takhle dost krátká a kdybych měla odečíst všechny ty Orlí hymny, skandování a tanečky, tak bychom skončili tak na 150 stránkách?
Malinko zklamání. Četlo se to dobře a samo. Krátké kapitoly tomu hodně pomáhají. Problémem téhle knihy je, že je tak nenáročná, až mě unudila. Ráda bych psychické problémy viděla rozepsané v podrobnější a hlubší formě. Aby to třeba otřáslo mými emocemi. A co by mi vážně udělalo radost tak to, kdyby se zkrátily ty sportovní scény. Tam mě kniha absolutně ztrácela. Nezajímalo mě to a bylo to zbytečně dlouhé. Škoda. Za mě promarněný potenciál.
PS: obrovskou výtku mám k překladu. Přeložit "the silver linings" jako "stříbrné lemování" je teda něco. Klidně bych to vzala, kdyby tam byla poznámka pod čarou typu: " znamená naději nebo pozitivní aspekt v jinak negativní situaci". A nebo si trochu víc lámat hlavu s hledám ekvivalentu v češtině, protože "stříbrné lemování" je kvalita a úroveň google překladače.
Četla jsem před pár lety. A bylo to fajn, i když bych si to už podruhé nezopakovala. Film mě tolik neoslovil, ačkoliv Coopera můžu. :-)
Kniha je pěkná, čtivá. Pár slz ukáplo :)
Člověku to připomene, že každý máme nějaké své démony, se kterými musíme bojova a že na to nemusíme být sami.
Pat Peoples si ve svém životě, který se s ním namaže naplánuje dennodenní schedule: posilování na moderních strojích, běh, sezení s terapeutem Cliffem ( to neovlivní, má to nakázané), čtení dosti depresivních románů, tak jak to chce jeho manželka Nikky a oblékání se do dresů Orlů, což je pojítko mezi ním a jeho poněkud odtažitým tátou. Všechno tohle dělá z jasného důvodu: nechce zpátky do Ústavu, pročež plánuje návrat ke své manželce.
Patřím k těm, kteří prvně viděli vynikající film z roku 2012, s fenomenálními výkony Bradleyho Coopera, Jennifer Lawrence či Roberta De Nira. Tak jako v každé adaptaci i tam byly některé scény poněkud jiné (třeba ta, kde Tiffany v restauraci zešílí a pošle Pata doslova do řiti). Vycházíme-li však z toho, že Pat žije vlastně v iluzi o tom, že na něj jeho manželka čeká, pak nás okolo půlky této knihy docela zamrazí. Vcítil jsem se do něho, a do jeho nenaplněných potřeb. Tiffany velice dobře zaplnila místo poněkud svébytné a neokázalé ženy, jež nedokáže napřímo vyjádřit své city, tak si vymyslí roličku prostředníka mezi Patem a Nikky.
Velice dobrý počin, řekl bych však, že východisko ze situace, kterou Pat prožil si musí najít každý sám. Dávám 75%
Terapie láskou.. Už je to dlouho co jsem knihu četla a to co ve mě zůstalo je, že deprese a další duševní nemoci, jsou stále tolik neprobádané. A ano, jsem zastánce terapie láskou. Léky, doktoři, léčebny... jsou dočasným řešením. Nejsou pro nás navždy.. Ale láska, ta přetrvá a duši léčí.
Doporučuji všem, které zajímá "nemoc duše" a mají rádi to kolem (lásku, pochopení a romantiku) :-)..
Stejně jako většina čtenářů jsem nejprve viděla film a až poté (po letech) se dostala ke knize. Ano, spousta věcí je mi teď jasnějších (třeba proč tam Bradley Cooper furt pobíhá v tý děsný bundě), ale to asi tak vše. Popravdě ani nevím, komu přesně má být kniha určená, pro chlapy je moc sladká a ufňukaná, na ženský je tam zase až moc americkýho fotbalu a zvedání činek...
Hlavní postava nesympatická, takové chování bych čekala u někoho ve dvaceti, ne v pětatřiceti letech, fakt jsem začala být alergická na „stříbrné lemování“ a jestli přede mnou ještě někdo někdy vykřikne Aaaaaaa! E! A! G! L! E! S! Eagles!, tak ho asi zkopu do kuličky dřív, než stačí rukama nohama vytvořit všechny písmena! To hlavní, na čem stojí film, se tu odehrává na stránkách č.180-189 a vpodstatě to až tak důležité není. Podobně jako někomu níže mi vadilo i spoilerování klasické americké literatury – jako fajn, hlavní hrdina na to může mít svůj názor, ale přece čtenáři nemusí popisovat děj všech těch knih?!?
Pro mě to asi byla spíš terapie trpělivosti a jsem ráda, že už ji mám úspěšně za sebou. Za mě tato kniha bohužel ne-e.
Kniha se pěkně, rychle četla, měla zajímavý námět a popisovala život a myšlenky Pata Peoplese, který se vrátí z psychiatrické léčebny. Snaží se vrátit do života, jaký měl předtím, to se mu však tak úplně nepodaří. Jako hlavního hrdinu knihy jsem si ho celkem oblíbila, líbilo se mi na něm, že se snaží byt lepším člověkem (i když to podle mě trochu přeháněl s každodenním cvičením). Nesympatický mi však přišel jeho otec, který se choval tak, jak se choval... Patův terapeut Cliff byl úplně skvělý, líbilo se mi, že je s ním i kamarád a příznivec jednoho klubu a to Orlů. Dále se mi líbila podpora lidí v okolí Pata. Tiffany mi prvně přišla trošku zvláštní, jak s Patem spolu běhali, ale u toho nemluvili. Když ho řekněme podvedla s těmi dopisy, tak to nakonec bylo pochopitelné, vlastně to dělala ve prospěch Pata. Líbil se mi i konec knihy, a to, když se Pat tak nějak smíří se svým životem a celkově to dopadne jinak, než chtěl, ale přesto dobře.
Většinou mám slabost pro různě handicapované hlavní hrdiny, pro lůzry, pro lidi citově nevyrovnané apod., proto jsem si myslela po přečtení anotace, že budu stejné sympatie cítit i k Patovi. Ale tak úplně se to nestalo. Rozumově jsem chápala, proč se stalo to, co se stalo, proč je Pat takový, bylo mi ho do jisté míry líto, ale nedokázala jsem se do příběhu vcítit. Asi nějaká špatná konstelace.
Kdybych nečetla Leonarda, pravděpodobně bych udělila pět hvězd. Protože však vím, že by to šlo ještě líp, dávám pouze 4. Knihu si ale všichni povinně přečtěte, ok? Protože je to masterpiece i tak :-). Těším se na film.
Nikdy by mě nenapadlo, že dám pět hvěz.
Hrozně nerada melu dohromady film a knihu, protože obojí je něco jiného, ale tady se tomu prostě neubráním. A víte proč?
Film měl osm nominací na Oscara a když jsem ho před časem dokoukala, vůbec jsem nechápala, co na něm všichni vidí. Nijak se mi nelíbil. Obsazení dobrý, Jennifer mám jako herečku moc ráda. Ale jestli mělo být z filmu cítit to samé co z knihy - a že mi hezky zahrála na struny - pak naprosto chápu tu nadšenou většinu shlédnuvších.
Pat působí sice jako nevyrovnaný blázen, ale není to náhodou proto, že je tak citlivý a že si najednou uvědomil co měl a nevážil si toho? Mně ta jeho citlivá duše naopak dojala. A když se potkají takový zbloudilý osamělý duše dvě, nemůže to být náhoda. Ten nahoře je - jak ta oblaka - žene k sobě, aby se přes všechny strasti našli, ač si skoro denně šlapají na paty.
Taky chci věřit na stříbrný lemování! - to, když skrz temný mrak prosvítá slunce a on pak na okrajích stříbrně září - protože kde je světlo, je i naděje.
Hm, tak já nějak nevím… Téma zajímavé, návrat třicátníka Pata z psychiatrické léčebny po delší době. Do života, který léčbě předcházel, se ale vrátit nelze. Pat je přesvědčený, že když na sobě bude dostatečně pracovat, tak se opět shledá se svou ženou Nikki. Ale je to opravdu tak? Některé myšlenky byly fajn, uvažování hlavního hrdiny celkem věrohodně popsáno... Ale to je asi tak všechno, rozhodně ne bestseller. Alespoň za mě ne. Tak 2,5 hvězdy, když zavřu obě oči, tak zaokrouhlím nahoru na 3.
Štítky knihy
láska zfilmováno tanec psychické problémy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Odpusťte mi, váš Leonard |
| 2013 | Terapie láskou |
Nejplossi pribeh, jaky jsem kdy cetla.