Terapie sdílením
Ester Geislerová , Josefina Bakošová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376828/mid_terapie-sdilenim-Lgn-376828.png
3
503
503
Terapie sdílením série
1. díl >
Za projektem Terapie sdílením, aktuální internetovou senzací, stojí kreativní dvojice Ester Geislerová a Josefina Bakošová. Před několika měsíci vystavily na svých sociálních sítích několik mrazivých, a zároveň cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty a hashtag „terapie sdilenim“ se stal doslova kultovním. Kniha je věrným obrazem autentického prostředí internetových chatů a messengerů, kde se dnes tak často odehrávají trpké konce vztahů. Sebrané věty fungují opravdu jako svébytná terapie; při četbě a úlevném smíchu si člověk rád připomene, že tak zle na tom přece jen ještě není. Kniha je doplněna texty obou autorek, esejí mediálního teoretika Tomáše Dvořáka, osobními fotkami, vzkazy a dalšími materiály Ester a Josefiny.... celý text
Přidat komentář
Kniha je rozhodně ojedinělá tím, jak je koncipována. Zaujal mě příběh jedné z autorek na začátku knihy i závěrečný text Tomáše Dvořáka a nad některými zprávami jsem se fakt pobavil. Nicméně v knize je jedna věta, která je podle mě velmi nebezpečná, a ta je hned v úvodu: ...smích, na rozdíl od pláče, léčí. S tím opravdu nemohu souhlasit. Působí to, jako by autorky nabádaly čtenáře, že pláč je něco špatného, zbytečného, přežitého, pojďme se radši smát a na pláč zapomeňme. Ale i pláč je důležitý projev emocí, našeho prožívání. Za mě 75 %.
Originální nápad. Kniha se mi hodně líbila.
Byť je to smutné, tak jsem se i zasmála.
Rozhodně si přečtu 2.díl.
Škoda papíru. Nepřišlo mi to ani úsměvné. Bez kontextu, nezasáhlo mě to, nepoznala jsem se v tom, nepobavilo. NIC.
Musím říct, že druhý díl se mi líbí mnohem víc, je propracovanější, vychytanější...
Ale i tak - stejně jsem se bavila :-)
Tohle prostě píše život
(a lidi okolo nás)
Tak tohle byl omyl ve výběru, byla jsem zvědavá, jak píše sestra známé herečky. Možná si to své fanoušky najde spíše u mladé generace.
Knihu jsem vzala do ruky jen kvůli tomu, že jsem se nechala zviklat doporučeními na sociálních sítích, což zpětně nevidím jako moudré rozhodnutí. Jediné, co mohu na knížce zhodnotit kladně, je její grafické provedení.
Není lehké tuhle knihu úplně ohodnotit. Není to asi úplná ztráta vašeho času při čtení, zároven ale nemáte ten pocit, že by se vás to nějak dotýkalo. Jediného koho se to může více dotýkat jsou lidi, pro které je kniha primárně určená a to jsou čerstvě a nakrkle rozešlé páry. V jejich případě to třeba může pomoct nebrat tu situaci tak drasticky a říct, si že v tom nejsem sama. Tudíž kniha si svou existenci asi obhájit dokáže, jen to zpracování je opravdu hodně jednoduché a mnohdy neuchopitelné, třeba ty básničky nebo ty ultimátně divné obrázky, které by minimálně potřebovaly aspon nějakou vysvětlivku nebo komentář, proč byly použity. Takže trošku pel mel.... asi ok, i když nechápu proč se kolem toho dělal v jednu dobu takový boom... ale asi jsem čekala, že to bude úplně o ničem, a aspon nějakou tragikomickou pointu to mělo....takže jak říkám, asi ok...zas jiný čtivo, ale stačilo a už víc nepotřebuju a ani nedoporučuju.
ZTRÁTA ČASU...
Kolegyně se zmínila, že tuto knihu má doma a já velký knihomol jsem hned poprosila o půjčení.
Souhlasím s Unicron06, že je to i škoda papíru. Na každé straně je věšinou jedna věta, někdy i jen dvě slova.
Zasmála jsem se asi u deseti sms a to nad hloupostí pisatelů, s konstatováním - NO TAK TO FAKT NE.
No dobře jedna ukázka, která mě zrovna rozesmála :-) ať můžu dát alespoň jednu hvězdu.
- tak hlavně že to víš
- takže kdy se chceš rozejít?
- mám čas skoro každej den
Knihu bych nedoporučila.
Jako co to bylo?možná by to stačilo na nějakou podprůměrnou povídku,ale jako kniha?no strašný.ztrata času a škoda papíru.vladtne si říkám:,,jak může někdo něco takového pustit do světa?,,
Uvědomila jsem ji, že muži, kluci, ženy a holky se k sobě občas nedokážou chovat a slovo "Miluju tě" řikají úplně zbytečně. Ale kdo to nikdy nezažil ️
Zkusme di představit, že jsou lidé co neznají profil těchto dam na IG, dokonce i tací co vůbec IG nemají anebo ti, co si museli najít, co to znamená...ne to není fantasy to je realita. Kniha pro mne byla příjemnou oddychovkou, hodně jsem se zasmála, sem tam dojala, děkuji
Kdo by neznal IG profil Ester a Josefíny a jejich #terapiesdilenim? Na IG se jejich příspěvky baví tisíce lidí, ale co jejich kniha? Musím říct, že mě strašně překvapilo, jaký pocit ve mě vyvolala. Nad jejich příspěvky se převážně bavím, kdežto u knihy jsem měla spíš pocit smutku. Zaráželo mě, jakým způsobem se k sobě dokážeme chovat a co některým lidem přijde jako normální. Možná za to mohl fakt, že jsou v knize najednou desítky příspěvků, a ne jeden za čas jako na IG. V takovou chvíli jsem se na nad to nedokázala tak povznést a jednoduše se zasmát. Věřím ale, že při vínu s partou kamarádek bychom se nad knihou pobavily.
Jako spoustě lidem i mně přijde, že není třeba něco takového vydávat knižně. Na instagramu fajn, občas vtipné, místy trochu bizárek, ale jako kniha..
3 hvězdičky za hezkou obálku, zajímavý fotodoprovod a přesvědčení, že za vším musí být zajímavý příběh. Když však vidím jen pár bublin z konverzace, nemůžu si být jistá.
Budu se opakovat, ale .... je to škoda papíru, mělo to zůstat jen na instagramu a vůbec, ale vůbec mi to nepřišlo vtipný. takže tak. Ani ten krásný obrázek na titulce to nenapraví :-D
Originální nápad vydat sbírku autentických "rozchodových vět". U čtení jsem se dobře bavila, některé příspěvky jsou vážně šílené.
"To ty jsi do našeho vztahu přivedla někoho čtvrtého."
"Jsem příliš slabý na naši lásku."
"Miluju tě, ale sebe miluju víc."
V duchu projektu Terapie sdílením se taky podělím o svůj "rozchodový příběh". Před x lety mi můj tehdejší přítel začal vysvětlovat, že si někoho našel, ale že mi to nemusí vadit, protože my dva jsme spolu vlastně nikdy nechodili a byli jsme jenom "přátelé s výhodami" a v tom prý můžeme ostatně i pokračovat.
Přečtu si i druhý díl, když už ho mám půjčený..... naštěstí. Zasmála jsem se asi 2x, jinak mi to přišlo spíš trapné. Dvě slova na celé straně velkým písmem a souvislý text na začátku a na konci tak malinkatým písmem, že člověk potřebuje skoro lupu (tohle někdo nedomyslel), jako by někdo chtěl na poslední straně šetřit papírem. :D
Pravda je, že i jedna z autorek mi není moc sympatická a její smysl pro "humor" mě v tom ještě utvrdil.
Souhlasím s tvrzením níže..... škoda papíru.
Pravda - hodně papíru a málo textu, ale zase krásná obálka. Něčemu jsem se zasmála a něco jsem nepochopila, protože to bylo zřejmě vytrženo z kontextu. Pro zajímavost fajn, avšak co se týče zábavy - žádná bomba.
Velice zvláštní kniha, jak nápadem, tak i zpracováním. A opravdu si myslím, že může působit terapeutický a může zlehčit to porozchodové období, protože zjistíte, že v tom rozhodně nejste sami. Chvílemi jsem nechápala a přemýšlela, jestli je kolem nás opravdu tolik cynických lidí. No rozhodně jsem se pobavila, minimálně hloupostí lidí. Jediné - možná se opravdu vše dalo sfouknout na menší formát a pošetřit papírem, ale smysl kniha podle mě má. 3,5*
(5/24)