Terapie sdílením
Ester Geislerová , Josefina Bakošová
Terapie sdílením série
1. díl >
Za projektem Terapie sdílením, aktuální internetovou senzací, stojí kreativní dvojice Ester Geislerová a Josefina Bakošová. Před několika měsíci vystavily na svých sociálních sítích několik mrazivých, a zároveň cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty a hashtag „terapie sdilenim“ se stal doslova kultovním. Kniha je věrným obrazem autentického prostředí internetových chatů a messengerů, kde se dnes tak často odehrávají trpké konce vztahů. Sebrané věty fungují opravdu jako svébytná terapie; při četbě a úlevném smíchu si člověk rád připomene, že tak zle na tom přece jen ještě není. Kniha je doplněna texty obou autorek, esejí mediálního teoretika Tomáše Dvořáka, osobními fotkami, vzkazy a dalšími materiály Ester a Josefiny.... celý text
Přidat komentář
Účet sleduji na instagramu, potěšilo mě knižní vydání “best of”. Jen možná to chtělo pojmout trochu jinak :) ale obsahově pecka, ráda se k tomu vracím :)
Mě to bavilo. Možná, že pro někoho to mělo zůstat pouze na instagramu, ale já jsem ráda, že knížku mám. Když už nic jiného, tak mě dokáže alespoň pobavit. A ano - některé příspěvky by se daly označit jako "poznávám se v nich".
Nádherná obálka a celkově oceňuji zpracování knihy, ale myslím, že si to tato kniha nezaslouží. Možná je to dané tím, že já "terapii" nepotřebuji, můj jediný rozchod se odehrál před 15 lety bez vší téhle trapnosti, proto mi to přijde jako škoda papíru. Jako příspěvky na Instagramu proč ne, ale takhle tištěné fakt ne
Věty jsou někdy úsměvné, někdy trapné, jindy zarážející a u některých jsem si říkala, že ani není možné, aby byly reálné
zajímavý nápad, pobavila jsem se, zajímavý projekt. Ale možná i trochu moc povyku kolem....
Knihu mám v práci hned při ruce.
Kdykoli potřebuji ,,rozdejchat" lidskou hloupost, stačí nahlédnout a pod heslem ,,kdo je hloupější", je hned po starostech...
Terapii sdílením já používám pro terapii smíchem.
Sucharové si, pro mě za mě, mohou říkat, co chtějí.
P.S: Dnes jsem nahlížela několikrát. Měli jsme totiž audit...)))
Bylo to spíš k pláči, i když já se hlavně smála.
Pokud to měl být účel, kniha ho splnila.
Myšlenkové pochody některých aktérů mají fakt děsivý podtext...
Haha, tak jsem se těm printscreennům smála a smála až jsem se sama rozešla. Přes videohovor...hmm
Niektoré príspevky, ktoré možno nájsť na stránkách tejto knihy, naozaj stoja za to. U mnohých sa človek usmeje, pokrúti hlavou či sa zamyslí. Od autoriek si cením hlavne nápad, ak sa však chceme baviť o niečom hlbšom, nie som si istá, že ma ich odkaz presvedčil. Je to každopádne atypický štýl čítania, vo svojej podstate zábavný.
Opět něco, co mělo zůstat pouze jako vtipná složka sociálních sítí. To je můj názor jedince z internetové generace. ALE s knižní podobou tohoto internetového projektu za mnou přišla moje mamka (53 let), která je sociálními sítěmi téměř nepolíbená a vyhovuje jí to. Byla mrtvá smíchy a tvrdila, že tohle si prostě musím přečíst. Ač jsem některé dialogy/monology již znala, znovu jsem se s chutí zasmála. Pak si knihu vzala zpět, že jí vezme "holkám" do práce. Takže proč ne :D.
"Dívat se někomu do očí je jedna z nejkrásnějších věcí a jedna z nejtěžších a nejdůležitějších, když se s někým rozcházíme."
Po dočtení této knížky jsem došla k závěru, že v dnešní době je možné vydávat knihy opravdu už o čemkoliv...
Toto je vtipné jako článek nebo příspěvek na sociálních sítích, ale jako kniha? To vážně ne.
Zařazeno do čtenářské výzvy. Dostala jsem na doporučení od kamarádky. Některé hlášky nebyly špatné, ale jako knižní projekt nic moc.
Knížka se dá přečíst za opravdu krátký čas (není to čtení na dovolenou). Já ji měla přečtenou za cca půlhodinku. Za mě super nápad, člověk se u toho i pobaví. Jen formou ztvárnění jsem si připadala, že čtu slabikář (jedna až dvě věty na stránce).
Nápad zajímavý, ale formu (poměrně hojně) jedna věta/jeden obrázek na stránku opravdu, i dle názorů některých autorů recenzí níže, šlo lépe promyslet už kvůli ochraně lesů a současně trochu vychytat nepoměr dlouhých textů na úvodu a konci této sbírky hlášek (knihou to označit nemohu) malým písmem a často jednu větu či obrázek přes celou stranu, kdy čitelnost písma je bez obtíží.
Mě kniha nepobavila, ale spíš vyděsila. Jak po obsahové stránce (rozumějte: co jsou schopni lidé napsat druhým), tak po gramatické (To jsou fakt někteří lidé schopni napsat a odeslat/!/ větu s tak evidentní chybou?). Nedoporučuji číst jako zadaný/zadaná, protože vás to akorát vystraší. Ovšem pokud to lidem pomáhá překonat rozchod, což nejspíš ano, pak je to super. A já zkusím přelouskat i druhý díl, třeba bude lepší.
Knížku jsem přečetla během 20 minut :D Samozřejmě to není žádná obohacující literatura, ale s tímhle si ji taky každý musí pořizovat. Pro někoho škoda papíru, ale věřím, že někomu pomůže alespoň se povznést nad některé běžné situace v životě, které prožíváme všichni, ale taky si všichni myslíme, že jsme na to sami. A myslím, že hlavně proto byla knížka vytvořena. Pro lidi, kteří berou život až moc vážně. Bojí se, že se jim dějí situace, které nikdo další neprožívá a možná si kvůli tomu připadají hloupě. Tady jde vidět, že hloupost je mnohdy na té druhé straně :D Za původní cenu bych ji nekoupila, ale z druhé ruky mne potěšila. Kupovala jsem ji jako dárek pro kamarádku, s kterou si často konverzace od Josefiny a Ester posíláme a dost často se v nich i samy nacházíme. Takže za mě jedna rada. Neberte knihu tak moc vážně. Není to o tom :)
O knize jsem slyšela samé negativní názory, tak jsem se ze zajímavosti do ní pustila. Můj názor na tuhle "knihu" je takový, že je to škoda papíru. Štvalo mě, že na jedné straně byly třeba jen 2 slova a nic jiného. Neumím si představit, že bych si ji koupila - měla jsem ji půjčenou z knihovny .
Proč je něco takového vydáváno knižně? Naprostá škoda papíru. Navíc uvádět jako autory Ester a Josefinu mi taky přijde hloupé, když z většiny jsou autoři lidé, co jim konverzace posílají. Opravdu nic světoborného na tom není, jen screeny konverzací, vytisknuté, svázané a prodané za vysokou cenu.
Knize nelze udělit spravedlivé hodnocení, není totiž typickou knihou,která má příběh.
Ale byll to fajn. Bylo to krátké až strohé,ale výstižné i vtipné.
Z rozchodových vět mohly autorky udělat rozchodový odstaveček, malinky příběh by byl ku prospěchu:)
Tak si jako říkám proč...?!?co tím chtěl asi básník říci...a nevím...dneska může BOHUŽEL vydat každej moula,co ho napadne...a třešnička na dortu...další díl?jako fakt?za mě totální ztráta času...a to sem tuhle "knihu" (omlouvám se všem skutečným knihám) bral do ruky s velkou rezervou,ale tohle sem opravdu nečekal...