Tereza Raquinová
Émile Zola
Nešťastná Tereza Raquinová touží po změně a hledá únik z monotónního všedního života, který vede po boku svého manžela. Známost s jistým mladým mužem vyústí nejen v milenecký poměr, ale i v hrůzný čin vraždy manžela. Bezvýchodnost situace i osudová touha uniknout končí i pro milence tragicky – společnou sebevraždou
Literatura světová Romány
Vydáno: 1962 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
Thérèse Raquin, 1867
více info...
Přidat komentář
Naprosto brilantní psychologická studie a vlastně takový Zločin a trest po francouzsku. Zolova pozdější díla jsou sice trošku jinde, Tereza Raquinová je ale zřejmě nejpřístupnější, protože není tak rozsáhlá. Autor tu precizně vykresluje psychologii dvou vrahů, kteří si uvědomí, že po spáchaném zločinu ztratil jejich vztah náboj a vzrušující pečeť tajemství a také to, že s tím, co provedli, musí nějakým způsobem žít, což se jim moc nedaří. Prakticky dokonale je tu vystižena destrukce jednoho vztahu a smutný úděl člověka, který díky nemoci nemůže cokoli udělat. Jediné, co bych vytkl, je to, že i přes nevelký rozsah, je to všechno někdy dost monotónní a chybí tu jakýsi sociální přesah, který je přítomen v autorových pozdějších románech. Pro někoho může být negativem (stejně tak ovšem i pozitivem) i fakt, že až na výjimky pasáží z márnice tu není příliš naturalismu a syrově popsaných výjevů. Jinak je ale Tereza Raquinová perfektní kniha, která je nadčasová a i skeptiky přesvědčí o tom, že některá klasika se dá v klidu číst i dnes a člověk se do ní nemusí nutit. 90%
Ach pane Zolo, opět jsme se spolu setkali, abyste mi představil další ze svých úžasných příběhů. A znovu jste nezklamal. Byl jste bravurní vypravěč, schopný zkoumat hlubiny lidské duše a nezalekl jste se ani těch nejčernějších lidských pohnutek a myšlenek. Naturalismus ve vašem podání mrazí do morku kostí, návštěva v pařížské pitevně děsí a utopencův přízrak znepokojuje.
Tereza Raquinová je úžasnou studií zločinu a to od úplného prapočátku, kdy shoda okolností zrodí myšlenku, myšlenka vede k plánu, plán k vraždě a vražda k postupnému úpadku zločinecké mysli až se zcela zhroutí pod tíhou výčitek. Člověk se tak v konečném důsledku potrestá sám, přestože světská spravedlnost po něm sklouzla pohledem bez povšimnutí.
Zola, tak príliš naturalistický až to bolí. Zločin spáchaný Laurentom, s nemým súhlasom spoluviníčky Terezy, bol Zolom podaný tak, že som takmer prestala dýchať. Celý dej knihy, nielen táto jediná pasáž, boli skvostné. Od zločinu, cez výčitky, až k hroznému poznaniu vdovy Raquinovej som bola pohltená. Pohltená bravúrnym popisom toho, ako dokáže svedomie hrýzť. A navyše prízrak Kamila, stále prítomného a naháňajúceho zimomriavky....proste skvostné! Zola opäť zabodoval a preto dávam 4,5/5
Opravdu geniální naturalistická klasika s hlubokou psychologií postav. Doporučuji všem zařeklým nečtenářům klasiky, neboť vás tento román opravdu překvapí. A to nejen spádem, děsem, napětím, ale i hrůzou a již zmíněnou propracovanou psychologií postav.
Zatím nejnapínavější dílo Émila Zoly, které jsem četl. Dějem sice není tak drsné, jako např. Zabiják a Člověk bestie, přesto jsem při čtení cítil větší hrůzu než v jiných příbězích od tohoto autora. Svou délkou je navíc přístupné i pro nepříliš sečtělé lidi. Pokud se najde člověk, který není obdivovatelem francouzské klasiky, a z nějakého důvodu bude chtít Zolu alespoň povrchně poznat, doporučím mu spíše Terezu Raquinovou než tradičně navrhovaného Zabijáka.
Kniha na svou dobu velmi převratná. Způsob, jakým Zola podává charakteristiky postav, zkoumá jejich psychologické prvky a snaží se ukázat na zvířecí vlastnosti, jimiž člověk chtě nechtě disponuje, je skutečně obdivuhodný. Vezměme v potaz, že v době, kdy se autor pustil do tvorby takového odvážného dílka, jej většina kritiků i přátel spisovatelů odsoudila, výsledek práce autora by jistě všichni Zolovi současníci nejraději polili benzínem a s pokřivenou tváří jej zapálili. Uniklo jim ovšem, že cílem nebylo ukájet se nad zvráceností postav, ne, smyslem knihy bylo pouze vykreslit temperamenty postav či korektněji "lidských zvířat" v tomto případě. V pravdě inteligentní kritik by nevytýkal nemravnost při vědeckém výzkumu, v každém případě mějme však na paměti, že doba vzniku této publikace byla stále plná předsudků a nepochopení všeho, co se vymykalo všedním zvyklostem. Nedocenění práce autora za jeho života byla poměrně běžná záležitost, naštěstí dnes je toto dílo právem ceněno a konečně došlo zaslouženého uznání.
Můj první Zola mě překvapil svým spádem, psychologií postav, hororovou atmosférou, která mi připomínala částečně povídky E.A.Poa a částečně balady od Erbena. Očekával jsem obsáhlé popisy prostředí a podobně, jak je zvykem u realistů, nic takového tady se tu ale nekonalo. Kniha pohltí od prvních stran, děj ubíhá slušným tempem a za pár hodin se člověk dočká skvělého závěru. Vůbec nevím, co by se dalo knize vytknout; nic nechybí, nic nepřebývá.
Perfektní portrét ženy vražednice...I když to není ona, kdo Kamila shodí z loďky do vody, vražda, kterou naplánovala a u které asistovala zkazí život nejen jí, ale i vytouženému muži a láska, kvůli které se oba milenci rozhodli vraždit vyprchá...Zola je prostě mistr psychologie :-)
POZOR:příspěvek obsahuje sprostá slova!
Poselství je jasné: ženy - neserte své muže, muži - neserte své ženy, a hlavě nezabíjejte Kamila.
Zatím nejlepší Zola, co jsem četl. Něco takového jsem opravdu nečekal a četba pro mě byla doslova šokem. Ta syrovost, přirozenost, ryzost, žádná snaha to literárně nadlehčit. Jedním slovem masakr. Četba Terezy Raquinové byla ze čtenářského hlediska jedním z nejlepších a nejzajímavějších zážitků v mém životě. Kdybych měl vypsat dvacítku nejlepších knih, určitě tam bude, možná i v první desítce.
Moje nejoblíbenější Zolova kniha. Když známým doporučuji Zolu, vždy rovnou půjčím tuto knihu - je útlá, čtivá ... drastická - no Zola :-)
Manžel, manželka a rodinný přítel. Jeden ale začne přebývat a tak dojde k vraždě. Štěstí to ale nepřinese a špatné svědomí se nedá umlčet. Nic hezkého tady nenajdete.
Štítky knihy
nevěra vraždy 19. století francouzská literatura naturalismus manželské hádky sňatky z rozumuAutorovy další knížky
2009 | Zabiják |
1965 | Nana |
2004 | Člověk bestie |
1923 | Břicho Paříže |
1969 | U štěstí dam |
V jednom ze svých prvních ryze naturalistických děl se Zola s téměř patologickou zaujatostí šíleného vědce pouští do popisu svého experimentu s lidskými povahami. V něm staví horkokrevnou neurotickou ženu do pozice, kdy je nucena v naprostém pokrytectví popřít samu sebe, přičemž nemá lepší vyhlídky než celý svůj život pomalu umírat nudou. Autor jí nabízí východisko v podobě milence - poněkud přihlouplého, líného a zbabělého, ale hlavně pořádného chlapa. A kolečka stroje se rozjíždějí, od této chvíle autor již jen pozoruje další dění: budování napětí, vraždu a její následky, zničení vztahu dvou lidí, zoufalý boj s výčitkami svědomí, utrpení matky zabitého a hloupou slepotu svědků. Dílo je velmi zdařilé, ale autorovo umění se zde teprve rozvíjí - rozhodně se nedokáže vyrovnat pozdějším románům, v nichž Zola experimentuje nejen s povahami jednotlivců, ale s celou společností se všemi jejími vrstvami.