Tereza Raquinová
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94572/tereza-raquinova-94572.jpg
4
436
436
Příběh ženy, která se spřahuje se svým milencem proti vlastnímu muži a je ochotna snížit se i k zločinu, nazval autor původně „Milostnou historií“. Mnohem oprávněněji by se ovšem měla jmenovat „Historií jednoho zločinu“. Tereza Raquinová je první Zolova kniha, jež znamená spisovatelův rozchod s romantismem jeho literárních začátků. Je to vlastně čisté ztělesnění teorií naturalismu a tvoří základ celého dalšího Zolova díla. Stránky popisující vnitřek pověstné pařížské Morgue, kam každého dne míří mladé dělnice, studenti, zvědavé babky i staří penzisté, aby se povyrazili pohledem na znetvořená těla sebevrahů, jsou jakýmsi zárodkem slavného líčení pařížské tržnice v „Břichu Paříže“. V Tereze Raquinové ponechává Zola stranou přírodovědné rozbory a soustřeďuje se k prospěchu díla na vnitřní drama svých postav.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Thérèse Raquin, 1867
více info...
Přidat komentář
Mou první naturalistickou zkušeností je právě tato kniha. Zola si mě okamžitě získal! Eskalace děje byla až zničující a závěr mě posadil na zadek.
Naturalisticky výborné. Nejvíce se mně zaryla do paměti ta situace, kdy se paní Raquinová, vězeň ve vlastním těle, dozvídá onu krutou pravdu a jednoho čtvrtečního večera se pokouší sdělit ji celému světu...
konečně jsem se odhodlal k četbě Zoly a nelituji, už se těším na další; komu se nepříčí naturalismus, zajásá
Woow, tohle bylo šílené čtení... Připomínalo mi to tak trochu S. Zweiga říznutého s E. A. Poem. Takový mix romantické, mysteriózní, hororové a psychologické četby. Úžasné!! Paradoxně mě nejvíce zamrzel osud kocoura. Jinak sem se do hrdinů vyloženě vciťoval a trpěl s nimi. Nechal jsem se tím plně prostoupit. A přiznaje si slabošství, zbláznil bych se z toho hned!!
Moje první kniha od Émila Zoly. Chladnokrevný zločin a následný trest v podobě výčitek svědomí, duševního trýznění a rozkladu osobnosti ze kterého mrazí. Síla! Už se těším na Zabijáka.
Neskutočne reálne a mrazivé zobrazenie psychológie postáv. Príbeh je relatívne jednoduchý a komorný, ale to vôbec nevadí, skôr by som povedal, že to knihe prospelo. Celé prežívanie tragédie je ťaživé a také by to malo byť. Vyvolá to vo vás odpor a silné emócie. Ak máte radi takéto knihy, určite odporúčam.
V celku dobrá kniha, ale nějak jsem se do ní nemohla po celou dobu začíst, možná to bylo, ale hlavně tím, že mi nevyhovuje naturalizmus, který je zde samozřejmě všude.
Moje pátá přečtená kniha od Zoly a zároveň bych řekla zatím top 3. Zdánlivě klasické téma, ale napsané velmi čtivě a překvapivě. Vede vaše oči, udržuje pozornost. Naturalisticky geniální.
Určitě čtivější než Zabiják, ale opět výborná studie posedlosti a následného rozpadu osobnosti.
Zola mě jen utvrdil v tom, jak mistrně zvládá naturalistickou psychologii postav a Tereza Raquinová ve mně vyvolávala podobné pocity jako kdysi Zabiják. Od začátku ponurá atmosféra a postupně gradující děj, který ve čtenáři zanechává směsici pocitů od šoku, přes znechucení po zlost a smutek. Na dvou set stránkách se odehrává urputný boj Terezy a Laurenta, které straší v myslích jejich zločin, kterým si chtěli přivodit vlastní štěstí a spokojenost. Byť si zpočátku myslí, jak jsou chytří, že unikli bez nejmenšího podezření komisařům a gilotině, jejich trest na sebe nenechá dlouho čekat, nakonec snad v mnohem horší podobě, která je postupně dovádí k šílenství a příběh nemůže skončit jak jinak než tragicky.
V příbězích E. Zoly nemůžu hledat oblíbené postavy, ale přesto jeho romány přitahují právě svou surovostí a bezostyšným líčením utrpení, nízkosti a sobectví lidí. Právě sobectví je tu jedním z ústředních motivů, které zasahuje snad každou vystupující postavu.
Kromě toho mi společně s G. Orwellem nabízí pohled na Francii a Paříž z pohledu chudých lidí, zločinu a utrpení, která nadobro zadusí představu Francie tak, jak ji známe dnes, tolik turisticky atraktivní.
„Výstaviště mrtvol v Morgue je divadlem, které si může dovolit každá peněženka, je zadarmo pro chudáky i pro boháče. Dveře jsou otevřené, kdo chce, přijde. Jsou nadšenci, kteří si klidně zajdou, jen aby nezmeškali žádné z představení smrti. Když je dlažba márnice prázdná, odcházejí lidé zklamaní, jako by je někdo ošidil, cedí mezi zuby nespokojená slova. Když je ovšem dlažba dobře vybavená, když je tu pěkná výstavka lidského masa, tísní se tady návštěvníci, dopřávají si laciné emoce, děsí se, žertují, tleskají nebo pískají jako na divadle a pak odcházejí uspokojení a prohlašují, že dneska to v márnici stálo za to.”
Opět bravurní Zola.Zločin a trest v jeho podání prostě nemůže dopadnout jinak než na pět hvězd.
Právě jsem dočetla... tolik bolesti, tolik viny, tolik výčitek, tolik přetvářek, tolik nenávisti, tolik utrpení v lidech co se milovali ..Uf .. tenká kniha .. silný příběh
Já dočetla a byla z toho paf !! První část byla dobrá, vpodstatě chápu Terezu, že s věčně chorým a vybledlým Kamilem nic nebylo a šíleně se nudila.
Ovšem druhá část, kdy postavy žijí "po činu" - to bylo
skvělé. Myslím tím výstižně napsané. Pracovně bych to nazvala "kterak se ze dvou milujících lidí stanou psychopati".
Tento román mne zasáhl, v pozitivním slova smyslu, líbil se mi mnohem více, než Zolův Zabiják.
Nebýt čtenářské výzvy, nejspíš bych po knížce jen tak nesáhla a musím přiznat, že by to byla chyba. Po dlouhé době jsem se vrátila k takovéto klasice a jsem za to moc ráda.
Kniha se opravdu dobře četla a dokázala mě vtáhnout, i když se jednalo především o vnitřní boj hlavních aktérů.
Tereza Raquinová je drsné psychologické drama, které působí až nečekaně uvěřitelně. Nosným pilířem příběhu je sice milenecký vztah, ale rozhodně se nejedná o slaboduchou červenou knihovnu, ale hodně mrazivý, drsný příběh.
I když se jedná o dílo věhlasného mistra naturalismu, tak si nepředstavujte žádná brutální jatka s potoky krve, kniha je hlavně výborná psychologická sonda.
Unuděná panička, pomalu skomírající na stereotyp, si najde povahově naprosto odlišného milence, zamilují se, zblázní se a spáchají vraždu manžela oné dámy. Až sem by to nebylo zas tak originální, koneckonců zločinů z vášně je a bude vždy hodně, ale po samotné vraždě autor začíná rozjíždět neskutečný koncert výčitek svědomí a rozjitřených emocí.
Pocity viny a postupný psychický rozklad postav, Zola vypráví s chladným odstupem, jako by nezúčastněně popisoval chování morčat ve věděcké laboratoři. Pochybuji, že si oblíbíte nějakou z postav a rozhodně ve Vás kniha nevyvolá pozitivní pocity, ale nepochybně stojí za přečtení. Pokud máte rádi psychologická dramata s ponurou atmosférou, tak je Tereza Raquinová správná volba.
Tak jsem se lehkou oklikou pár knih, mnoha let a vlastně náhodou dostala k hodně syrové předchůdkyni toho všeho co znám. Popisů méně, děj jednoduchý s hodně rychlým spádem....na 200 stránkách koncentrované neštěstí, za které si ty dva můžou sami a vědí, že lepší to fakt nebude. Emile Zola je pro mě Pan spisovatel a k téhle knížce se určitě vrátím.
Skvěle vykreslené nitro postav, které užírá vina. Vynikající kniha, která je bravurně napsaná.
Jako vždy mistrovský Zola! Nejen že lidské osudy, které nám autor přibližuje, úžasně zapadají do prostředí a atmosféry Paříže tehdejší doby (za což on vlastně nemůže, v té době žil; dnes by to bylo u nových knih už pouze účelové), ale i fantastický popis scén, událostí, myšlenkových pochodů, psychologie postav aj. stále i v dnešní době uchvacují čtenáře. Miluji i nevšednost jeho témat, kterými se ve svých knihách zabývá. Jsou to právě již zmíněné lidské osudy ve vší své hloubce a tragédii. Každá jeho další kniha na mě vždy silně zapůsobí. Úchvatné!
Štítky knihy
nevěra vraždy 19. století francouzská literatura naturalismus manželské hádky sňatky z rozumuAutorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Další geniální zolovka...