Tereza Raquinová
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94572/tereza-raquinova-94572.jpg
4
436
436
Příběh ženy, která se spřahuje se svým milencem proti vlastnímu muži a je ochotna snížit se i k zločinu, nazval autor původně „Milostnou historií“. Mnohem oprávněněji by se ovšem měla jmenovat „Historií jednoho zločinu“. Tereza Raquinová je první Zolova kniha, jež znamená spisovatelův rozchod s romantismem jeho literárních začátků. Je to vlastně čisté ztělesnění teorií naturalismu a tvoří základ celého dalšího Zolova díla. Stránky popisující vnitřek pověstné pařížské Morgue, kam každého dne míří mladé dělnice, studenti, zvědavé babky i staří penzisté, aby se povyrazili pohledem na znetvořená těla sebevrahů, jsou jakýmsi zárodkem slavného líčení pařížské tržnice v „Břichu Paříže“. V Tereze Raquinové ponechává Zola stranou přírodovědné rozbory a soustřeďuje se k prospěchu díla na vnitřní drama svých postav.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1966 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Thérèse Raquin, 1867
více info...
Přidat komentář
Neskutečně čtivý a stále aktuální příběh, který ještě povznesl skvělý překlad z Odeonu.
Zola píše skvěle! Ta práce s jazykem, to se dnes už jen tak nevidí, to je doménou zejména spisovatelů z dob dávno minulých. Každopádně miluji jeho popisy, vše vidím a cítím. Za mě prostě radost číst. Příběh jako takový se mi líbil, jen mi pak přišlo, že to ztratilo dech? Pak už to v podstatě bylo jen o výčitkách, které se daly napsat na pár stran, ale přitom mám ale pocit, že to trvalo půl knihy? Což celé knize tak nějak ubralo na dramatičnosti? No, měla jsem těch dvou po krk, takže ten konec byl vysvobozením jak pro ně, tak pro čtenáře. :D
Náročné čtení, ale co čekat od Zoly. Jeho naturalismus v té době průkopnický, nyní poněkud zdlouhavý. Ač kniha má málo stran, klidně mohla být, bez opakujících se pasáží, zkrácená na novelu. Někdy až absurdní, za normalitou vykreslené obrazy, chování či myšlenky aktérů byla jistě v době napsání módní, mě však připadala až infantilní. Četl jsem ji jen kvůli zmínce v knize od Kinga a čtení mě spíš nebavilo.
Když se chtíč promění v noční můru aneb smrtící svědomí.
Román z roku 1867, kupodivu napsán čtivě a dynamicky, v knihovně by snesl místo vedle Erbena či E.A. Poe.
Moc povedená kniha. Úplně chápu, že v době vydání byla nepochopena a pomluvena, ale ja jsem nadšena.
Méně známá kniha tohoto autora, ale podle mě jedna z nejlepších. Ne-li nejlepší.
I když tato kniha nese cejch “povinná četba”( a mně se vždy příčilo něco takového číst), tak se mi to přesto líbilo. No...lepší termín je zaujalo.
Začalo to docela nevinně, ale potom jsem se nestačila divit. Vlastně se divím ještě teď. Četla jsem ji 2x, a myslím, že po druhé to číst ani nebylo třeba, protože tohle vám z paměti jen tak někdo nevymaže. Po přečtení mi nebylo zrovna nejlépe.. Byla to rozhodně jedna z nejzajímavějších knih, které jsem kdy četla, leč velmi depresivních.
Pro Zolu účel rozhodně nesvětí prostředky, zvlášť když účelem je pohodlný život a prostředkem odstranění překážejícího manžela. Splněný sen jako trestající peklo představ. Neúprosná psychologická pitva charakterů, nejen bezohledných milenců Terezy a Laurenta, ale i ostatních, "slušných" postav, které ve své dobrosrdečnosti jsou aspoň nudně omezené a zaslepené. Co by psal Zola dnes?
Co dodat, když už zde vše podstatné bylo stokrát řečeno. Zkrátka a dobře je to brilantní naturalistická charakterová studie zejména (nikoli však výlučně) Terezy a Lauranta. Komu se kniha líbila, mohu doporučit i zdařilé a literárnímu předobrazu hodně věrné filmové zpracování z roku 2013 (In Secret).
Skvělé!
Zola prostě umí. Pokud se Vám líbil Zločin a trest, tak zkuste i tuto knihu. Nejsem si jistá, jestli někdo umí lépe tak syrové popisy.
Krátká, ale silná. Doporučuji.
Tak tohle byl nářez. Tak krutou, bezohlednou a šokující knihu jsem do té doby nejspíš nečetla. Tady se nehraje na dobro a na zlo. Tady ďábel jen nenašeptává. Tady ho vidíme v akci.
Mrazivý příběh plný zvratů, které možná nejsou až tak překvapivé, přesto vám ale vyrazí dech z těla.
K zamyšlení. S husí kůží a zježenými vlasy, protože i sem může dospět člověk. Cesta do pekel je vždycky dlážděna dobrými úmysly...
Líbilo se mi, jak se autor popasoval v předmluvě se soudobou kritikou. Příběh krásně graduje, postavy jsou skutečně rozebrány do nejmenšího detailu. Na můj vkus bylo psychologického popisu postav v knize až dost, možná trochu na úkor situací, které mohly hlavní postavy zažívat. Každopádně knihu doporučuji přečíst, stojí za to.
Úžasně napsáno... Přečteno jedním dechem a můžu říct, že mi tahle kniha ještě dlouho zůstane v paměti. Geniální.
Jako povidám, od prvních stránek jsem si říkal, co se tak může přihodit bábě na penzi v městečku. A nejen jí, ale i jejímu synkovi, kterej se jejim přičiněním stal ještě větším chcípáčkem a kreténem. Jenže nenápadná svatba se sestřenicí, stěhování do bordelu paříže (myšlen ruch velkoměsta, ne hampejs) odstartuje pořádnej kolotoč událostí.
Mám pocit, že chcípáček se oženit jenom nechal a o úřadování během svatební noci mu nikdo nic neřek, takže šel normálně chrápat. Terezka si v baráku připadá jako vězeň a z manžela jí je nejspíš pořádně na blití. Místo blití to Terezka ovšem pořeší kapku jinak a mně se z toho zatočí hlava a řeknu si no ty vole, to teda čumim jako.
S Lojzou, kterej na beton ví co se v posteli sluší a patří si mysleli jak bude líp a ona zatim bramboračka.
On to tu už někdo psal a já souhlasim, že je to takovej zločin a trest po pařížsku. Je tam teda velká absence pařížskejch dortů, pařížský šlehačky a pařížskejch koláčů. Místo nich ale Emilek servíruje meníčko z výčitek, strachu, svědomí, emocí a bruntality. Co se asi do posledních stránek honí hlavou bábě na penzi, to musí bejt námět na horor. No neni to skvělý? Já bych řek, že je. Bravo Emilku!
Jedná v rudých rukavičkách. Láska jedna ďábelská. Byla medem. Hříšná soudržnost. Byla jedem. Vzdalující se blízkost. Srdce rozehraje smyslnou symfonii, mysl naplní erotické fantazie, ale duši pro čin dávají tušit, začínají dusit, bušit na ni výčitky svědomí, jež pod kyvadlem času, z útrob neúprosně prosakují, tekou po povrchu.
Ze špatnosti prostě nemůže vzejít nic dobrého. Skoro se stydím přiznat, že to je můj první Zola, ale v dobách studií jsem si z předepsané četby vybírala jen to, co mě zajímalo. Teď vidím, že ke své škodě, ale možná bych to v mladším věku tak neocenila. Je to neuvěřitelná analýza zločinu z vášně a postupného rozkladu osobností vrahů, pronásledovaných přízrakem spáchaného zločinu. Místy to bylo až děsivé. Vynikající knížka.
Pošťák vždycky zvoní dvakrát z Paříže minulého století. Klasický naturalistický Zola a jeho další portrét úpadku, tentokráte na téma zločin a trest.
Neuvěřitelná kniha.. Nedala jsem ji z ruky a četla jsem ji i v autě.
Vracet se k ní ale nechci, měsíc jsem z toho měla lehkou depresi, což zřejmě svědčí o genialitě autora.
Štítky knihy
nevěra vraždy 19. století francouzská literatura naturalismus manželské hádky sňatky z rozumuAutorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
(SPOILER) Terezu jsem četla před víc než třiceti lety. Přečetla jsem to jedním dechem. Klasický příběh o nevěře a vraždě, skvělé zpracovaný i když dost děsivý. Teď jsem knihu znovu vytáhla z knihovny a mnohem víc vnímala právě tu temnou stránku příběhu. Některé scény jsou až nechutné, utopenci atd., ale přesně podtrhují atmosféru děje. Společná vražda a falešný pokrytecký život je ničil víc a víc. Trápení, které je konci života prožívala Terezina tchýně, bylo strašné. Přitom je vlastně celý příběh o tom, že Tereza hledala vlastní štěstí a život jí moc šancí nedal.
Kniha je, podle mě, nezfilmovatelná. Stavy duše hlavních postav kamera nezachytí.