Andělé smrti
William King
Terrarchové série
1. díl >
Míšenec, Lasička a Barbar jsou tři vojáci z průzkumné jednotky lehké pěchoty nazývané Andělé smrti. Byli vysláni do hor, aby rozprášili povstání proti vládnoucím terrarchům a zajala jejich vůdce, militantního proroka Zarahela a temného čaroděje. Po boji s pavoučím démonem, při kterém nemají jinou možnost, než mága zabít, se zmocní jeho knih v naději, že se jim podaří je výhodně prodat. Záhy ale zjistí, že mají v patách nejenom horaly vedené Zarahelem, kteří chtějí pomstít svoje krajany, ale patrně i inkvizici a rozzuřeného boha. Nakloněn jim není ani jejich poručík Sardec, kterému zachránili život a zranili tak jeho ješitnost, a navíc je na obzoru válka se sousední Kharadreou… První kniha trilogie ze světa ovládaného temnými elfy – terrarchy.... celý text
Přidat komentář
William King je autor, který dokáže psát béčko. Ať už jeho Gortrek a Felix nebo právě tato série dokazuje, že psát jednoduchou oddechovou četbu není vůbec snadné.
Abychom se dobře pochopili. W. King dokazuje, že to jde, zatímco celá řada dalších dokazuje, že ani netuší, kde mají začít.
Jako už v případě warhammerské série, i tady upozorňuji, že jsem nejvyšší hodnocení dal v rámci žánru. Ne proto, že bych se domníval, že mé osobní sympatie vyzdvihují právě tuto knihu mezi skutečné klasiky, ať už od __ nebo od __.
Prázdná políčka si doplňte podle toho, co právě vy považujete za absolutní vrchol světové prózy. Takhle se doufám zavděčím všem.
Zápletku, která by stěží vystačila na povídku, rozpracoval William King do třísetstránkového románu a dal bych ruku do ohně za to, že se u toho ani nezačervenal. Ale nevadí, hlavně když teče. Jenže ouha, místo krvavé jízdy nasadil autor nečekaně komorní tempo. S několika málo postavami se snaží rozehrát charakterové drama s psychologickým vývojem, přičemž to skončí přesně tam, kam od začátku ukazovala střelka kompasu - dobří jsou dobří a zlí jsou zlí. Což vzhledem k tomu, jak málo se toho v příběhu vlastně odehraje, působí trochu neuměle. Znát motivace padouchů je fajn, aby jim člověk mohl držet palce při zotročování plebsu, ale nemělo by to v případně odpočinkového čtiva převažovat nad akcí.
Na druhou stranu, Kingovi skvěle fungují zavedené postupy, především pak přátelské pošťuchování mezi hrdiny. Snad jen, že změna zavedeného prostředí není tak výrazná, jak by jeden čekal. A to je škoda, protože nový svět naskýtá spousty nových možností. Ale třeba si je tvůrce schovává na příště.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2000 | Zabíječ trolů |
2002 | Hvězdný vlk |
2001 | Zabíječ démonů |
2000 | Zabíječ skavenů |
2001 | Zabíječ draků |
Poviem to hokejovým žargónom.
King, po fajn béčkovej sérii zápasov s Felixom a Gotrekom, zmenil štadión, komplet vymenil mančaft, dresy, zmenil taktiku a upravil techniku hry. Pravidlá ostali v princípe rovnaké, stále je základom béčková skupina a hrá sa na rovnako kvalitnom ľade ako predtým. Je tu však akoby snaha o postup do vyššej skupiny. A toť problém. Hráči narážajú do béčkových mantinelov v snahe preskočiť ich a nedarí sa, nedarí. Ochranné plexisklo ich vždy odrazí späť na hraciu plochu. Niekedy to celkom v pohode ustoja, niekedy im to vyrazí zub. Výsledkom je zaslúžená remíza a očakávanie, čo prinesie ďalší zápas :)))