Andělé smrti

18.11.2024

Je to už tisíc let, co terrarchové přišli na Gaeiu a podmanili si veškeré lidstvo. Proti jejich magii nebylo obrany, ale časy se mění. Dokonce ani sami terrarchové už nejsou tak jednotní, jak byli kdysi. Autor Gotreka a Felixe ze světa Warhammeru, William King, si střihl cyklus, nezávislý na herních platformách s novými hrdiny a ve své vlastním prostředí. Míšenec, Lasička a Barbar jsou natolik svérázné postavy, že zaujmou od okamžiku, kdy se objeví na scéně (což je vlastně hned od první stránky). Jako protipól k jejich vyhraněným osobnostem je tu poručík Sardec, který je sice příslušníkem vládnoucí třídy terrarchů, ale o vyšších postech a privilegiích si může nechat jen zdát. Jejich účinkování v dramatu, k němuž se schyluje, je tím, co táhne Anděly smrti k vyšším metám. Poměrně jednoduchá dějová linka totiž těží především z jejich konfrontace s okolním světem i mezi sebou navzájem. Protože se jedná o první díl cyklu, nějaký čas strávíme snahou pochopit zákonitosti prostředí a fungování místní společnosti. Jakmile jsme ale uvnitř, už je to jízda bez brzd i airbagů.

30.04.2020

Poviem to hokejovým žargónom.
King, po fajn béčkovej sérii zápasov s Felixom a Gotrekom, zmenil štadión, komplet vymenil mančaft, dresy, zmenil taktiku a upravil techniku hry. Pravidlá ostali v princípe rovnaké, stále je základom béčková skupina a hrá sa na rovnako kvalitnom ľade ako predtým. Je tu však akoby snaha o postup do vyššej skupiny. A toť problém. Hráči narážajú do béčkových mantinelov v snahe preskočiť ich a nedarí sa, nedarí. Ochranné plexisklo ich vždy odrazí späť na hraciu plochu. Niekedy to celkom v pohode ustoja, niekedy im to vyrazí zub. Výsledkom je zaslúžená remíza a očakávanie, čo prinesie ďalší zápas :)))

27.01.2020

William King je autor, který dokáže psát béčko. Ať už jeho Gortrek a Felix nebo právě tato série dokazuje, že psát jednoduchou oddechovou četbu není vůbec snadné.

Abychom se dobře pochopili. W. King dokazuje, že to jde, zatímco celá řada dalších dokazuje, že ani netuší, kde mají začít.

Jako už v případě warhammerské série, i tady upozorňuji, že jsem nejvyšší hodnocení dal v rámci žánru. Ne proto, že bych se domníval, že mé osobní sympatie vyzdvihují právě tuto knihu mezi skutečné klasiky, ať už od __ nebo od __.

Prázdná políčka si doplňte podle toho, co právě vy považujete za absolutní vrchol světové prózy. Takhle se doufám zavděčím všem.

23.12.2016

Zápletku, která by stěží vystačila na povídku, rozpracoval William King do třísetstránkového románu a dal bych ruku do ohně za to, že se u toho ani nezačervenal. Ale nevadí, hlavně když teče. Jenže ouha, místo krvavé jízdy nasadil autor nečekaně komorní tempo. S několika málo postavami se snaží rozehrát charakterové drama s psychologickým vývojem, přičemž to skončí přesně tam, kam od začátku ukazovala střelka kompasu - dobří jsou dobří a zlí jsou zlí. Což vzhledem k tomu, jak málo se toho v příběhu vlastně odehraje, působí trochu neuměle. Znát motivace padouchů je fajn, aby jim člověk mohl držet palce při zotročování plebsu, ale nemělo by to v případně odpočinkového čtiva převažovat nad akcí.
Na druhou stranu, Kingovi skvěle fungují zavedené postupy, především pak přátelské pošťuchování mezi hrdiny. Snad jen, že změna zavedeného prostředí není tak výrazná, jak by jeden čekal. A to je škoda, protože nový svět naskýtá spousty nových možností. Ale třeba si je tvůrce schovává na příště.