Terror
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450498/bmid_terror-tej-450498.jpg
4
1171
1171
Arktická výprava se mění v zoufalý boj o přežití… tajemný a nelítostný netvor nemá slitování. Kniha Terror je ve všech smyslech toho slova „mrazivý“ horor, vycházející z historických událostí. Dan Simmons jako kulisu svého příběhu použil výpravu sira Franklina, která se roku 1845 vydala hledat tzv. severozápadní cestu a jejíž osud je dodnes zahalen tajemstvím a je předmětem mnoha odborných i laických spekulací. V pestrém kaleidoskopu, proloženém četnými retrospektivními pasážemi, sledujeme osudy námořníků, kteří uvázli v ledové arktické pasti, docházejí jim potraviny, sužují je kurděje i jiné choroby a pronásleduje je tajemný a nelítostný netvor. Výprava se postupně mění v zoufalý boj o přežití. Kniha TERROR je navzdory rozsahu plná nepřetržitého napětí, nesporného vypravěčského umu a dokonale zvládnutých dobových reálií.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2016
,
BB art
Originální název:
The Terror, 2007
více info...
Přidat komentář
Při čtení Vás bude mrazit! V takovém prostředí člověk rychle zjistí, kde jsou jeho meze a co je schopný udělat pro přežití. Myslím si, že pud sebezáchovy je nejsilnější pud, který máme. Doufám, že na něj nikdy neubudu muse spoléhat.
Fascinující historie a výborné zpracování, fakticky přesné, přitom velmi čtivé. Stejně dovedně jako Simmons seznámí čtenáře se stavbou a fungováním lodi, ho seznámí i s postavami, které se navzdory velkému počtu nepletou. Žánrově kniha osciluje na pomezí historické fikce a akční detektivky, ale je to ku prospěchu, natolik je dobře napsaná, že číst subjektivně líbivější pasáž je jen třešnička na dortu.
Tempo a styl vyprávění se několikrát promění, první část (na lodi) je vcelku pomalá, s poutavou atmosférou a pomalu poznávanými charaktery. Bavila mě nejvíc a věřila jsem Simmonsovi snad i tu "věc na ledu".
Druhá část (mimo loď) je výrazně akčnější, stylem spíš žánrová - a je to víc střílečka nebo obyčejný krvák než horor -, bohužel na úkor psychologické věrohodnosti. Z některých postav s vlastní psychologií a motivací se stanou typizované figurky, navíc některé historické skutečnosti autor poněkud odbyl - když se po týdnech a měsících hladovění člověk přejí masem a tukem, neudělá mu to líp, ve skutečnosti by to spíš značnou část skupiny zabilo. Vysvětlení zvláštností v psaných pozůstatcích mi také přišlo nedostatečné a celkově jsem se trochu trápila, protože mi vyprávění přišlo nevěrohodné, místy až laciné.
Třetí část, vysvětlení, se mi naopak zase líbila velmi a krom toho, že je z hlediska známých faktů docela elegantní, mě potěšila její lehká podvratnost.
Následující část obsahuje SPOILERY
Větší problémy jsem měla asi dva. O jednom píše níže v komentáři Matty: Dát za vzor muže, který své "záliby" umí "nechat na břehu", je jednak zbytečné, jednak to zavání zaujatostí. Také šílenství ex machina jedné z postav, nemotivované a přepjaté, mi přišlo jako násilná berlička k záchraně konkrétní postavy.
Dobré to bylo. Nedokáži si stále ale představit, jak tam mohli přežívat. Peklo, ale se zimou.
Určitě zajímavá kniha z dost exotického prostředí arktidy. Vypráví smutný, krutý, ošklivý a dlouhý příběh. Příběh boje posádky dvou lodí s neskutečnou zimou a jedním monstrem. Pouť,kterou jsem s těmito lidmi podstoupila byla dle mě zbytečně dlouhá.Fakt bavit, mě kniha začala až posledních 100 stran. Diky tomu čtvrtá hvězda.
Hodnocení této knihy jsem si v hlavě profiloval už během samotného čtení. Musím předestřít, že jsem se na ni hrozně těšil (zbožňuji tlusté bichle s vysokým hodnocením). A to byl ten největší problém, kterému jsem musel čelit. Velká očekávání mají totiž tu vadu na kráse, že většinou nebývají naplněna.
Rozvleklý začátek mi pěkně srazil hřebínek. Prokousával jsem se stránkami jako Terror zamrzlým mořem a pořád si opakoval: "Vydrž, ten chlap přeci umí psát. Makej dál..."
Zhruba do strany 300 jsem to viděl tak na tři hvězdy. Pak však došlo k zásadnímu zlomu. Styl psaní začal být více dynamický, jednotlivé kapitoly se zkrátily a přesto paradoxně posouvaly příběh mnohem dál než předlouhá první polovina plná popisností, retrospektiv a nekonečných odstavců. Ale hlavně se stala ta nejdůležitější věc vůbec: začal jsem jim fandit. Všem těm chlapům, kteří bojovali s omrzlinami, nedostatkem stravy a z toho plynoucími kurdějemi (to je vám pěkné svinstvo). I ten největší drsňák však musí pokleknout před matkou přírodou a jejím temným dítkem...
Já zase pokleknu před Simmonsem a jeho mrazivým vyprávěním.
Čtyři hvězdičky za příběh a pátá bonusová za to neskutečné množství zajímavých informací nejen ze světa námořníků.
Román, ze kterého mrazí. Jak prozrazuje i soupis použité literatury v závěru, Simmons si popisovanou dobu a prostředí pečlivě nastudoval a kniha má svou informační hutností takřka encyklopedický charakter. Nejde přitom o zdržující odbočky od vyprávění. Detailní popisy všech nepříjemností, s nimiž se hrdinové vypořádávají a dobových společenských poměrů (přičemž loď představuje svébytný svět s vlastními pravidly), dotvářejí atmosféru, pomáhají pochopit bezvýchodnost nastalé situace i jednání postav a umožňují nám spoluprožívat všechno trápení. Nemusíte zkrátka být zrovna hladoví a číst knihu uprostřed zimy, abyste měli pocit, že jste přímo tam. Kromě toho, že je Terror velmi vtahující, intenzivní a obohacující, má zároveň bravurně strukturované vyprávění. Hlediska jednotlivých vypravěčů se doplňují mnohem organičtěji než například v podobně koncipované Hře o trůny a jejích pokračováních. Některé události jsou pokrývány z více úhlů a sami si musíme poskládat ucelenou výpověď o tom, k čemu vlastně došlo. V Goodsirových deníkových zápiscích se odráží i charakter a momentální rozpoložení pisatele, čehož je znamenitě využito v jeho poslední kapitole. Nikomu přitom nenáleží dominantní pohled, nositelem sdělení může být i zprvu zcela marginální postava a každý je tudíž zároveň v neustálém ohrožení života (na nikom jinými slovy nezáleží, bude-li příběh pokračovat). Inuitský epilog pak v podobném duchu relativizuje klasické dobrodružné narativy o mocných bílých objevitelích, kteří se střetávají s divochy a svět přetvářejí ke svému obrazu (přičemž náznaky tohoto podvratného přístupu k tradičnímu ideologickému rámování daného žánru jsou rozesety po celé knize).
Větší problém jsem měl pouze s jednou rovinou příběhu, kvůli které teď budu muset SPOILERovat: ve fikčním světě knihy se vyskytují čtyři homosexuální postavy. Dvě, o kterých se dozvídáme poměrně pozdě, jsou pozitivní (svou homosexualitu „nechaly doma“) a svou přítomností mají očividně pouze vyvažovat monstrózní jednání druhého páru (jinou funkci ve vyprávění neplní). Vzhledem k tomu, že motivace pro Hickeyho psychopatické chování není dostatečně ozřejměná (nevíme např. přesně, co by následovalo, kdyby se jeho pohlavní styk s Magnusem provalil), svádí to k hledání spojitosti mezi jeho zrůdností a jeho homosexualitou, kterou je definován primárně. Seriálové zpracování je v tomto ohledu obezřetnější a nevyznívá tak homofobně, neboť zášť Hickeyho konkrétně vůči Crozierovi osvětluje dlouhou a ponižující scénou bičování (bez přímé spojitosti s obavou z toho, že by mohla být odhalena jeho sexuální orientace).
Simmons sice napsal jako obvykle především do značné míry klasický dobrodružný román, ovšem v souladu se svojí nemalou spisovatelskou dovedností, erudicí a inteligencí jej zde (jakož i v některých svých dalších knihách) dovádí k literárním výšinám. Propracovaností fikčního světa i reflexí rozmanitostí psychologické a společenské sféry - do svého barvitého vyprávění zapojuje množství socio-kulturních vztahů – a stejně tak i stylisticky. Je mimo jiné pozoruhodné, kterak se skrze fokalizaci do jednotlivých vybraných hrdinů, jejichž jména tvoří názvy příslušných kapitol, sepíná časové rozpětí dvou linií (in media res a doba před vyplutím) jako zip, až k jejich sjednocení, které ovšem v určitých fázích podle potřeby opět rozrušuje. A přitom celá konstrukce vyprávění působí naprosto organicky. Svou spisovatelskou úrovní a zaměřením je srovnatelný dejme tomu s Davidem Mitchellem (alespoň tedy ve svých vrcholných dílech). Simmons je autor-vyprávěč, jak jej popisuje Walter Benjamin - přináší příběh ze vzdálených a exotických míst. Na hororovém vykreslení děsuplné a záhadami provázané výpravě Johna Franklina, jehož obě lodě Erebus a Terror zmizely i s celou posádkou během výzkumné plavby, jež měla za úkol objevit severní cestu (obě lodě ale byly před pár lety postupně nalezeny na dně moře, cca 100 km od sebe), je také zajímavé, kterak je hledisko britských námořníků, kteří se bezpochyby cítili kulturně nadřazeni domorodým obyvatelům, v knize zasazeno do rámce inuitských legend a mýtů, který vlastně celému příběhu dominuje – jednak hlavní hrozbou, které průzkumníci v románu čelí (tajemný netvor) a jednak konečným vyústěním. Perspektiva eurocentrická je tedy u Simmonse překvapivě vlastně jen zdánlivá.
Příběh se mi hodně líbil i když dost často zpomaloval a neustálé opakování některých věcí, soupisů, výčtu jmen a funkcí bylo dost ubíjející a ubíralo stránkám na tempu. Dle mého názoru by kniha mohla být o pár desítek výše zmíněných stran kratší a k její čtivosti by to jen přispělo. Naštěstí se příběh vždy ve správný čas dokázal opět skvěle rozjet, ať už díky kapitánu Crozierovi, skvěle vloženému deníku doktora Harryho D. S. Goodsira nebo postavě psychopata Corneliuse Hickeyho.....díky kterému by snad opravdu mohlo platit : člověk člověku člověkem. https://www.csfd.cz/film/497379-the-terror/prehled/
V žádném případě nemám nic proti dlouhým knihám, tahle ovšem mohla být o třetinu kratší, kdyby se všechno nevysvětlovalo třikrát... Tím by možná získala na svižnosti a četla by se mi trochu lépe. Jinak to byl zajímavý zážitek, dozvěděla jsem se spoustu věcí jak o námořnících v 19. století, tak i o Eskymácích a asi se v tom celkově budu ještě chvilku šťourat....jak to vlastně asi s Franklinovou výpravou bylo ve skutečnosti...? :) Ovšem horor to podle mého názoru rozhodně nebyl, za celou tu hromadu stránek jsem se trochu bála snad jednou. To je na mě málo ;)
Dokonalý čtenářský zážitek. Koupila jsem před rokem původně jako dárek do rodiny, dostala jsem se k ní až teď. Za mě plný počet bodů.
Totálně mrazivý, hororový, výborně propracovaný pohlcující příběh. Každou chvíli jsem googlila na mapách Arktidu a člověk se dozví opravdu hodně o životě v tak extrémním prostředí. Příště ji vytáhnu někdy v létě, abych se zchladila :-)
Takhle se mají psát knihy! Paráda. Její čtení jsem si dlouho rozmýšlela, pak jsem se chvilku prokousávala začátkem (spousta jmen, chaos v jednotlivých postavách i v čase), vydržela jsem a nakonec ji bez váhání řadím mezi své TOPky. To, co se stalo poručíku Irvingovi, postavě, která mi byla nesmírně sympatická, je mi hrozně líto ještě teď. Konec nezklamal, tak nějak jsem ho očekávala. Mnohem děsivější, než nějaká obluda, jsou charaktery některých postav. Dávám plný počet hvězd, nic jiného ani nejde.
Má první kniha od Dana Simmonse. Byla to ode mne trochu střelba na slepo, ale touha po mrazivém hororu, jak se kniha prezentovala, ve mě převládla. A musím říct, že nákupu v nejmenším nelituji. Dan Simmons krásně vystihl období viktoriánské Anglie a bylo pro mě potěšením nakouknout do tohoto období. Samotné putování dvou expedičních lodí, strasti námořníků, jež podstupuji nebezpečnou plavbu napříč Arktidou, bylo tak věrohodně popsáno, až z toho co námořníci museli vytrpět, člověka mrazilo. Doporučují číst za dlouhých mrazivých nocí.
Kníhu jsem zakoupila na základě kladných recenzí a vysokému hodnocení, že by mě naprosto nadchla, ale bohužel říct opravdu nemůžu. Knížka je čtivá. Do strany 200 jsem knihu doslova hltala hlavně proto, jak autor dokázal reálně popsat okolí a pocity všech mužů, ale to co přišlo potom mě lehce otrávilo. Nicméně nelituji, že jsem knihu přečetla! Konec, za to nakonec stál. :oD
Není nic ponurejšího v chladných dnech prvních zimních měsíců vytáhnou tuhle knihu a začít číst, byť prsty mrznou a chlad, co se dostává až do kořínků vlasů se spojuje s chladem, co vychází z té knihy. Naprosto famózní dílo, pro mě možná podtrhnuto tím, v jakou roční dobu jsem to četla.
Přečteno jedním (hodně dlouhým) dechem.
Nejdříve jsem se do cca strany 100 ošívala že to nedočtu, přišlo mi že se tam popisují zbytečnosti a že z příběhu bude spíš nesmyslná pohádka, ale pak se kniha rozjela neuvěřitelným tempem a vůbec toho nelituju, ba naopak jedna z mých nejlepších knih co jsem četla. Neustálé zvraty a situace ve kterých už si člověk myslí že není pokračování, lidské dno a pocity štěstí z naprosto obyčejných věcí. Prostředí které bych nechtěla navštívit ani ve skafandru.
Rozmanitost hodnocení této knihy možná svědčí o tom, že každého z nás děsí jiné věci. Já jsem se nenudila ani minutu, hltala jsem každou další stránku a představovala si tu ukrutnou zimu, se kterou se posádky musely potýkat. Že je kniha dlouhá? Já nevím, mně to tedy strašně uteklo. Doporučuju číst v zimních měsících, budete mít ještě lepší zážitek. ;-)
Nejprve jsem viděl dokument o zmizelých Franklinových lodích. Při brouzdání internetem jsem narazil na tuhle knížku a avysoké hodnocení mě přesvědčilo. Opravdu je dobrá. Mrazivá, to je asi to nejvýstižnější slovo, které ji charakterizuje. Ať už symbolicky nebo doslovně. Ještě že máme červenec.
Štítky knihy
Anglie námořnictvo mořeplavba boj o přežití 19. století Eskymáci, Inuité severní pól příšery, monstra polární expedice zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Naprosto strhující fabulace, která se o fakta opírá tak důkladně, že ji lze snad brát i jako málem stoprocentně realistické líčení toho, co museli podstupovat členové takových (nejen) polárních expedicí. Je to tíživé, mrazivé (aby ne), drsné. Ale občas i krásné. Dan Simmons je prostě borec a originální způsoby, jakými dokáže uzavřít příběhy jednotlivých postav, musí strhnout snad každého. Co se týče netvora - nápad to byl skvělý a jeho podání je snad ještě lepší.__P.S. Chválím i překlad, ačkoliv pár chybek se najde (a jedna v názvu kapitoly).