Terror

03.03.2022

Uf, to byla teda porce. Dobrá kniha, výtečné zpracování a vykreslení atmosféry. Napsáno pěkně syrově, bez zbytečných příkras. Člověk se musí zamýšlet nad tím, s jakou naivitou se pouštěli do takovýchto výprav, kolik zbytečnosti s sebou vezli. Co mě osobně trochu vadilo, byla ta spousta jmen a když už jsem si někoho oblíbil, tak zemřel. Inuitská mytologie byla též trochu zdlouhavá, ale aspoň leccos objasnila. Nemohu tedy dat plný počet, ale i tak to za přečtení/poslech stojí.

28.02.2022

Naprosto úchvatná kniha, která má tak skvělou atmosféru, že i její větší rozsah, jsem vnímala jako klad, než aby mi to vadilo. Atmosféra je celou dobu dokonale tísnivá a ze zoufalosti situace, ve které se postavy nachází, vám jde celou dobu mráz po zádech. Zvlášť když víte, že příběh má reálnou oporu ve skutečné historické události. Jediné co bych knize vytkla, respektive co mi přišlo zbytečně navíc je ta hororová linka. Na konci knihy je tedy mysteriózní zápletka částečně vysvětlena přiblížením inuitské mytologie, ale i kdyby se autor striktně držel jen reálných faktů, bylo by to hororové až dost. 

17.02.2022

Tak tohle bylo neuvěřitelný čtení. Den po dočtení jen těžko hledám slova. Teď vím jen to, že mám další špičkovej hororovej román, kterej zaujme čestný místo v mojí knihovně po boku tak promyšlenejch věcí jako Kingovo To, Temná věž nebo Holdstockova série z Ryhopského lesa.
Fantasticky napsaný a odvyprávěný. Syrově, přitom s mírou pro přiměřenost (nikdy se mi u ničeho neudělalo vysloveně nevolno, a to si o to spousta motivů říkala). Perfektně vylíčená mrazivá atmosféra, člověk chvílemi cítí ten příšernej mráz, tmu, všudypřítomné vlhko a nepříjemno. Výborné a uvěřitelné postavy, které člověka nesmírně upoutaly, přál jim ze všech sil záchranu... i když věděl, jak to skončí. Ale ty občasné záchvěvy naděje byly tak silné, že věřím tomu, že je podobně museli prožívat i ti vyčerpaní muži. A když už jim člověk nemohl přát záchranu, tak aspoň co nejmilosrdnější konec.
Skvělým tahem byla mytická linka s nestvůrou. Půl knihy jsem přemýšlela, jestli nestvůra není jen kolektivním mámením vyčerpaných lidí, kteří začali dělat příšerné věci dřív, než si to dovedli připustit, a jestli z toho, co udělali sami, neviní nějakou abstraktní zrůdu. Ale ten závěr... V knize inspirované skutečnýma událostma bych tohle neodkývala každýmu autorovi. Ale Simmonsovi jo. Fantasticky zapracováno, fantasticky rozuzleno, fantasticky zakončeno.
Prostě... tahle kniha je absolutní špička. Jdu si ji objednat a už se neošklíbám nad cenou za celkem blbě dostupné vázané vydání...
PS: Odteď se dávám se na modlení, aby se Simmons jednou ujal beletristického zpracování příběhu Djatlovovy expedice. Přesně takovýho autora ten příběh potřebuje.

06.02.2022

Silný příběh, nečekaně hutný zážitek.
Už samotná představa uvěznění v ledu na lodi je pro mě noční můra, děsivější o to víc, že děj knihy je inspirován skutečnými událostmi a nějací lidé něco podobného opravdu nejednou prožívali (fakta jsem si i dohledávala).
Reálnou rovinou se proplétá ještě linka inspirovaná inuitskými mýty, která všemu dává nádech magického realismu a postará se o působivé finále.
Posloucháno jako audiokniha a ta se zpracováním řadí k tomu nejlepšímu, co jsem kdy poslouchala.
Ještě několik týdnů po doposlechnutí se mi kniha vrací a připomíná a je to pro mne doklad, že toto je mnohem víc než běžný horor.

27.12.2021

Poslech jako audio.
Neskutečný zážitek, který mě provázel několik dní. Skvělý příběh, úžasné zpracování. Skvěle propracovaný děj, postavy, atmosféra.
Není co vytknout.
Doporučuji.

10.12.2021

Ke knize jsem přistupovala s vědomím, že jsem o této polární výpravě kdysi slyšela. Odnesla jsem si neskutečný zážitek. Perfektně zpracované dílo, mrazivá atmosféra, zajímavé informace, které pomáhaly utvořit si opravdu reálný pohled na situaci. Velmi těžko jsem se od knížky odpoutávala a samotný závěr mě doslova odrovnal.
Zaslouženě plný počet *.

29.11.2021

Kniha Terror je přesně ten typ knihy, který mě nutí se k četbě dennodenně vracet a ukousnout co největší sousto příběhu. Protože si v rodinných parametrech nacházím čtecí chvíle téměř výlučně ve večerních hodinách a v leže, mnohé z dějových pasáží se mi ztrácely v Théta spánkových hladinách. Je docela možné, že jsem katarzistické finále s vypětím všech mozek aktivizujících sil nakonec stejně částečně proklimbal a proto jej nebyl schopen dostatečně vstřebat, vychutnat a tím pádem i ocenit.
V čem mě kniha ale opravdu nejvíce oslovovala a uspokojovala a proto nutila k hltavému způsobu četby, byla Simmonsova schopnost faktograficky a detailně popsat každodenní život a celkové devastující podmínky, se kterými se početná posádka Franklinovy polární výpravy musela každý den vypořádávat. Prostě ve mně stále dřímá ona Batličkovská touha, která byla zaseta do mnohých chlapeckých duší. Autor nás pod úrovní románového příběhu plného precizně vykreslených charakterů zasypává odbornými informacemi o širokém technickém vybavení obou lodí, o zvycích a denních rutinách významného spektra námořníků, o nutném rozsáhlém profesním obsazení expedičních lodí, o námořní hierarchii, o logistických principech, geografických zákonitostech a dalších věcech, které se točily kolem této fascinující obří expedice, kdy objevování světa bylo ještě extrémně nebezpečným a neskutečně náročným počinem s velmi nejistým a často tragickým koncem. Muž 19. století je definitivně zcela jiným živočišným druhem oproti v každém ohledu zhýčkanějšímu muži století 21. Až jako zážitek z jiného světa působí odhodlání těchto mužů ctít slovo a rozhodnutí kapitána až do osobního tragického skonání a často ještě dál (muži na smrtelném loži sdělují doktorovi, aby se o jejich předsmrtné „slabošské“ agónii nezmiňoval kapitánovi).
Právě onen extrémní počin v extrémních podmínkách vkládá Simmonsovi do spisovatelského rukávu toho pravého žolíka – tedy nosné Téma. Bál jsem se, že autor potenciál znehodnotí hororovými fantasy prvky, které v knize hrají svou neoopomenutelnou roli. Že se kniha zvrhne v hororovou béčkovou frašku, ale autor fantastično nakonec udržel na pomyslné uzdě a jeho prvky umě propojil s inuitskou mytologií a přidal tímto krokem do knihy další pozoruhodný a velmi zajímavý rozměr. Významná fiktivní složka díla tak nakonec nepůsobí rušivě ani nekonzistentně s ostatními prvky narace, ale naopak rozšiřuje románový potenciál o další úroveň. A proto je kniha nejenom na množství informací a zpracovávané témata dílem obsáhlým a tím pádem objemným.
Tak. A teď už je v zásadě odpustitelné ztrácet čas seriálem.

07.11.2021

(SPOILER) Tak tohle nebyl horor ani blbou náhodou - leda pro ty, kteří se osobně účastnili nějaké takové výpravy. Osobně bych se picla už tu první zimu (kdybych se jí dožila)- obdiv všem námořníkům a badatelům, kteří obětovali svoje životy při prozkoumávání neznámých vod. Začátek mě celkem nadchl, protože mi to připomínalo moji oblíbenou knížku od Běhounka - Ledovou stopou. Ale pak to teda začalo hodně drhnout. Vlastně šlo o to, že byli zamrzlí v lodích uprostřed ledového pole ker, otvírali konzervy se zkaženým jídlem, hledali eskymačku a čekali, až je jednoho po druhém sezobne mrazivý bubák. Kdybych se tady nedočetla, že jde o knihu na motivy reálné expedice, nikdy bych to nedočetla. Ale ve světle těch reálií jsem to četla jako dobrodružnou knihu a ne horor. Ten konec byl sice na mě až moc mystický, nemuselo to být na tolika stranách a jak říkám, horor ani omylem.

08.10.2021

Moc pěkně zpracované. Na kulisách skutečné události rozehrané velké lidské drama. Drama, kde postavy jsou mistrně uchopené včetně jejich psychologie i jejich vývoje. Drama o lidské touze žít(přežít), o touze pokračovat(nevzdávat se), o touze bojovat (za sebe i za myšlenku), o puzení pomáhat (nebo škodit). To vše okořeněné o trochu nadpřirozena. Moc se mi líbilo, jak detailně měl autor nastudovaná známá fakta a jak kniha vlastně docela hodně dokumentuje co se stalo. Výborně řemeslně zpracované, napínavé, že vás to nutí pokračovat a i přes mnoho stran se to dobře čte.

05.10.2021

Simmonsův Terror je velmi kvalitně odvedené dílo. Bezmála tři stránky zdrojů svědčí o tom, že s přípravou a důkladným nastudováním pionýrských expedic (zde arktická tzv. Severní cesta) strávil autor mnoho času. Jestliže Terror něco opravdu NENÍ, pak nudný a naprosto mi unikají poznámky typu: "Musel jsem se do četby nutit." Prvotní expedice za polární kruh (nebo kamkoliv jinam), které byly jednou velkou neznámou, jsou všechno, jen ne nudné. Tato kniha detailně popisuje nepopsatelné utrpení, strádání a odříkání, které ruku v ruce přichází s překonáváním limitů a posouváním hranic neznámého. Jen emocionálně plochý člověk nebo čtenář, který v sobě nemá dobrodružného ducha, považuje polární expedici sira Johna Franklina, potažmo knihu, za nudnou. Popravdě mi to připadá naprosto nepatřičné a úplně mimo. Kniha čerpá z reality a na internetu existuje řada vynikajících a VELMI obsáhlých zdrojů k této fascinující expedici (wikipedie, kor česká, nestojí za řeč). Terror ve skutečnosti, i v podání Simmonse, byl/je 100% survival a strádání, tenčící se zásoby, nezkušenost a vlezlá zima doslova sálá z každé stránky. Těch bezmála 700 stran si užije téměř každý, především pak ale jednoznačně čtenáři, kteří 1) milují cestopisy/survival, 2) dobrodruzi, kteří vyrostli na Foglarovkách, 3) milovníci lodí (to je velké plus) a obecně fanoušci extrému. A pak tu jsou samozřejmě ti, kteří vyhledávají u Simmonse horor, ačkoliv se téměř většina lidí u jeho titulů shoduje nad tím, že právě ona hororová složka by v jeho knihách nakonec být vůbec nemusela, protože obstojí sama o sobě (viz např. Temné léto). Je to případ i Terroru (což byla a je skutečná loď, která roku 1848 "zmizela" a roku 2016 byla objevena). Nicméně inuitské mýty a legendy jsou zde tak dobře zakomponovány (a opět - vychází se ze skutečných reálií), že to naprosto ničemu nevadí a dodává celému už tak tragickému příběhu další vrstvu teroru. Zde se Simmons velmi podobá Stephenovi Kingovi, který má taktéž ve zvyku své charaktery týrat a nakládat jim čím dál brutálnější a děsivější hoře. Další, již zmíněnou vrstvou, jsou pak technické detaily, které mě, co by obdivovatele lodí, nepokrytě bavily a užíval jsem si technikálie a popisy palub, zařízení, stejně jako typickou britskou loajalitu k námořnictvu, džentlmenství, ale i vzpoury :-) O této knize by nebyl problém napsat sáhodlouhý rozbor; nakonec zmíním jen vynikající, stejnojmenný seriál (minimálně jeho první řadu), skvěle česky namluvenou audioknihu od One Hot Book a pakliže máte rádi lodní modely, tak detailní dřevěný Terror vyrábí španělská firma Occre (lze koupit i u nás). Doporučuji podrobný blog Matthewa Bettse, stránky Canadianmysteries.ca/sites/franklin/home/homeIntro_en.htm (napěchované k prasknutí) nebo výbornou interaktivní mapu skutečné expedice sira Franklina https://www.google.com/maps/d/viewer?mid=1ee6QW261OiAFYt_lMWMXDPEG2jyplkuU&;ll=69.27771540800218%2C-93.6548198402566&z=7

PS: Pět plnotučných hvězd. Simmons se mi 100% trefil do vkusu i zájmů. Vřele doporučuji všem dobrodruhům, snílkům i hororožroutům.

18.09.2021

toto se se mnou celkem dost minulo, uvažuju dvě nebo tři hvězdy. Za celých 600 stran jsem ani jednou nezažil pocit, že bych si řekl jo, tato kniha mne baví, spíš jsem se do toho musel celou dobu nutit. Děj to má hrozně pomalý, styl psaní rozvláčný a plný sáhodlouchý popisů, postavy jsou tam bez výjimky nesympatické a jak jedna po druhé umírají, tak mi to bylo naprosto fuk, prostředí děje chudé a nudné (loď a arktická pustina). Simmons se tam snažil vykreslit jakousi atmosféru zoufalství a rozpadu, a tak tam líčí zimu, hlad, kurděje, rozpad morálky, kanibalismu. Pak na to kdoví proč naverboval jakési monstrum z eskymácké mytologie. Chování postav i popisy některých lékařských záležitostí tam byly nelogické a nevěrohodné. Např. posádka je 3 roky uvězněna v ledové pustině na lodi, a při 60-ti stupňových mrazech a vichřicích tam v noci drží na palubě hlídky. Komusi tam krvácí amputovaná noha (krev z ní teče čůrkem) a on s tím několik dní pochoduje po ledu. V reálu by takový člověk zkolaboval a zemřel na hypovolemický šok. Upřímně nechápu, proč Simmons tu knihu vůbec psal a cé tím chtěl sdělit. Možná kdyby délka byla poloviční a mělo to rychlejší spád, tak by to bylo čitelnější.

Doporučuji cca v 1/3 až 1/2 knihy nastudovat reálné podklady o výpravě (stačí wikipedie). Parádně to dokreslí atmosféru.

04.09.2021

(SPOILER) Približne 130 mužov na dvoch, v tom čase technologicky najvyspelejších, plavidlách nenávratne do jedného zmiznú na jednej z najambicióznejších súdobých výprav do polárnych oblastí Arktídy.

Skvelá kniha.

Žánrové zaradenie do hororu je úplne mimo. Prelínanie inuitskej mytológie s realitou nie je triviálnym mixom, ale organickým spojením veľmi dobre vystihujícim konflikt dvoch úplne odlišných kultúrnych svetov - toho "vyspelého", západného a "primitívneho" inuitského - siahajúcich od odlišných kultúrnych technológií prežitia v extrémnom prostredí až po predstavy o svete. Hádajte, ktorá kultúra je úspešnejšia v prežití a nad ktorou visí hrozba zániku, oproti ktorej je arktická príšera útočiaca na výpravu len drobnou tragickou epizódou? Áno, je to tá "primitívna". Schopnosť nielen prežiť, ale i trvalo obývať extrémne prostredie je spojená i so schopnosťou vyrovnať sa s drsnými podmienkami v predstavách a príbehoch, ktoré ľudia žijú a rozprávajú si medzi sebou. Sú rovnako dôležitou stratégiou prežitia ako napríklad lov tuleňov či stavba vhodného príbytku. A tak súčasťou tohto drsného sveta je i "hororová" arktická príšera, snívanie spoločných snov v noci, magické rituály a mýty, ktoré človek v tomto prostredí musí žiť a prijať. Kapitán Crozier o tom vie svoje a vedel by o tom rozprávať, i keď len za pomoci "provázků":). Arktická príšera tak decimuje posádku úplne rovnako ako neefektívne technológie "technologicky vyspelého" sveta (pokazené konzervy, ktoré vyhrali výberko, lebo boli najlacnejšie - niektoré veci sa jednoducho nemenia:), ťažké sane naložené zbytočnosťami neprispôsobené na konkrétne podmienky).
Ak sa tak niekomu zdá, že je v knihe a hlavne v závere príliš veľa "nadprirodzena". Nuž, pre niektoré kultúry je to realita. A že vám to hlava neberie? Nuž, nie sme Inuiti. Aj toto ale považujem za Simmonsovo majstrovstvo. Práve to množstvo informácií a motívov, ktoré dokázal spojiť, aby tým vytvoril zdanlivo historický román, ktorý ale ide omnoho hlbšie než len k drsnej dokumentárnej správe o jednej neúspešnej výprave. Nejde o to vysvetliť, čo je tá príšera a ako to teda vlastne v skutočnosti bolo. Je to umenie, beletria. Prežívanie a zážitok.

Skvelá kniha, ktorá vám ide úplne pod kožu a zostáva vo vás ležať, prepracovaná psychológia postáv a vzťahov v len zdanlivo minimalistickom arktickom prostredí. Hlboké dilemy a otázky ľudskej existencie, ktoré čitateľa oslovia a zasiahnu i keď ide o neúspešnú arktickú výpravu z polovice 19. storočia.

03.09.2021

Při čtení první poloviny jsem se toho dozvěděl tolik, že už jsem víc vědět nechtěl..

26.08.2021

Až teď vidím, že autorem je autor Hyperionu - a zdá se, že mně minimalismus prostředí dvou lodí uvězněných v polární pustině oproti nesvázanému vesmíru a mysticismu sedne lépe. Můj pohled na knížku je ale ovlivněný tím, že jsem jako první viděla seriál, a podle mě se jeho autorům podařilo osekat nadbytečnosti (většinu duchařiny), něco (až na to s Crozierovou rukou) změnit k lepšímu, zkrátka z dobré předlohy udělat ještě lepší seriál. Navíc jsem si díky němu mohla pod jmény představit i konkrétní lidi, mimochodem skvěle vybrané.
Co ovšem seriál nezprostředkuje, je ten vleklý pocit beznaděje v těžko představitelných mrazech a s nedostatečným vybavením (a naopak obrovským množstvím zbytečností), kde potom i teploty kolem nuly uvnitř lodě přijdou jako horko.
Velmi mě potěšil odkaz na Masku rudé smrti.
Osobně mě eskymácký ''medvídek'' příliš nezajímal v seriálu ani v knížce, protože, jak ráda říkám, oproti prostě ''jen'' tomu, co dokážou lidi, je břídil, ale zas, 600 stran o tom, jak námořníci dostali kurděje a pak zešíleli z hladu a zkažených konzerv, by se spoustě lidí číst nechtělo.
Asi 10 let po vydání knížky se našly zachovalé vraky obou lodí včetně luxusního porcelánu sira Johna, takže konec se ukázal být jiný.

15.08.2021

Tohle bylo podrobné, drsné, nelítostné a s nemalou dávkou hrůzostrašného tajemna. Dan Simmons odvedl skvělou práci, co se zpracování týče. Příběh vychází ze skutečných událostí a má v sobě jistou dávku nadpřirozena, kterou autor dávkuje postupně. Nešetří technickými detaily ani podrobnými popisy (Lodě, nelítostné mrazivé podmínky, samotné přežití)
Kniha Terror nabízí syrový pohled do života a smrti účastníků neúspěšné polární výpravy a doporučím ji všem, kteří rádi čtou jak historické romány, tak knihy s příměsí tajemna a nadpřirozena.

29.05.2021

Velice zajímavá a poutavě napsaná kniha. Kdo miluje příběhy polárníků, horolezců, cestovatelů a jiných dobrodruhů, nalezne v této knize, zpracované na podkladě skutečných reálií, klenot.

06.05.2021

Neskutečně syrový a realistický survival vycházející ze skutečných událostí. Nevlídné ledové pustiny, dlouhé polární noci, nevypočitatelný nepřítel a skvěle napsané (ne nutně sympatické) postavy, u nichž každým dnem roste pocit nedůvěry, izolace a beznaděje. To vše se Simmonsovi podařilo natolik věrně přenést na papír, až je čtenáři pomalu větší zima, než posádce lodí HMS Terror a HMS Erebus.

Navíc kniha do jisté míry funguje i jako hraný dokument, který zcela přirozeně, krok po kroku, předkládá množství zajímavých informací o průběhu polárních expedicí, jejich vybavení i způsobu velení a organizace.

Přesto mám ke knize řadu výhrad. Zejména k závěru. Ten zcela proti očekávání zabředl do vod nadpřirozena, kterými jsem proplul takřka apaticky, s pocitem naprosto promrhaného potenciálu.

PS: Tušíte, jak velké byly zásoby alkoholu pro 129 člennou posádku na 3 roky trvající plavbu? Krásných 4.500 galonů (17.000 litrů) 70% rumu a 1.000 galonů (4.500 l) brandy. Konečně chápu, co znamená pít jako námořník.

26.03.2021

Kniha Terror je výpravným příběhem, o horor se ovšem nejedná, ačkoliv pro počáteční zasazení děje byl užit zdánlivě (!) prvek bílé ledové příšery, která královskou arktickou výpravu pronásledovala a téměř do skonu posledního, vůdčí i řadové muže zabíjela nebo mrzačila. Kniha mě upoutala svým příběhem a celým dějstvím, které Dan Simmons podal vypravěčským stylem kamínek po kamínku složeným do originálního útvaru. Charakteristika postav ve spletitosti vztahů je pro tak rozsáhlé epické dílo natolik důležitá, že zápletka s bílou příšerou se stává marginální. Nejdůležitější je temperament osob a jejich jednání v drsném polárním prostředí sužovaném hladem, zimou a nemocemi, ve kterém nakonec vyvstává jako zásadní otázka pro přežití potřeba jednotlivce a pud sebezáchovy nad celkem. Nutnost přežít Dan Simmons podal v natolik barvitém a hutném příběhu s absorbovanou a vysloveně se hodící slovní zásobou, že tuto knihu nemohu považovat za nic jiného než za veledílo.