Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537174/bmid_tetovac-z-auschwitzu-662a9d0b1d1a5.jpg
4
4455
4455
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Podľa skutočného príbehu slovenských Židov Laleho a Gity Sokolovcov Román, ktorý si získal srdcia viac než 13 miliónov čitateľov po celom svete. Prvá kniha z uznávanej trilógie Heather Morrisovej Tetovač z Auschwitzu teraz ako nový seriál iba na SkyShowtime. V roku 1942 Lale dorazil do tábora Auschwitz-Birkenau. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive. Jedného dňa sa do radu na tetovanie postavilo vystrašené mladé dievča, Gita. Vytetoval som jej číslo na ruku, ona sa mi vpísala do srdca. Tak sa začína jedno z najdojímavejších rozprávaní z obdobia holokaustu: nezabudnuteľný príbeh lásky tetovača z Auschwitzu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2024 , Ikar (SK)Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Tyjo, tak ve mě se to pere. S druhoválečnou tematikou jsem přečetla už hodně knih a téma Tatéra z Osvětimi má takový potenciál! Jenže mi vůbec nesedl styl, kterým byla kniha napsaná. Nebylo to čtivé, nepřilnula jsem k postavám, dočítala jsem jen proto, že jsem nechtěla nechat knihu rozečtenou. Škoda!
Tato kniha byla můj první historický román a zpočátku se mi moc číst nechtěla. Nevěděl jsem, co od tohoto žánru knihy očekávat a bál jsem se, že to pro mě nebude zajímavé. Zmýlil jsem se, protože mě naopak zaujala tak moc, že jsem se od ní nemohl odtrhnout. Je z období druhé světové války a odehrává se v koncentračním táboře. Okamžitě mě dokázala vtáhnout do děje a já vše prožíval s hlavním hrdinou, jménem Lale, který byl tatérem v Osvětimi. Jeho úkolem bylo každému vězni vytetovat na předloktí jeho „poznávací číslo“. Snadno jsem se s ním vžil do každé situace a prožíval tak směsici různých pocitů, které ve mně tato kniha vyvolávala - od hrozných, přes smutné, až po šťastné. Nejvíce mě zaujalo, co všechno musel hlavní hrdina udělat a obětovat, aby vůbec přežil. Líbila se mi jeho povaha, protože byl laskavý, ochotný, obětavý, starostlivý, hodný a chytrý. Obdivoval jsem především jeho odhodlání si za každé situace udržet naději a víru zůstat při životě. V knize je popsáno, jak probíhal život v koncentračním táboře, ale zároveň je zde popsán příběh velké lásky, která dává dvěma lidem naději společně vše překonat. Kniha se mi velice líbila a všem ji moc doporučuji. Přiblížila mi hrůzy, které se skutečně v minulosti odehrály a přiměla mě zamyslet se nad tím, jaké štěstí máme, že žijeme v zemi, kde válka není.
Přečteno téměř jedním dechem, krásný (samozřejmě místy velmi smutný/drsný) příběh..
Ach jo, příběh,.který má tak obrovský potenciál a takhle to odbýt až je mi z toho smutno a říkám si snad úplně poprvé, že je škoda, že knihu nenapsal někdo jiný...
Normálně bych se do čtení knih s tématem Osvětim, ale díky čtenářskému kluby s kamarády jsem si knihu prečetla.
A nelituji toho. Ta doba byla strašná... Kniha je napsaná hezky, moc dobře se poslouchala. Musela jsem pořád poslouchat neboť jsem potřebovala vědět, co vše se tam ještě stana a jak to celé dopadne. Líbilo se mi to a uvažuji, že si pustím seriál.
Kniha s tématikou holokaustu je sice jednodušeji psána, je tam mnohem méně z brutálního prostředí koncentračního tábora, ale přiznám se, že tam bylo pár momentů, u kterých jsem měla husí kůži a plně si uvědomila, že jsme dějem stále v Osvětimi.
Tak dočteno.
Dočteno poté, co jsem shlédla šestidílný seriál.
Záměrně jsem četla v tomto pořadí a ihned za sebou, byť většinou čtu první knihu a až poté zkouknu film/seriál.
Kdybych to udělala i v tomto případě, ubralo by mi to "zážitek" ve čtení.
Musím teda podotknout, že se seriál v hodně případech lišil od knihy, a za mě byla kniha o dost více reálná (ano, scény v seriálu byly "změněny pro dramatické účely").
Příběh Lala Sokolova byl velice silný. Vždy mě zajímaly i příběhy jiných "povolání" Židů v táborech.
Musím dát za pravdu ostatním, že některé pasáže se zdály opravdu nereálné (vím, je to román, ale stejně....)
Díky Lalovi přežilo hodně lidí, byl to velice silný, čistý a nápomocný člověk a to, že poznal Gitu, byla pro něj výhra. Pro oba. Pokud jste v tom pekle měli spřízněnou duši, žilo se aspoň o krapet lépe, bylo pro koho "žít", byl důvod druhý den se probudit.
Ale... je to smutné, moc. Snad se v tomto případě historie opakovat nebude ...
Též bych smekla před Heather, že to celé zvládla a ustála, že měla okolo sebe významnou podporu a že toto čtivé dílo mohlo vůbec vyjít.
Klobouk dolů.
Tato a další knihy týkající se tohoto těžkého tématu by měly být povinnou četbou ve všech školách.
Tematiku holocaustu mám v knihách ráda, ale z tohoto díla jsem vyloženě zklamaná. Jednoduchý text hodný žáka druhého stupně základní školy, silně zromantizovaný a zidealizovaný děj (jsme vůbec v Osvětimi?!), postavy postrádající byť špetku psychologie. Tohle me vážně po literární stránce neuspokojilo, avšak chápu, že cokoli/kdokoli z Osvětimi v názvu se dobře prodává. Spisovatelka by se možná mohla zaměřit na nenáročnou young adult literaturu, tam vidím potenciál, ale tohle se prostě nepovedlo.
No, příběh je zajímavý, ale je to asi ta nejlehčí kniha o holocaustu, kterou jsem četl. Z mého pohledu o skutečné hrůze holocaustu čtenáři neříká nic. Chápu, že to psala podle skutečné události, ale je to pořád kniha, kde autor má nějaký prostor. Ani detailní popis faktů na konci knihy sílu příběhu nepřidal.
Myslím že tak velké téma by si zasloužilo ještě lepší zpracování. Děj působil místy trochu zrychleně a plytce.
I přesto se mi kniha velmi líbila a zhltla jsem jí během dvou dnů.
Velmi zajímavý příběh o osudu dvou lidí, kteří každý den viděli peklo a jejich jedinou motivací bylo za každou cenu přežít v podmínkách, které jsou i po téměř osmdesáti letech absolutně nepředstavitelné. Nicméně se musím přiznat, že autorka sice dokázala skvěle popsat příběh Laleho a Gity, ale kniha na mě nepůsobila dostatečně "syrově". Proto také hvězdička dolů. Nedávno jsem viděl Tatéra z Osvětimi jako seriál. Vyjádřit hrůzu, která se v táboře děla prostě asi dokážou spíše dokumenty, případně filmy a seriály, které to ukážou obrazově. Nemohu však knihu hodnotit jinak, než pozitivně. Absolutně chápu, že se autorka spíše zaměřovala na příběh samotného tatéra, než aby popisovala do detailu všechny zvěrstva, kterých se lidé dopouštěli na lidech. I tak je v knize pár doslova mrazivých momentů. Nicméně styl psaní autorky nesedne každému. Je to trochu rozvláčné a celkem dost se přeskakuje z místa na místo, což určitě některým čtenářům může vadit.
Gizela a Ľudovít .. a ich príbeh. Na tému koncentračných táborov som toho čítala a videla naozaj dosť. Hrôzy, ktoré sa diali za bránami týchto zariadení mi nie sú neznáme. Dokonca pár mesiacov dozadu som bola v Osvienčime/Brezinke a mnoho miest spomínaných v knihe som si vedela vybaviť. Asi prvý raz som sa ale stretla s tak rozsiahlou romantickou linkou. Ako som sa dozvedela, tak samotný Lale si prial, aby človek, ktorý vyrozpráva jeho príbeh nebude Žid, bude nestranný a nikomu nebude nadržiavať. Heather pôvodne písala scenár (ku knihe sa odhodlala až neskôr) a myslím, že je to viac než zjavné. Je písaná s odstupom, stroho, jednoduchým štýlom, akoby kĺzala po povrchu a nešla viac do hĺbky. Aj napriek smutnému obsahu sa číta veľmi rýchlo a ľahko a mne samej nevypadla počas čítania ani jedna slza. Až epilóg ma dokázal dojať. 3,5*
Myslím, že nie ja na škodu si túto časť histórie pripomínať a nezabudnúť. Som zvedavá na britskú minisériu.
Přemýšlím, jestli jsem někdy četl horší knihu. A teď nemyslím kvůli tomu, co se odehrává v ní, ale tím jak je napsána. Text na mě působí jako první pokus z hodiny tvůrčího psaní.
V doslovu autorka zmiňuje, že chtěla celý život být spisovatelkou a povedlo se jí to až na "stará kolena" díky Lalovi.
Sny jsou krásná věc a je důležité si za nimi jít, ale Heather Morris bohužel měla zůstat maximálně u psaní pohádek pro vnoučata.
Text je prázdný, emočně plytký, postavy jsou ploché, nemají vůbec žádnou hloubku.
Na této knize není ani jedna věc, kterou by šlo pochválit. Snad jen to, že není moc dlouhá, a tak vaše utrpení u ní nebude trvat příliš dlouho.
Na to jak složité a těžké období sleduje, tak ve vás nevyvolá vůbec nic. Zatímco například u Vypravěčky od Jodi Picoult jsem několikrát brečel a knihu jsem musel často odkládat, jak silné to bylo, tak Tatér je oproti ní plný emocí asi jako Kuchařka nebo sborník zákonů.
Jsem fascinován tím hodnocením tady, a taky tím, co zvládne marketing. Jak dokáže i z absolutně podprůměrné knihy udělat bestseller, do konce získat i seriálové zpracování. Za tohle tleskám, nicméně pokud hledáte dobrou knihu z prostředí koncentračního tábora, najdete desítky lepších.
Tohle fakt ne.
Velmi hluboká kniha, která vypráví příběh našeho Tatéra. Seznamuje čtenáře s přijímacím procesem a následně hrůzostrašným dějem/životem v koncentračním táboře.
dřív než kniha, mě zastihl stejnojmenný seriál, který vzhledem k věrně zachycené až hmatatelné surovosti té doby, ve mně vzbudil o mnoho víc emocí, než kniha samotná...
Četla jsem už hodně knížek s touto tématikou, ale toto je asi druhá knížka, která se mi opravdu nelíbila.
Ten příběh je opravdu zajímavý, ale asi tak v půlce knihy jsem měla pocit jako bych nečetla příběh člověka z koncentračního tabora, ale milostný "romantický " příběh z ... prostředí "1984"?
Byly chvile,kdy to bylo uvěřitelné a pak mi to zase přišlo jako fikce/pohádka.
Téma historie a koncentračních táborů mne zajímá, ale tato knížka mi opravdu nesedla.
Ale přitom se knížka čte dobře, jen mi přišlo, že má na můj vkus příběh moc "růžové brýle ".
Přiznám se, že nebýt seriálu, který chci vidět, tak Tatéra z Osvětimi si ani nepřečtu. Hodně k tomu přispěly recenze, ale i anotace knihy, která mě moc nezaujala.
Knize jsem dala ale šanci, abych ji mohla porovnat se seriálem. Jako u většiny knih tohoto typu, i zde nechybí popis zvěrstev napáchaných na nevinných lidech, ztráta identity, rozvrácení rodin a těžký návrat přeživších do běžného života.
Někdy mi příběh připadal až nereálný, nechci to slovo napsat, ale přišlo mi jako by autorka "pobyt" táboře zveličovala. Kniha se četla dobře, navzdory tomu, co kniha obsahuje. Díky jednoduchému stylu psaní jsem sice knihu dočetla do konce, právě styl psaní ale přispěl k tomu, že to bylo místy odosobněné. A konec je za mě uspěchaný, nedokázal vyvolat větší emoce.
Jsem trochu zklamaná, uvidíme, co přinese seriál.
Tak já nevím, mám z knihy dost rozporuplné pocity. Četla jsem jí nadvakrát.
Nejdřív jsem jí před pár lety vůbec nedočetla, prostě mě to nebavilo a nedokázala jsem se začíst. Knihu jsem odložila a vytáhla jí až teď, když jsem zkoukla seriál, který se mi líbil, tak jsem chtěla knize dát druhou šanci. Možná je to překladem, ale na četbu v originále nejsem jazykově vybavená, ale ten zvláštní sloh mě prostě vůbec nebaví, jednoduché věty bez hlubších emocí mě vůbec nedokáží vtáhnout do děje. Působilo to na mě, jako by to psalo dítě nižšího ročníku ZŠ. Ačkoliv u jiných knih se těším, jak to bude pokračovat, tak tady jsem se do čtení musela nutit, protože jsem si řekla, že na druhý pokus to dočíst chci.
Dala bych 2,5*, ale půlky dát nelze, tak hodnotím takovou horší trojkou.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Když čtu takový druh žánru, vždy mám strach, aby se taková doba nikdy nevrátila. Pocit bezmocnosti, ponížení, jen čekat a bojovat o každý dech života. Je to velmi zajímavý a poutavý příběh o osudu dvou lidí, kteří každý den viděli hrůzu ve všech očích nevinných lidí, strach .... a jejich jedinou motivací bylo za každou cenu přežít. V každé situaci člověk hledá jakoukoliv útěchu, vlídné slovo nebo objetí, nechce to vše prožívat sám, chce se vymanit z veškerého násilí a pomoci dalším lidem. I v takovýchto chvílích je láska k druhému člověku potřebná, láska k životu, svobodě, láska ke všemu co budeme ctít a milovat.