Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537174/bmid_tetovac-z-auschwitzu-662a9d0b1d1a5.jpg
4
4455
4455
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Podľa skutočného príbehu slovenských Židov Laleho a Gity Sokolovcov Román, ktorý si získal srdcia viac než 13 miliónov čitateľov po celom svete. Prvá kniha z uznávanej trilógie Heather Morrisovej Tetovač z Auschwitzu teraz ako nový seriál iba na SkyShowtime. V roku 1942 Lale dorazil do tábora Auschwitz-Birkenau. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive. Jedného dňa sa do radu na tetovanie postavilo vystrašené mladé dievča, Gita. Vytetoval som jej číslo na ruku, ona sa mi vpísala do srdca. Tak sa začína jedno z najdojímavejších rozprávaní z obdobia holokaustu: nezabudnuteľný príbeh lásky tetovača z Auschwitzu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2024 , Ikar (SK)Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Knihy odehrávající se v koncentračních táborech moc nevyhledávám, protože bývají často docela přikrášlené a jednu dobu se s nimi roztrhl pytel. Ale k tatérovi mě přivedl seriál, který jsem nedávno viděla a přišel mi opravdu zajímavý a vypadalo to, že by to celé mohlo být autentičtější, když jde o zpověď jednoho z vězňů.
Ale bohužel, musím říct, že mě kniha zklamala. A ne svým příběhem, ale zpracováním.
V tomhle tedy seriál odvedl lepší práci. Autorka si nedala zrovna moc práci s popisky a nějaká jazyková rozmanitost jí asi taky nic moc neříká.
Taky mi občas připadalo, že to prostě chtěla mít hned z krku a 200 stran přečtete jako nic, přitom by si s tím stačilo trošku pohrát a kniha mohla být klidně i delší. Jako celek to zkrátka působí docela odfláknutě.
Některé situace, které v seriálu působily opravdu dramaticky a člověk z nich cítil tu zoufalost a bolest, byly v knize odbyté sotva pár větami. Chyběly tomu zkrátka emoce. A místy to působilo, jako by dítě psalo slohovku, jak strohé to bylo. Opravdu není třeba třikrát ve větě zmínit Laleho jméno, čtenář ví o kom se zrovna mluví.
Občas navíc autorka skáče od jedné události k jiné nebo vzpomíná na pár záblesků z minulosti, přitom se to do děje zrovna vůbec nehodí a akorát to čtenáře mate. A jiné události zase vůbec nedotáhne, jakoby zapomněla.
Výhoda je, že se to opravdu rychle čte, vzhledem k jednoduchosti jazyka a celého pojetí knihy. Ale právě to celému příběhu zároveň ubližuje, protože to zkrátka působí trošku prázdně. Dost věcí bude upravených, přeci jen samotný Lale už měl také ve stáří problém si vše vybavit správně (aspoň co jsem pochopila z dovětku a ze seriálu), ale příběh je to opravdu zajímavý a silný. Jen je škoda, že se dočkal tak chabého zpracování.
Vlastně moje první přečtená kniha zabývající se tématikou 2.světové války a koncentračních táborů. Velmi dojemný příběh,který musím číst znovu a znovu. Opravdu mrazivé,že stačí málo a člověk přijde o život. Lale už málem několikrát přišel o život. Nakonec svou milovanou Gitu najde a to je dobře,jenže ne každý měl takové štěstí jako Lale a Gita a v tomhle je tato kniha jedinečná,ukazuje naději.
Mě po jejím dočtení došli slova. Nemohla jsem při jejím čtení se odtrhnout. V knize jsou autentické fotografie, které mě dost rozbrečeli.
Jako první jsem četla Tři sestry a to byla úžasná kniha. Kdybych začala Tatérem z Osvětimi, asi bych se k ní nedostala. Bylo to velké zklamání.
Hodnocení mě velmi mrzí, dává se mi těžko, cítím se, jako kdybych znevažovala ty, jenž si těmito hrůzy prošli. Ale já nemohu jinak.
Příběh sám o sobě je moc hezký, když vezmu v potaz tu nevinnou krásnou lásku. Napsané je to ale strašně. Je to velmi odfláklé, zrychleně, jako kdyby to autorka chtěla mít rychle za sebou. Do příběhu jsem se tím pádem absolutně nemohla dostat. Se spoustou postav, co byli součástí knihy poměrně dlouho ani nevím, co se stalo. Prostě buď odešli nebo je někdo odvedl a konec. Je mi jasné, že asi zemřeli, ale pro mě to bylo neuctivé utnutí jejich účasti v knize.
Celé to bylo plytké. Kdyby si autorka dala více práce a trochu si s dějem pohrála, bylo by to o ničem jiném. Jestli to vše byla pravda, o tom by se dalo také polemizovat… Nevěřím tomu, že by Laleovi procházelo tolik věcí.
Jsem zklamaná… Kdyby to nebylo o holocaustu, neváhala bych dát 1* nebo odpad. Tři sestry mi ale daly naději, že autorka psát umí, jen tady to nevyšlo. Cilčinu cestu si přečtu a těším se a také věřím, že to bude stejně dobré jako Tři sestry.
Příběh je opravdu poutavý, bohužel mi zážitek ze čtení celou dobu kazilo neustálé opakování jména hlavního hrdiny (Lale). V polovině jsem musela knihu odložit.
Profesionálně vytvořený produkt. Nic víc.
Nezaujalo mě to, styl, jakým je to psáno, mi neseděl, působil sterilně a vyprázdněně. Děj samotný, zejména ke konci, zkušenějšího čtenáře znalého historických reálií střední Evropy na konci druhé světové války nutí přemýšlet nad tím, co vše z reálného příběhu hlavního hrdiny mohlo být zatajeno.
Přečtěte si raději něco od Lustiga nebo Borowského.
Z této knihy jsem dost rozpolcen. Protože pokud zůstanu u knihy jako takové, pak mě velmi bavila, nakonec jsem ji přečetl za dva dny a k Laleovi jsem se rád vracel, protože mě zajímalo, jak příběh jeho a Gity skončí a moc jsem jim fandil. Nakonec jsem si i zvykl na styl psaní autorky, který mě na začátku docela rozčiloval, protože hodně přeskakovala události nebo se někdy stávalo, že zakončila nějakou část, ale ta další už takřka nenavazovala nebo nenavazovala vůbec. Líbí se mi, že jsem se mohl (poprvé) setkat s výpovědí člověka, který prožil koncentrační tábor z "jiné" sféry, než na kterou jsem zvyklý.
Co mi však na knize vadilo, byla strohost popisů emocí, událostí, ale i prostředí. Autorka píše opravdu velmi zrychleně a příliš se nikde nezastaví, nicméně u této knihy bych to uvítal, vůbec by mi nevadilo, kdyby byla třeba i o 200 stran delší. Vím, že příběh je založen na Laleovi a Gitě, nicméně zasazení příběhu občas bylo neosobní a někdy mi dokonce připadalo, že Osvětim je popsána velmi nadneseně, snad i snesitelně.
(SPOILER: Například když Lale v závěru pracuje pro ruské vojáky - jak je možné, že tak snadno přijme jejich úkoly? Vrátil se z koncentračního tábora, musel být oslabený a kromě toho si procházet dost silnou posttraumatickou stresovou poruchou. Kde se tohle všechno projevuje? Vojáci měli pistole, byli hlasití, válka ještě neukončená, on nebyl u své rodiny... Nepřipadá mi realistické, že by nevykazoval nějaké známky čerstvého traumatu, například v reakci na hlasité zvuky, křik lidí nebo prudké změny světla.)
Dál na knize také hodnotím záporně překroucená historická fakta a určité momenty, které nedávaly z hlediska událostí 2. světové války/koncentračních táborů smysl. Nejsem odborník na toto téma, ale i tak jsem se u určitých chvil zarazil (viz - SPOILERY - americké letadlo, pašování jídla, rozloučení Lalea a Gity před odchodem z Osvětimi...). Obvykle mi tolik nevadí, když se historická fakta "překrucují" či "lehce pozměňují kvůli příběhu", ale zrovna toto historické období by dle mého mělo zůstat takové, jaké je.
Konečně si mě ta kniha našla. Ukázalo se, že se jedná jen o takovou čtecí jednohubku. Bohužel, některé scény a větné konstrukce mě vytrhovaly ze zaujetí příběhem, tak byly strojené. Škoda.
O tématu vyhlazovacích táborů jsem přečetla už spoustu stránek. Překvapilo mě, jak mainstreamově a plytce je tento příběh podán. Nesnižuje to Laleovu výpověď, ovšem styl vrhá zlehčující pohled na celou Osvětim.
Asi poprvé se mi stalo, že jsem dočetla knížku a nevěděla jsem, jak ji vlastně hodnotit. Z této knihy mám opravdu rozporuplné pocity. Příběh je z velké části o lásce, která vznikla na tom nejméně očekávaném místě - v koncentračním táboře. Zdálo se mi, že u hlavní postavy, kterou je tatér Lale, hrálo často velkou roli štěstí a náhody. Nedovolila bych si nějak zpochybňovat pravdivost příběhu, myslím si ale, že autorka knize docela uškodila tím, že v některých částech nešla víc do hloubky. Příběh pak působil odlehčeněji (to mi nepřišlo moc vhodné), zrychleně a až moc náhodně. Na druhou stranu jde o čtivý příběh o odvaze, naději a odhodlání. Dávám 3 a půl hvězdičky.
Pár knih na téma holokaustu jsem už četla. Tady autorka trochu klouže po povrchu, přesto bych neřekla, že se mě kniha nedotkla, naopak, líbila se mi,dobře se četla a oceňuji, že vychází ze skutečnosti. Příběh je vyprávěný jakoby s odstupem, emoce si musíte prožít sami.
Kniha je napsána podle skutečného příběhu, příběh souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu-s čísly která měli vězni vytetovány na svém předloktí. Příběh je o slovenském židovi jménem Lale Sokolov který se stal v koncentračním táboře Osvětimi tatérem a musel své spoluvězně označovat číslicemi. Využil svou relativní volnost aby pomáhal druhým vyměňoval šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo k tomu aby udržel ostatní vězně na živu. V jeho vzpomínkách je i láska on a jeho dívka Gitin spolu měli syna, tenkrát nedoufal že se ho vůbec dočkají. Kniha se mi moc líbila a doporučuju všem kteří mají rádi knihy o druhé světové válce.
Nie tak drsná kniha ako,, MENGELEHO DIEVČA", ktorú som čítal nedávno. Je to skôr,, Rómeo a Júlia z koncentráku". Príbeh,, Laleho" pochádzajúceho z Krompách, ktorý sa v tábore stane tetovačom a má oproti ostatným väzňom veľké výhody. Napriek tomu bude riskovať život a tajne pašovať jedlo pre pre druhých..... Pri jednom z transportov bude tetovať aj Gitu, do ktorej sa na prvý pohľad zaľúbi... Vďaka láske obaja toto peklo prežijú...
Občas má někdo v životě štěstí i v tak hrozném prostředí, jako je Osvětim, ale že by až takové, to již bylo přehnané. Hlavně, když u Laleho našli šperky, to byl rozsudek smrti a nebo kolaboroval ?
Smutná kniha,vždy když člověk čte o válce je to těžké.Zde je kniha napsaná jako román.
Docela jsem nechápala kde brali tolik diamantů a šperků.Podle mě to nebylo tak lehké něco si úkryt nejde v táboře.
Mám ráda tuhle tématiku, ale jen tehdy, když to má nějakou historickou hodnotu a je to opravdu podloženo skutečnými událostmi a dýchne to na mě atmosférou. Protože nikdy bychom neměli zapomenout!
Ale tohle mi spíš připomínalo letní romanci a já z toho byla tak naštvaná! Protože koncentráky byly prostě hrozné a ne vhodné na seznamku! Přijde mi, že paní autorka si neuvědomila, jakou hrůzu tam lidé zažívali. Hlavní postava byl superhrdina, který 90% zachránil a když to zrovna byl průšvih, tak se z toho velmi šikovné dostal, dá se říct bez úhony. Těžko se věří, že je to celé podle pravdivé události. Beru to hodně s nadsázkou. Tatér sebral všechno štěstí obyvatelům Osvětimi a měl ho tak víc, než rozumu. Taky jsem převracela oči, když polští přátelé měli nekonečnou zásobu potravin, léků atd. Ve válce? Opravdu? A co teprve ten šťastný Hollywoodský konec? Ne. Ne. Ne. Tady je všechno špatně.
Mně absolutně nesedlo zpracování. Vyprávění klouzalo po povrchu, příběh byl neverohodny, postavy plytke, do děje jsem se nedokázala vžít, nikomu jsem nefandila... Velmi slabá kniha o holokaustu, která možná může zafungovat na čtenáře Nového Zélandu, vysokému hodnocení zde se pravdu dost divím.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Přečteno za dva dny. Trochu mě tu překvapují některé komentáře a kritika.
Celý příběh na mě působí jako vyprávění starého člověka. Člověka,který to zažil, který ví, že lidé vědí. Proto naznačuje a už nechává na posluchači-čtenáři, aby si sám domyslel zbytek - a autorka to tak napsala taky. Proto je příběh uhlazenější a místy není řečeno vše, protože to vypravěč říct nechtěl a autorka si nechtěla domýšlet.
Proto možná některé věci úplně nepřiznal, nebo i věkem pozapomněl, vytěsnil, viděl jinak a pak to tak vyprávěl.
Mě se to moc líbilo.