Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Podľa skutočného príbehu slovenských Židov Laleho a Gity Sokolovcov Román, ktorý si získal srdcia viac než 13 miliónov čitateľov po celom svete. Prvá kniha z uznávanej trilógie Heather Morrisovej Tetovač z Auschwitzu teraz ako nový seriál iba na SkyShowtime. V roku 1942 Lale dorazil do tábora Auschwitz-Birkenau. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive. Jedného dňa sa do radu na tetovanie postavilo vystrašené mladé dievča, Gita. Vytetoval som jej číslo na ruku, ona sa mi vpísala do srdca. Tak sa začína jedno z najdojímavejších rozprávaní z obdobia holokaustu: nezabudnuteľný príbeh lásky tetovača z Auschwitzu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2024 , Ikar (SK)Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha ve mě zanechala velmi rozpoluplne pocity. Kniha je ctiva, ale tak jak bylo popisované žití v koncetracnim táboře bylo špatné. Vůbec to nevyznelo ze by tam bylo nějaké špatné žití. Autorka to napsala tak jak kdyby to nebyl skutečný příběh, ale proste příběh který si vymyslela a dala do prostředí Osvetimi.
Jedna z nejhorších knih o holocaustu vůbec. Autorka píše neuvěřitelně primitivním stylem, plytce a povrchně. Takové téma by si jistě zasloužilo někoho lepšího. Dialogy byly trochu utrpením a když už se zdálo, ze by z toho mohlo něco být, ze se trosku dostala pod povrch, tak to raději zakončila. Autorka se také snažila obcas střídat minulost a přítomnost, ale bylo to spíše jakoby desetiletým dětem dovysvetlovala co a jak. Osvětim zde působí jako idylické místo pro seznámeni a lásku. Chápu, ze tatervierer ( moc nechápu překlad-nemělo by být taterfuhrer?) mohl mít nejake výhody, ale chování Lalea v knize je naprosto mimo mísu, stejně jako i některých esesaku. Takhle to vypadá, ze to byla jedna velká pohoda jazz. Jako za trochu čokolády si mohl v baraku zasexovat se svou holkou, zatímco ostatní někde makali nebo umírali? Červená knihovna jedna báseň.
Myslím, že knih o holocaustu, zvláště těch podle skutečného příběhu není nikdy dost. Každé svědectví z tábora smrti je silné.
Knihu bych doporučila všem, protože si myslím, že knihy o koncentračních táborech by se nikdy neměli přestat číst.
Příběh slovenského Žida Lalea, který unikne jisté smrti tím, že se stane táborovým tatérem a nakonec se dožije konce války, v mnohých čtenářích vzbuzuje pocit neuvěřitelnosti. Hlavní hrdina několikrát jen o vlásek unikne smrti a jeho příběh vzbuzuje dojem, že každý trochu šikovnější vězeň si mohl zařídit poměrně snesitelný táborový život.
Tady je žel názor na knihu formulován historickou neznalostí. Lale, který se jako tatér stál pracovníkem Politického oddělení Osvětimi, disponoval úplně jinými právy, než obyčejní vězňové a bylo zřejmé, že i důstojník SS, který byl jeho přímým nadřízeným, patřil mezi sice primitivní, ale v jádru dobrosrdečné dozorce.
Tatéra z Osvětimi lze bezesporu považovat za kvalitní počin, který čekal na své literární zpracování 70 let, protože hlavní protagonisté o těchto věcech nechtěli mluvit, dokud byla jeho žena naživu. Nyní má lidstvo na jednu z nejbrutálnějších kapitol 20. století nový úhel pohledu.
Více v mé recenzi.
Velmi silný příběh. Je až nepředstavitelné jaké hrůzy se děly. Lale a Gita byli oba velmi stateční. Chvílemi jsem se bála, jak to s nimi dopadne.
Velmi silná kniha, měla jsem ji i miminkem přečtenou velice rychle, nedalo se přestat. Pořád nechápu, že tyhle hrůzy se opravdu děly.
Nevím kde začít. Knihu jsem začala číst včera v 7 večer a teď ve 2 rano dneska jsem ji dočetla, samozřejmě celá ubrecena. Četla jsem jedním dechem, nemohla jsem ji odložit. Knihu jsem začala číst jako čtenářskou výzvu, obvykle čtu romantické a erotické romány. Válečné téma znám jen z filmu a období 2.svetove války mě vždycky bavilo sledovat. Ale poprvé jsem četla knihu. Tolik emocí, které jsem díky této knize měla jsem nikdy u žádné knihy neměla. Pocity smutku nad tím, co se tam dělo, nad odvahou a srdecnosti Lale, nad jejich láskou s Gitou, nad velkým štěstím, které je oba provázelo. Je úžasné že mohli spolu mít svou budoucnost i přes všechno čím si prošli, že to zvládli. Je to opravdu nádherná knížka, skvěle napsaná, čtivá a svým příběhem určitě jedinečná.
Knihu jsem přečetla za jeden den, nemohla jsem se zastavit. Ten kdo má rád knížky od Mornštejnové, tak si to užije :)
Velmi silný příběh podle skutečných událostí... Je to až k nevíře, co člověk člověku dokáže udělat... :-( Doporučuji přečíst všem.
Další skvělá kniha z období holokaustu, která má v sobě obrovskou sílu hrdinů přežít a žít běžný život lidí, který my žijeme a bereme ho jako samozřejmost.
Tak tohle se opravdu nepovedlo. Na téma koncentračních táborů jsem přetla už x knih a tuto řadím mezi nejhorší. Ne příběhem, ale zpracováním. Takové těžké téma musí zpracovat někdo, kdo umí psát, vyprávět a vykreslovat, což tato paní rozhodně neumí. Svým plytkým, studeným a jednoduchým vyprávěním celý příběh neskutečně zabila. Téměř všechno mi přišlo neuvěřitelné; čtenář má pocit, že život v koncentračním táboře byl těžce na pohodu a byl to jen takový obyč pracovní kemp. Ano, jako tatovier měl možná štěstí a byl víc volnější, ale mě to nepřesvědčilo. K postavám jsem měla absolutně nulový vztah; knížce chybí jakékoliv emoce a konverzace mezi lidmi jsou o ničem. Po přečtení tohoto typu knih se cítím vždycky podivně prázdně a smutně, tady jsem byla ráda, že už ji mám za sebou, protože prokousávat se jejími stránkami byla ztráta času.
Nemam slov, hodne silny pribeh z Osvetimi. laska a hruza koncentracniho tabora.. Nezapominejme na hruzu, ktera se stala, pripominejme si pribehy lidi, kteri tu hruzu museli zazit. Cest jejich pamatce.
... na toto téma už jsem přečetla spoustu knih. Tento příběh z pohledu tatéra je zase jiný, nicméně, jakoby shrnutí té doby s hlavními událostmi, které se v době holokaustu v Osvětimi staly. Když zařadili člověka k nějaké práci, kterou dělal dobře, měl šanci na přežití. Do konce jsem dočetla
Pribehu z koncentracnich taboru jsem už cetla hodne, v jadru jsou vsechny hodne podobne a presto je Tater zase trochu necim jiny. Lale mel strach se svym zivotnim pribehem prijit, odkryt ho svetu, aby nevypadal jako kolaborant (Cilka to bohuzel odnesla), ale vsechno delal jen proto, aby on a jeho blizci prezili. Kazdy chtel prezit a nekdo proste to stesti nemel. Krasna knizka!
Moc krásně napsaná.Příběh z Osvětimi podle skutečnosti. Co více dodat, snad jen to že stojí za přečtení.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
2018 | Tatér z Osvětimi |
2019 | Cilčina cesta |
2021 | Tři sestry |
2020 | Příběhy naděje |
2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Knihu s válečnou tématikou jsem ještě nikdy nečetl, tohle je moje první taková. Kniha mě velice zaujala, nejen kvůli svému válečnému prostředí, ale i proto, že to je skutečný příběh jednoho ze židů jménem Lale, který pocházel ze Slovenska. Je napsána takovým specifickým způsobem. Ze začátku, když byl Tatér ještě v Osvětimi, tak to byl jako normální, kvalitní příběh, ale jakmile se dostal za brány Osvětimi, tak mi přišlo, jako kdyby to autorka chtěla mít vše už co nejrychleji za sebou. Lale vypadá sympaticky s chutí do života, je zvědavý a odvážný, což se mi líbí. I když v koncentračním táboře panují hrůzy, jako je zabíjení, sebevraždy, nemoce, hladovění a zima, tak i přesto se tam najde nějaké to místo pro lásku, jako např. Lale s Gitou.
Kniha se dobře četla, byla dojemná. Avšak mě nepřestávalo udivovat, čeho všeho byli lidé schopní. Doporučuji si knihu přečíst.