Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537174/bmid_tetovac-z-auschwitzu-662a9d0b1d1a5.jpg
4
4455
4455
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Podľa skutočného príbehu slovenských Židov Laleho a Gity Sokolovcov Román, ktorý si získal srdcia viac než 13 miliónov čitateľov po celom svete. Prvá kniha z uznávanej trilógie Heather Morrisovej Tetovač z Auschwitzu teraz ako nový seriál iba na SkyShowtime. V roku 1942 Lale dorazil do tábora Auschwitz-Birkenau. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive. Jedného dňa sa do radu na tetovanie postavilo vystrašené mladé dievča, Gita. Vytetoval som jej číslo na ruku, ona sa mi vpísala do srdca. Tak sa začína jedno z najdojímavejších rozprávaní z obdobia holokaustu: nezabudnuteľný príbeh lásky tetovača z Auschwitzu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2024 , Ikar (SK)Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Nemohu si pomoct, ale já prostě nevěřím tomu, že se děj knihy založený na skutečném příběhu, mohl odehrávat tak, jak se nám snažila autorka popsat. Celý příběh měl být uchopený mnohem lépe. Zde jsem postrádal paradoxně hlavně emoce (ano, v příběhu z místa, kde zemřelo přes 1 milion lidí to je neodpustitelný nedostatek). Postavy byly málo propracované a ploché. Při čtení "skutečných příběhů" z pekla, kterým Auschwitz-Birkenau bylo, nehledám Love story. Přijde mi to až nedůstojné k osudům a utrpení, které tam lidé každý den zažívali. Proč chybí propracovanější popis té surovosti, zmaru a utrpení? Možná to ocení citlivé a romantické duše, ale na daném místě umíralo každý den nepředstavitelné množství lidí. Příběh vyznívá tak, že to tam nebylo zase až tak hrozné :-( Autorka si měla nastudovat více reálií k danému tématu, měla navštívit daná místa na vlastní oči a měla se vyvarovat do očím bijícím skutečnostem.
Např. Skoro až nedotknutelná pozice tatéra.
Jak by mohli dva lidé stíhat tetovat každý den tisíce lidí? Jak by mohlo za "nehty" zůstat ženám tolik drahokamů, diamantů...Proč si jezdí ruští vojáci na konci války v Rakousku v Jeepu a jeden z nich má "typické ruské" jméno Friedrich?...
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy, jsem ráda, že to mám za sebou. Na toto téma jsem četla hodně knih,ale tato je zatím nejslabší. Bohužel je to smutné téma,ale nesedlo mi to.
Stručné vyjadřování bez pokusů o citové ždímání. Vyprávěno jaksi s odstupem a přesto zasvěceně. Kdo se vyžívá v detailním popisu hrůz, bude zde nejspíš zklamán (ať si přečte Karikovo Na smrt). Dobrá kniha i když o holokaustu existují lepší (Co Dante neviděl, Jménem mých blízkých, Narodili se, aby přežili...).
Kniha je o krásných věcech na ne úplně krásném prostředí. Příběh je v knize založený na skutečných osudech Lalea a Gity, kteří se do sebe zamilovaly v Osvětimi. Kniha je velice čtivá, krutá a i přes to plné naděje a lásky.
Po celou dobu knihy jsem moc nevěděla, co si o tom všem myslet. Příběh mi přišel skoro až bláhový, takový ve smyslu, že vlastně o nic tak hrozného nešlo a stylem psaní, hlavně teda prvotní kapitoly, mi připomínal referát na základní škole…na druhou stranu v žádném případě nechci nikterak zpochybňovat vzpomínky a zážitky Lela, tak nějak jsem v určité chvíli na styl knihy přistoupila a brala to tak, že to nejkrutější jen nebylo zmíněno a že příběh je převyprávěním vzpomínek a ty se zaměřily na jediné světlo naděje v hrozných časech a to byla láska. Samotný Lale mi přišel jako houževnatý člověk, uměl v tom chodit a pomáhat ostatním. Možná některé podstatné okamžiky v příběhu nezmínil, ale já rozhodně nesoudím, to snad, při troše zdravého rozumu, ani nejde. Knihu jsem původně chtěla ohodnotit 3*, ale závěrečné dovětky mě přesvědčily o 4. Je to úplně jiný příběh, než na který jsem u takové literatury zvyklá, byl napsán tak nějak bez emocí - slzu jsem neuronila ani jednu, také tam ty hrůzy jsou popsány jen tak náznakově, takže to opravdu srdcervoucí. Ale prostě je to příběh který se stal, četla jsem ho s veškerou pokorou a s odstupem času po přečtení jsem ráda, že jsem ho přečetla a dočetla.
Už som prečítala aj lepšie knihy o Holokauste a tak zostali vo mne zmiešané pocity. Bola som však na knihu zvedavá a rámci čitateľskej výzvy som ju prečítala.
Ačkoli jde o román z koncetráku a podle skutečných událostí, neladí v něm autorčina idealizace a důraz na romantickou linku hrdinů navzdory osudu a okolnostem. Jistě se našli židé, kteří měli vůli přežít za každou cenu a navrch hromadu štěstí, ale tohle postrádá věrohodnost a působí tak, že se to vlastně dalo přežít a lidé tam si navzájem pomáhali a Němci nebyli nelidské zrůdy.
Pkěné oddechové čtení, navzdory tématu. Knihu jsem přečetla jedním dechem, zajímavé osudy, postavy a příběhy, ale znovu bych ji nečetla.
Tuto knihu jsem si přečetla hlavně kvůli ČV, jelikož tento typ knih moc nevyhledávám...protože nerada čtu o bolesti, strachu a beznaději za 2.sv...
Ale nakonec jsem ráda, že jsem tomuto příběhu, který se opravdu stal, dala šanci. Moc se mi líbil, i přes všechnu tu hrůzu...
Jeden z mála příběhů, který skončil poměrně šťastně.
Pěkný příběh o smutné době. Jen mi to nějak přišlo takový až moc idylický. Asi měl štěstí v neštěstí. Nebo je to tím, jak je to napsaný. Možná jsem čekala víc, když se to tak chválí.
Stejně jako u mnoha jiných knih z tohohle období a prostředí se zde promítá obrovská vůle žít. Měl to tatér lehčí právě kvůli svému myšlení , věřím, že ano. A je obdivuhodné, že svou víru neztrácel a vytrval.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Jde o skvělé převyprávění osudů Lale Sokolova - kniha trochu balancuje na hranici literatury faktu /biografie/ a beletrie /historický román/. Hrdina retrospektivně vzpomíná na svůj pobyt v Osvětimi a chvíle bezprostředně po osvobození.
Přestože se převážně odehrává v místě temné smrti, najdou se i zde blažené chvíle štěstí a dokonce i čas na lásku.
Kniha je oslavou lidské houževnatosti a síly, touhy nevzdat se, zachovat si svou identitu - a s trochou štěstí přežít. Nepůsobí vůbec depresivně - líčení násilných a hrubých scén se vypravěč zřejmě vyhýbal, ale o to víc je text "schůdnější" pro slabší povahy. Některé vylíčené náhody se mi však i přesto zdály až téměř neuvěřitelné: jenže život sám přeci píše ty nejlepší příběhy. Je přirozené, že si vzpomínky během let upravujeme a mnohé zážitky si idealizujeme - čas obrušuje hrany a vše špatné se nakonec tak špatné nejeví. Jinak by asi působilo jeho vyprávění, zaznamenané bezprostředně po jeho odchodu z Osvětimi. Když si čtenář tento fakt uvědomí a smíří se s ním, nabídne mu kniha nepochybně zajímavý zážitek. Je důležité takové zpovědi zachycovat a archivovat, pro generace těch, kteří přijdou po nás, aby nezapomínali. A v tom tkví skryté poselství této knihy.
Krásný příběh. Líbilo se mi, že autorka popisuje kruté scény spíše v náznacích, proto knihu mohu doporučit i slabším povahám.
Přiznám se, že patřím ke čtenářům, kteří mají z knihy rozporuplné pocity. Kdybych nevěděla, že se jedná o skutečný příběh, řekla bych, že si autorka Osvětim hodně idealizuje. Já vím, že Lale byl "výše" postavený, ale stejně mi některé věci přišly hodně neuvěřitelné. Bohužel nevíme, kolik z toho řekl samotný Lale a kolik si vymyslela autorka. Postavil Lale sám sebe do role absolutně kladného hrdiny, nebo to bylo zčásti dílo autorky? Další problém mám se stylem psaní. U knih s touto tematikou jsem zvyklá, že mě rozervou a rozpláčou, což se zde bohužel nestalo. Přišlo mi, že autorka nedokáže příběh správně uchopit a přenést jej na čtenáře. Jinak se kniha četla svižně a oceňuji to, že ji autorka napsala. Je důležité o tomto tématu psát a je zajímavé, kolik osudů jednotlivců je dodnes neznámých.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha podle skutečnosti je pro mě vždy velice zajímavá, ale téma války je vždy moc smutné...
Čím více knih z prostředí koncentračních táborů čtu, tím více musím myslet na všechny ty hrůzy, které museli ti lidé přežít, aby přežili :-( a prostě nechápu jak...
Jak to mohl někdo přežít?
Dnešní lidé zhýčkaní všemi vymoženostmi by to nezvládli ani týden, možná ani den..
Tento příběh byl upřímný, pravdivý, smutný, ale i plný naděje na budoucí život, na lepší život a HLAVNĚ NA ŽIVOT.
Lale si získal jako mnoho dalších moji úctu a uznání za pomoc druhým :-)
Příběh je velice čtivě napsán a přesto, že některé příběhy z války jsou možná lépe zpracovány, já jsem ráda, že jsem přečetla i tento.
Doporučuji.
"Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den."