Texty k dekonstrukci : Práce z let 1967–72

12.06.2012

Moje hodnocení nevyplývá z významu, jaký Derridovy koncepty differänce, hry a dekonstrukce mají pro současnou filozofii - na takové hodnocení si netroufám. Ovšem hodnotím způsob, kterým je to psáno, a ten je, vážení, otřesný. Ne z hlediska jazykového, jazyk používá Derrida vytříbený, tak typický pro všechny Francouze (Lyotard, Baudrillard), ale z hlediska "rozluštitelnosti". Jsem toho přesvědčení, že i složité myšlenky lze podat způsobem srozumitelným pro většinu lidí, ne jen pro "intelektuální elitu". A ač jsem se v textu dobrala nějakých odpovědí, tak mi dalo obrovskou (obrovskou!!!) práci se tímhle hnusem prokousat. Vylámala jsem si pár zubů, sedřela dásně a natrhla koutky úst - a to nemluvím o těch boulích na hlavě od zoufalého mlácení hlavou do zdi. Dílo je to po obsahové stránce ovšem ojedinělé, pro postmodernismus a poststrukturalismus zásadní (prý), takže průměruji na 60%.

A pták pravil: "Nikdy víc!"