Těžká hodina
Jiří Wolker
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303521/bmid_tezka-hodina-oam-303521.jpg
4
1099
1099
Těžká hodina - Wolkerova najvýznamnejšia zbierka, obsahuje najtypickejšie básne proletárskej poézie. Wolker tu rozvinul sociálnu baladu, ktorá má teraz úplne inú podobu ako v 19. storočí. U Erbena je človek zdrvený silou osudu a nemohol sa brániť, naopak u Wolkera je človek zdrvený sociálnymi problémami, ale môže sa brániť. Celá zbierka je veľmi silne lavicovo ladená, je pesimistická – zaoberá sa sociálnymi problémami. Wolker sa v tejto zbierke stotožňuje s programom proletárskeho kolektivizmu. Balady sa odohrávajú v mestskom prostredí, vykresľuje tu zlé sociálne pomery.... celý text
Přidat komentář
Nádherné básně, které popisují sociální rozdíly. Rozhodně kniha právem patří mezi povinnou četbu. Ukázka toho, co všechno mohou lidé ztratit jen proto, že jsou chudí mě zasáhla a dnes si to většina lidí neuvědomuje, ale toto dílo je stále velmi aktuální. Bohužel stejně jako tenkrát ani dnes se o chudobě příliš nemluví a raději se tváříme, že všichni žijí nadstandardně. Těžká hodina je opravdu kniha na zamyšlení.
Krásná sbírka! Jiří Wolker, stejně jako můj oblíbený Jiří Orten, je výjimečný vyzrálý mladý básník. O denním životě obyčejného člověka básní tak zúčastněným způsobem, že jsem si v nejednom případě musela položit otázku - píše o sobě? Je to jeho zkušenost? Nebo ty verše patří někomu jinému a on má ten dar, tu schopnost, danou situaci tak citlivě zaznamenat. Velmi mě zasáhla Balada o nenarozeném dítěti. Pro mě osobně jedna z nejkrásnějších básní, kterou Wolker napsal. Četla bych ji znovu a znovu... ale vyplakala bych všechny své slzy.
.......
Za město šli a večer už byl,
o lásku nadarmo nikdo neprosil;
i mladí se smějí milovat,
i chudí se smějí milovat,
z lásky se člověk narodil,
za město šli a večer už byl.
Zprvu se bránila,
zprvu se bála,
nakonec se ale přece odevzdala.
....
Když nohy domů se vracely,
daleko bylo od dveří k posteli,
když noc hoří, peřiny nehřejí,
té noci na srdci se jí
dětská ústa narodila.
Té noci plakaly čtyři holé stěny,
že těžko, těžko bude dát
hladovým ústům krajíc ukrojený.
Měsíc nad městem svítící
se třikrát naplnil a dvakrát has,
když potřetí hasl nad černou ulicí,
dětská ústa k srdci promluvila:
Maminko milá,
já jsem láska,
která by se ráda narodila!
Když to slyšela,
k milému běžela.
Pokojík jeho byl smutný a studený
jak těžká hlava mezi slabými rameny.
Když se to oba dověděli,
na pelest sedli.
Tiší byli, bledí byli,
k lásce a zabití sbírali síly.
....
Já nejsem žena,
já jsem hrob.
....
Ano, některé (zdaleka ne všechny) básně jsou proletářské, což mi moc nesedí. Celkově ale nejde pochybovat o jejich kvalitě. Dotkly se mě, byla jsem při čtení dojatá. Walker byl evidentně veliký básník a dokonce jde z básní myslím i pochopit (to neznamená souhlasit) některé jeho názory. Píše o "obyčejných" lidech, životech, problémech a mně se to zdá krásné. A smutné.
...zesláblý úzkostí, zesláblý samotou
marně se bráním studeným stěnám
pokoje svého
uštěpačného.
Není pro mě úplně jednoduché číst Wolkerovy básně bez předsudků, protože když se řekne "proletářská poezie"...
Ale Wolker samozřejmě nemůže za to, že mě ho komunisti znechutili, navíc touha po sociálně spravedlivé společnosti není nic špatného a v roce 1922 vypadal svět jinak než dnes.
Ale stejně ... místy jsou obrazy chudoby a burcování k boji přesvědčivé, i vztek a pocit křivdy působí autenticky, ale silnější zážitek, nějaké ponoření se do Wolkerovi poezie, to u mě nenastalo.
Pozn: "Přečetl" jsem jako audioknihu.
Nejsem fanouškem proletářské poezie, mám na svět jiný pohled, přesto musím uznat jakýsi Wolkerův um. Je škoda, že umřel tak mladý, byť bych další díla nečetl.
Fascinuje mě mládí autora této sbírky. A nabízí se otázka, co by všechno ještě mohlo vzniknout, kdyby osud dopřál Jiřímu Wolkrovi delší život. Básně byly obrazem těžké doby, ve které vznikaly a zachycují ji bez naděje na změnu, protože sbírka byla poznamenána autorovou smrtelnou nemocí a stala se předzvěstí jeho brzkého odchodu z tohoto světa.
Velmi smutné básně, při některých mi i slza stekla. Wolker měl určitě cit pro tyhle věci, ale přeci jen to nebylo to nejlepší co napsal, proto 3* :)
Básně me uchvátili. Moc se mi líbili, jak styl psaní tak témata jednotlivých básní. I přesto že byli napsaný pred x lety stále mají co říct a lze si z nich vzít ponaučení. Prostě chytnou za srdce.
Úžasná kniha! Některé básně čtu opakovaně. Toto dílo mě velice mile překvapilo a zanechalo nesmazatelný dojem!
Z této knihy mrazí v zádech. I člověk, který by o autorovi a jeho životě nic nevěděl, by poznal, že měl blízko k zármutku, lítosti a smrti. Je pochopitelné, že chtěl hledat "lepší zítřky", tak mu snad nejde ani vyčítat, že věřil v komunismus, který se halasil se silnými a hezky znějícími hesly - může jen být rád, že se nedožil trpkého vystřízlivění, že socialismus lidstvo nejen nespasí, ale ublíží mu víc než většina totalitních režimů dohromady.
Tak tohle dílo jsem nijak zvlášť nepochopila. Některé básně se mi ale líbily, proto dvě hvězdičky.
Po přečtení Wolkerových děl- těch, které vyzařují radostí ze života jsem se odhodlala - já naiva s tím, že Wolkerovi rozumím- k četbě téhle sbírky a stejně jako v mládí jsem narazila. Dokážu pochopit, že věděl , že každý život má svůj začátek a svůj konec - myslím tím i to, že už věděl, že i jemu ta svíčka života pomalu dohořívá, ale tohle napsat ve 24 letech - jistě klobouk před ním dolů - ale ta deprese je tak strašně hmatatelná, že jsem to nedočetla. Přesto ale pro mě zůstává v jedné rovině Wolker=Pan Spisovatel.
Krásné! Doháním mimočítankovou četbu a jsem mile překvapena. Ještě že je vyhlášena Čtenářská výzva 2016, tak se dostanu ke knihám, které bych ani neotevřela :-)
Ze všeho nejvíce mě oslovily básně Balada o nenarozeném dítěti, Pohřeb, Muž a Fotografie. Nemůžu ale říct, že ostatní nestojí za nic. Každá má své kouzlo, pakliže je čtenář ochoten o básni přemýšlet.
Já asi nějak na poezii nejsem a na proletářskou už vůbec ne. Kdybych to nemusela přečíst k maturitě, tak to nedám...
Nejvíce se mi líbila Balada o snu. Jinak sbírka je typický příklad proletářské poezie. Škoda že Walker umřel tak mladý. Kdo ví jak by se jeho tvorba vyvíjela. Kdyby se dožil roku 1968, tak by určitě změnil názor na proletariát a komunismus. Idea krásná, ale neuskutečnitelná.
Štítky knihy
lyrika chudoba, bída 20. léta 20. století životní styl sociální problémy životní problémy životní krize poezie proletářská poezie angažovaná poezie klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
| 2008 |  Těžká hodina |
| 2008 | Host do domu |
| 1999 |  Básně |
| 2004 | Balady |
| 1964 | Balada o námořníku |
Tak trochu jsem všechno nepobrala, ale jinak útlá knížka, která se dá přečíst opravdu velmi rychle.