Těžká hodina
Jiří Wolker
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77828/tezka-hodina-77828.jpg
4
1102
1102
Druhá básnická sbírka je svědectvím Wolkerova přerodu v básníka - bojovníka s pravdivým vztahem k životní a společenské skutečnosti.
Přidat komentář
Básně se daly přečíst hodně rychle. Vlastně za pár minut. Ale moc to ve Vas ne zanechá. Bylo to takové povídání o smutku, zoufalství. Chybělo mi tam napětí jako například u Kytice. Tam aspoň člověk přemýšlí, zda se dívka vrátí k vondníkovi nebo ne a co se bude dít dál. Tady mi to chybělo.
Nejsem zastánce poezie. Být to proletářský román mělo by to grády. Takhle vždy jenom dlouho trpím, než se prokoušu k 4 základním básním, které ale samotné jsou v podstatě nepřekonatelné. A přesto, že nad zbytkem trpím... Tak nepřeskakuji. 65%
"Antoníne,
muži můj jediný,
proč tak se mi vracíš
v tyto hodiny?
Proč jsi se miloval
s tou holkou proklatou,
s milenkou železnou,
ohněm a lopatou?
Proč muž tu na světě
vždycky dvě lásky má,
proč jednu zabíjí
a na druhou umírá?
Neslyší slepec, - do tmy se propadá
a tma jej objímá a tma jej opřádá,
raněné srdce už z hrudi mu odchází
hledat si ve světě jinačí obvazy,
však nad černou slepotou veselá lampa visí,
to není veselá lampa, - to jsou oči čísi,
to oči jsou tvoje, jež celému světu se daly,
aby tak nejjasněji viděly a nikdy neumíraly,
to jsi ty, topiči, vyrostlý nad těla zmučené střepy,
který se na sebe díváš, ač sám ležíš slepý."
Nesmrtelné, nadčasové básně, které nutí čtenáře zamyslet se nad verši, nad dobou, ve které byly napsány a vzpomenout na PANA BÁSNÍKA, kterým Jiří Wolker bezesporu byl.
Těžko uvěřit, že Wolkerovi bylo nějakých 22 let, když tohle psal. Byl každopádně velice, velice nadaný. Člověk z básně snadno pozná, co jí chtěl básník říct, a tím mají pro mě jeho básně hodnotu. Na jednu stranu je třeba brát toto dílo s určitým nadhledem. Člověk ve 22 letech má ještě dost černobílé vidění světa, snadno propadá skepsi, nebo něco nekriticky obdivuje. Tak je tomu bezpochyby i tady, Wolker na každé straně ilustruje bezvýchodnou ubíjející chudobu a odsuzuje tehdejší společnost, že pro chudáky nic nedělá. Naopak zcela očividně inklinuje k myšlenkám komunismu. Na druhé straně nám však dnes může do jisté míry zprostředkovat nesentimentální pohled na tehdejší společnost a její nižší vrstvy. Dílo tak z dnešního pohledu už není, i po dalších dějinných zkušenostech, nijak aktuální, ovšem svoji hodnotu i pro dnešek určitě má.
Velmi zajímavé dílo poukazující na těžký život dělnické třídy na začátku minulého století. Wolker píše velmi pěkně, básně měly často silnou myšlenku. Když si k tomu pak přečtete ještě nějaké to vysvětlení, hned všechno dává větší smysl. Přečteno za jeden den a rád si to vezmu i k maturitě.
Po přečtení chápu, proč si komunisti Wolkera tak oblíbili. Na druhou stranu, on ten život chudáků a dělníků v první polovině 20. století fakt nebyla žádná sláva. Mě se básně líbily, byly dost depresivní vzhledem k tématice. Ale celý život jsem poslouchala vtipy na téma: "Antoníne, topiči elektrárenský!" a přitom ta báseň je fakt moc krásná.
Překvapivě se mi většina básní dost líbila. Zvláště pak básně o lásce. Čte se dobře, nemusíte se bát, že by jste měli problém kvůli jazyku.
Vaše Rose
Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená, do tebe sejou se nejdražší semena. Aby rostla.
Tak to mě rozsekalo.
Proletářská poezie má své kouzlo, a když uvážíme, v jakých podmínkách tehdy žili a pracovali dělníci, stojí Wolkerova sbírka opravdu za zamyšlení. Nejvíc mě zaujala Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti, Tvář za sklem a báseň, v níž Wolker popisuje, jak tiše zemřel jeho dědeček (už si nepamatuji název). Autorův styl je prostý, věcný, srozumitelný, proto je sbírka čtivá.
...však nad černou slepotou veselá lampa visí,
to není veselá lampa, - to jsou oči čísi,
to jsou oči tvoje, jež celému světu se daly,
aby tak nejjasněji viděly a nikdy neumíraly...
Kéž by nebyla povinnou četbou, ale jen knihou básní náhodně vytaženou z police s knihami.
Mně Wolker k srdci nepřirostl, jeho poezie není mým šálkem čaje - tím jeho básně a talent neznevažuji, protože je obdivuhodné, v jak raném věku dokázal skládat verše na každodenní (bídná) témata, a jak dokázal reflektovat dobu.
Musím uznat, že Wolker se čte dobře. Upřímně ale nevím jak tuto básnickou sbírku ohodnotit. Ne všechny básně jsem pochopila, ne všechny se mi líbily. Proto 3*
...Teď chodím městem a Pána Boha hledám,
vím, že tu chodí s mošnou a holí,
vím, že se jednou s ním shledám,
ale už mě to nezabolí,
protože nemám žádných zlých věcí.
Vezme mě s sebou. Stoupnem si na nároží
s čepicí v rukou, slunce nad hlavou.
„O lásku prosíme, lidé boží, ....otevřte srdce "
S panem Wolkerem jsme se tak dlouho hledali, až jsme se našli
Pan Wolker mě hodně zasáhl na střední škole. Přečetla jsem od něj spoustu básní a posbírala mnoho informací. Poté jsem si ho i "vytáhla" u maturity. Snad i díky němu mám na maturitním vysvědčení z češtiny za 1. Těžká hodina je pro mně srdeční záležitostí.
Štítky knihy
lyrika chudoba, bída 20. léta 20. století životní styl sociální problémy životní problémy životní krize poezie proletářská poezie angažovaná poezie klasická literaturaČást díla
Balada o nenarozeném dítěti
Balada o očích topičových
Balada o snu
Báseň milostná
Čepobití
Autorovy další knížky
| 2008 | Těžká hodina |
| 2008 | Host do domu |
| 1999 | Básně |
| 2004 | Balady |
| 1964 | Balada o námořníku |
Obecně u poezie jsem jen výjimečně schopen se dostat na plné hodnocení a jen občas na skoro plné... tady musím jen na tři. Je nezpochybnitelné jazykové mistrovství autora, jeho imaginace, práce s tropy i figurami, bohatství metafor a symbolů atd. Co se týká témat - nešťastná láska, nevěra, bída, společenské rozdíly, nemoci, zranění, smrt... tady je to klasika, o které píší (a krátce po válce psali úplně) všichni. Co ale nejsem schopen vydýchat byla báseň Fotografie, kde podle Wolkra za hladomor v Rusku může západní kapitál. WTF?!?