Těžké melodično

26.01.2019

Skvělá knížka! Myslím, že si ji užije každý, kdo se aktivně věnuje hudbě (a má přehled o populární hudbě 2. pol. 20. st.) - těch narážek (nejen na kapely) tam je spousta, fakt mě to bavilo! Pratchett je vynikající v tom, jak dokáže pracovat s těmi jednotlivými tématy (obory, žánry, náměty).

Zavládlo ticho. První se ozval lektor Zaniklých run. "Skutečnost, že jsme zaslechli děsivý výkřik, při němž nám po zádech přeběhl mráz, obešla nás hrůza, zastavilo se srdce a ztuhl morek v kostech, automaticky neznamená, že něco není v pořádku."
Mágové opatrně vyhlédli do chodby.
"Přicházelo to odněkud zdola," prohlásil profesor Neurčitě mlhavých studií a zamířil ke schodišti.
"A proč tedy míříte nahoru?"
"protože nejsem idiot!"
...
"Držte se pohromadě, ano?"
"Já se zatím držím pohromadě."
"Protože když se budeme držet pohromadě, co by nám vlastně mohlo ublížit?"'
"No, tak za prvé: obrovský, obludný -"
"Mlčte!"

22.01.2019

Jedna z Pratchettových jemně nepřehledných. Ale ne tak jako pohyblivé obrázky, i když základní linie je podobná.

02.01.2019

Knihu zachraňoval Smrť, Albert a Zuzanka. Kvůli nim jsem jí také dala takto vysoké hodnocení. Kapela Howling Rocks mě tedy moc nezaujala.

21.12.2018

Je to vlastně pokračování dvou knih - jednak Morta a jednak Pohyblivých obrázků (zde jen co do popkulturního námětu, který je tak trochu podobný -jen bez chapadel). Oba náměty na sebe byly tak trochu naroubované a v podstatě klidně mohlo jít o dvě samostatné knihy. Jo a SMRŤ se nám už zase zatoulal (KVÍK!) - tentokrát se dal na chlast (kdo jiný by měl padat jako podťatý než Pochmurný sekáč), žebrání (pod pseudonymem Pan Pinďous) a do klačské cizinecké legie (neviděli jste tady někoho, kdo chtěl zapomenout na svou minulost? eeeh, takoví jsou tady všichni). No a kdo někdy hrál v něčem, co připomínalo rockovou kapelu, tak v knize jistě pozná celou řadu situací...
Není to úplně top zeměplocha, ale pobavilo to až dost. 70%

05.12.2018

Treti Zemeplocha. A je to jak na houpacce. Prvni kniha (Barva kouzel) nic moc. Pak Muzi ve Zbrani (dobry, bavilo). A ted tato. Puvodne jsem mel v planu dat jen dve hvezdy. Ale nakonec necham tri. Za Smrte a Zuzanku (KVIK). Osobne z teto knizky mam pocit, ze kdyby byla rozdelena na dve casti, kdy jedna by vypravela pribeh Hudby s kamenim, a druha osudy Zuzanky a Smrte, bylo by to lepsi a zazivnejsi. Prave pribeh o Hudbe s kamenim tu knizku z meho pohledu strasne srazel. Bylo to nezazivne a strasne roztahane. Obcas ze zacatku to zachranovaly naznaky na "rockove" legendy, ale i toho uz byl clovek za chvili presycen tak, ze dalsi narazky uz vypadaly strasne nasilne a spise mi prisli ke skode nez k uzitku.

09.11.2018

První setkání vnučky se svým dědečkem a mágové k tomu. Bundy s cvočky, zabijácká hudba a první motorka na Zeměploše.

24.10.2018

Zeměplocha se Smrtěm v hlavní roli je moje oblíbená, příběh skvělý, jako vždy :)

26.08.2018

Těžké melodično byla první kniha co jsem od Prattcheta četl. A mám z ní rozporuplné pocity.

Na jedné straně zajímavá myšlenka se smrtí a polemizování kam až se dá zajít,ale na druhé straně zas slabší nosný děj který je roztahán na zbytečně moc stran.

Pár situací mi přišlo úsměvných, ale zas příliš často se zde objevilo něco co mělo za každou cenu působit vtipně až tak moc, že to bylo do očí.

Výsledný dojem je, že to mohlo být o polovinu kratší a nesnažit se tolik tlačit na pilu.

27.02.2018

Tohle je neskutečná pecka. Jak dát dohromady fantasy, smrtku (pardon, Smrtě) a rock... Jedna z mých nejoblíbenějších věcí od Pratchetta. Úžasný humor, kteří ocení nejen rockeři. Navíc Zuzanka zaskakující za Smrtě… došly mi superlativy.

Dokonce jsem si po přečtení české přál anglickou verzi (ne, nepřečetl jsem to celé znovu v angličtině. I když mám ten jazyk rád, spíš to sem a tam pomalu louskám), protože mne zajímaly některé slovní hříčky v původní podobě. Posuďte sami:

"He is so elvish!" (komentář fanynky Imp y Cillina)

… „Then we play somewhere where the Guild won't find us,“ said Glod cheerfully. „We find a club somewhere…“
„Got a club,“ said Lias, proudly. „Got a nail in it.“
„I mean a night club,“ said Glod.
„Still got a nail in it at night.“ … (troll a jeho kyj)

27.01.2018

Byla jsem nadšená ze všech, ale nejvíc žeru Smrtě. Udělala jsem si jasno, je to on, kdo mně vždy dokáže rozesmát, ať jde o rock and roll, sekání obilí, nebo Svátek Prasečí hlídky...i tahle knížka je stejně super, jako všechny ostatní...prostě jsem se bavila a nemám problém dát opět pět hvězdiček!

29.11.2017

Tak ja nevim,knizka byla vtipna,chytre napsana,ale stejne jako u Caropravnosti jsem se nemohla poradne zacit.U knih TP bych potrebovala jinou stupnici hodnoceni aspon do 10ti .Urcite stoji za precteni,ale zrovna u tehle mi to slo hure nez u jinych.

11.09.2017

Jedna z prvních knížek ze Zeměplochy, kde cítím, že délka knihy neodpovídá obsahu. Na to, jak je tlustá se tam toho opravdu zas tak moc neděje. Přitom bych byl rád, kdyby se z tématu rockové hudby vytěžilo ještě víc. Potenciál tam je.
Na druhou stranu jde pořád o skvělou zábavu, která nad ostatními fantasy vysoko přečnívá. A pár citátů:

Rodiče bývají velmi důmyslní v tom, jak se vyhnout v řeči jistým věcem, přestože jinak používají zbytečně mnoho slov.

Nový majitel se rozhodl, že posune svůj podnik po společenském žebříčku vzhůru. Stejně to byl jediný možný směr.

Naklonil se kupředu. Kdyby se jeho úsměv ještě o kousek rozšířil, byla by mu upadla horní část hlavy.

Smrť přikývl. Vlézt k Zašitému bubnu a prohlásit se za Vincenta Nezranitelného, to byla podle ankh-morporských měřítek skutečně jasná sebevražda.

10.09.2017

Nepřestává mě překvapovat, jak dokonale promyšlenou měl Pratchett každou větu, událost, stránku, poznámku... zkrátka všechno.

07.03.2017

Trochu slabší, než jsem u Pratchetta zvyklá, ale pořád zábavné a milé.

03.02.2017

Máte rádi sex, drogy a hudbu s kamením? Kožené hábity pošité cvočky? Rebely na Neviditelné univerzitě? A Smrtě? Říká vám něco jméno Buddy Holly? A skupina Howling Rock´s? Je vám povědomý hit "Takový žebřík do ráje"? Tak to si tuhle lahůdku pana Pratchetta mapující vznik rokenrolu nesmíte nechat ujít.

Pravda - sexu a drog v ní zase tak moc není, ale vtipu a hudby s kamením o to více!
Aneb příběh o tom, jak se chudák Smrť snaží vymazat vlastní paměť nejprve pomocí alkoholu a poté služby v cizinecké legii a jeho práci musí zastat jeho dospívající vnučka Zuzanka. Mezitím se na Zeměplochu dostala magická hudba s kamením, která ovládla všechny a všechno, včetně mágů. Geniální jízda!

"Rozhlédl se po okolních tvářích. Návštěvníci Bubnu byli zvyklí na opilecké samomluvy, ale ne na takovéhle.
VIDÍTE.VIDÍTE. VIDÍTE, JAK SE PŘED VÁMI VĚCI TYČÍ JAKO LEDOVEC, A NESMÍTE NIC DĚLAT - PROTOŽE-BRTOŽE-BRŽEKVŮLIZÁKONŮM. SE NESMÍ PORUŠOVAT, TYHLETYZÁKONY. SÍBÝTZÁKONY.
VIDÍTE TUHLE SKLENICI? DÍTE JI? JA JAKO PAMĚŤ. JEDENBYSLEL, ŽE KDYŽ JE PLNÁ, CO DO NÍ NALEJEŠ, TO VYTEČE, ŽJO. A JO. KAŽDÝ ČLOVĚK MÁ TAKOVOU PAMĚŤ. TO OHRAŇUJE LIDI, ABY NEŠEZÍ...NEZEŠLÍ...NEZBLEBLI. TAK. AKORÁT JÁ. KROMĚ MĚ. JÁMALÝHUDÁČEK. SI PAMATUJU. FŠECKO. JAKO KDYBY SE TO STALO ZÍTRA. FŠECKO."

15.10.2016

V alternativní Zemi, placaté Zeměploše, Pratchett tentokrát paroduje všechno kolem rockových skupin. Takže se celý Ankh-Morpork a blízké okolí zblázní do skupiny jejíž frontmanem je chalamadoský bard Imp y Cillin. Jeho hraní na kytaru produkuje magickou Hudbu, která Impa drží při životě, přestože měl už dávno zemřít.
Do toho Smrť prožívá druhou krizi, a tak na jeho vnučku Zuzanku spadnou jeho povinnosti.
Z Hudby samozřejmě zblbnou i hlavní postavy Neviditelné univerzity a v krátkém "cameu" se ukáže i hlídka.
Knihu jsem četl už podruhé po více letech, a musím říct, že tehdy, stejně jako dnes mi přijde trochu slabší oproti jiným dílům o Zeměploše. Oproti zajímavému ději si myslím, že je v knize spíše víc takových těch narážek na rock'n'roll, ve stylu: You know what I mean, nudge, nudge.
Každopádně ale dávám hvězdičku navíc za narážky na rasismus, tedy pardon, druhismus, Trollové vs trpaslíci vs lidé, atd..

02.09.2016

Smrt má jméno Zuzanka. Je tomu právě sedmnáct let od událostí z Morta, Smrť prožívá další osobní krizi (jakpakbytakyne, když mu zrovinka zahynula jeho jediná dcera, což vždycky věděl, jelikož má v hlavě všechny vzpomínky na minulost i budoucnost), opouští službu, a do vzniklého prostoru po něm je neodolatelně přitahována jeho šestnáctiletá vnučka Zuzanka, která nemá tušení, co se jí to děje. Do toho všeho se na Ploše právě probouzí další mysteriózní síla, která nikdy neumírá, síla, která hýbe světem, síla, které zpátky na svět dopomůže podezřelá stařenka z obchodu, který snad včera v té ulici ještě nebyl... Nebo tam snad byl vždycky?

Díly o Smrťovi odjakživa patří mezi moje oblíbené, jednak je to těžkej sympaťák, jednak oněm příběhům nechybí správná hloubka, dumání nad životem a specifická atmosféra. Nejinak je tomu v Těžkém melodičnu, kde si Pratchett bere na paškál jako ústřední téma rokenrol. S humorem sobě vlastním vystihuje podstatu radosti z hudby a její vliv na život. Co se mu tak docela nepodařilo v Sekáčovi (tzn. propojení tří linek) se mu tady daří o poznání lépe. Zuzanka, Smrť, Buddy Holly s kapelou a Vzoromil Výsměšek s bandou mágů prakticky nedopustí, aby v příběhu vyvstalo nějaké vyloženě slabší místo, potěší mnoha vydařenými návraty (vůbec nejlepší je krysí kostřička, kterou bych bral za domácího mazlíčka okamžitě, zrovna tak má ale větší roli i lidoop, ne opice, Knihovník či největší podnikavec všech dob, Kolík A.S.P.).

Dalším zajímavým faktem je Pratchettův návrat k motivu dospívající dívky, který načal už u Čaroprávnosti, a ke kterému se ještě několikrát vrací, ať už v dalších dílech o Zuzance, nebo později ještě víc u Toničky Bolavé. Do příběhu Zuzanky, potažmo Esk a Toničky, vkládá Pratchett něco skutečně osobního (nemalou měrou se inspiroval u vlastní dcery Rhianny, která je úspěšnou autorkou videoherních příběhů, třeba nejnovějších příhod Lary Croft), a nějakým nepopsatelným způsobem je to cítit. Těžké melodično je pořád vtipné, britsky suché a výstřední, je ale taky něžnější a poetičtější, než by se mohlo vzhledem k tématu a některým vtípkům znát.

PS obvykle miluju překlad pana Kantůrka, ale u tohohle dílu jsem měl vůbec poprvé neodbytný pocit, že s ním obzvlášť zápasil (viz třeba hned někde z úvodu vtip o ukulele, který člověku sice dojde, pokud si představí, jak to zní v angličtině, ale česky vyšumí kompletně)

Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Těžké melodično, Dámy a pánové, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky.

14.06.2016

Navzdory přítomnosti Smrťě a Kolíka mě to tolik neoslovilo. Stylově a premisou velmi podobné Pohyblivým obrázkům. Ale pár pěkných citátů by se našlo - hudba je nejlepší jako noty - nekazí ji hudebník a tak.

10.05.2016

Rock na Zeměploše, paráda :)