Zajímavé časy
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468/bmid_zajimave-casy-3mO-468.jpg
5
1001
1001
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 17. díl >
Zuřivé boje! Smrť! Válka! (A Válkovi synové Hrůza, Zmatek a dcera Řinčila). Nejstarší a nejtajemnější říše Zeměplochy se ocitla v chaosu způsobeném revolučním pojednáním na téma Co jsem letos dělal o prázdninách. Spojují se i ti nejchudší, protože nemají co ztratit – jen své vodní buvoly. Náčelníci bojují o moc. Válka (s Řinčilou) prochází ulicemi prastarých měst. A co stojí v cestě strašlivé zkáze, která by zničila všechny bez rozdílu? Mágská rada potřebuje někoho, kdo by se vypravil jako posel na Vyvažovací kontinent, který se zmítá v boji čtyř rodin o moc. Mágská rada se nakonec rozhodne, že za pomoci magického obřadu najde a povolá zpět ztraceného Mrakoplaše, protože jak říká arcikancléř Vzoromil Výsměšek: „Jestliže přežil všechno to, co tvrdíte, že přežil, přežije i to, co tvrdíte, že nepřežije.“ A Mrakoplašovi v patách se táhnou nepříjemnosti. Na tisíci malých nožičkách. Úžasná Zeměplocha, kniha 17., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1998 , TalpressOriginální název:
Interesting Times, 1994
více info...
Přidat komentář
Pátý Mrakoplaš byl zatím bezkonkurenčně můj nejoblíbenější. Nenávaznost je jedna z velkých výhod Zeměplochy, ale líbí se mi, že tahle minisérie si drží alespoň tenhle děj "z průseru do průseru" a potkat v této knize staré známé bylo příjemné. Vtipy tady hodně sedly a příběh místy překvapivě zvážněl. Ze startu mi neseděla linka barbarů, ale je to jako tobogán, chodit do schodů je pěkná otrava, ale jak se to rozjede, je to opravdu zábava. Pratchett pokračuje ve své epopeji zesměšnit co nejvíce zemí ve svých knihách, a tentokrát jsme v Číně, což mě bavilo opravdu hodně. Kniha má dokonce cliffhanger, takže se na další pokračování těším víc než obvykle, zajímala by mě ovšem budoucnost Zavazadla.
Zajímavé časy na Vás! Hlavně teda na Mrakoplaše. Toho chudáka se totiž zajímavé časy drží neustále. Když už má před sebou tři amazonky, které nutně potřebují pro zachování jejich civilizace, aby se s nimi Mrakoplaš dlouze miloval (taky vám to připomnělo Psirény z Červeného trpaslíka?), tak ho ti tataři z univerzity teleportují, protože ho chtějí poslat na jistou srtelnou služebku, kam se nikomu jinýmu nechce. Tentokrát nás Terry zavede na agátské (čínské) pláně obehnané velkou zdí a je jasné, že si užijeme exotické dobrodružství. Mrakoplaš mi dlouho chyběl a moc jsem si užil jeho další příběh, kde nezklamal jeho smysl přežít všechno i setkání se Smrtěm (AHOJ MRAKOPLAŠI. CO TADY DĚLÁŠ?). O to víc se mi líbil poslední odstavec, protože máme trošku vyspoilováno, kam nás zavede příště :-)
(SPOILER)
Ze Zajímavých časů jsem si pamatovala jen to, že se tam řeší (již brzy) nový vládce Achátové říše a Mrakoplaš se znovu potká s Dvoukvítkem za nepříliš překvapivých okolností. A že to byla jedna z těch podle mě lepších knih s Mrakoplašem, i když jsem si vůbec nepamatovala proč. Všechno ostatní pro mě bylo při druhém čtení nové. Například Stříbrná horda. Samozřejme, že si pamatuju Stříbrnou hordu, moji nejoblíbenější skupinu hrdinných válečníků vůbec. Ale nějak jsem si nepamatovala, ze které knihy (kromě Posledního hrdiny) si je pamatuju. Tak Zajímavé časy, to je ta kniha, kde se autor konečně rozhodl, že Čingis Cohen je materiál na druhou hlavní postavu a pokud má táhnout celou jednu příběhovou linku, potřebuje k sobě ještě pár zkušených kolegů. Proto jsou Zajímavé časy jedna z mých nejoblíbenějších knih s Mrakoplašem. První tři mají k mým nejoblíbenějším kouskům daleko. Faust Erik je pro mě taková koncentrovaná mrakoplašovina, ke které se ráda vracím a jako jediná Zeměplocha se dá bez obtíží přečíst za den. A Zajímavé časy mě nebaví kvůli Mrakoplašovi, ale kvůli Cohenovi, takže by se dalo říct, že jsou můj nejoblíbenější díl s Cohenem.
*
A je třeba říci, že se povznesl k náčelnictví jedné z nejvlivnějších rodin říše především díky neutuchající píli, cílevědomému soustředění svých duševních sil a šesti dokonale načasovaným úmrtím. Tím posledním umírajícím byl jeho otec, který zemřel šťastně s vědomím toho, že jeho syn dodržuje staré rodinné tradice. Hongové, stejně jako všechny vznešené rody, uctívali své předky a neviděli nic špatného v tom, když se k nim někdo připojí předčasně.
*
Cohen se nikdy příliš nevyptával. Co se Cohena týkalo, lidé přicházeli a lidé odcházeli. Po pětileté pauze řekl prostě, "Jo, to seš ty?", ale už ho nenapadlo dodat "a jak ses měl?". Byl jste naživu, stál jste na nohou a o ostatní se nestaral, ani co by se za nehet vešlo.
*
"Víte, na barbara mluvíte velmi vzdělaně," řekl Mrakoplaš.
"Ale jakpak by ne, vždyť já nezačínal jako barbar. Býval jsem profesorem. Proto mi taky říkají Profi."
"A co jste vyučoval?"
"Zeměpis. A hlavně jsem se zajímal o Aurient. Ale nakonec jsem toho nechal a začal jsem se živit mečem."
"Potom, co jste byl skoro celý život učitelem?"
"Ano, představovalo to pro mě lákavou změnu."
"Ale to přece co ten nedostatek soukromí, strašlivé nervové vypětí, denně v nebezpečí života"
Pan Čabajka se rozzářil. "Oh, vy jste byl taky učitel, viďte?"
*
"Pokouším se je naučit šachy, víte? Je to moc důležité, chcete-li pochopit mentalitu Aurientálců. Jenže se obávám, že nedokážou pochopit, že se musí střídat, jednou táhnout ten a podruhé onen, a jejich představa zahájení hry je, že se král a pěšáci vrhnou na šachovnici současně a zapálí protivníkovy věže."
*
Méně cvičený běžec by možná riskoval pohled přes rameno, ale Mrakoplaš měl v podvědomí uloženy informace o nárazech větru i o tom, jak se nepozornému člověkovi dokážou pod nohu připlést volné nebo kluzké kameny. A kromě toho, proč by se ohlížel? Běžel, jak nejrychleji uměl. Nic, co by mohl přes rameno spatřit, ho už nemohlo přinutit k rychlejšímu běhu.
*
V podvědomí většiny Acháťanů byl pevně zakotven zvyk podřizovat autoritě. A ještě silnější byl zvyk uctívat předky a respektovat starší, ale kapitán ještě v životě neviděl nikoho, kdo by vypadal tak staře a držel se přitom stále ještě ve vertikální poloze. Tihle muži prakticky už teď byli předci. A ten v kolečkovém křesle tak dokonce i páchl.
*
Kdyby byl měl onen ubohý voják civilizace čas, byl by si uvědomil, že zatímco v civilizaci je násilí až posledním argumentem, u barbarů je naopak prvním, často jediným, a ještě nejoblíbenějším ze všech.
*
Vojáci seděli v horké přeplněné cele.
Nakonec se jeden z nich ozval: "Co to bylo za lidi?"
"Já si myslím, že to mohli být předkové."
"A já si myslím, že na to, abys byl předkem, musíš bejt mrtvej."
"Ten, co seděl na té kolečkové židli, vypadal jako mrtvej. Až do chvíle, kdy bodnul Čtyři bílé lišky."
"Myslíte, že bychom měli křičet o pomoc?"
"Co kdyby nás zaslechli?"
"Ano, ale jestli se odsud nedostaneme, tak tady zůstaneme. A stěny jsou silné a dveře pevné."
"Výborně."
*
"Jo?" zajímal se Caleb, který si během cesty pokoušel prsty rozčesat vousy. "Kdy tys byl v Efebe?"
"Kdysi jsem tam honil jednoho chlápka, co na něj byla vypsaná slušná odměna."
"A koho?"
"Myslím, že tebe."
*
"Ale jsou přece věci, za které stojí zemřít," řekla Motýl.
"Ne, to teda nejsou! Protože život máš jenom jeden, zato takovejch věcí, o jakejch mluvíš, najdeš na každým rohu pět!"
"Dobrý bože, jak můžeš s takovou filozofií žít?"
Mrakoplaš se zhluboka nadechl.
"Dlouho."
*
Cohen poplácal otřeseného učitele po zádech.
"Nelam si tím hlavu," řekl. "Jestli jsme císařství ukradli podle tvýho plánu, tak podle našeho plánu ho udržíme. Tys nám ukázal civilizaci, my ti na revanš ukážem barbarismus."
*
Bleskový Podrs se na chvilku zastavil, aby nabral dech, a z plnovousu mu stékaly čúrky dešťové vody.
"Já takhle prostě běžet nemůžu," prohlásil. "Rozhodně nemůžu běžet tímhle tempem, a ještě při tom před sebou v tom blátě tlačit křeslo s Humošem. Dejme si oddech."
"So to?"
"Udělat si pauzu, abysme chytli dech?" zachmuřil se Cohen. "Bohové! Ani v duchu mě nenapadlo, že se něčeho takovýho dožiju. Hrdina, kterej vodpočívá? Kdypak odpočíval třeba Nezničitelnej Voltan, no?"
"Ten vodpočívá teďka, Cohene. Je mrtvej," odpověděl mu Caleb.
Cohen zaváhal.
"Ne? Starej Voltan?"
"Tos nevěděl? A Nesmrtelnej Jenkins taky."
"Jenkins neni mrtvej. Toho jsem viděl vloni."
"Jo, ale teď už je mrtvej. Všichni hrdinové jsou mrtví, kromě nás. A co se mě tejče, nejsem si tak docela jistej."
*
"Jak je to tady velké?"
PRO NĚKTERÉ LIDI VELMI. NAPŘÍKLAD PRO LORDA HONGA. PRO NĚJ TO NAVÍC OBSAHUJE VELKÉ MNOŽSTVÍ NETRPĚLIVÝCH DUCHŮ.
"Já myslel, že lord Hong nevěří na žádné duchy."
TEĎ UŽ MOŽNÁ ANO. NA LORDA HONGA TOTIŽ VĚŘÍ MNOHO DUCHŮ.
Skvěle jsem se bavila!
A Mrakoplaš i Barbar Cohen se definitivně zařadili mezi moje nejoblíbenější, hned vedle Bábi Zlopočasné a desátníka Karotky Rudykopalssona.
Rozhodně jeden z nejlepších dílů Úžasné Zeměplochy!
Posuďte sami:
Rozhlédl se (Cohen) po ostatních členech hordy. Každý muž slabě přikývl.
"Tak dobrá, mládenci," řekl tiše. "A teď do toho."
"Ehm co mám dělat?" zeptal se pan Čabajka.
"Mysli na něco, co tě vždycky hodně namíchne. Aby se ti začala vařit krev! Představ si, že v řadách nepřítele je všechno, co nenávidíš."
"Ředitelé škol," řekl pan Čabajka.
"Výborně."
"Tělocvikáři!" vykřikl pan Čabajka.
"Jasně."
"Žáci, kteří žvýkají!" zasípal pan Čabajka.
"Koukněte na něj, už mu jde z uší pára," upozorňoval Cohen.
"První v posmrtným životě počká na ostatní u brány. Vpřed!"
A co toto:
"No, tak teda, já se z toho snad po-" začal Bleskový.
"Seznam, pane Podrsi, jen slova uvedená na seznamu," zvýšil hlas pan Čabajka.
"Poslyšte, skláním se před vašimi zkušenostmi, když se jedná o to, projít drsnou divočinou, ale tohle je civilizace a vy musíte používat ta správná slova. Prosím!"
"Radši dělej, co ti říká, Bleskovej," přikývl Cohen.
Se špatně skrývanou nechutí vylovil Podrs z kapsy kus papíru a rozložil ho.
",Do háje'?" řekl. "Co to má bejt? A co má bejt tady to ,sakva, sakva' nebo ,i Čermáka!'?"
"To jsou civilizované kletby," vysvětloval pan Čabajka.
"No, tak ty si můžeš vzít a -"
"Jak?" zeptal se pan Čabajka a pozvedl prst.
"Můžeš si je nacpat do -"
"Jak?"
"Klidně si je -"
"Jak?"
Podrs zavřel oči a zaťal pěsti. "Do háje, sakva, i s Čermákem!" zařval.
"Výborně," pochválil ho pan Čabajka. "To bylo mnohem lepší."
(SPOILER)
Tuhle knihu nesmí vynechat žádný příznivce Zeměplochy, to je bez diskuze. Podmínkou je ale mít přečteny minimálně Barvu kouzel a Lehké fantastično, protože se tu člověk setká s několika známými figurkami.
Neřekl bych, že se mi kniha s Mrakoplašem bude tak líbit. Abych se přiznal, Mrakoplaš vůbec nepatří k mým oblíbencům, ale v této knize jsem mu neustále fandil, zejména při jeho pokusech o útěky. Pojetí civilizace, tak jak ji zde Pratchett popisuje, je skvělé. A když už jsem u té civilizace, to, jak se snaží Stříbrnou hordu civilizovat "Prófa" Ronald Čabajka, to prostě nemá chybu, škoda, že se s ním v dalších knihách nesetkáme. V této knize se po právu stal mým největším oblíbencem, koneckonců naučil Stříbrnou hordu za zboží zaplatit.
Jsem velmi rád, že jsme se tu setkali i se Sedmikvítkem a jeho mimoňstvím. Musel jsem si na něj výrazně změnit názor a doufám, že bude skvělým velkým vezírem.
Miluji to. Miluji to, jak si Terry Pratchett vytáhne z historie nějakou tu událost a udělá z ní takový masterpiece!
Díky této knize jsem si Prattcheta fakt zamiloval. Dle mě nejlepší díl ze zeměplochy. Klobouk dolů. 10/10
Vskutku zajímavé časy člověk prožije, jakmile se začte do dalšího neobyčejného dobrodružství mého oblíbeného nehrdiny, Velkého máka Mrakoplaše... Zajímavé časy skvěle šlapou od první do poslední stránky, ani jedinkrát nespadne pomyslný řetěz, člověk chytá a užívá si veškeré narážky a naplno se baví, ať už je na scéně Mrakoplaš, výkvět mágstva z Neviditelné univerzity, velký vezír, nebo absolutně dokonalá Cohenova Stříbrná horda důchodců....
"Jestliže se někomu říkalo: "Ó Mocný !", pak bylo velmi pravděpodobné, že už se není kam odvolat." :)
Dostala jsem chuť na neobyčejný příběh, plný absurdních situací a vtipných hlášek, proto jsem sáhla po jednom z titulů T. Pratchetta, což bylo pro mě zárukou výborné zábavy.
Mrakoplaš je jako největší Mák "vyslán" s nejasným cílem do Achátové říši, kde zuří zákulisní mocenské boje o císařství. Cestou potká Stříbrnou hordu obstarožních ale pořád bojechtivých barbarů na čele s Cohenem - barbarem alias Čingisem, kteří se pokouší zcivilizovat ale také tam mají své loupeživé cíle. "Sože? So řiká?"
Sedmnáctá zeměplošská kniha ve která má hlavní roli Mrakoplaš, Zavazadlo a barbar Cohen se svou hordou. Po předchozích Mrakoplašových knihách (Erik a Magický prazdroj), kde mi přišlo že se Mrakoplašovy hlášky trochu opakují, mně kniha příjemně překvapila - skvěle sem se u ní bavil a hodnotím ji jako nejlepší knihu s Mrakoplašem a jednu z nejlepších zeměploch.
Další povedená kniha, tentokrát ze ze ,,zeměplošské Číny". Potěšil mě návrat dvou mých oblíbených postav. Vlastně tří - Barbar Cohen byl v tomto příběhu nezapomenutelný!
Návrat Mrakoplaše a rovnou jeho přesunutí na neznámý kontinent. Parodie východoasijské kultury a Čínského císařství se povedla. Jména byla k popukání (Šest Blahodárných Větrů,...) Unikání před lordem Hongem bylo ale nakonec na můj vkus trochu dlouhé. I přes kvalitní Mrakoplašova moudra a Cohenovy hlášky mám celkově slabší pocit - 4*.
"Jak že se to říká - kdo ti píseň zpívá, ten ti sežere chleba?"
...
"Pánové, správně je: Text píše ten, kdo drží nůž na krku zpěváka."
Hodiny s nereálným časem právě odpočítávají Zeměploše zajímavé, i když zcela nepodstatné a občas i zbytečné, časy … nejvíc o tom vědí na Neviditelné univerzitě, ale pravděpodobnější je, že o tom nemají ani páru.
Zrovna se tam totiž hádají, jak relativně se lze přesunout na vzdálenost 10000 km, ale hlavně, KDO z nich je Největším mágem a oněch 10000 km do Achátové říše na jednu veledůležitou misi se vydá. Děkan zrovna rezolutně prohlásil … „nemám v úmyslu kamkoliv cestovat“, a ani kvestor na tom právě není zrovna nejlépe … „v technickém slova smyslu (sice) nebyl nepříčetný“, Peřejemi nepříčetnosti totiž proplul už kdysi dávno v minulosti, a teď se už jen spokojeně plavil v tiché tůni někde na jejich druhé straně … často byl dokonce docela normální, i když podle mágských, nikoliv běžných lidských, měřítek. No, nakonec to přeci jen velectění páni mágové vymysleli … „když už se tomu nemůžeme vyhnout, pošlete nějakého studenta. Těch tady máme až až a většinou zcela zbytečných.“
…
„Myslím, že bychom to mohli uskutečnit poměrně rychle.“
„To ne,“ řekl lektor Zaniklých run. „S tím zásadně nesouhlasím. To znamená zahrávat si s věcmi, kterým nerozumíme.“
„No, koneckonců, jsme mágové,“ prohlásil Výsměšek. „Od nás se očekává, že si budeme zahrávat s věcmi, kterým nerozumíme. Kdybychom pořád čekali na to, až budeme věcem rozumět, nikdy bychom se nikam nedostali.“
Velectěného zbytečného studenta nakonec zachránil až místní knihovník, který se svým pronikavým „Ooook.“ vletěl na shromáždění a mával ve své dlouhé tlapě špičatým kloboukem se zuhelnatělou krempou, na němž bylo možné přečíst nápis: MÁK.
Těm, co znají Zeměplochu, to možná teď už bude všechno jasné … takže … posuňme se o těch 10000 km dále, kde se na hladině moře pohybuje vor, nedaleko plave NĚCO s tisíci malými nožičkami a zbytek žraloka, který si na právě to NĚCO nedával pozor, za chvíli vyplaví moře na pláž. Vor právě narazil na bílý písek a majitel výše zmíněného klobouku, jinak řečeno, jistý druh mága (MÁK Mrakoplaš, či jinak „osina v zadku a ostuda všeho mágstva“) právě vyrazil na další dobrodružství, které nejenom že nevyhledává, ale on je přímo nesnáší … kamkoliv se totiž hne, „má v patách trable“.
…
„Mě se to zdá v pořádku,“ zabručel kancléř. „To je ovšem ta nejlepší věc, nechávat trable v patách za sebou. Rozhodně. Kdo by je chtěl mít před sebou?“
„Ale vy tomu nerozumíte, arcikancléři,“ pokračoval děkan.
„Chodí za ním na tisíci malých nožičkách.“
…
Pokud jste na arcikancléře vydrželi mluvit dostatečně dlouho a několikrát věci zopakovali, některé skutečnosti se nu nakonec přeci jen protlačily do hlavy …“takže, vy se mi tady snažíte říct,“ zabručel Výměšek, „že tohohle chlápka Mrakoplaše pronásledovala skoro každá armáda na světě“ … a navíc … „že je to pravděpodobně jediný mág, který něco ví o Achátové říši, a to díky tomu, že se přechodně přátelil … s podivným malým mužíkem v brýlích? … a taky, že umí mluvit jejich jazykem?“
…
„Možná jsem imbecilní, ale stále nechápu, proč by měl někdo /kdokoliv/ chtít právě jeho?“
„Je tady jedna věc, které jste si pravděpodobně nevšiml, děkane,“ řekl Výměšek, „a to ta, kterou bych nazval společným jmenovatelem. Ten chlapík dokáže zůstat naživu. Tomu říkám talent.“
… „No právě o tom mluvím, děkane. … Nechává nepříjemnosti za sebou. Někdo tam nahoře ho má rád.“
… takže, tak nějak se Mrakoplaš, který u mágských zkoušek nedosáhl ani 2% správných odpovědí, ocitl na pravé straně Zeměplochy a s ním i „tu … to … no, s těma nohama!“
… takže, nebylo zas tak těžké pochopit, že se každou chvilku „všecko zvrtne!“
Varování se vám dostalo a teď už se můžete směle vydat za Mrakoplašem … a pokud jste čirou náhodou lidé obdaření pátravou myslí, můžete při tom přemýšlet, jestli i v magii existuje něco, jako nějaká pravidla? Což zatím nikdo 100% nedokázal, ale sem tam už se objevilo podezření na případy „tvůrčí příčinnosti“ … jinak řečeno, občas nějaký nápad prostě jen čekal na stín čehosi, co už dávno čekalo na svou existenci … většinou se ale všechno potřebné prostě a jednoduše nějak nastřádalo samo od sebe … a začalo fungovat :-).
PS: víte, co je HEX? … na Neviditelné univerzitě si tím taky tak úplně nejsou jistí, každopádně, za prozkoumání to rozhodně stojí … je to poměrně složité zařízení … spousta pák a armatur, rozličné klávesy, které různě umožňují zasunutí různě děrovaných kartiček do štěrbin … „a tak mravencům uzavírají staré a otevírají nové cesty“ … sestavit správné zadání problému vyžaduje poměrně dost něčeho jako „tvůrčí příčinnost“, a pak už jen stačí zatáhnout za páku s nápisem „vstup“ … a „mravenci se rozeběhli novou cestou, hodinový stroj se dal do pohybu“ … no a po několika minutách vypadlo do zásobníku s nápisem „výstup“ … „několik kostek, jejichž stěny byly popsány okultními symboly“ … z celého toho zařízení vyzařovalo jakési napětí a navíc z něj bylo cítit „soustředění sil, které směřují ke vzdálenému a zcela nepochopitelnému cíli“.
Těm s pátravou myslí doporučuji trochu si poopravit své znalosti v oblasti „programování a jeho limitů“ :-).
…
„Právě včera Adrian Cibulář … naklepal na klávesnici otázku „Proč?“, jen tak, aby viděl, co to udělá. Někteří studenti předpovídali, že se HEX při pokusu o vyřešení téhle otázky zblázní, sám Rozšafín očekával, že ze sebe vydá odpověd „?????“, což dělával k uzoufání často. Místo toho po jisté neobvyklé aktivitě mezi mravenci s velkou námahou odpověděl: „Proto.“
… a Cibulář už na klávesnici vyklepává další otázku: „Proč něco?“
„Protože všechno. ????? Závada v sektoru věčnosti. +++ Press Reset +++.“
„Nikdo sice nevěděl, kdo to Press Reset je ani proč jim posílá vzkazy, ale žádné další žertovné dotazy už radši neposílali.“
Takže, ponaučení zní, nežertujte s žertovnými dotazy … nebo by se vám taky mohlo stát, že byste na ně dostali odpověd! :-)
A jestli vám tohle dobrodružství stále stojí za to, teď už se vážně můžete vydat na cestu!
Při čtení prvního zeměplošského příběhu jsem netušila jak rychle a jak moc si oblíbím MÁKa Mrakoplaše. Není zlý, není lhostejný. Je pohodlný, líný, chce se nudit, jen se to vždycky nějak zvrtne. Ta dobrodružství se mu dějí sama od sebe a on se opět jen snaží od nich utéct. Je to velká legrace.
Opět úžasný zážitek, nezbývá,než zatleskat a pustit se s chutí do dalšího dílu. Dokonale vyvážená strava...tenhle Pratchett!!!
Další setkání s naším profesionálně vše-přežívajícím antihrdinou Mrakoplašem se mi líbilo ještě víc než ta předchozí.
Je tak osvěžující najít postavu, se kterou se člověk dokáže sžít!
Terry byl prostě týpek.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Pratchett a jeho výlet do Číny. Bavilo, smál jsem se. Jeho inteligentní humor a schopnost vyjádřit složité myšlenky jednoduše a vtipně je inspirativní.
“Tu a tam se však skutečně některým z uprchlíků podařilo dosáhnout toho obrovského vroucího kotle nazvaného Ankh-Morpork. Dorazili tam bez peněz - ti, kteří připluli po moři, s trochou něčeho, co se pokusili prodat na trhu, a na trhu se dalo prodat všechno -, většina z nich s nepříčetným leskem v oku. Ti si pak otevřeli malé obchůdky nebo hospůdky a začali pracovat čtyřiadvacet hodin denně. Lidé tomu stavu říkali ankh-morporský sen (o tom, jak vydělat obrovské množství peněz ve městě, kde smrt člověka je často jedním z principů mezilidského soužití). A čím méně lidé spali, tím silněji snili svůj sen.