Těžké melodično
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467/bmid_tezke-melodicno-CS5-467.jpg
4
1220
1220
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 16. díl >
Jiné děti dostávají na hraní xylofonky. Zuzance stačilo požádat dědečka, aby si vysvlékl vestu. Ano. V té rodině je Smrť. Je těžké vyrůstat jako obyčejné děvče, když dědeček jezdí na velkém bílém koni a máchá kosou. Pak najednou z jistých důvodů musíte převzít zavedený rodinný podnik a spousta lidí si vás plete se zubní vílou. Musíte se také v tváří v tvář postavit návykové hudbě, která se šíří po celé Zeměploše. To má na svědomí trojice hudebníků ve složení Chalamaďan Imp y Cilin, trpaslík Zlota a troll Perm M. Skalice (M jako Modroš). Úžasná Zeměplocha, kniha 16., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1998 , TalpressOriginální název:
Soul Music, 1994
více info...
Přidat komentář
Smrťovy knížky jsou moje oblíbené, každopádně tady hraje spíš druhé housle. Příběh je hlavně o hudbě s kameny, kterou jsem si hodně užil. Šlo však cítit, že originální verze v angličtině a určitá hudební znalost tomu dodají ještě na líbivosti. Anarchie v Ankh-Morporku je jasný odkaz na Sex Pistols, kapela Kiš je zase Kiss, takže ten český překlad je dobře udělaný, ale angličtina bude asi lepší. Líbily se mi reference na různé kapely a filmy (Smrť na motorce, který chce bundu od rockera je jasný Terminátor), ty jsou v knize dost okaté narozdíl od minulých knih, kde je inspirace dobře zakrytá. Nicméně super kniha, moc jsem si to užil. Jdu si pustit Elviše.
Poprvé jsem se s Těžkým melodičnem setkala v animované verzi a kresba se mi moc nelíbila. To asi ovlivnilo, že jsem knihu odložila na později. Ale kniha byla skvělá. Příběh je v podstatě jednoduchý, ale ty okolnosti a události kolem z něj dělají propracovaný celek. Arcikancléř neviditelné univerzity si vyzkouší, jaké to je mít na dohled hromadu rebelujících mágů v pokročilém věku a jsou to vtipné situace. Kolík A.S.P. je kapitola sama o sobě. Výrok na konci textu ho velmi dobře vystihuje.
Tato kniha patří do série se SMRŤEM, ale není to zdaleka jen o něm. Takže na něj nenarazíte tak často. Ale ani ne málo.
„Nikdy nedávej opici klíče od banánové plantáže.“
Druhá kniha se Smrtěm, která mě opět trošičku zklamala. Hlavně proto, že tam Smrť prostě nebyl až tak moc, jak bych doufala. Vypadá to, že ačkoliv má být hlavní postavou, stejně se tak nějak drží v pozadí.
Ale přesto to byl opět skvělý poslech, usmívala jsem se u toho, hlášky se mi líbily a hlavní postavy taky celkem super. Ačkoliv Zuzanka mi to moc utáhnout nedokázala.
Jako celek ale opět skvost. :-)
Kniha by zasloužila něco jako 4,5 hvězdičky, ale na 5 hvězdiček dle mě není. Zuzanka mě celkem bavila, nečekaně i mágové a Kolík A.S.P. byl opět bravurní obchodní mág, ale děj mi přišel divně pospojovaný a jako kdyby byly určité pasáže vynechány. Anebo jsem po několika pratchetovkách více kritičtější a měl si je znovu přečíst a sepsat a nová hodnocení.
"Víla Zubnička sbírá zuby. Pokuste se nad tím logicky zamyslet... lidé, kteří sbírají různé kousky lidských těl, to obvykle dělají z velmi podezřelých důvodu."
Oh dítě, na Zeměplochu dorazil rock'n'roll. Měl jsem chuť si během čtení obléknout koženou bundu a nechat udělat tetování.
Toto je další příběh nejoblíbenější zeměplošské postavy, Smrtě. Akorát, že to vlastně ani moc jeho příběh není. Je to vlastně příběh Mortovy dcerky Zuzanky, která je vržena nedobrovolně do víru rodinného podniku, když děda mírně absentuje. A vlastně je to příběh nebohého hudebníka Imp y Cilina a jeho závislosti na hudbě a celé je to o nebezpečí plynoucím z nové hudby. Tak poslouchejte jen osvědčené kusy a taky namluvené audioknihy Terryho Pratchetta, třeba ty v podání skvělého Jana Vondráčka.
Těžké melodično nepatří k mým oblíbeným Zeměplochám. Dokonce jsem ho jednou rozečetla znovu a odložila nedočtené. A tak jsem teď, když jsem knihu opravdu přečetla podruhé, zvažovala o hvězdičku méně, ale když ji srovnám s mnohem horšími knihami, kterým jsem dala tři hvězdičky, tak se to pořád nedá srovnávat. Na tomto dílu Zeměplochy je velmi dobře vidět, jak autor pracoval. Pratchett psal scény tak, jak ho napadaly a pak je spojoval. Čím jsem starší, tím více tento postup považuji za ideální (zvlášť pro člověka, který má hodně nápadů a potřebuje je zapsat dřív, než je zapomene), i když se pak může stát, že se to tak úplně nepovede a na výsledku je poznat, že autor zrovna moc nevěděl, jak jednotlivé kousky spojit. Což je i případ Těžkého melodična, které v podstatě propojuje Smrťě s další parodií typu "Pohyblivé obrázky", ale vlastně nemá zápletku - a ta, kterou se snaží mít, velmi připomíná Morta. Umím si docela dobře představit, že na začátku byl konec. Že na začátku Terryho Pratchetta napadla epická scéna, kde Smrť hraje kytarové sólo ticha a pak teprve vymýšlel, jak se k ní dostat. Bavili mě mágové i Zuzančino rozpomínání se na dědečka proslulého především tím, že nikdy není příliš daleko. Bavila mě hudba s kameny. Ale chybělo mi nějaké silnější lepidlo těchto tří linek. A proto bych Těžké melodično nedoporučila jako vstupní knihu cyklu.
*
JAK SE JEDEN ZAPLETE S LIDMI, ZNAMENÁ TO, ŽE SE MU ZAKALÍ MYŠLENÍ. MNĚ MŮŽEŠ VĚŘIT. SNAŽ SE, ABY SES S NIMI NIKDY NEZAPLETLA.
„Ale já sama jsem člověk.“
NEŘEKL JSEM, ŽE TO BUDE JEDNODUCHÉ, NEBO ANO?
*
Klobouk byl odložen. Děkanovi spadlo s plesknutím na čelo něco dlouhého, umaštěného a skoro tak špičatého jako klobouk.
"Děkane," ozval se nakonec arcikancléř, "co jste si to udělal s vlasy? Vpředu vypadají, jako když vám je oblízla kráva, a vzadu jako kachní – dámy prominou – řiť. A ke všemu se vám ještě blýskají – ani nechci říct jako co."
"No máčka! Tak to byl ten smrad, jako když se vaří slanina!" pochopil lektor Zaniklých run.
"To je teď jasné," přikývl Výsměšek, "ale co ta květinová vůně?"
"Mumlejmumlejmumlevandulejmumlej," zahuhlal děkan s neochotným výrazem.
"Prosím? Co jste říkal, děkane?"
"Říkal jsem, že to je tady cítit proto, že jsem přidal levandulový olej," pravil děkan hlasitě. "A někteří z nás si náhodou myslí, že je to epesní účes, abyste věděl. Váš problém, arcikancléři, je v tom, že nerozumíte lidem našeho stáří."
"Cože... vy myslíte lidem o sedm měsíců starším, než jsem já?"
Krásně se to čte/poslouchá, děj plyne, postavy se střídají, objevuje se velké množství vtipných i hlubokých scének*, zásadních myšlenek a pak je najednou konec. A to konec dobrý, plný zajímavých zakončení a propojení. Oproti jiným zeměplochám jsem tady ale nedostal nějakou šťavnatou krizi. Něco nosnějšího než oslavu životnosti hudby (doprovázenou vší tou součástí tehdejší popkultury), co by všechny ty jednotlivé stránky (samy o sobě skvělé) ještě lépe propojilo. Možná je to ale jen tím, že do tohoto tématu nejsem tak zažraný. Hudbu mám rád, ale jako umění, nikoli ve smyslu showbyznysu - ve všech těch jménech a očividných narážkách se bohužel nevyznám (a že je tam toho samozřejmě spousta, hledejte na známém webu L-space). Pro mě tak jde o slabší Pratchettův kousek (ve srovnání s nezeměplošskými knížkami je ale stále velmi dobrá). A samozřejmě, ta hlavní pointa se "začátkem" a odkazující na jednu ze základních fyzikálních teorií je parádní, to zase jo.
...v audioverzi je to vše samozřejmě doplněné také skvěle padnoucím přednesem (nejen zeměplošského :) herce Jana Vondráčka a hudebními předěly na míru. Tak to má být :)
A mimochodem, jsem jediný, kdo Challamados doteď četl jako "Čalamados"? V originále jde o Llamedos, takže by mě zajímal názor pana Kantůrka i to, zda byla nad tématem při audioknižní adaptaci vedena nějaká debata.
* Speciálně narážím na stand-upy komické dvojky seržant Tračník a Noby Nóblhóch, kteří se vždy objeví, nadhodí nějakou "velmi důležitou" otázku a zase nenápadně zmizí...
Pratchett je můj oblíbenec a nikdy nezklame. U Těžkého melodična dávám o hvězdičku méně jen proto abych jej (samozřejmě subjektivně) srovnal s jimými autorovými knihami. V porovnání se světem by to bylo určitě na plný počet :)
Velká zábava, myslím, že pobaví každého hudebníka nebo kohokoli, kdo má blízko k hudbě především k "hudbě s kamením" :D
Šestnáctá zeměplocha v hlavní roli se Smrtěm, jeho vnučkou, mágy, bardem Imp y Cilinem a hudbou s kamením. Opět skvělá kniha - hlavně části se Smrťem (jako vždy), mágy závislými na hudbě s kamením, manažerem Kolíkem a Klačskou cizineckou legií. Děj je bohužel trochu zmatený a hraje druhé housle, takže bych knihu ohodnotil čtyřmi a půl hvězdami.
Tuto knihu bych označil jako slabší, protože při její četbě jsem se trochu ztrácel v ději, který podle mého názoru byl roztříštěný a málo srozumitelný. Občas jsem měl pocit, jako by některé kousky děje chyběly, jako bych je přeskočil, ale když jsem se vrátil v textu, tak jsem zjistil, že jsem nic nepřeskočil.
Jinak téma je vtipné. Možná autor neměl tak dobrý vztah k rockové hudbě, ale dobře popsal hudební pozadí, kde jsou kapely, hudební manažéři, vydavatelé i fanoušci s fanynkama, které házejí po muzikantech nejmenovanými částmi spodního prádla. V příběhu je mnoho vtipných částí, ale chybělo mi jejich včlenění do plynulého děje.
Další úžasná knih z prostředí zeměplochy, díky které mám tendenci si teď přečíst knihy co už jsem četla. To, že v ní je Smrť je jen velké plus (prostě famózní postava, ať už se ukáže kdekoliv). Musím říct, že mágové pod vlivem hudby kamení, byly dokonalí a velmi vtipný.
„Výsměšek spokojeně mlaskl. "No, musím říct, že my tady v Ankh-Morporku dobře víme, co se dává do dobrého piva," prohlásil. Mágové přisvědčili. Oni to taky věděli. Proto pili gin s tonikem." - Těžké Melodično, Terry Pratchett
Co HLAVNĚ jsem si odnesla z této knihy (kromě narůstající obsesivní potřeby číst další a další zeměplošské knihy a pak se hrabat v mapách, průvodcích, kuchařkách a jiných doplňcích mé současné čtenářské stravy):
Až se vás někdo bude ptát, jestli už na některé věci nejste moc staří, pošlete je do hnědky a vzpomeňte na mágy z Neviditelné univerzity.
Takže z pohledu začínajícího čtenáře T. Prachetta: Zpočátku bylo dost těžké se začíst, zorientovat se a oblíbit si jednotlivé postavy. Asi od poloviny se to změnilo. Hlavní postavy byly sice fajn (tím myslím Howling Rocks a Zuzanku, nikoli Smrtě, který je famózní v jakémkoli okamžiku), ale já začala naprosto nečekaně "žrát" pana Vzoromila Výsměška a jeho chápání světa, byť jsem na počátku sympatizovala spíše s děkanem a spol. Ano, i Klačská cizinecká legie si vzala svůj kousek mé paměti a nakonec mě pohltila i hudba s kamením, ale ten merch... No a nemůžu nezmínit děrné štítky - to mě taky dostalo.
Občas se v tom příběhu člověk ztrácí, ale na to jsem si u Pratchetta už tak nějak zvykla. Děj je v tomto případě opět druhořadý, spíš to neberte tak vážně a nehledejte ve všem logiku, trochu se odreagujte, podupkávejte si nohou v rytmu hudby s kamením a nechte se unášet autorovou skvostnou fantazií, narážkami a humorem, kterého tam je přehršel... moje rockerské srdíčko lehce zaplesalo \m/
Štítky knihy
Zeměplocha smrt humor hudba fantasy britská literatura Zuzana
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Má to všechno - rokec, Elvise, knihovníka, moje milované mágy v koženym ohozu, Smrťě na hárleji a krysáčka Smrťáčka!
Ačkoliv je tohle všechno nadmíru kromobyčejné, nejvíc mě dojal výrok Zloty (nejen pro skoro shodu jmen): "Já mám nejraději ty obyčejné věci. Ty vydrží nejdýl."
Drogy, sex, Zeměplochááá!!!
KVÍK!