Těžké melodično
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467/bmid_tezke-melodicno-CS5-467.jpg
4
1240
1240
Úžasná Zeměplocha série
< 16. díl >
Jiné děti dostávají na hraní xylofonky. Zuzance stačilo požádat dědečka, aby si vysvlékl vestu. Ano. V té rodině je Smrť. Je těžké vyrůstat jako obyčejné děvče, když dědeček jezdí na velkém bílém koni a máchá kosou. Pak najednou z jistých důvodů musíte převzít zavedený rodinný podnik a spousta lidí si vás plete se zubní vílou. Musíte se také v tváří v tvář postavit návykové hudbě, která se šíří po celé Zeměploše. To má na svědomí trojice hudebníků ve složení Chalamaďan Imp y Cilin, trpaslík Zlota a troll Perm M. Skalice (M jako Modroš). Úžasná Zeměplocha, kniha 16., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1998 , TalpressOriginální název:
Soul Music, 1994
více info...
Přidat komentář
Smrt má jméno Zuzanka. Je tomu právě sedmnáct let od událostí z Morta, Smrť prožívá další osobní krizi (jakpakbytakyne, když mu zrovinka zahynula jeho jediná dcera, což vždycky věděl, jelikož má v hlavě všechny vzpomínky na minulost i budoucnost), opouští službu, a do vzniklého prostoru po něm je neodolatelně přitahována jeho šestnáctiletá vnučka Zuzanka, která nemá tušení, co se jí to děje. Do toho všeho se na Ploše právě probouzí další mysteriózní síla, která nikdy neumírá, síla, která hýbe světem, síla, které zpátky na svět dopomůže podezřelá stařenka z obchodu, který snad včera v té ulici ještě nebyl... Nebo tam snad byl vždycky?
Díly o Smrťovi odjakživa patří mezi moje oblíbené, jednak je to těžkej sympaťák, jednak oněm příběhům nechybí správná hloubka, dumání nad životem a specifická atmosféra. Nejinak je tomu v Těžkém melodičnu, kde si Pratchett bere na paškál jako ústřední téma rokenrol. S humorem sobě vlastním vystihuje podstatu radosti z hudby a její vliv na život. Co se mu tak docela nepodařilo v Sekáčovi (tzn. propojení tří linek) se mu tady daří o poznání lépe. Zuzanka, Smrť, Buddy Holly s kapelou a Vzoromil Výsměšek s bandou mágů prakticky nedopustí, aby v příběhu vyvstalo nějaké vyloženě slabší místo, potěší mnoha vydařenými návraty (vůbec nejlepší je krysí kostřička, kterou bych bral za domácího mazlíčka okamžitě, zrovna tak má ale větší roli i lidoop, ne opice, Knihovník či největší podnikavec všech dob, Kolík A.S.P.).
Dalším zajímavým faktem je Pratchettův návrat k motivu dospívající dívky, který načal už u Čaroprávnosti, a ke kterému se ještě několikrát vrací, ať už v dalších dílech o Zuzance, nebo později ještě víc u Toničky Bolavé. Do příběhu Zuzanky, potažmo Esk a Toničky, vkládá Pratchett něco skutečně osobního (nemalou měrou se inspiroval u vlastní dcery Rhianny, která je úspěšnou autorkou videoherních příběhů, třeba nejnovějších příhod Lary Croft), a nějakým nepopsatelným způsobem je to cítit. Těžké melodično je pořád vtipné, britsky suché a výstřední, je ale taky něžnější a poetičtější, než by se mohlo vzhledem k tématu a některým vtípkům znát.
PS obvykle miluju překlad pana Kantůrka, ale u tohohle dílu jsem měl vůbec poprvé neodbytný pocit, že s ním obzvlášť zápasil (viz třeba hned někde z úvodu vtip o ukulele, který člověku sice dojde, pokud si představí, jak to zní v angličtině, ale česky vyšumí kompletně)
Čarodějky na cestách/Malí bohové, Mort, Soudné sestry, Muži ve zbrani, Těžké melodično, Dámy a pánové, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Sekáč, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky.
Navzdory přítomnosti Smrťě a Kolíka mě to tolik neoslovilo. Stylově a premisou velmi podobné Pohyblivým obrázkům. Ale pár pěkných citátů by se našlo - hudba je nejlepší jako noty - nekazí ji hudebník a tak.
sex drogy a rockenroll, tak to mame alespon 2 ze 3 hrichu! bylo to lepsi, nez pohyblive obrazky, ale i tak, je to ze zemeplochy a stoji to zato!
Ačkoli je rock mému srdci velmi blízký, nějak jsem této knize nemohla přijít na chuť. Zvláštní. Ale co, třeba to chce jen čas, aby jablko poznání uzrálo a já prozřela :)
Pratchett, sex a rock'n'roll,
a řádnej band ze Zeměplochy,
kde může hrát klidně troll
tvrdou hudbu pro smraďochy.
Frontman si vás podmaní,
když tóny hraje magie,
hudba a v ní kamení,
no to vovaz tedy je.
Pratchetovek jsem četl pár a většinou jsem se k nim dostal celkem náhodou. Musím říct, že jsem byl vždy okouzlen, ale další se cíleně číst nechystám. Tohle čtení je totiž návykové, a já bych pak určitě nevěděl kdy přestat :o
Pro mě zatím nejlepší kniha od autora a asi ji už nic nepředčí.Mágové a rock´n´roll,mágové ala Elvis,mágové
metalisti.Mám pocit,že tak nějak jak autor popisuje se fakt lidi rozdělili na vyznavače různých hudebních žánrů.
Část s prodejcem kytar je super.
Tentokrát o tom, jak na Zeměplochu vtrhl rock'n'roll. Znáte to: hudba s kamením. Tak trocha elviš... Běžného čtenáře nemusí zaujmout tak jako ostatní díly rozsáhlého cyklu, ovšem každý, kdo strávil mládí po klubech a na koncertech nebo, nedej bože a slušnost chraň, dokonce měl či má kapelu a mydlí do strun a vříská, se bude nekonečně bavit. Ale ukrutně. Není známo, že by Pratchett sám kdy decibely provozoval, takže nezbývá, než před jeho vhledem do světa nás, elektrifikovaným hlukem postižených, hluboce smeknout.
Smrť na chopperu, mágové v nýtovaných kalhotách a kožených pláštích, ale hlavně: sex, drogy a hudba s kamením. Chápu, že tato kniha může být pro některé lidi slabší, ale pokud jste, stejně jako já, vyrůstali na hudbě s kamením či ji prostě milujete a ideálně znáte i trochu toho pozadí ze světa šoubiznysu, zákonitě musí tato Pratchettovka okupovat nejvyšší příčky vašeho žebříčku oblíbenosti.
"Potom zajdi do doků, najmi trolla a řekni mu, aby se postavil tady na roh a kdyby náhodou někdo přišel a pokoušel se hrát -" zarazil se, ale pak si vzpomněl, "myslím, že tomu říkají 'Takový žebřík do ráje'... tak ať mu okamžitě utrhne hlavu."
,,Smrtka" na čopru - to je vážně možné jen na Zeměploše... Terry opět zaválel!!! :)
Terry Pratchett a jeho knížky o Zeměploše prostě nemají chybu. Je to přesně ten druh šíleného, bláznivého, hravého a absurdního humoru, který miluju. Navíc se mezi všemi těmi nafoukanými mágy, svéráznými čarodějkami, chemicky nestabilními draky, vznešenými upíry, huhňajícími Igory, zručnými skřety, chamtivými trpaslíky, sympatickými zombíky, pomalými trolly se sklonem k závislostem, zručnými skřety, sexy vlkodlaky, noční hlídkou v čele s Elániem, knihovnami s pokřiveným časoprostorem a knihovníkem s dlouhými pažemi, zálibou v banánech a slovní zásobou zahrnující Ook (a to je jenom stručný a neúplný výčet) najdou i geniální satirické postřehy a opravdu hluboké myšlenky, které povyšují Pratchettovo dílo z kategorie "prostě taková srandička s barevnou paperbackovou obálkou" do kategorie "Literatura".
Tentokrát jsem byla mírně zmatena... Ale i tak, pořád je to přece Pratchett :-)
Smrť prostě nikdy nezklame, je to sympaťák. Hudba s kamením je srdcová záležitost. A když už si i mágové začnou šít kožené pláště, je jasné, že to bude setsakra velká zábava. Smála jsem se jako už hodně dlouho ne.
Co víc si přát? Smrť a mágové v jednom příběhu, do toho Zuzanka, která byla opravdu sympatická a zábavná, ukecený havran, krysí smrť, Albert.... Jedna postava lepší jak druhá, do toho další bezva příběh, tentokrát o hudbě. Pro mě jedna z nejlepších zeměploch, co jsem zatím četla.
Přišlo mi to jako jedna ze slabších zeměplošských knížek, ale i tak se to to četlo celkem dobře. Jen to nebylo asi tak vtipné, jak bych chtěl a jak jsem zvyklý.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
V alternativní Zemi, placaté Zeměploše, Pratchett tentokrát paroduje všechno kolem rockových skupin. Takže se celý Ankh-Morpork a blízké okolí zblázní do skupiny jejíž frontmanem je chalamadoský bard Imp y Cillin. Jeho hraní na kytaru produkuje magickou Hudbu, která Impa drží při životě, přestože měl už dávno zemřít.
Do toho Smrť prožívá druhou krizi, a tak na jeho vnučku Zuzanku spadnou jeho povinnosti.
Z Hudby samozřejmě zblbnou i hlavní postavy Neviditelné univerzity a v krátkém "cameu" se ukáže i hlídka.
Knihu jsem četl už podruhé po více letech, a musím říct, že tehdy, stejně jako dnes mi přijde trochu slabší oproti jiným dílům o Zeměploše. Oproti zajímavému ději si myslím, že je v knize spíše víc takových těch narážek na rock'n'roll, ve stylu: You know what I mean, nudge, nudge.
Každopádně ale dávám hvězdičku navíc za narážky na rasismus, tedy pardon, druhismus, Trollové vs trpaslíci vs lidé, atd..