Těžký boty to vyřešej hned
Filip Vávra
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349170/bmid_tezky-boty-to-vyresej-hned-2KH-349170.jpg
4
77
77
Těžký boty to vyřešej hned je příběh pražských skinheads z druhé poloviny 80. let do roku 1992. Popisuje začátky této subkultury, její masivní vzestup v divoké době po listopadu 1989, i konec skinhead mánie, ke kterému došlo v průběhu roku 1992. Několik desítek tehdy kluků a holek po více než 25 letech vzpomíná na své roky ve scéně, na svou motivaci, na zážitky z koncertů, i z ulice. Kniha také přibližuje historii pražských kapel Orlík, Braník a všech dalších z té doby na základě vzpomínek jejich přímých členů. Popis tehdejší vlny násilí je syrový, bez příkras, s osobním příběhem jeho aktérů.... celý text
Přidat komentář
Pro dnešního pivního taťku, který v devadesátkách s holou hlavou a bombrem proháněl po Praze ,,rákosníky a cikány" to může být skvělé nostalgické počtení. Určitě by tam poznal většinu svých spojenců a dnes už zaniklých hospod. Nezasvěceným mimopražským, budou rezonovat snad jen jména Fanánek, Landa a Matásek.
Ano, poslouchal jsem při četbě Orlík a jako muzikant ocenil jeho nápaditost, rytmičnost a nakřáplý zvuk kytary. Vyhledal jsem si také koncert ve Bzenci.... Ale také jsem hned potom poslouchal mého oblíbeného Alpha Blondyho, kterej je černej jak Martensky a na jehož album Jerusalém nedám dopustit.
I nadále se snažím oprostit od jakýchkoliv ideologií!
70%
Kniha vás zatáhne do dob divokých devadesátek ze subkultury skinheads a dozvíte se jak to kdysi fungovalo. 5/5
Kniha je výpovědí několika lidí, včetně autora, kteří byli u počátku zrodu hnutí skinheads v Československu, poměrně realisticky vylíčeny zážitky z konce 80. a hlavně počátku 90. let, kdy v hnutí skinheads došlo k masivnímu boomu mezi mladými lidmi. Dobře je zde vysvětlen rozkol mezi punks a skinheads, kteří se v době bolševismu tolerovali a v devadesátých letech se na smrt nenáviděli. Neznámější tehdejší bitky ať to byla Branická žízeň, rvačky na Žižkově či Hlavním nádraží nebo boje na 1. Máje. Líbí se mi, že je zde vylíčen na určitou událost pohled dvou lidí, kteří jednu a tu samou věc vidí rozdílně. V knize je dobře vysvětlen postoj Daniela Landy a Davida Matáska, kteří tehdy byli neznámějšími tvářemi skinheads, k nacionalismu či rasismu. Je zde zmíněna hudební scéna ať to byli Orlík, Braník či S.A.D. V téhle knize nehledejte nějakou literární kvalitu, ale pouze vzpomínky na tehdejší dobu, kdy autorovi musím dát za pravdu ve věcech, které jsem zažil a on zde zmiňuje a to např. sobotní rvačky na diskotéce v Jesenici u Prahy či boje fanoušků v kotli Sparty. Nemůžu zde opomenout zmiňovaný film Swing Kids, který se tehdy natáčel i na naší střední škole a v r.1992 Dušní ulice byla plná vlajek s hákovými kříži. Pro mě tato kniha představuje nostalgii devadesátých let, které jsem jako tehdejší prožíval.
Kniha je poměrně čtivá a ukazuje pohled na rannou skinheadskou subkulturu u nás. Je poměrně zajímavé porovnat některé "mýty" a pohled tehdejších účastníků. Např. kniha poměrně dobře vysvětluje jak to měl Landa s Matáskem s tím nacismem či podpora veřejnosti skinheadům a zánik její podpory poté, co do subkultury začali pronikat všemožné individua, která jí prokazovali medvědí službu, když začali mlátit kdekoho a ideály skinheadů viděli jen ze začátky. Mínus knihy je tak trošku absence vlastních zážitků autora, protože zveřejněných příběhů pana Vávry je opravdu velmi žalostně málo. A také příběhy o různých aktérech, které působí někdy nudně viz. příběh skinheada xxx, Orlík jsem začal poslouchat tehdy a tehdy, prvního bombra a těžký boty zase tehdy a tehdy, do hospody jsem chodil tam a tam. Jinak knížku bych doporučil, určitě jedno z toho lepšího, co k danému tématu u nás vyšlo.
Jedinečná kniha, která reflektuje důležitou dobu československých skinheads. V knize je přímými účastníky podrobně vysvětlen průběh rozkvětu hnutí, názorové ideje, účasti na demonstracích a více, či méně známé potyčky. Díky úspěchu knihy se do budoucna chystá pokračování i filmové zpracování.
Dlouho jsem přemýšlel, co k téhle knize napsat. Nakonec to vezmu jen heslovitě, protože by to bylo na delší vyprávění a nikoho by to asi nebavilo číst:
- tu dobu jsem zažil, ale jako hardcorista jsem stál na druhé straně barikády. I přesto, a jako důkaz jaký fenomén skinheads ve své době byli, přiznávám, že první desku Orlíku mám ve své sbírce.
- na rozdíl od mnoha uživatelů níže si myslím, že hrubky a stylistické kopance se ke knize skvěle hodí a je potřeba ji brát jako dokument určité subkultury a ne jako akademickou práci. Kniha je napsaná opravdu čtivě a až na vcelku nezajímavé dětské eskapády malého Filípka se čte opravdu jedním dechem.
- řadě lidí (možná i záměrně) kniha dělá trochu medvědí službu a vytahuje jejich hříchy mládí: dr Franz, J.X. Doležal, Fanánek, Landa, Matásek, Hošek z ní asi moc nadšení nebudou.
- nejmenovaný turecký občan, Emil Bendík, Tibor Danihel, Zdeněk Čepela, Filip Venclík, Tibor Berki, H.E. Abelradi - ano, hádáte správně, oběti rasitického a fašistického násilí v devadesátých letech, které měly jen tu smůlu, že se narodily s jinou barvou kůže, patřily k jiné subkulturní skupině nebo se někoho zastaly, před napadáním ze strany neofašistů nebo nazi skinheadů.
Velká škoda, že si autor nedal větší práci s korekcí a celkovou čitelností některých příběhů. Zarovnání textu jinak než do bloků, taktéž působí dosti amatérsky. Přesto je to rozhodně zajímavé čtení, které Vás přenese na přelom 80/90´s, které byly ve všech směrech opravdu dosti divoké. Především ty první porevoluční roky.
Tak za sebe mohu říct, že jsem tuhle knihu velice uvítal na knižním trhu. Skinheads jistě patří mezi velmi rozšířenou subkulturu mezi lidmi. A kniha, která by mapovala historii či vývoj tohoto hnutí v ČR mi zde dlouho chyběla. I já na této subkultuře či muzice vyrostl, a některé, v knize zmíněné kapely, si rád poslechni i dnes. Není bez zajímavosti, že některé z textů kapel, které jsou v knize zmíněny, jsou dnes aktuálnější, než v době jejich vzniku. Nicméně, knize musím vytknout velké množství pravopisných chyb, či špatnou editorskou práci a někdy též velmi povrchní informace. I tak, za mě 4*
Kniha vypráví o zrodu subkultury Skinheads v Praze. A provází vás od konci 80 let až po konec roku 92. Kniha
vypráví a vysvětluje jak to bylo s hajlováním a s rvačkami s anarchisty a pankerama. S útokem na cikáni a vietnamce. Kniha popisuje životy několik skinheadů uvnitř v subkultuře v četně zpěváka Daniela Landy a jeho bývalé kapely Orlík ale i skupiny Braník. Koho tahle subkultura zajímá nebo nějak oslovuje tak by určitě jsi měl knihu přečíst. Kniha je pěkně napsaná a za má 5 hvězdiček.
V podstatě velmi zajímavý příspěvek k českým/československým novodobým sociálním dějinám. Pravda,na objektivitě ji ubírá samotná osoba autora, ale to je u pamětí logické.
Napsáno svižně, pro širokou veřejnost.Sledovat vývoj dnešních známých osobností (Landa, Franz, Fanánek...) bylo také zajímavé.
Možná bych s přimhouřenýma očima dal i 4 hvězdy, ale nakonec tři,také kvůli tomu hroznému pravopisu. Tolik do očí bijících chyb typu i/y jsem snad nikdy v knize nezažil. Do budoucna to chce opravdu zlepšit redakční práci...
Slovem klasika: "Je to tam všechno navostro, cikáni a všechny tyhlety šmejdi!" (Lou Fanánek Hagen, Bzenec '91)
Pěkně počtení. Člověk se dozvěděl nové a zajímavé věci o skupinách Orlík, Braník a Tři sestry, ale nejen to. Rád jsem zavzpomínal na doby dávno minulé :-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Těžký boty to vyřešej hned |
| 2007 | Nebeská družina |
| 2018 | Lesní válka - Boj o Ameriku od Vikingů po první čtvrtinu 18. století |
Toto má být vizitka české krajní pravice? Jako beletristický pokus by to možná obstálo. Autor píše čtivě, trochu to obsahem připomíná něco mezi Pelcem a Bukovským. Ale Vávra absolutně postrádá soudnost. Myslet si, že vytvořil jakýsi historický příspěvek k dějinám hnutí, je zcela mimo realitu. Knize chybí struktura, je to jen sled drobných historek o tom, kde se kdo ožral, koho zmlátil a kdy si koupil prvního bombra. Přesto kniha obsahuje řadu cenných příběhů, které dobře vykreslují tehdejší dobu, zejména pak útok na vietnamskou tržnici, legendární prvomájový střet v roce 1992 či koncert Bránická žízeň.
S nadhledem je třeba brát i Vávrovu obhajobu tehdejší ideologie. Z knihy vyplývá, že náckové vlastně byli nácky omylem, hajlovali jen tak, ze srandy, chtěli být opozicí proti bolševikům, tak si jen vybrali opačný extrém apod. Z úst jejich předního věrozvěsta to zní komicky. Dokázal by se pozůstalým po Filipu Venclíkovi, Tiboru Danihelovi či Zdeňku Čepelovi Vávra podívat do očí?