TGM: Proč se neřekne pravda?
Jindřiška Smetanová , Antonín Schenk
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79164/bmid_tgm-proc-se-nerekne-pravda-1uw-79164.jpg
4
14
14
Ze vzpomínek dr. Antonína Schenka, osobního tajemníka prezidenta T. G. Masaryka v letech 1928 - 1937.
Přidat komentář
Vydání vzpomínek člověka, který byl s TGM v Lánech v kontaktu od rána do večera, a to v pracovní době i ve svém volném čase. Obsahuje spoustu i formací o způsobu života v Lánech a o osobách, které se starali o TGM anebo tvořili širší okruh kolem prezidenta. Jsou popsány některé situace z politického života prezidenta a jeho postoje k vybraným událostem. Není to dokumentaristika, ani čistá biografie prezidenta, nejsou tam žádná šokující odhalení jak jsem předpokládal podle názvu, ale jsou to memoáry osoby v té době blízké prezidentu Masarykovi.
Knihu jsem četla na doporučení. Potom co jsem si přečetla Hovory s TGM od Čapka. Musím říct, že mě překvapilo množství informací, které jsem nevěděla. Třeba informace, že se Karel Čapek s Masarykem pohádal. Zrovna včera dávali díl seriálu Modrá krev, ve kterém mluvili o předsedovi vlády Janovi Malypetrovi, kterého tato kniha také zmiňovala.
Smrt Masaryka mě dojala.
Kniha to byla velice zajímavá a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Vzpomínky osobního tajemníka T.G.M. mají svou hodnotu a jsou velice zajímavé. Za sebe bych knihu rozdělila do tří částí. První pojednávala o životě v Lánech, o Masarykově rodině, o lidech na zámku. Druhá část se hodně věnovala popisu politických souvislostí, jednotlivým politickým představitelům a stranám a spíš jen lehce se dotýkala osobnosti T.G.M. Třetí část pak popisovala konec prezidentova života, jeho postupné odcházení a život s nemocí. Vzhledem k tomu, že já osobně jsem od knihy čekala seriózní pohled na Masaryka jako na člověka, na jeho život jako na život muže z masa a kostí, mě samozřejmě ta prostřední část knihy moc neuchvátila. Vytkla bych knize dvě věci. První je název, který podle mě vyznívá levně, trošku jako titulek v bulvárních novinách. Teprve po přečetní knihy vám dojde, že uvozovky jsou tam záměrně, protože jde o Masarykův výrok pronesený v souvislosti s informováním veřejnosti o jeho nemoci. Pak už to dává zcela jiný smyl. Druhou mojí výtkou je nedostatek fotografií. Nějaké tam jsou, ale na knihu podobného charakteru by jich tam mělo být více. Dr. Schenk několikrát i zmiňuje nějaké fotografie a ty by čtenář jistě rád i viděl. Stejně tak popis Masarykova bytu na konci či soupis jeho věcí. Je u něj pouze jedna fotografie prezidentovy ložnice a myslím, že Masarykův byt by si jich zasloužil mnohem více.
I přes občasný přehršel informací jsem ráda, že jsem tuto knihu četla. Název knihy v podstatě vystihuje jedno z pravidel dobrého prezidenta. Pravda, v posledních letech - zdá se mi - čím dál více neužívaná, dokonce zneužívaná. Domnívám se (dle popisu pana Schenka), že TGM byl dobrým prezidentem, nicméně bychom neměli zapomínat na obyčejné lidské chyby, jež dělají všichni, ostatně chybami rosteme.
Vstupy Jindřišky Smetanové mi byly mnohdy takovým opěrným bodem v jaké problematice se zrovna pan Schenk ve svých vzpomínkách zabýval. Jistě je to vhodná literatura pro seznámení se s okolím Hradu i prezidentem samotným v době mladičkého Československa, alespoň přes několik stránek této knihy.
Zpracování záznamů z deníku Dr Antonína.Schenka na práci a život v blízkosti TGM v letech 1928 - 1937 formou souboru vzpomínek, které uspořádala autorka velmi pečlivě. Osobností, které poznaly TGM tak zblízka nebylo mnoho. Jako osobní tajemník si vedl soukromé diáře o svém působení a z těch pak čerpal při sestavování vzpomínek, které pak měla autorka k dispozici.V r.1970 neměl možnost nahlédnout do dokumentů, které byly archivovány v Prezidentské kanceláři, mohl se tedy spoléhat jen na svoje poznámky a paměť. Svými záznamy chtěl vyvrátit negativistickou kampaň, vedenou po r.1950 proti Masarykovi. Způsob, jakým soubor vzpomínek pojednal, je ovlivněn, jak sám uvádí, jeho postojem k historickému významu osobnosti TGM, ale i hluboce lidským vztahem k prezidentu Masarykovi jako k bližnímu.Podle jeho slov se pokusil podat skrovný příspěvek k obrazu, jejž o mimořádném člověku zachovají budoucí generace.
Poměrně málo známá knížka, která však (nejen) studentům historie přiblíží osobnost prvního československého prezidenta - a dalších čelných politiků té doby - trochu jinak, než výčet fakt a událostí v učebnicích a monografiích. Kromě toho čtenáři přiblíží i fungování "zákulisí" v Lánech, kdy za velkou osobností stálo mnoho postav, z pohledu velkých dějin bezvýznamných, ale pro státníkovo fungování nepostradatelných. Z Schenkova vyprávění je cítit velký respekt k osobnosti prezidenta Osvoboditele a přiznám se, že i já podlehla Masarykovu osobnímu kouzlu, a to jsem se s ním tajemníkovým prostřednictvím seznámila zprostředkovaně a už jako se starším pánem.
Úředníci často slyší a vidí politiky jinak, než jak je prezentují média a jak se s odstupem času vytváří jejich obraz. V tomto ohledu je Schenkovo svědectví zajímavým vykreslením osobností tehdejší doby, včetně druhého čsl. prezidenta Edvarda Beneše, Jana Malypetra, Jendy Masaryka či výrazných figur své doby jako byl Karel Čapek.
O knize svého času při návštěvě Lán v rámci historické exkurze hovořil (tehdy ještě) doktor (nyní docent) Rokoský, a když se kniha krátce nato za směšnou sumu objevila v místním antikvariátu, ihned jsem si ji koupila. Přečteno znovu po více než 10 letech a tentokrát trochu jinýma očima - poprvé jsem se soustředila hlavně na politické dějiny, dnes jsem mnohem víc vnímala Masarykovu (i Schenkovu) lidskost a civilnost. Přiznám se, že u pasáží líčících odchod velkého muže jsem cítila hluboké pohnutí.