Minority Report
Philip K. Dick , James Tiptree jr. (p)
V pořadí již čtvrtý svazek souborného vydání Dickových povídek zahrnuje autorovu tvorbu napsanou mezi koncem roku 1954 a rokem 1963, z níž většinu představuje toto vydání českému čtenáři poprvé. V souboru se opět setkáváme s typickými dickovskými motivy, jako je boj proti autoritám, jež pozbyly atributy lidskosti, nejistý status jednotlivce i reality, jež ho obklopuje, či život „po bombě“ – vždy však se špetkou autorova nezaměnitelného, mnohdy sebeironizujícího humoru (ve dvou povídkách vystupuje samotný Dick coby vedlejší postava). Skalní příznivci Philipa K. Dicka v řadě textů rozpoznají motivy, jež autor později zpracoval formou románu: Po vzoru Yancyho tak kupříkladu inspirovala román Předposlední pravda (čes. Argo, 2012), Tenkrát s Parádnicí jedno z Dickových nejznámějších (a nejděsivějších) děl Tři stigmata Palmera Eldritche (čes. Argo, 2011). Na motivy titulní povídky Menšinová zpráva vznikl v roce 2002 slavný filmový thriller Minority Report, režírovaný Stevenem Spielbergem. Poznámka: Jedná se o kompletní soubor povídek, který Argo vydal v brožované verzi ve dvou svazcích.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2015 , ArgoOriginální název:
The Days of Perky Pat, 1987
více info...
Přidat komentář
Vůbec to nechápu. Muže z vysokého zámku jsem doslova hltal. Ale Minority Report byla pro mě opravdu nestravitelná. Nevím proč. Před tím jsem jel 5 knih od Bradburyho a to jsem slintal blahem.
Výběr povídek mě neoslovil. Celkově ty příběhy byly jak nějaké pitomé či co.. škoda.
Vodíkové bomby, telepati, roboti, paranoia, obnova společnosti...všechno to tady najdete a to pod nezaměnitelným stylem. Jsem si téměř jistý, že jen málo lidí kdy uvažovalo nad věcmi jako autor a už vůbec málo z nich to dokázalo takhle čtivě a napínavě sepsat. Některé povídky v hlavě doznívají ještě dlouho po přečtení...
Jste si jisti?
Jste si jisti světem, svým okolím, sami sebou?
Možná je čas sáhnout po panu PKD - ten vám trochu nabourá vaše přeludy, pokud z vás neudělá rovnou paranoika...
Za mě byly, kromě titulní povídky, nejlepší Okamžitý servis a Kdyby nebylo Benny Cemoliho.
Knihu asi nemůžu objektivně hodnotit, jelikož jsem si vycucl jen něco málo. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jde vlastně o povídky. A i tím jsem si moc nepomohl. Nevím, jestli mi neseděl Dickův styl, ale ani za boha jsem nebyl schopný se soustředit na jeho text a příběh celkově. Ze tří šancí mě nejvíce přitáhla právě Minority Report a ani ta mě neudržela ani z poloviny a z té druhy jsem si neodnesl ani čtvrtinu. Rád bych zkusil i jiná díla, ale po tomto nezdaru, to bude chtít čas. Tohle totiž byla katastrofa.
Musím říct, že povídky pana PKD mám neskutečně rád. Bohužel tady mi ten výběr vůbec nepadl do noty. Je jasné, že z těch pěti povídkových knížek, které doma v knihovně mám, prostě musí být statisticky pravděpodobné, že něco bude trochu slabší, ale je škoda, že to vyšlo zrovna na díl, který beru do ruky tak nějak nejčastěji. Snad pro vynikající Spielbergův film natočený na motivy jedné povídky, snad je to tou jedničkou v názvu. Nevím.
Některé povídky jsou fakt praštěný, některé se číst dají, ale celkově vzato jsem se děsně nudil.
Mooc mě to bavilo. Povídky jsou ideální pro období, kdy nemáte čas začíst se do romanu, ale chcete si přečíst zajímavou zápletku. Opravdu chytře napsané!
90% - Dickovy povídky mám vážně ráda - mají pro mě perfektní délku, ve které se dá dobře rozvinout děj, aniž by autor sklouzl k tápání ve schizofrenních podivnostech, jak se mu to daří v mnohých románech. Zaujaly mě prakticky všechny - nejvíc asi Autovýr (stroje neoblomně pokračující ve výrobě až do vyčerpání zásob na Zemi), Ideální zákazníci (čilá obchodnice vozící za vydřidušské ceny výrobky do postapokalyptické budoucnosti), Menšinová zpráva (známý film Minority report dumající nad tím, zda lze člověka odsoudit za zločin, který dosud nespáchal), Dopad traumatu (ale jak se mu bránit, když o něm člověk ví, ale vlastně dosud nenastalo?), Nenapravitelný R. (aneb důkazy lze nastrčit jakkoli a na kohokoli), Hra na válku (hračka, která naučí děti už od útlého věku rozhazovat peníze) nebo síla médií v povídce Kdyby nebylo Bennyho Cemoliho. Tahle sbírka se vůbec hodně točila kolem toho, čím vším se dají lidé ovlivnit, což je téma, které se dá zkoumat vážně donekonečna. Jediné, co mi přišlo už trochu nezáživné, bylo zasazení povídek prakticky neustále do času po fiktivní nukleární válce, což je sice poplatné době, kdy byly povídky psány, ale místy už mi to přišlo jako poněkud jednotvárné pozadí všech příběhů.
Dick opět nezklamal. Řada povídek je skvělých a nechává prostor pro čtenáře na zamyšlení. Moc se mi líbí, že se autor neobtěžuje s vysvětlením některých faktů a prostě nechá děj plynout. Prostě cestování v čase, mezi dimenzemi a vesmírem je možné. Smiřte se s tím a užijte si tuhle povídku, která popisuje, co by se v takovém světě mohlo stát.
Kdysi jsem Dicka měl hodně načteného, ale už je to celkem dávno. Tak jsem byl zvědav, jak mne osloví dnes. No PKD je opravdu nadčasový, takže mne rychle vtáhnul a užíval jsem si každou povídku. Některé příběhy byly výborné, některé méně, ale všechny si držely nadprůměrnou kvalitu a nutily čtenáře zamyslet se nad poselstvím, které do nich PKD vložil. Manipulce, hraní si s realitou, trocha té paranoie, psychické problémy - prostě koření, které pokrm servírovaný PKD udělá vždy velmi chutným.
Sbírka z Dickova "zlatého období". Některé kousky sice "jen" průměrné, ale některé zase natolik nadprůměrné, že dávám plný počet.
Psychologie, politika a čas jako nejisté prvky v životech lidí, kteří to ne vždy mají úplně v hlavě v pořádku. Kvalitativně je sbírka zase trochu nevyrovnaná, ale přinejhorším jde vždy alespoň o průměr. Některé kousky jako titulní Menšinová zpráva, Dopad traumatu nebo Po vzoru Yancyho patří k vrcholným kouskům sci-fi.
Esence post-atomových vzpomínek,politického šnurkování oživlých loutek,ztracencu uvězněných v čase,manipulace s historií i s nesčetnými pokroucenými realitami a není skutečnost právě taková ? Pokud si pokládáte podobné otázky,skočte si spolu s Dickem,jak večerníček z posledního schodu do propasti neznámých skrytých věcí,kde představa nestačí.Omezenost rozměru vidění,nás vrací do doby,kdy lidstvo netušilo nic o mikrosvětě bakterií,ještě nás čeká hodně neviditelného,navždy nám skrytého.Jsme v podstatě citliví a nedokonalí,ovládáni neurotickým prostorem nekonečna,stačí málo,už se hroutíme,schránka se poláme,konstrukce se ohýbá,tak jako paranoidní skutečnost.
Část díla
Autovýr
1955
Dopad traumatu
1959
Ideální zákazníci
1955
Kdyby nebylo Benny Cemoliho
1963
Menšinová zpráva / Minority Report
1956
Jsem moc rád,že se PKD ukázal v takovým světle