Theodicea přirozenosti - Lessing, Reimarus, Goeze

Theodicea přirozenosti - Lessing, Reimarus, Goeze
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/390516/mid_theodicea-prirozenosti-lessing-reim-feh-390516.png 5 1 1

V roce 1774 vydal G. E. Lessing první z řady fragmentů z monumentálního díla „Apologie neboli obranný spis pro rozumné ctitele Boha“, na němž přes čtvrt století v tichosti pracoval hamburský učenec H. S. Reimarus a jež poprvé v úplnosti vyšlo až roku 1972. Fragmenty vyvolaly bouřlivé diskuse, jimž dominovala polemika mezi Lessingem a hlavním pastorem hamburského svatokateřinského kostela J. M. Goezem. Polemika se již v očích současníků stala exemplární konfrontací lutherské ortodoxie a osvícenského racionalismu, resp. různých přístupů v rámci nich, zejména pokud jde o otázku zjeveného a přirozeného náboženství. Tyto diskuse dosud patří k mimořádně významným, přitom však kvůli složitosti svých systematických i historických souvislostí velmi nedostatečně zhodnoceným impulzům německého osvícenství. Předložená kniha nabízí jejich první český výklad u příležitosti – bohužel, jak se zdá, i v Německu docela přehlédnutého – 300. výročí Goezeho narození a 250. výročí Reimarova úmrtí, a to s důrazem na překonání stereotypů, jimiž výklady dosud často trpěly příliš schematickým protikladením jednotlivých pozic. V návaznosti na autorovy předchozí práce zasazuje látku do širšího rámce utváření klíčových duchovních formací německého osvícenství a ukazuje aktuálnost mnoha jejich příspěvků.... celý text

Přidat komentář

vit3194
15.05.2019

Bohužel je zde se vstřícným porozuměním představena kritika křesťanství či obecně zjevených náboženství z osvícenských pozic jednostranného racionalismu, ale už méně křesťanská apologetika. Je také třeba připomenout, že zatímco Lessing a Reimarus představují první ligu mezi racionalisty, Goeze je mezi teology nanejvýš tak druhá nebo třetí liga...

puml
17.10.2018 5 z 5

Velmi detailní rozbor a náhled na tři významné osobnosti osvícenství a jejich vztah k náboženství. Zvláště mě zaujala velmi ostrá, ale dobře vyargumentovaná kritika všudepřítomného až absurdního násilí v Bibli od Reimaruse. Svým pojetím jakoby předcházel pozdějšímu myšlení Kierkegaardovu a ještě pozdějšímu nástupu existencialismu. Nietzsche rozhodně nebyl první ostrý kritik náboženství z řad filosofů, jen se na některé osobnosti a díla tak trochu pozapomnělo, což je zmíněno hned v úvodu. Takže je dobře, že tato kniha vznikla.