Tichá dohoda
Elia Kazan
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17614/bmid_ticha-dohoda-CKM-17614.jpg
4
292
292
Kniha vyšla v roce 1967 v USA a sklidila velký ohlas jak u čtenářů, tak u literárních kritiků. O dva roky později natočil sám Kazan podle tohoto románu stejnojmenný film. Román o citové a morální krizi amerického intelektuála se odehrává v 60. letech 20. století v Los Angeles a New Yorku. Hrdinou je muž středních let, úspěšný zaměstnanec reklamní agentury a dopisovatel prestižních časopisů, který se vášnivě zamiluje do nekonvenční dívky. Milostný vztah v něm vyvolá touhu po oproštění od rozumové konvence, která ho spojuje se stárnoucí manželkou, od kompromisů a přetvářky v zaměstnání i ve společnosti, kam je svým majetkem a postavením automaticky zařazen. Individuální osud hrdiny je tak prostředkem k zamyšlení a kritice nedostatků americké společnosti 60. let 20. století. .... celý text
Přidat komentář
Vynikající kniha, kterou jsem neznal, kromě toho, že se dle ní jmenuje jedna česká hudební skupina. Hlavního hrdinu můžete třeba i nesnášet, ale lhostejní k němu pravděpodobně nebudete. Kdo z nás někdy nepřemýšlel, že se mu život neubírá tím správným směrem?
Když sem normalizátoři pustili v roce 1983 tento román, byla to bomba. Osudy hlavního hrdiny jsou totiž pěkně divoké a z jejich úhlu pohledu příběh ukazuje, jak prohnilá je kapitalistická společnost. Avšak ta naše – socialistická, byla zase prohnilá jinak. Tady se jelo také na tiché dohody, a nebyly o nic lepší. Když je Evangelos souzen, musíme se obdivovat úsudku bezejmenného soudce, jeho rozjímání nad vinou a trestem. Tady by to dopadlo poněkud jinak… Avšk příběh pojednává zejména o hledání vlastní autenticity. Žijete svůj vlastní život, nebo se věčně přizpůsobujete někomu jinému? Ať doma, nebo v práci. To je nesmírně důležitá otázka - jak autentičtí v životě dokážete být. V tomto příběhu se jde až na samé lidské dno. A příčiny jsou obnaženy až na kost. Tuto knihu jsem si s chutí přečetl po čtyřiceti letech znovu.
Začátek dal trochu zabrat, ale co přišlo potom - pecka! USA, komerce, prachy a hledání smyslu života.. Moc se mi líbilo a doporučuji.
Nejdřív jsem kdysi dávno viděl v televizi zajímavý film s Kirkem Douglasem a Faye Dunaway a pak zatoužil poznat ty dvě postavy hlouběji pomocí románové předlohy. Ta kniha klamala tělem - byla zdánlivě docela útlá, jenomže díky supertenkému papíru obsahovala téměř šestset stran. Ovšem, příběh se četl náramně, mimo jiné i zásluhou skvělého překladu Radoslava Nenadála. Měl jsem pak ještě dlouho o čem přemýšlet; ostatně stejně jako po jejím přečtení nyní.
Kniha která při třech různých čteních ve třech různých etapách života člověka osloví vždy trochu něčím jiným, ale vždy silně
Překvapivě dobré. Kniha, kterou jsem si sehnal vlastně jen ze zajímavosti, protože je po ní pojmenovaná česká hudební skupina, získala trvalé místo v mé knihovně. Prvních pět kapitol to tak nevypadalo - americký sen, korporace, milenky, pikantní detaily. Po nehodě hlavního hrdiny dostává kniha nečekaný spád a nechcete ji odložit aniž byste se dověděli, jak to s Eddiem dopadne. Nejlepší pro mě bylo, že celý následují děj včetně konce se nedá vůbec předvídat, místy pochybujete, jestli je to opravdu blázen nebo ne. Nedá se ani říct, co po celou dobu hledá, neví to ani on sám, neví to čtenáři (ví to vůbec někdo, co v životě hledá?) a o to sladší je konec, kdy to nakonec najde v nečekaných životních okolnostech. Je to hluboce lidská kniha o hledáni štěstí, plná poučení o naší vlastní životní cestě. Mimochodem, autor byl prý daleko slavnějším filmovým režisérem, než spisovatelem.
Četla jsem jako povinnou knihu na referát. Popravdě, celé jsem to protrpěla. Určitě to má své kvality, ale mě asi unikly nebo jsem na to nebyla dostatečně vyzrálá. Na mě to bylo až moc psychologické.
Román v pravom zmysle slova americký, pojednáva totiž o hľadaní vlastnej identity, ako to v americkej literatúre často býva. Autor takzvane šustí papierom, ale robí to veľkolepo a štylisticky bravúrne. Za mňa plný počet hviezd.
Po přečtení nemůžu říct, že to bylo něco, na co bych nikdy nezapomněla. Zároveň tu ale byla spousta myšlenek, které jakoby vypadly přímo z mé hlavy. Někdy jsem měla až husí kůži, protože jsem si jasně uvědomovala, že ke mně přišla v pravou chvíli. A vím, že ty poznamenané pasáže se mi zase začas vrátí a na něco mě upozorní, přesně tak jak se mi to stává.
Konec byl překvapením, protože jsem si to dohrávala úplně jinak. Stačí jen doufat v to nejlepší a ono přijde tiše, neokázale a vezme vám to dech.
„Když má člověk v někoho víru, stane se zázrak.“
„Člověk si nikdy neváží nesmrtelných okamžiků právě v tom čase, kdy se odehrávají.“
„Život má svoje vrcholy i svoje propasti, a právě těm propastným situacím se musí člověk postavit, a ne se jim poddávat.“
„Volba pravého okamžiku je umění.“
„Člověk musí zemřít, než může znovu začít žít.“
Ja nevim... tech cca 600 stran mi znelo v usich jedine slovo: SOBEC a nejak mi to cele neslo do hlavy. Opravdu tam bylo hodne zajimavych myslenek, ale nemuzu se zbavit zasadni otazky: k cemu to vsechno bylo? Existuje nekdo takovy? Cist o muzi, ktery vidi a cti jen sebe? Strasne mi lezl na nervy. Jako i ostatni postavy.
Vazne neumim pochopit nadseni z teto knihy u jinych. Presto uznavam, ze me necim zasahla. Jen teda jeste nevim cim...
Zpočátku jsem byla nadšená stylem autorova vyprávění. Po prvních několika stranách jsem se těšila z toho, že v ruce držím knížku s nejzajímavějším začátkem příběhu. Dokonce ani počet stran mě od čtení dostatečně neodradil, ba právě naopak!
Pak ale postavy začaly jednat, a bylo vymalováno. Nedokázala jsem pochopit jejich smýšlení a jednání, a to už se věkově pohybuji ve stejné věkové hranici. Asi sebe ani svůj způsob života tolik jako oni neřeším, natož abych problémy řešila fyzickým násilím. Nedokázala jsem se začíst, některé dialogy mi připadaly neskutečně zdlouhavé, nikam nesměřující. Jako kdybych držela v ruce filmový scénář.
Díky autorově způsobu psaní a krátkým větám jsem dočetla do konce, ale vlastně už si ani nepamatuji, jaký ten konec byl.
v niektorých momentoch som mal pocit, že autor už veľmi tlačí na pílu. ale celkovo to je uveriteľný príbeh človeka, ktorý sa ocitol v kríze. neukotveného, posadnutého zarábaním, čiže celkom dobre vyfabrikovaného reprezentanta „novej“ Ameriky. občas som sa zasa musel vedome vracať do reálií v knihe – pri čítaní si človek ľahko začne predstavovať súčasnosť, ale kniha naozaj hovorí o Amerike začiatkom 60. rokov, akokoľvek aktuálne niektoré scény a udalosti v nej vyzerajú – v tom je asi aj nadčasovosť diela, má čo povedať aj aktuálnym obyvateľom zemegule.
dobré čítanie. teraz už len pozrieť film...
a najlepšie na tom je, že som knihu kúpil vo výpredaji za 1 euro, čiže za korunu...
Četla jsem ji opravdu dlouho. Ono to holt trvá, když se čte většinou jen pár minut denně (při uspávání mimišáka:-)). I přes to kouskované čtení jsem si knížku opravdu vychutnala. Elia Kazan mistrně (a to myslím bez nadsázky) vykreslil charaktery svých postav. Nejvíc jsem si užívala, že jeho postavy prochází vývojem (někdy dost brutálním), já si k nim pomalu ale jistě vytvářím vztah a nedokážu se rozhodnout, při kom stát. Žádná postava mi nepřišla odbytá, i těm „podřadným“ je věnována péče.
„Na všem byla nejhorší celá sada imperativů, kterým jsem si dovolil podlehnout. Byly to „imperativy vhodnosti“. Zase ne to, co jsem chtěl, ale to, co bylo v jisté době a v té které situaci užitečné. „Imperativ vhodnosti.“ Ta slova jsou vepsána na náhrobku naší generace. Naše generace přece dělala vždycky to, co bylo vhodné.
Zvlášť já.
Ale to prosté, syrové a oproštěné základní „Chci?“ Co se stalo s ním? Je dávno pryč!
Těch „bych“. Ty člověka zabíjejí!“
Tichá dohoda je velmi komplexní dílo, které nutí čtenáře k zamýšlení se nad životními hodnotami, nad společností, ve které žije, nad rolí peněz v životě člověka, nad tím, co nás činí opravdu šťastnými, atd. Děj se odehrává v 60. letech v Americe a já jako přidanou hodnotu (jednu z mnoha) dostala životní osud řeckého přistěhovalce (otce hlavní postavy), který do této „země zaslíbené“ odešel s tím, že ho v ní čeká lepší budoucnost. Zajímalo by mne, kolik autobiografických prvků autor do knihy zapracoval. ... Velmi silně na mne také působily partnerské vztahy. O hrozných manželstvích se toho určitě napsalo hodně. Kazan na to jde jinak. Jím vykreslená manželství jsou prostě taková, jaká jsou. „Hrozné manželství“ může být jakékoliv manželství. Na první pohled se nějak jeví, ale s každým dalším pohledem z něj máme trošku jinačí pocit. Tak jako samotní partneři.
„Byl jsem vydán napospas komukoli. Nemohl jsem čekat už na nic jiného než na zázrak. Třeba dojde k nějaké strašlivé katastrofě a ta mě zachrání. Třeba se někde zabiju, nebo Florence se někde zabije, nebo přijde zemětřesení anebo bude válka. Chápal jsem, proč je válka pro lidi tak lákavá. Poskytuje jim záchranu z jejich beznadějných osobních situací. V jejím stínu připadá všechno osobní triviální. Předčí dokonce i parní lázně. Všecko omluví a všecko zahladí. Kdyby tak aspoň chtěla přijít válka a zachránit mě! Kdyby tak omylem nechali vybuchnout atomovou pumu! Mohl bych si jít sednout do toho sklepení v Indiu.
A tak jsem usnul.“
I přesto, že se jedná o velmi seriózní téma (životní krize člověka, citová i hodnotová), dokázal Elia Kazan prošpikovat text větami, které mě rozesmály. Dva citáty pro představu:-)
„Evangeli, na takovýho chytrýho kluka, skoro fenoména, jseš úplnej blbec.“
„Odešel jsem.
Musel jsem buď odejít, nebo ji zabít.“
Nechápu, že za takovouhle knihu neobdržel Kazan žádnou literární cenu. Uvažuji, že si ji pořídím domů, zde v bazaru se jich pár nabízí:-) Každopádně DOPORUČUJI a tentokrát bych dala hvězdiček i mnohem víc. Není pět jako pět:-)
Román o mnoha tématech a s různými možnostmi čtení a výkladu, precizně vystavěný, s životnými, nejednoznačnými, emoce vzbuzujícími postavami, přes značnou délku nikdy zdlouhavý, natož nudný. K tomu výborně přeložený, byť je těch 50 let stáří občas zdát. Že se Eddiemu složitá životní situace ke konci vyjasňuje až moc hladce, je vzhledem k ostatnímu jen malý nedostatek. Jsem čtenářsky úplně spokojená, potěšená a mám se k čemu vracet, třeba jednou za dvacet let.
Tichá dohoda dokazuje, že knihy mají rod - tato je silně maskulinní. Vyprávěná mužem, který je trochu macho, vztahující se k mužskému pohledu na svět, na vztahy v rodině - a nejstarší syn i muž jako výlučný živitel rodiny měl v 60. letech ještě opravdu specifické postavení -, k mužskému pohledu na ženy-samice vhodné k ulovení i ženy-partnerky, na sex jako projev síly a dominance, na potřebu úspěchu a vytváření sebeúcty. Živého Eddieho i všechna jeho alter ega bych měla chuť praštit, náhled do jeho uvažování, záměrně vyhraněného, mě ale silně zajímal a měla jsem o čem přemýšlet. Ostatně jsem Tichou dohodu vzala do ruky proto, že je to oblíbená kniha mého otce.
Krom hledání identity přepracovaného chlapáckého manažera s moderně sobecky individualistickou povahou je to kniha o cizincích. Ne nutně přistěhovalcích, byť to především. Schizofrenní postavení míň rovných mezi rovnějšími, Řeky druhé generace, Židy a černochy mezi bílou většinou, život s dvěma, třemi jmény, jedno pro každou společenskou vrstvu, které Kazan (Kazantzoglou) ironicky uvádí jednou v závorkách, jednou před závorkami, nutnost osvojit si většinovější vzhled a návyky, než má většina, ale neustálý pocit, že všichni ví, že je to maska; ten pocit Kazan předává dusivě přesně. Na mnohonárodnostní Ameriku to vrhá nepěkné světlo, jako by se několik milionů lidí úzkostlivě snažilo vytvořit abstraktní ideál, který je místo sjednocení izoluje každého ve vlastní neuróze.
Obraz amerického snu vyšší třídy je další plán románu, tentokrát vyloženě vysmívaný a ironizovaný. Dál: Nemožnost jít svou cestou, když má člověk závazky - a že je vždycky má. Setkání s upřímností v upjatě pokryteckém světě. Všechno má svůj prostor a všechno spojuje titulní Tichá dohoda, uzavíraná s manželkami, milenkami, kolegy, světem; sama o sobě téma největší, a kdyby žádné z ostatních, tohle je nadčasové.
Navíc: jediná postava není černobílá, jedinou nejde odsoudit. Donutit čtenáře, stejně jako nakonec protagonistu, k pochopení každého z toho množství, to je další mistrovský výkon.
Velice, velice, velice příjemné překvapení. Skvěle formálně a stylisticky napsáno, příběh má obrovský spád a těžko se od něj odtrhává. Přijde mi, že Kazan nemá takový dokonalý talent od Boha jako např. Dostojevskij, S. Zweig, London či Steinbeck, ale prostě to celé skvěle šlape i tak. Hlavně to neutuchající tempo a jakoby neustálá gradace a překvapení, také humor, filozofie, Prostě skvělá záležitost. Na kolik je dílo autobiografické? Nevím. Snad jen škoda tak dlouhé cca třetinové pasáže s otcem. Kazana musím zkusit dále..
Kniha, která mě kdysi oslovila na zapadlém regálu antikvariátu – a až po jejím přečtení mě překvapilo, že ji do svých přednášek zařadil náš roztržitý a domněle usedlý profesor filosofie. I když základní dějová linka (výměna stárnoucí, lehce hysterické manželky za mladší model) zdánlivě mnoho prostoru nenabízí, věřím, že vás vyprávění stejně jako mě zaujme od první stránky a dá vám spoustu podnětů k přemýšlení o vlastním životě.
Bezvadná knížka.Jsem moc ráda,že nechybí v mé knihovně.