Tichá holka
Torey L. Hayden (p)
Sedmiletá dívenka, která nemluví, a okolí se zdá, že vůbec nevnímá, že jsou kolem ní nějací další lidé. A spolu s ní se ve třídě sejdou další problémové děti, které by v běžné škole nestačily svým vrstevníkům, prožily různá traumata a potřebují speciální péči. Hrdinka knihy Venus trpí elektivním mutismem a zpočátku se všichni domnívají, že pravděpodobně neslyší. Časem ale její učitelka Torey zjistí, že Venus „pouze“ nemluví. Co za tím stojí? Problematické rodinné zázemí a traumata z raného dětství „mohou“ za to, že Venus mlčí a mlčí. Společnost ostatních dětí ve třídě i pochopení učitelky ale pomohou tomu, že dívenka opustí hradbu svého mlčení. Knihu uvítají zájemci o skutečné příběhy s psychologickou tematikou, lidé, kteří se věnují práci s dětmi s handicapem a poruchami chování.... celý text
Literatura světová Povídky Romány
Vydáno: 2015 , PortálOriginální název:
Beautiful Child, 2002
více info...
Přidat komentář
Četla jsem už téměř všechny knihy této autorky, ale tato mi přišla nejslabší (nejlepší byla kniha Spratek a 2. díl Tygřice).
Je smutné, že se takové věci dějí a je zázrak, když je někdo ochoten takto pomáhat.
Zajímavé čtení, pro mě inspirace, jak jednat s dětmi. Má druhá kniha od autorky (Spratek se mi líbil více)
Je smutné, když cizí člověk má pro dítě větší pochopení a snahu udělat jeho život lepší než vlastní rodič.
Sice jsem knihu četla na dvakrát.. ale ve finále mě kniha bavila. Není to přímo kniha od které bych se nemohla odtrhnout, ale když už jsem se začetla, tak čas utíkal rychle.
Znovu příběh na pomezí reality a neskutečna. Zanedbané dítě a učitelka, co mu dokáže dát svou trpělivost, lásku, vynalézavost....
Diky TOREY za zaujetí a nezdolnou víru v lepší příští.
Dočteno. Nakonec vše dobře dopadlo, ale o to víc si uvědomuji, že prožít normální dětství není běžná věc. Zase je zde spousta inspirace, jak jednat s dětmi. Za mě jasných pět hvězd. :-)
Torey skvělá jako vždy, kniha přečtena za den. Pracuji s podobnou cílovou skupinou dětí a příběhy Torey jsou pro mě vždy velkou inspirací.
Výborně napsaný příběh o tom, že ne vše je tak, jak se to na první pohled jeví. A velký obdiv pro Torey Hayden.
Mě tento příběh opravdu dostal. Nikdo neví, co za dramata se skrývají za chováním problémových dětí. Umíme je rychle odsoudit. A tím to pro nás končí. Torey nám otvírá oči a má můj velký obdiv.
Další kniha od Torey, která mne dostala. Ona je prostě neuvěřitelně úžasná paní učitelka. Její trpělivost, originalita a fantazie, se kterými ke "svým" problémovým dětem přistupuje, je obdivuhodná.
Tichá holka - sedmiletá zanedbaná afroameričanka. Ovšem na obálce je vymydlená blondýnka. To má být vtip, nebo záměr ? Možná v popud toho, že se v knize řeší rasová nevhodnost ? Nerozumím.
Bohužel tuhle knihu musím hodnotit jako nejslabší z autorčiných knih, děj byl hodně zdlouhavý, i když zajímavý. Líbilo se mi ale, že jsou v knize popsány i ostatní děti ze třídy. Na druhou stranu samotná Venus a její problémy, nebyly zaznamenány tolik, jak jsem očekávala.
Knihu jsem především bral jako hold všem speciálním pedagogům, kteří se kromě své práce musí potýkat s nedostatkem finančních prostředků a podpory okolí. Argument "proč investovat tolik peněz do pár dětí, ze kterých stejně určitě nic nevyroste" je jistě často vyslovován jak v USA, kde se příběh odehrává, tak i v ČR.
Jinak mě ale děj příliš nechytl, měl jsem pocit, že (přestože se jedná o příběh podle skutečné události, což nechci nijak zpochybňovat) se vše odehrává docela předvídatelně a že se na moje emoce tlačí tak nějak příliš okatě. Není nijak složité mě dojmout, ale Torey Hayden se to nepovedlo.
Proč se kniha z názvem Beautiful Child v češtině jmenuje Tichá holka a proč je na obálce roztomilá blondýnka s mašlema, když je hlavní hrdinka popisována jako nevzhledná černoška - to je asi záhada, kterou nerozluštím.
V tomto příběhu vypráví Torey o svém selhání, kdy nepoznala týrané dítě. Tentokrát se ale nevěnuje svému soukromému životu. Zaujala mě i linka s kolegyní Julií a jejich rozdílných přístupů k dětem. Chtěla bych se dozvědět víc podrobností o Alence a její kamarádce Mimi. Zarazila mě obálka, na které je blonďatá holčička sedící na školní zdi, což má být Venus, ta však byla černoška.
No, slyšela jsem, že tato její kniha je nejslabší, ale osobně tento názor nesdílím. Kniha se mi moc líbila. Celá Chipmunčí parta sršela energií (i když ne úplně v těch pravých chvílích), příběh Venus a Wandy byl opět takový, který vás uchopí a vám pak v hlavě vyvstane mnoho a mnoho otázek, anebo se prostě jen tak zastavíte a musíte prostě přemýšlet, a to nejen tehdy, kdy se jedná o ty dvě a jejich rodinu, ale i o zbytek třídy.
To, že mě ten příběh pohltil, bylo znát i ve chvílích, kdy bylo v knize něco obecného a já jsem měla tendenci prozkoumávat knihu dopředu, jestli tam náhodou někde něco nezahlédnu k tomu, co zrovna chci vědět.
Každopádně, pro mě, jako pro (budoucího) speciálního pedagoga, je tato autorka velkou inspirací. Kromě (dalo by se říct) případových studií to je taková "kuchařka", ve které lze objevit také něco z praxe - jak se daný (zkušený) učitel zachová v té a té situaci, jaké využívá aktivity, atd. Už jsem to tady v některém komentáři možná psala, ale rozhodně by tyto knihy měly být zařazeny do povinných četeb, protože skripta a odborné knihy nás nenaučí všemu. Encyklopedické znalosti se člověk nabifluje, ale zkušenosti získává až z praxe. A myslím, že tato autorka praxi rozhodně zprostředkovává.
Tohle byl silný příběh. Byly chvíle , kdy se mi mlžily oči a také chvíle překvapení , když jsem zjistila jak to s třídou Torey dopadlo dál , jak Ti žáci byli úspěšní ...prostě držela jsem jim palce Nesnášela Julii a plakala za Venus. Torey, má dar Vás vtáhnout do děje a vše prožíváte s třídou ...Diky , za všechny emoce
Velmi zajímavé čtení o tom, jak učitelé mohou pracovat s dětmi s různými vývojovými a výchovnými problémy. Ústřední linka o dívce Venus - jak se později ukáže, tak o krutě týrané dívce... - je velmi silná. Doslova jsem držela palce na každé další stránce, aby ji učitelka probudila k životu. A aby pravda o její rodině vyplynula konečně na povrch!!! A aby někdo zatočil s tím jejím arogantním otčímem!!! Našla jsem v knize i dost rad pro rodičovskou výchovu. A spoustu příběhů o tom, jak to rodiče a učitelé mají s dětmi někdy těžké, ale důvěra, pozornost a vzájemný respekt pomůžou!
Štítky knihy
zanedbávané děti speciální pedagogika týrání škola duševní poruchy, duševní nemoci psychoterapie dětí a mládežeAutorovy další knížky
2008 | Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval |
1994 | Divná Jadie |
2009 | Dračice a mazánek |
2015 | Tichá holka |
2012 | Tygřice |
Opět povedená výpověď paní učitelky, která se zabývá převýchovou zanedbaných dětí. Vždy dostane pár malých dětí, trpících nějakou duševní poruchou, do své speciální třídy, a jejím úkolem je co nejvíce je přizpůsobit životu normálních dětí. A daří se jí to. Svojí empatií a tvůrčími postupy se dostává do duše dítěte a pomáhá mu odstranit nejistoty našeho světa. Díky její péči, kreativním přístupům a trpělivosti děti vykvétají a mohou být zařazeny do normální třídy. Nejkrásnější v jejich knihách je vždy EPILOG, kde v závěru autorka po mnoha letech popisuje, kam se děti v životě dostaly, a jak se jim dnes daří. Pět hvězdiček za čtivost, odbornost, a dobré konce. :-)