Tichá holka
Torey L. Hayden (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234914/bmid_ticha-holka-UQZ-234914.png
5
248
248
Sedmiletá dívenka, která nemluví, a okolí se zdá, že vůbec nevnímá, že jsou kolem ní nějací další lidé. A spolu s ní se ve třídě sejdou další problémové děti, které by v běžné škole nestačily svým vrstevníkům, prožily různá traumata a potřebují speciální péči. Hrdinka knihy Venus trpí elektivním mutismem a zpočátku se všichni domnívají, že pravděpodobně neslyší. Časem ale její učitelka Torey zjistí, že Venus „pouze“ nemluví. Co za tím stojí? Problematické rodinné zázemí a traumata z raného dětství „mohou“ za to, že Venus mlčí a mlčí. Společnost ostatních dětí ve třídě i pochopení učitelky ale pomohou tomu, že dívenka opustí hradbu svého mlčení. Knihu uvítají zájemci o skutečné příběhy s psychologickou tematikou, lidé, kteří se věnují práci s dětmi s handicapem a poruchami chování.... celý text
Literatura světová Povídky Romány
Vydáno: 2015 , PortálOriginální název:
Beautiful Child, 2002
více info...
Přidat komentář
Po přečtení knihy Spratek a pokračování Tygřice mě tahle kniha zklamala. Je to podle skutečnosti, takže chápu ten zdlouhavý proces, ale na mě to bylo únavné. Působilo na mě dost depresivně, že se pro tu holku nedalo udělat víc a daleko dřív. Smutná realita.
Od autorky už jsem četla podobnou knížku Divná Jadie, kde také čerpala námět ze své praxe na speciální škole. Při čtení si člověk říká, jak by asi dopadl život těchto dětí, kdyby se nenašel takový pedagog. Práce to musí být hodně těžka a vyžaduje spoustu trpělivosti. Smutné je, když matky ,,nevidí,, zlo páchané kolem svých dětí, ale těžké soudit, když člověk nezná poměry v takových rodinách.
Kniha, při jejímž čtení se ve vás vystřídají snad všechny emoce. Je to velmi silný příběh, který je o to silnější a smutnější, že vychází ze skutečnosti.
V knize je nádherně popsané, jak trpělivost a péče paní učitelky dokáže změnit chování dětí. Jak je třeba ke každému dítěti přistupovat individuálně, s důvěrou, pozorností a respektem, protože nikdo se nerodí "problematický" sám od sebe.
Přečteno během jediného dne - pro mě napínavé jako detektivka! Autorku neskutečně obdivuji za její práci i spisovatelský um, ale to už se opakuji.
Nikdy me neprestane prekvapovat, v jakych srackach jsou nektery rodice schopny nechat vyrustat svoje deti. Hrozny. Knizka paradni, jako vsechny autorciny.
Tichá holka. Tak to je další příběh od Torey, který hodnotím na maximum.
Nechci příliš srovnávat s ostatními tituly. Každý je psán v jiném časovém období, Torey je v konkrétních příbězích různě stará, prochází rozdílnými životními fázemi a oplývá jinou mírou životních zkušeností. Ale ať je to tady nebo v jiné knize, vždy je to o velkém srdci, inspiraci a zamyšlení se nad osudy jiných lidí.
Její knížky se snažím si dávkovat postupně, s odstupem času. Šetřím si je…
Vždycky mě to dost vezme a příběh si nechávám dlouho doznít. A i když je to o hodně smutných a vážných věcech, pokaždé se taky nesmírně pobavím a nemůžu se odtrhnout!
Oceňuji jazykové zpracování, které je opravdu perfektní. Epilog mě pokaždé dojme.
„To je stejný jako mít předsudky, že jo, paní učitelko? Jako říkat, že nemáš žádný kamarády, protože seš černej. Přesně o tomhle jsem mluvil. Takhle jsem to myslel. Předtím, předtím, než jsem znal Jesseho, jsem si nemyslel, že bych se s ním mohl kamarádit, protože je černej. Ale teď když se na Jesseho podívám, už nemyslím na to, že je černej. A stejný je to s tím Tourettem. Protože když jsem tě neznal, Jessi, myslel jsem, že všechno to škubání a to všechno je divný. Ale teď to nevidím. Nevidíš, v čem jsou lidi jiní, když je znáš. A vidíš jenom, v čem jste si podobní. Že jo, paní učitelko?“
Když mluvíš o lidech, kteří jsou přítomní, používej jejich jména. Jinak je to hrubé. Člověk má pocit méněcennosti, když o něm někdo přímo před ním takhle mluví.
„Stejně si myslím, že je to bláznivé,“ trvala na svém Alenka. „Podle mě je tahle třída šíleně divná.“
„No,“ ozval se Billy hloubavě, „tak to jsi konečně tam, kde máš být.“
„Víš co?“ řekla jsem. „Myslím, že jsi opravdu výjimečná holčička. Myslím to vážně. Mám pocit, že jsem ti to ještě neřekla. Chtěla jsem, ale někdy zapomínáme takové věci lidem říkat. Zvlášť ty dobré věci. Ale ty jsi podle mě moc zajímavá. Vždycky jsem si to myslela. Hned od prvního dne ve škole. Pamatuješ se na ten den? Já ano. Seděla jsi nahoře na své zdi. Pomyslela jsem si tehdy, že vypadáš krásně.“
Místo abych ji uklidnila, tak ji to rozrušilo ještě víc. Venus znovu propukla v pláč.
Autorku jsem doposud vůbec neznala, byla mi doporučena a tematika, kterou se zabývá, mě hodně zaujala. Navzdory nelehkým okolnostem se kniha čte moc dobře, těšila jsem se na každou chvilku, kdy se k ní zase vrátím. Zřejmě postupně přečtu všechny knihy této autorky.
Nepřestává mě udivovat ta neskutečná Toreyina trpělivost, která jí tak pomáhá s případy dětí, kterým "něco" je.. , které "asi" nejsou normální.., které prostě potřebují "něco" jiného...
Co se mi obzvlášť tentokrát líbilo asi byla skutečnost, že občas, i když se sebevíc snažíte, se prostě s někým fakt neshodnete a nesednete si... zde to byla Julie.. takový je prostě život..
Knihy od této autorky opravdu zbožňuji, nejen, že jsou pro mě (jako budoucího speciálního pedagoga) velmi inspirativní, ale jsou také mimořádně čtivé. Tichou holku jsem četla jako první, takže ve mně zanechala zřejmě nejsilnější dojem, ale ať sáhnete po jakékoliv autorčině knize, nemůžete udělat chybu.
Tichá holka, která je nucená spát nahá na záchodě, je špinavá a do školy spíš nechodí, než chodí. A nemluví.
Autorce se podařilo zdánlivě nemožné: Venus se postupně naučila sebevyjádření.
Samozřejmě i tady se setkáváme s dalšími dětskými postavami. Jeden má Tourettův syndrom, další je hyperaktivní a hlučný kluk s IQ 142. Jako obvykle, chvilkami dává tahle kombinace dětí dojem, že se jedná spíš o cirkus, než o třídu, ale tak už to chodí.
Tichá holka a hlasitá duše.. Opět příběh, který je důležitý. Čtivé, přesné, mrazivé. A přesto vás hřeje Torey a její srdce plné lásky. Hřeje vás pocit, že "výjimečné" děti, aspoň několik z nich určitě, má svého průvodce labyrintem života.. Doporučuji všem pedagogům, všem kterým nejsou životy jiných lhostejné, všem kteří hledají v knize něco víc...
Příběh se mě opět velmi dotkl, jak jistě chápete, za nemluvou malého děvčátka buď stojí retardace, nebo je u nich opravdu něco špatně. Každý z vás si jistě domyslí, že v tomto případě se o retardaci nejedná. Příběh mi vykouzlil mnohokrát úsměv na tváři, ale vícekrát spíš smutek a nepochopení.
Jediné co mě opravdu dost mrzí a vadí je, že jsem si celou dobu představovala, že Venus je blonďatá běloška. (Na obálce knihy to tak totiž je a to už vám nějakou představu udělá.) Každopádně, v knize jsem se dozvěděla, že Venus je vlastně černoška. To mi ovšem nevadí, jen mě mrzí ta obálka, která je úplně mylná.
Knihu doporučím, protože podle mého jsou knihy od Torey velmi poučné, jsou plné psychologie, jak dětské tak i dospělácké. Člověk se občas zamyslí nad svým jednáním s druhou osobou nebo dítětem. Je to velmi inspirativní žena.
Super kniha... I když je příběh šílený, obětavost paní učitelky je bezmezná a učit takové děti je jejím posláním.
Je hrozné, že existují děti s osudem jako Venus. Ale naštěstí existují i lidé jako Torey. Její práce s dětmi je obdivuhodná. Příběh, který vypráví je velmi silný, čtiv a plný emocí. Hlavně z něj čiší autorčina láska k dětem, se kterými pracuje.
Moje druhá knížka autorky a rozhodně ne poslední.
Autorku za její práci s dětmi se specifickými potřebami obdivuji, knihy jsou napsané velmi čtivě
Knihy T. Hayden jsou naprosto geniální. Všechny. Čtou se doslova samy, příběh je poutavý, děj utíká a každou chvíli se v knize stane něco tak zajímavého, že zkrátka nemůžete přestat číst dál. Autorka je neskutečně laskavý, trpělivý a zkrátka úžasný člověk, který do svého zaměstnání, nebo lépe řečeno poslání, dává celé srdce a prostřednictvím jejích knih se můžeme seznámit s nevšedními osudy všemožně jedinečných dětí. Já osobně vždy po přečtení knihy zůstávám pár dní v tranzu zamyšlená nad tím, co všechno jsou lidé schopni udělat druhým a pro druhé, jak je možné, že se v dnešním světě stávají takové věci a jak úžasné bytosti tyhlety speciální děti jsou.
Silná kniha o zápase ( trpělivosti, odhodlání,nasazení i naději ) paní učitelky přiblížit se nemluvící holčičce. Rozkryje se těžká a bolestná rodinná situace, domácí násilí ...Plně souhlasím s hodnocením Sariklen.
Neskutečné. Znovu úžasný příběh trpělivosti, lidského nasazení, lásky a odhodlání. Nesetkáváme se v knížce jen s postavou z názvu díla, ale i s dalšími dětmi. Každému z nich je věnován dostatečný prostor pro to, aby si k němu čtenář mohl vytvořit vztah. O to bolestivější je dočítat poslední stránku, která je navíc spolu s epilogem velice emotivní. Má smysl dělat to, čemu věříte. I kdyby ten pokrok, kterého dosahujete, byl pro ostatní zanedbatelný. Ten, komu svůj čas věnujete a ten, u koho daný pokrok nastává, za to stojí. I krásná panenka.
Štítky knihy
zanedbávané děti speciální pedagogika týrání škola duševní poruchy, duševní nemoci psychoterapie dětí a mládežeAutorovy další knížky
| 2008 |  Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval |
| 1994 | Divná Jadie |
| 2009 | Dračice a mazánek |
| 2015 | Tichá holka |
| 2012 | Tygřice |
Moje první setkání s touto spisovatelkou a musím říct, že se mi knížka moc líbila, i když to místy bylo těžké čtení. Mrzí mě jen obálka, která znázorňuje Venus jako blonďatou bělošku, ačkoliv Venus byla afroameričanka.