Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6775
6775
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha, jejíž název zapůsobí po dočtení o to víc. Příběh vlastně není o nějakých nervy drásajících událostech, ale tím je možná i zajímavější. Každý si neseme nějaké své představy, problémy a nepěkné osudy. Často se o nich ale nechce člověku před druhými mluvit a navíc to může být dost těžké se takto otevřít. A z toho pak mohou vznikat nedorozumění, nepochopení, pocit nepřijetí a odsunutí.
Mornštajnová to tady tak hezky popsala, až mi někdy i toho oddaného, velmi drsného (ale v samotném jádru velmi křehkého) komunisty Svatopluka bylo líto. Ten neměl světlou minulost a i nadále způsobil alespoň Bohdaně trauma na celý život. Jak paradoxní nakonec je, že o něj musela pečovat a trávili spolu (oba již nemluvní) nejednu hodina ticha. Zkrátka tiché roky, které nemusely být.
No ale ten závěr? Vlastně bravurní, už jen tím, že víme kdo pronesl poslední “Tati", protože Bohdana to být nemohla.
Ale já bych vážně chtěl nějaký dodatek! Jak to dopadlo? Dostal Svatopluk mrtvici, poslal Blanku ke všem čertům, nebo se usmířili?
Zoufalý, depresivní příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny. Velmi těžké téma, skvěle vykreslené povahy jednotlivých postav. Nemám co vytknout, snad jen trošku useknutý konec, klidně bych se dočkala nějaké kapitolky navíc.
Alena Mornštajnová se opět ukázala jako mistryně laskavého psaní o velmi nelaskavých věcech.
Další kniha od Aleny Mornštajnové, která ve mně zanechává spoustu pocitů. Příběh je zajímavý, těžký, zoufalý a místy depresivní. U posledních dvou kapitol mi bušilo srdce napětím a očekáváním, jaký bude konec. Ten mě malinko zklamal, a to z důvodu neuspokojení mé zvědavosti - jak to bude dál? Výhoda tohoto konce je, že si každý čtenář může udělat svůj závěr a příběh doplnit. Knihu hodnotím pozitivně, pozadí komunismu je pro autorku charakteristický a těžkost osudů lidí je čtivě popsaný. Rozhodně doporučuji, i když to není lehké čtení.
Na knížce mě opět zaujala už obálka i další ilustrace uvnitř, také podobná kompozice knížky, kdy postupně odhalujeme víc a víc z minulosti, názvy kapitol i jejich propojení stejnými slovy je zajímavé, stejně tak jejich různá forma vyprávění. Knížka je velmi dobrá, rodinné drama dává mnoho podnětů k zamyšlení. Doporučuji, přečtete rychle.
Celkem čtivá kniha, chtěl jsem vědět jak to celé dopadne. Nicméně charakter pana Svatopluka by se dal shrnout velmi lakonicky - asociální magor. Celý závěr je dost ujetý a nelíbil se mi.
Pokud se chcete uvalit do solidní deprese, tak je to zdařilé dílo ;-)
Z této knihy jsem stále v rozpacích. Spisovatelka skvěle píše, čte se to samo. Období i životní osudy, byly zajímavé. Střídání dvou linek, které se po čase propojí, také. Postavy ale nebyly dostatečně uvěřitelné a do knihy se tak nedalo naplno vcítit. Nejvíc mě naštval konec. Nejsem proti otevřeným koncům, ale tady to, podle mě, byl vyloženě špatný krok. Kniha se konečně víc rozjela a někam směřovala a najednou nic, konec… pro mě celkem zklamání.
Byla to již několikátá knížka této autorky a oceňuji, že každá knížka byla jiná. U některých oblíbených autorů se mi stává, že jak už znám jejich styl, tuším dopředu, jak to dopadne. Ne tak u paní Mornštajnové.
Dva příběhy - otce a dcery, které se v určité chvíli propojí byli vynikající. Nechci tu do toho plést politiku, ale ač jsem zarytá antikomunistka, po přečtení tohoto románu bych některé koministy dokázala i pochopit. Jejich neochvějnou víru ve stranu apod.
Každopádně doporučuji k přečtení a ať si každý udělá obrázek sám.
Tahle knížka mě dostala! Nemohla jsem se odtrhnout, hrozně mě zajímalo, jak to bude dál... Hrozně bych se chtěla více rozepsat, ale prozrazovala bych to důležité. Tak snad jen to, že určitě stojí za přečtení.
Smutný příběh plný smutných duší. Není to úplně oddechové čtení, ale za přečtení určitě stojí.
Po dlouhé době jsem opět šáhla po knize od paní Mornštajnové a WOW, to zase bylo něco.. Smutný ale zároveň moc hezký příběh jedné rodiny. Přečteno za den. Jedna z nejlepších knih za poslední dobu.
Další autorčina kniha, která mě zcela pohltila. Líbí se mi jak autorka vypráví děj z pohledů více hrdinů. Moc se mi líbilo, jak se postupně odhaloval příběh a důvody jednání jednotlivých postav.
Po zaklapnutí každé knížky od autorky se ve mně rozlívá takový zvláštní pocit melancholie. Její příběhy jsou vždy tolik hořkosladké, že ještě nějakou dobu po dočtení, jakoby doznívají.
Moje třetí knížka od paní Mornštajnové a určitě se zařadila na top příčku. Přečteno prakticky na posezení, vůbec nešla odložit. Jen v mém vydání chyběly celkem klíčové 4 stránky, to mě trošku rozladilo :D
Hodnocení 3,5
Tato kniha od p. Mornštajnové mě zasáhla zatím nejméně ze všech, které jsem dosud poslouchala. Nicméně přednes v podobě Miroslava Hanuše a Kláry Suché je excelentní a poslech mě bavil.
Jak už je u autorky zvykem, sledujeme osudy jedné rodiny z pohledu několika osoba. V Tichých rocích jsou vypravěči Svatopluk a jeho dcera Bohdana.
Svatopluk je oddaný a velmi zapálený komunista. Když jeho rodinu postihne nečekaná tragédie zhroutí se mu celý svět a musí přehodnotit svůj dosavadní život.
Bohdanka je tichá dívka, která vyrůstá s nevlastní maminkou a nedokáže proniknout do světa svého odtažitého a náladového otce.
Když ji umírající babička osloví jiným jménem, je to jako by nadzvedla víko Pandořiny skříňky.
Otcova minulost skrývá mnoho tajemství, o kterých jeho dcera nemá ponětí. Má jisté domněnky, tušení, ale pravda se odhaluje velmi pomalu.
Je to o rodině, důvěře, lásce, ale také o smrti a vyrovnání se s ní, o komunismu a životu v něm.
Je to smutný příběh, plný naděje. Ale nemohu si pomoct, pořád jsem měla dojem, že autorka jakoby klouže jen po povrchu. Svatopluk je hodně uzavřený do sebe a je škoda, že jeho emoce nejdou více ven. Ke konci jsem čekala nějaké wau rozuzlení, jak to p. Mornštajnová umí, ale dočkala jsem se podivně otevřeného konce.
Touto knihou jsem se spíš protrápila než pročetla. Mornštajnová to umí i lépe.
Příběh byl zajímavý, ale nesedl mi styl, jakým to bylo napsané.
Moje první Mornštajnová a rozhodně ne poslední. Kniha se mi velice líbila. Smutný a krásně vykreslený příběh
Velmi vydařený příběh o bolesti, smutku, ale i o silné vůli, přesvědčení v lepší zítřky. Tiché roky působí jako jedna velká rodinná tragédie, ale na druhou stranu postava Bohdanky nám ukazuje sílu a odhodlání. Pěkný příběh
Ploché, popisné a jednoduché vyprávění, vůbec se mi to nelíbilo, nedočetla jsem.
Téma zajímavé, ale ten styl mi vadil.
Další krásný a dojemný příběh od autorky, plný smutku, utrpení a lásky od kterého jsem se pořádně nemohla odtrhnout a kdybych mohla, tak bych knihu přečetla jedním dechem. Jen je škoda, že kniha dál nepokračuje a má otevřený konec jako kdyby měl přijít druhý díl nebo ještě jedna kapitola, ale už nepřijde. Všem velice knihu doporučuji!!!!
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
(SPOILER) Po přečtení Hany, která je za mě naprosto skvostným dílem z pera paní Mornštajnové, jsem si musela přečíst další z jejích knih.
Kniha Tiché roky je stejně čtivá jako Hana. Děj lehce plyne. Od začátku jsem se začetla a najednou jsem byla na konci. Příběh je opět vyprávěn ze dvou pohledů - Bohdany a Svatopluka.
Svatopluka mi bylo od jeho narození líto. Je hrozné, když matka nechce své dítě a nedokáže ho mít ráda. Pak se objevila Eva a Svatopluk poznal jaké to je, když ho má někdo rád. Bylo mi úzko, když postupně ztratil Blanku a Evu. Asi chápu, proč měl s Bohdanou tak špatný vztah, ale i tak mě to mrzelo a bylo mi to líto. Po přečtení knihy mi je jasné, proč autorka zvolila tento název. Bohdana a Svatopluk spolu dlouhá léta nepromluvili. Kniha končí slovem ,, Tati." Jen to jedno slovo mě rozbrečelo. Přála bych si kapitolu navíc. Takhle se mi to zdá nedokončené.