Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6814
6814
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Musím říct, že tuhle knihu jsem si užil. Příběh tak trochu předvídatelný, ale neminul se účinkem. Střídání vyprávění otce a dcery mě hodně bavilo a závěr potěšil.
Další skvělá kniha z pera této autorky, kde se střídají kapitoly, jedny jsou vyprávěny z pohledu otce a druhé z pohledu dcery, vzájemně jsou propojeny větou, větou, která jednu kapitolu ukončuje a stejná věta další kapitolu otevírá. Paní Mornštajnová umí bravurně vykreslit postavy, úplně jasně je vždy mám před očima a do knížky vždy vstoupím jako a žiju v něm. Na jazyk se mi dere slovní spojení "poctivá literatura", autorka opravdu umí skvěle a vhodně používat slova, věty, připodobnění a lidské osudy jsou v jejích knížkách tak jasné, výstižné a pravdivé. Tuto knížku musím doporučit a s radostí.
Na knihu jsem se velice těšila, neboť jsem od autorky četla již Hanu, Hotýlek a Slepou mapu a ani od jedné jsem se nemohla odtrhnout. Kniha Tiché roky byla trošku slabší. Máme zde pohled dcery Bohdany a pohled otce Svatopluka. V určité části se vyprávění obou protíná, tedy opakuje, a to mě moc nebavilo.
Naopak oceňuju precizní vykreslení Svatopluka - opravdu jsem se dokázala při čtení naštvat a čtení o něm ve mně probudilo nemalé emoce.
Také název "Tiché roky" jsem naplno pochopila až po přečtení celé knihy.
Komorní příběh, odehrávající se v několika desetiletích kolem členů jedné rodiny.
Už jen po přečtení anotace mi bylo jasné, že tohle si chci přečíst celé. A to, že je autorkou Alena Mornštajnová, to byla víceméně záruka, že to bude dobrá volba. Byla. Opravdu se mi Tiché roky moc líbily, byl to čtenářský zážitek, kdy jsem si šetřila každou stránku. Vyprávění není nijak strhující nebo napínavé, ale je tak realistické, že máte pocit, že všechno prožíváte s postavami jako byste stáli vedle nich. To Aleně Mornštajové jde skvěle. Velké plus dávám za námět důležitosti komunikace mezi členy rodiny!!!
Kniha se mi ze začátku moc líbila, ale konec mne zklamal. Byl takový nejasný (pár informací, které by leccos vysvětlily, se člověk dozvěděl úplně až nakonec) a na závěr bych čekala ještě alespoň pár řádek navíc.
Paní Mornštajnové se zde podařilo vytvořit postavu, kterou hned po Joffrey Baratheonovi nesnáším nejvíc - komouše Svatopluka. Sledujeme, jak během desítek let kazí život hned několika ženám. Knížka mě bavila i hrozně rozčilovala.
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila, škoda že autorka více nerozvedla linku Blanky. Ale bylo vážně nutné, aby z Bohdany udělala trvale němou ženu? Připadá mi, že tato informace, předhozená až na závěr knihy, shodila velkou část příběhu. Vždyť Bohdana měla vystudovat průmyslovku, najít si tam přítele, mít s ním dítě... a na konci se dozvíme že u toho všeho byla němá? To bylo tak zbytečné a nesmyslné...
Další výborně napsaná knížka o osudech jedné rodiny v průběhu českých novodobých dějin. Nebudu víc prozrazovat, pouze zkrátka musím podotknout, že jednu hvězdu ubírám za konec.
(SPOILER) Jazyk a sloh této autorky obdivuji. Její vyprávění je poutavé, hluboké. Tiché roky mě ale zasáhly méně než výjimečná Hana nebo Slepá mapa. Možná to bylo tím, že téměř u každé postavy mi přišlo, v jistý moment, jejich jednání neuvěřitelné. Jako když Svatopluk, tak zásadový, pomůže Blance emigrovat a uniknout zaslouženému trestu. Nebo že Bohdana od dětství nepromluví, i když má milující Bělu, skvělou kamarádku,manžela a dítě. A toto bylo pro mě velmi překvapivé zjištění, téměř již na konci knihy. Celou dobu jsem si myslela, že nemluvila jenom jako malé dítě. Možná jsem jen četla málo pozorně. Nevím. Kniha jako celek se mi ale líbila.
Přečteno za den. Mé první setkání s Alenou Mornštajnovou a již teď vím, že rozhodně nebylo posledním.
Autorčin cit pro jazyk a schopnost navodit atmosféru nevyřčených věcí, které si čtenář musí domyslet sám, je naprosto neuvěřitelná. Ačkoliv se v ději na můj vkus objevuje několik málo pravděpodobných věcí, dávám plný počet právě díky jazykové stránce. Kniha, díky níž jsem si znovu uvědomila, jak krásná čeština může být. Děkuji.
Pěkná kniha, komorní rodinné drama,kdy každý svádí své malé bitvy. Napsáno z pohledu dcery a otce, každý popisuje svůj vlastní život i ten společný, své pocity a odlišné pohledy na stejné věci. Kniha určitě vybízí k zamyšlení - co všechno je člověk schopen z lásky a přesvědčení udělat, obětovat, dá se utéct dostatečně daleko před svým svědomím, dokáže člověk opravdu začít nový život, jak velký vliv mají rodiče na děti, i když se jim snaží vyhýbat.... Samozřejmě že v knize je pár nedotažených věcí, ale určitě nutí k zamyšlení.
Krásný, dojemný příběh. Oceňuji, že příběh není vyprávěn jenom jednou hlavní postavou, ale ze dvou úhlů pohledu, abychom se dokázali více vcítit do jednotlivých postav, za mě hlavně do Svatopluka. Knížku jsem přečetla jedním dechem a už se těším na další díla autorky.
Opět skvělý příběh. Autorka prostě umí vykreslit postavy tak, že má čtenář pocit, že je dobře zná. A ty závěry ve mně vždy delší dobu rezonují. Člověku je líto všech zúčastněných.
Kniha se mi velice líbila. Jen mě tíží jedno nepochopitelné. Spojler!! : chápu, že Bohdana přestala mluvit, ale až prakticky na konci bylo psáno, že nemluvila vůbec. To v té době s přehledem byla schopná dokončit základní školu, být premiantka na střední škole a atd. Že byla schopna jen psát na papír, když něco chtěla někomu sdělit. Případně mi to vysvětlete. Celé mi to přišlo absurdní až u řešení její svatby. Děkuji.
Původně jsem chtěla dát jen 3*, jelikož jsem měla problém se soustředit, moc mě to nebavilo a přikláněla jsem se k průměru, ale kvůli konci jsem změnila názor. I když tedy bych ten konec uvítala ještě trošku delší :-) Možná je to i tím, že ještě třeba nejsem v tom věku, že tyto knihy dokážu tak ocenit jako ostatní, kteří jsou knihami od paní Mornštajnové úplně uchváceni.
(Audiokniha)
Interpretace Kláry Suché a Miroslava Hanuše byla opět výborná.
Styl vyprávění nejvíc podněcoval k úvahám, na kolik způsobů mohou být roky tiché. Text plyne, je obsažný, musím se do něj jako čtenář ponořit, abych nepřehlédla detail, který je dílkem puzzle, který dotvoří obraz... a přitom každý z hrdinů je svým způsobem němý, mlčenlivý, aniž bychom v závěru došli k tomu, že se hráze prolomí. Možná ano, možná ne. Možná je opravdu potřeba některé věty říct včas.
(SPOILER)
Nevím, kniha se mi cetla dobre, velmi spatne se mi odkladala. Porad jsem chtela cist dal a neco se dozvedet. Ale v prubehu mi doslo, ze se tam vlastne nic moc nedeje a ze kniha uz bude koncit. Vlastne jsem dost zklamana.
Taky by mi pomohlo v orientaci castejsi zmineni kalendarniho roku.
Mam spoustu nezodpovezenych otazek, na ktere jsem cekala odpoved. Napriklad, proc byla tak hrozna chyba, ze Bohdana rozeslala ty dopisy. To jen kvuli tomu, ze ji nekdo napsal, ze je jeji otec svine? No cekala jsem vetsi zapletku. Taky jsem moc nepochopila, proc tak strasne Svatopluk nenavidel svou matku. Ano, nebyla idealnim prikladem spravne matky, ale nejak jsem ji jeho ocima nedokazala tak nenavidet a citit to. Take jsem doufala, ze se dozvime vic o rodine zemreleho cyklisty a jeji pribeh bude nejak propojen. A hlavne v neposledni rade jsem nepochopila, jak se Blanka dozvedela, ze po ni Bohdana patrá?
Pokud nekdo zná odpovedi a ja to jen nepochopila, tak mi klidne napiste. Budu rada za objasneni.
Jinak me ale kniha bavila a pribeh Bohdany byl velmi smutny. Hana to ovsem nebyla …
Hrozné zklamání. Jako celek by to pro mě možná nebylo tak hrozné, jenomže se tam objevilo asi 5 pasáží, které mi byly tak protivné, že jsem musel každých pár minut protáčet očima... a to se pak knížce nedá moc odpustit. O autorce jsem slyšel hodně chvály, první setkání neproběhlo moc dobře, ale asi to s ní ještě zkusím. Uvidíme.
Kniha se, i přes pomalejší začátek, dobře četla. Při čtení jsem měla celou dobu špatný pocit z té tíže tématu, říkala jsem si, že čas některé věci přece musí obrousit a lidé k sobě najít nějaký lepší vztah.... Ale není to červená knihovna, ale život, takže vše bylo tak, jak asi mělo být, i když někteří dostali od života naloženo hodně.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
(SPOILER) První tři čtvrtiny knihy byly naprosto úžasné. Autorka skvěle vylíčila atmosféru padesátých let. Mojí nejoblíbenější částí se tedy stala ta, v níž se Svatopluk seznámil s Evou.
Kapitoly určené životnímu pohledu ze strany Bohdany mě naopak bavily až ke konci, ale její němost si autorka mohla při vší úctě odpustit. Tato nemalá vsuvka mi celou knihu zkazila asi nejvíce, neboť na takovéto podstatné podklady nemá být poukázáno až ke konci, nýbrž možná co nejdříve. Další věc, která mi mírně překážela, bylo naprosto zbytečné stejné znění konce předchozí a začátku následující kapitoly. Ano, občas se mi formulace líbila, ale někdy mi přišla nemotorně poskládaná.
Naopak se mi líbilo střídání „ich“ a „er“ forem v pravidelně se střídajících kapitolách o dceři a otci a také jazyk, jakým se autorka vyjadřovala. Byl jemný, lehce pochopitelný, prostě skvěle vystihující český román jednadvacátého století.
Od této autorky je to první kniha, kterou jsem četla, a tak se těším na další tituly. Třeba mi také zpříjemní pár večerů.