Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6814
6814
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Začátek byl lehce pomalejší, nicméně ta okamžitě přítomná záhada rodinné historie - co se stalo s tatínkem, že je tak životem otrávený? co se stalo s maminkou ? - čtenáře nutí pokračovat... a paralelně s tím, jak se postupně tu historii dozvídáme, tak se i mění naše pocity, které vůči tatínkovi cítíme.
Je to úžasná lekce do života - nikdy bychom neměli nikoho soudit na potkání nebo dělat závěry o tom, jaký člověk je nebo proč - protože každý z nás má něco za sebou a my už ale nevidíme co si každý z nás prožil, nebo co se nám odehrává v hlavě.
Přečteno dodatečně do čtenářské výzvy 2019 jako Kniha poprvé vydána v roce 2019.
Kolik toho víme o svých nejbližších?
Po Haně jsem se vrhla na Tiché roky a opět jsem nadšená! Je to příběh o těžkém rozhodnutí, které zničilo jednu rodinu, příběh o vztahu otce a dcery, kteří si k sobě během dlouhých tichých roků hledají cestu..
Opravdu krásně napsaná kniha, užívala jsem si každou stránku, každé slovo.
Už mám objednanou Slepou mapu a Hotýlek!
Krásný příběh, vykreslený vztah dcery a otce, který má nečekaný závěr. Napsáno brilantně.
Výborná kniha co vás nenechá vydechnout. Čtení jsem si užil a vlastně mi bylo líto, že jsem nemohl číst dál, a to čtu hodně pomalu. Doporučuji.
Sice pěkný sloh, práce s jazykem, nápady na neotřelé navazování kapitol, ale.... Příliš vykalkulovaný příběh napsaný na efekt tak nějak jen rozumem bez citu, čiší mi ze stránek chladný odstup. V každé knize se opakuje motiv ztráty řeči. Vážně je to tak časté? A na předložku zpoza jsem získala alergii, je to jedno z autorčiných nejčastěji užívaných slov. Knihy bych řadila podle svého vztahu k nim takto: Hana, Slepá mapa, Tiché roky, Hotýlek. Listopád číst nebudu. Už stačilo.
Oproti Listopádu (který podle mě spisovatelce moc nešel) se Tiché roky četly samy. Poutavý příběh, zajímavé postavy a zápletky. Konec mě teda trochu naštval, ale třeba bude ještě pokračování. 5/5 :) velice povedené
Příběh má dvě linie: a) dceru (součastnost), b) otce (minulost). Definice jako ze školní učebnice. A vypravování takové skutečně je. Jde o historii jedné rodiny od zhruba 30. let do nového tisíciletí, kam tentokrát jen okrajově zasahují dobové události. Příběh je opravdu zaměřen na historii chování postav v rodině (názory, pohnutky, rodinné sváry a tragédie) a mohl by stále stejně pokračovat, nebýt autorkou ukončen. A význam? Život jednoduše pokračuje, se smyslem i bez něj...
Těšila jsem se na další knihu této autorky....četla jsem zatím pouze Hanu a musím říct, že ta se mi líbila mnohem více než Tiché roky. Určitě si ale ještě něco od této autorky přečtu....knížka nebyla úplně špatná, četla se hezky, je napsána hezky, měla jsem ji i brzo přečtenou, nicméně ke konci jsem se už trošičku nudila....
Líbila se mi víc než Slepá mapa, asi i proto, že to bylo z pozdějšího období než první/druhá světová. Trochu mě nudila pasáž ke konci, kdy už čtenář věděl "to hlavní", myslím, že ten závěr měl přijít trochu dříve, ale i tak, paní Mornštajnová prostě píše krásně a krásně se to čte.
Mornštajnová je zárukou kvality. Kniha je krásně napsaná, bavilo mě to číst, líbil se mi jazyk i forma. Dala bych 5*, ale Hana i Hotýlek se mi líbily více, tak proto tohle hodnocení. Ale určitě si přečtu i další knihy této autorky.
(SPOILER) Dlouho jsem se nemohla začíst, až tak třetí třetina knihy mě zaujala. Až na konci knihy jsem zjistila, že Bohdana nemluvila, myslela jsem, že otřesný zážitek z dětství už dávno pominul. To nemluvila ani na svou dcerku? Od Mornštajnové mě zatím zaujala jen Hana, je mi líto.
Další pěkný příběh z pera A. Mornštajnové. Knížka se dobře četla. A ta její čeština, slovní obraty, různá přirovnání, to je nádhera. Chválím též úplnou absenci chyb. Ale přála bych si, aby autorka taky někdy napsala knížku, kde se nebude otírat o politiku a prezentovat neustále tu svou zášť vůči "dřívější" době.
Za mě nejslabší kniha od paní Mornštajnové. Psaná sice velice čtivě, jen téma takové trochu nic moc... Jak se dá vystudovat střední škola a plout životem, aniž by člověk promluvil, nechápu.
Úžasná kniha! Příběh mě naprosto strhnul, začala jsem číst a nemohla jsem přestat, dokud jsem nedočetla celou knihu. Na poslední straně jsem měla slzy v očích…
Moc se mi líbilo prolínání děje z pohledu otce a z pohledu Bohdany, i to, jak jedna kapitola končí a další stejnými slovy začíná.
Skvěle vykreslené hlavní postavy, které s přibývajícími stránkami odhalovaly svá další tajemství.
Paní Mornštajnovou jsem objevila až nedávno a po přečtení této knihy vím, že to rozhodně nebude moje poslední a dle recenzí se mám na co těšit.
Tiché roky je neuvěřitelný příběh, i když vzhledem k době, ve které se odehrává až tak neuvěřitelný rozhodně ne. Bavil mě do poslední stránky, je to opravdu silný příběh rodiny, kde jsou vazby tak zpřetrhané, nutí až k zamyšlení.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Byla to sila. Krasny jazyk, nechybely emoce. Na clovek dopadla tezka doba, ve ktere nebylo misto na kompromisy a clovek se musel rozhodovat z minuty na minutu. O to bylo hezci, kdyz se ke konci pribehu zacalo blyskat na lepsi zitrky.