Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6817
6817
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Velmi pěkná knížka. Přečtena jedním dechem. Jen mě mrzí otevřený konec. Jinak jsem z knížky nadšená.
(SPOILER)
Za mě úžasná kniha. Nejdříve jsem si všimla krásné třpytivě hnědé barvy na titulní stránce a notové osnově, která vlastně celým příběhem prostupovala. Jako geniální vidím to, že začátek věty je vždy stejný jako konec poslední věty v předchozí kapitole, velmi originální!
Bez přehnaných spoilerů, moje poznatky ke knize jsou následující: Samotný název knihy, přesněji několik jeho významů, jsem pochopila až v průběhu čtení. Kniha je doslova přecpaná emocemi, z těžkých osudů jednotlivých postav až mrazí. Bohdany, jedné ze dvou vypravěčů příběhu, mi bylo neskutečně líto. Chování, které musela přijímat, ačkoliv mu nerozuměla, bylo tak nespravedlivé. Po celou dobu jsem si přála, aby maličkou holčičku její táta obejmul a aby věci nebyly tak, jak jsou.
Knihy Aleny Mornštajnové se čtou úplně samy, i proto patří k mým nejoblíbenějším. Autorka je opravdu mistryně slova: "Léto pomalu umíralo a Jiří se rozhodl umřít s ním.". Jedním slovem dokonalé.
Je to sice kvalitní a zajímavá kniha, ale když to srovnám se zbytkem autorčiny tvorby, tak mně osobně připadá nejslabší. Je to takové příliš popisné. Autorka nejde do hloubky postav jako v Haně ani nehýří nápady a vedlejšími příběhy jako Hotýlek.
Kniha o tichej a zakríknutej Bohdane, jej rodine a priateľoch. Myslel som si, že toto je najnovšia kniha od pani Aleny, ale nie, je predposledná. Listopád už mám za sebou, ten kalendárny naopak, pred sebou. Obe tieto knihy sú skvelé, tak isto ako tie zvyšné od pani Autorky. Teším sa na ďalšie. Pri čítaní som sa nenudil veru ani chvíľu.
Dal jsem si od komentáře odstup, protože jsem váhal mezi kladným a záporným hodnocením. Každopádně to byl zajímavý příběh a i když mě to chvílemi moc nebavilo, přesto jsem čekal jaký bude konec. Je to kniha jaké moc nečtu ale přinutila mě občas k zamyšlení a to je myslím dobře. Minulost by se měla občas připomínat. Takže nakonec spokojenost.
Je to první kniha, kterou jsem od této autorky četla. Kniha se mi moc líbila, co mě nadchlo, bylo to, jak každá další kapitola začínala slovy, kterými končila ta předcházející, to jsem v knize ještě nikdy neviděla. Postupem se příběh (respektive dvě linie příběhu) krásně odvíjel, postavy byly skvěle vykresleny, vše začalo do sebe zapadat, doplňovat se, a najednou přišel okamžik, kdy si to člověk celé spojil a začalo to dávat smysl. Četlo se to velmi dobře, ale ten konec mě fakt naštval. Nesnáším takové otevřené konce. Mám pocit, jako by mě autorka okradla o rozuzlení, a za to bohužel dávám jednu hvězdičku dolů.
Příběh více generací vyprávěný strhujícím způsobem. Přečetla jsem opravdu rychle. Bavilo mě, jak se postupně příběh vykresluje a přibývá malých detailů. Člověk na konci knihy rozumí i postavám, které mu nejsou na začátku sympatické. Výborné.
Nejraději bych hvězdičku strhla za ten konec....prostě nemám otevřené konce ráda, teda pokud autorka neplánuje druhý díl jako pokračování, ale zase byla kniha mnohem lepší než slepá mapa, takže abych byla spravedlivá nechám plný počet
Každopádně super kniha a ráda si zase nějakou přečtu
Jako vždy pečlivě propracovaný příběh napříč různými generacemi v rodině, srozumitelné, čtivé, dokonale vykreslené postavy a jejich myšlení... Od autorky je to již čtvrtá kniha, co jsem četla a začínám ji řadit na hodně vysoké příčky v mém žebříčku.
Tuto knihu moc doporučuju. Svatopluka jsem nesnášela a zároveň mi ho bylo líto. Bohdaně jsem přála, aby konečně zjistila alespoň něco o své rodině. Na konec bych klidně přidala pár stran, protože by mě zajímalo, jak to celé dopadlo. Překvapilo mě, že každá kapitola začala slovy, kterými předchozí kapitola skončila. Ještě nikdy jsem se s tím nesetkala a vlastně se mi to docela líbilo :)
Opět hodně silný příběh.
Snesla bych teda ještě pár stránek navíc, trochu rozepsat konec, ale super.
Jdu na další knihu od autorky.
Tiché roky sledují život zakřiknuté dívky Bohdany, která pátrá po tom, proč je její tatínek takový mrzout, proč se museli přestěhovat z Prahy a možná i po tom, proč je ona sama “jiná”. Její pohled svět se v kapitolách střídá s vyprávěním očima jejího otce Svatopluka, duchem oddaného komunisty, který se po válce vyšplhal po rudém kariérním žebříčku až do nejvyšších pater.
Rodinné drama o vztahu otce a dcery ve vás budí pocit, že Mornštajnová by dokázala dostat úžasný příběh ze života každého z nás. Vždyť současnost každého z nás ovlivňuje to, s čím se musely potýkat generace našich rodičů a prarodičů.
Osudů, jaký potkal Svatopluka a Bohdanu, byste v české společnosti jistě našli plno, autorka je za všechny nádherně vykresila v téhle knize. S citem, ale zároveň velkého patosu. Zkrátka takový byl a je život.
Kniha se četla dobře, i když jsem tedy očekávala více. Od této autorky to byla první knížka, kterou jsem přečetla. Trošku zklamání, ale přesto si nejspíš časem přečtu i jiné její knihy.
Kniha mě celkem bavila, i když je zde znát autorky rukopis, který se v jejich knihách opakuje. Příběh otce a dcery, který končím tím, že se minulost střetne se současností. A právě konec mě celkem nemile překvapil. Od autorky je celkem známé, že nechává konce otevřené, ale zde mi to přišlo až moc rychle uzavřené.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Nemuzu si pomoct, ale celkove me ten dej asi tolik nezaujal a konec knihy mi prisel takovy jakysi zrychleny a odflakly oproti zbytku, zklamal me.. dospela zena vazne vubec nemluvi? Chvilemi to bylo takove az trapne..