Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6817
6817
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Po skvělém Listopádu, v němž jsem v komentářích narazil na Tiché roky, které jsou prý mnohem lepší jsem očekával další skvělé dílo. Do poloviny knihy jsem se nějak pořádně nemohl začíst a děj mě zaujal až od cyklisty, ale i tak přes veškerou snahu to bylo jaksi slabé. Celkově to není špatná kniha, je krásně čtivá, jen ji chybí něco, co mě na Listopádu tak zaujalo. A ten konec nic moc, takový useklý. Až se konečně začtu tak konec. Otevřené konce nemám rád. Přesto se po Listopádu těším na další autorčiny knihy, věřím, že mě některá opět velice zaujme.
Komorní rodinné drama z pohledu otce a dcery. Kniha nám ukazuje co se stane pokud vás život zavede tam kam nechcete a navíc co se stane když se uzavřete a přestanete s těmi nejbližšími komunikovat. Ukazuje, že rozhodnutí, které na jedné straně znamená pomoc tak na druhé straně znamená někomu ublížit. A co potom musíte snášet za následky svého rozhodnutí. Jak nevyřčená myšlenka může nabobnat v něco naprosto jiného než bylo původně zamýšleno a jak více takových myšlenek a pocitů může ůplně nahlodat a zničit vztahy.
Kniha se mi moc líbila. Přečtena prakticky na jeden zátah.
Autorka umí opravdu krásně psát. Její řádky se mi čtou tak hladce jako nůž procházející změklým máslem. Knihu jsem dala na dvě přečtení. Je úžasná. Slyšela jsem, že je to "slabší" dílko, ale pro mne ne. Možná námět není tak silný jako u Hany, ale to knize neubírá na dokonalosti. Krásně vykreslené postavy, jejich proměna časem. Z knihy jsem si odnesla nejvíc to, co dokáže napáchat nekomunikace ve vztazích.
Další výborné počtení od Aleny Mornštajnové. Osobně mě o kousíček víc bavila Slepá mapa, ale tomuto dílu také nemám co vytknout. Možná pouze konec. Otočila jsem stránku a byla velice překvapená, že další strana už není... Ale jinak jsem si knihu užila a uvítala bych pokračování.
(SPOILER) Na mě jsou knížky paní Mornštajnové moc emočně vyhrocený. Hana a její rodina byly stíhané příšernými ranami osudu, stejně tak tady Bohdana, respektive její rodiče a sestra, o které neměla ponětí. Je to dobře napsané, vzbuzuje to soucit a nepříjemně se to dotýká lidské duše, ale je to hodně na sílu. Nestačí, že se stane vražda, že jedna z tet je postižená, druhá se zabije jídlem, strýc se opakovaně pokouší o sebevraždu a otec se svou neschopností vyrovnat se se životem je samostatná kapitola... Bohdana musí být ještě němá. To je snad na jednoho až moc depky. A ten useknutej konec mě pěkně štve.
Další mimořádný zážitek od Aleny Mornštajnové. Společně s Petrou Soukupovou jsem je pojmenoval coby královny českého literárního smutku. Stejně jako v Haně prostupuje celým románem smutek, bolest a trápení, čtenář musí být spokojen se čtivostí, kvalitou a reálností obou příběhů, které jsou významně provázány, líbilo se mi propojení obou dějových linií konec a úvodem kapitoly. Nestačí mi slova, jak moc se mi Tiché roky líbily.
(SPOILER) Druhá kniha, kterou jsem od A.M. četla. První (Slepá mapa) má očekávání příliš nenaplnila, ale u této jsem byla příjemně překvapená. Vzájemně propojené časové linie minulosti a přítomnosti otce a dcery, které se nakonec spojily, byly dobře promyšlené. Příběh rodiny dokáže čtenáře pohltit. Zároveň se do pocitů hlavních hrdinů vcítí a postupně odkrývá jejich tajemství a zjišťuje, že není vše tak, jak se na první pohled zdá. Jak už zde bylo řečeno, konec nechala autorka otevřený a ponechaný tedy plně na fantazii čtenáře. Což mně osobně příliš nevadí, přesto bych pokračování knihy ocenila a dozvěděla se, jak se budou osudy hrdinů vyvíjet dál. Kniha se mi četla skvěle a určitě budu pokračovat dalšími knihami od autorky.
Příběh se odehrává ve dvou liniích, ačkoliv vypráví příběh jedné rodiny. Jedna linie vypráví Bohdana, dcera Svatopluka, o němž vypráví druhá linie.
Bohdanin příběh se táhne od jejího narození do mladé dospělosti. Rodiče ji měli v celkem pozdním věku, daleko po 40, a maminka krátce po jejím narození zemřela. Takže Bohdana zůstala sama s otcem, kterému vypomáhala jeho matka - Bohdanina babička a později se její maminkou, ačkoliv ji tak nikdy neoslovovala, stala Běla, Svatoplukova druhá manželka. Vztah Bohdanky a jejího otce by se dal označit - lépe řečeno - za chladný, odtažitý. Bohdana netušila nic o své rodině, neznala otcovu historii, a tak na vlastní pěst hledá pravdu. Podaří se jí ji najít?
Svatoplukův příběh se stejně jako Bohdanin line od jeho narození, přes dospívání, lásku k hudbě, k Evě a k socialismu. V dospělosti se soudruh Svatopluk stane velkým socialistickým zvířetem....a pak se stane něco, na co se zuby nehty snaží zapomenout. A proto se s Evou odstěhují z Prahy pryč. V jeho 48 letech se narodí Bohdana a o rok později mu zemře Eva, jeho život nabírá nové obrátky....
Konec by si možná zasloužil ještě pokračování. Na můj vkus je až moc otevřený alternativním koncům. Ale kniha opět mistrně napsaná. AM je úžasná spisovatelka a její knihy mě vždy naprosto pohltí.
Já si jí poslechla jako audioknihu a musím říct, že kniha by mě asi bavila míň :-D, hezkej příběh, kterej si rozhodně znovu někdy poslechnu :-)
Nezklame žádnou knihou. Propracované, těžké téma, neuvěřitelně čtivé. Za mě ale osobně prozatím nejslabší kus, neupoutala mne tolik jako Hana nebo Slepá mapa.
Od této autorky jsem četla knihu Hana, která byla výborná a hodně toho ve mně zanechala. Totéž jsem bohužel čekala i od této knihy, ale opak se stal pravdou. První polovinu knihy jsem trochu trpěla a stále jsem čekala, až se stane něco šokujícího. To se ale nestalo. Až ve druhé polovině se už začalo něco dít a to mě donutilo knihu dočíst. I když je kniha oddechová, tak jsem od ní čekala víc a možná, že to byla ta chyba. Zaroveň mi přišlo, že postavy také nebyly moc propracované. I přes tohle menší zklamání si od autorky určitě další knihu přečtu.
Já mám s autorčinými knihami malý problém, Vždy ze začátku, než se začtu, mi přijde, že styl jejího psaní je poměrně jednoduchý,ale velmi brzy zjistím,že mi to vlastně vůbec nevadí a že její knihy o rodinných dramatech mě absolutně pohltí.Nejinak je to i s Tichými roky,kdy jsem málem zapomněla vystoupit z MHD při cestě do práce.
První knihu, kterou jsem četla od Aleny Mornštajnové, byla Hana. Řekla jsem si, že nebudu srovnávat, protože ta je top. Začátek mi přišel trochu obyčejný, prostě příběh z doby komunismu. Ale potom se to úplně rozjelo. Knihu můžu doporučit. Určitě si přečtu další knihy od této autorky.
Na paní Mornštajnovou slyším velkou chválu už delší dobu a i když byl můj zájem směřovaný hlavně k románu Hana, rozhodně to nemění nic na tom, že jsem s radostí šáhla i po tomto dílu. Dobu komunismu jsem nezažila, upřímně mám i velké mezery v dějepisu, takže si troufám říci, že ten čtenářský zážitek u mě nebyl takový jako pro někoho, kdo tím musel projít, přesto se mi kniha moc líbila. Děj se prolíná dvěma obdobími, líbila se mi rozmanitost postav z rodiny hlavní postavy, které si procházejí těžkostmi té doby a perou se s tím bez pomoci odborníků (psycholog apod.), které v té době nejspíš nebylo možné ani vyhledat. Hodně mě také zaujala část smrtelné nehody a toho, jak se to poté řešilo. Díky tomu, že je román podle skutečných příběhů si neumím představit, jak to pro tatínka, maminku a vlastně i dcerku, která nehodu způsobila, muselo být těžké. Surové, šokující, tvrdé, ale přesto velmi milé. Konec mě navíc dojal k slzám a těžko se mi kniha odkládala. Dávám plný počet hvězd a nemůžu se dočkat dalších knih.
Audiokniha, v krásním podání Kláry Suché a Miroslava Hanuse. Anotace velice podrobná. Dílo mapující vývoj vztahu otce a dcery. Oba uzavřeni ve svém světě, hledající cestu k sobě. Není co dodat, přečtěte si. První jsem od autorky četla "Hotýlek", málem mě to od další knihy odradilo. Jsem ráda, že se ke mně po dvou letech rezervace v knihovně "Tiché roky" dostaly. Celek působí velice depresivně. Není to čtení do dnešní doby. A nedovedu si představit , že je možné žít vedle vlastního dítěte tak odmítavým způsobem.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Kniha, která je opět velmi dobře promyšlená, kdy se dva příběhy, začínající v ruzných dobách, spojí v jeden. Střídání vyprávění z pohledu otce a dcery spojuje shodná poslední věta kapitoly s první větou kapitoly následující. Jak hravé?!
Kniha je plná postav, jak je v románech A.M. zvykem, a plná velkých dramat a těžkostí života, tak si může každý čtenář najít alespoň malou paralelu svého života, nějaké rodinné tragédie, případně ho to může upozornit na něco, co by se mohlo stát, kdyby... Kniha ve mě vzbudila lítost nad postavami, jednou postavu nenávidíte, za to jak se chová, pak si "obujete její boty, jdete v nich kus cesty" a pochopíte, i když třeba nakonec vyhodnotíte reakci jako přehnanou a nezvládnutou, ale pochopíte...
Já autorce její popisy věřím, nevadí mi jednodušší jazyk, naopak vždy "trefí hřebík na hlavičku " a já si říkám, že se to snad skutečně stalo a ona byla u toho. Popis detailů, napřiklad jak se chová pes, jak to vypadá u léčitelky, jak kdo na co zareaguje v dané situaci... cítím to naprosto přesně, obrazy v mé hlavě se tvoří tak snadno, jako bych tam byla i já s nimi...
Ano, kniha je plná utrpení, neštěstí a tragédií, ale na druhou stranu taky popisuje docela dlouhé časové období, do kterého takové osudy bohužel zapadají. Každý má nějaké starosti a nese si svůj kříž.
Téma mlčení/výčitek a pletení se do života druhých je aktuální pro každou dobu...
Pro mě 4. kniha od A.M. a rozhodně mě nezklamala. Jen mě překvapil konec...který si mohu domyslet a já bych si ho raději přečetla.