Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6817
6817
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Tak jak jsme u autorky zvyklé, opět krásné čtení a překvapivé zvraty v ději. Trochu mě mrzelo, že nebyl o něco více popsán život Blanky v emigraci. Jinak jako obvykle u mé PANÍ SPISOVATELKY plný počet hvězdiček.
Nebyla špatná, ale ze všech knih Mornstajnove za mě nejslabsi :) po ní Hotýlek
Knihy spisovatelky Mornštajnové mně velice zaujaly a odvažuji se tvrdit, že jejich kvalita je stále docela na vysoké úrovni.
Tak jak je u paní Mornštajnové zvykem, je to další kniha na pohodu se zajímavým dějem a příjemným psychologickým napětím. Mně se tento styl moc líbí. A nyní ještě ozvláštněn slovními spojeními - tam, kde jedna postava končí, stejnými slovy začíná postava druhá. Je to zajímavé, neobvyklé, propracované. Prostě další klenot od této, pro mě výjimečné, spisovatelky v knihovně.
Opět nádherná kniha, úžasně vykreslený a napsaný příběh o rodinných vztazích plný lásky, smutku,bolesti, plný emocí, vyprávění otce a dcery mělo spád, knihu jsem si velmi užívala, jako všechny její knihy, se i tato zařadí mezi moje TOP. Paní Morštajnová je moje oblíbená autorka a už se těším na její další novou knihu Listopad. Doporučuji a opět bych dala kdyby to šlo 10*.Bravo, super.
Úžasně napsáno - jak z pohledu zakřiknuté, nemilované dcery, tak z pohledu bolestí zlomeného otce.
Většinu knihy jsem proplakala, sdílela jsem s nimi každou bolest a ztrátu. Moc krásný emotivní příběh
Poutavě napsaná kniha, silný příběh. I po delší době se v myšlenkách k ději vracím.
Tahle témata rodinných dramat a tajemství na pozadí dějinných událostí jsou velmi vděčná, vyvolávají pocity soucitu, lítosti, rozhořčení a vedou k přemýšlení, do jaké míry je člověk schopen sám řídit svůj život.
Záleží, jakým způsobem se vylíčí, s jakým citem vypráví.
A v tom je pro mě tato kniha paní Mornštajnové výjimečným dílem.
Příběh a postavy jsou velice věrohodné, vliv dějinných událostí načrtnut velmi lehce, kombinace kapitol je rafinovaná a nutí číst dál.
Výborná práce.
85%
...Ticho našeho domu bylo nervózní a křehké, naplněné nevyřčenými slovy. Hrozilo, že se protrhne a všechna zadržovaná slova se vyhrnou ven, zůstanou viset ve vzduchu a už nikdy se na ně nepodaří zapomenout.
Nevím, proč mě Alena Mornštajnová dosud míjela, nebo spíš proč já jsem míjela ji. Píše neobyčejně čtivě, jasně a srozumitelně, postavy má vykresleny tak dokonale, že si k nim musíte najít vztah a vytváří silné příběhy. Já jsem byla dojatá, což se mi stává u mála knih. Navíc se jedná o příběh, ke kterému se zase ráda vrátím, i když z něj dýchá tolik smutku a melancholie.
Děkuji Vám paní Mornštajnová za tento čtenářský zážitek.
Bezprostředně po přečtení jsem nedokázala najít slova, která by vyjádřila, co jsem právě přečetla. Nyní, o několik hodin později, stále nemohu popsat tuto knihu, která je v mnoha ohledech výjimečná, ale i natolik depresivní, že si ji ještě dlouho budu pamatovat. Kniha je napsaná velmi čtivě, nikde jsem se nezadrhávala, příběh byl plný nostalgie z dob komunismu. Přesto je kniha o rodinných vztazích, silných lidských příbězích a každá věta měla svůj smysl. Jasně, Haně se nevyrovná, ale stále jde o velmi kvalitní knihu od této úžasné a hlavně české spisovatelky, kterých je v této době málo. Doporučuji.
Takhle vypadá kvalitně napsaná kniha :)
Za mě silný a smutný příběh, ne úplně nepodobný Haně. Ale se skvěle vykreslenými postavami a s udržením napětí v každé větě.
Baví mě, jak snadno a rychle se knihy této autorky čtou, jak přirozeně plyne děj. Ale že by mě příběh nějak ohromil se asi říct nedá.
Další skvělá kniha od autorky, která bude nějakou chvíli v mých myšlenkách. Příběh je psaný tak skutečně, že vás chytne za srdce. Doba komunismu je tu skvěle zachycena a ten otevřený konec?!.. Mně se moc líbil. Rozhodně stojí za přečtení.
Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Vyřčené slovo je jako vystřelený šíp, do toulce ho nevrátíš.
Mlčení...
...Mohli jsme si možná sednout ke stolu a promluvit si... rozjímá Svatopluk nad matčinou postelí v ústavu. Než se znavená zamlžená mysl vzmůže vypustit z úst jméno. Chybné jméno. Závan dojetí jako by nikdy nebyl. Vždycky! všechno pokazila...
Slova...
Ta chorá... Křižují křikem i šeptem, vyřčena i na papíře. Uzamykají do mlčení, kde po zlatu ani památky...
(Pro)mlčení. (Za)mlčení. Strachy. Křivdy. Zbabělosti. Omyly. Domněnky. Lži...
Ubližující, chybující, toužící, trpící, v pýše mrhající časem, silami, životem...
Křičící. Němí. My...
Na "Tiché roky" jsem si počkala. Tři skvělé knížky předchozí, je možné, aby i tahle..?
JE.
První polovina knihy méně záživná, později to začalo mít spád. Paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka. S knihou Hana se ale nedá toto dílo srovnat.
Alena Mornštajnová je opravdu úžasná spisovatelka. Tiché roky se zaměřují na rodinu a mezilidské vztahy. A je to drsné.Kniha je vyprávěna z pohledu otce a dcery. Ani s jedním jsem se moc neztotožňovala, ale působili naprosto reálně. Všechny jejich činy vycházely z jejich charakteru, jejich charakter vycházel z událostí v jejich životě. Oba měli své vášně, silné i slabé stránky.
Co se týče audioknižního zpracování, bylo skvělé. Hlasy obou interpretů byly příjemné a seděly k postavám.
Knížce odebírám půl až jednu hvězdičku za konec, protože ten by podle mě chtěl uzavřít. Občas otevřený konec není na škodu, ale za tímhle rodinným příběhem by to (podle mě) chtělo nějakou tečku. Rozuzlení. Nebo cokoli. Takhle vlastně úplně nevím, co si z toho odnést.
Každopádně určitě doporučuju. O tom, co se mi nejvíc líbilo a fascinovalo mě, mluvit nebudu, abych nespoilerovala, ale opravdu skvělá knížka i audioknížka.
Nemůžu pomoci, ale mně se tato kniha od paní Mornštajnové líbí nejvíc. Příběh mě nesmírně zaujal, ba přímo pohltil. Krása.
Navzdory tomu, že mi k srdci nepřirostla vůbec žádná postava, se mi kniha četla velmi dobře. Postavy jsou mistrně prokreslené a ten příběh je zajímavý. Smutné rodinné drama, ve kterém ale zbyla kapka naděje.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Tiché roky jsou knihou hlasitou…
Když jsem knihu četla, cítila jsem, jak mě doslova vyživuje. Tenhle pocit, který rozhodně nezažívám s každou knihou, vyloženě miluji.
Věty zpívaly. Byly sladěné, rytmické. Nastupovaly přesně ve chvíli, kdy měly být vyslyšeny. Celá kniha přede jako dokonale seřízený stroj. Jedno jediné slovo nechybí ani nepřebývá. Dokonalá řemeslná práce. Dechberoucí melodie...
Knihy, které píše paní Mornštajnová, připomínají důvod existence literatury. Neboť mají vše, co knihy dokážou dát. Mají toho víc než jiné.
A já jsem neměla čekat tak dlouho… Ode dneška nebudu vzpomínat jen na Hanu, ale i na Tiché roky. A vyhlížet budu ty nejvhodnější dny pro Slepou mapu, Hotýlek a Listopád.
Tiché roky jsem prožila za pouhé dva dny. A už vím, že mě zítra bude mrzet, že nemohu pokračovat dál. Protože po poslední větě této knihy životy postav pokračují, ale jen v našich hlavách… Otázka vybízí k odpovědi.
Zamilovala jsem se do té knihy po první stránce. Věděla jsem, že jsem doma. Že tahle kniha bude příjemná i bolestná zároveň. Že postavy nebudou jen z papíru, nýbrž z masa a kostí a budou na čtenáře z knihy doslova křičet…
Tiché roky jsou další knihou, kterou jsem si vpustila příliš hluboko do duše… Bolelo mě z ní. Dívala jsem se na modrou oblohu a viděla šeď.
Přes všechnu tu melancholii ve mně miluju, když se mnou tohle knihy dokážou. Plně se jim oddávám a nechávám je ve mně dělat nepořádek.
Jsem z knihy smutná.
Ale šťastná jsem víc. Za to, že jsem knihu mohla přečíst. Hodně pro mě znamená. Hodně z ní cítím.
Děkuji, paní Mornštajnová. A bezmezně vás obdivuji…