Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6824
6824
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Krásná,smutná knížka,která asi nejen mě donutí se zamyslet nad tím jaká byla doba a jak špatně a nevhodně zvolená slova mohou ublížit a ovlivnit celý život.
Další silný příběh, který nutí člověka k přemýšlení. Neskutečně smutné, jak pár vteřin dokáže změnit život celé rodině (a nejen). Zajímavé řešení rozdělení kapitol na kapitoly vypravěčky a kapitoly o jejím otci, které se postupně začínají prolínat. Smutný příběh o vztazích jedné rodiny mě chytil za srdce a chvílemi jsem dokonce měla husí kůži. Za mě rozhodně jedna z TOP knížek autorky.
Jelikoz mi autorka sedla uz pri cteni Hany, libila se mi i tato kniha. Jak se ctenar postupne vse dovida a hlavne jak vidi dva pohledy na stejne situace. Zajimavy a ctivy pribeh, jen konec mohl byt delsi. Ted jsem zvedava, co se stalo dal :D
Hodnocení: Alena Mornštajnová mě opět nezklamala ,naopak opět mě velice příjemně překvapila. Hana pro mě byla přece jen o kousek lepší knihou ,ale čtení Tichých roků jsem si také velmi užila.
Jak už jsem se zmiňovala v předchozí recenzi ,tak to autorka s jazykem výborně umí. Umí příběh učinit čtivým a to se mi neskutečně líbí . V tomto románu musím opět vyzdvihnout výbornou psychologii všech postav,která byla promyšlena doopravdy do hloubky. Mezi postavami jsem neměla žádného oblíbence ,na všechny jsem pohlížela stejně ,protože se za každou postavou skrýval příběh,který jsem postupným čtením poodhalovala . Velice se mi též líbil nápad prolínání minulosti a přítomnosti ,které příběhu přidalo grády. Jediné co mi v příběhu vadilo bylo na můj vkus moc časté poukazování na dřívější politickou situaci. Příběh postupem čtení nabíral grády a na konci se čtenář dozvěděl vše co toužil o minulosti těchto postav vědět .
Autorka má doopravdy neuvěřitelný talent a určitě plánuji přečíst i jiná její díla .
Knihu jsem nemohla odložit, dokud jsem ji nepřečetla, ale jednu hvězdu strhávám za to, že mě nechytla za srdce jako Hana. Čtení o člověku, který se choval jako sobec a všechny od sebe odháněl, pro mě bylo často nepříjemné, ale byla jsem zvědavá, jak celý příběh skončí. A závěr by si také zasloužil minimálně odstavec navíc.
Jednodenní a moc příjemná záležitost. Alena Mornštajnová prostě umí psát tak lidsky a zpracovat takové příběhy, které nemohou čtenáře nechat chladného. Kniha Hana pro mě byla silnější, ale i Tiché roky obsahují zajímavé dějové linky, na jejichž rozuzlení musí být čtenář zákonitě zvědavý.
(SPOILER) Kniha se četla dobře a snadno, zaujalo mě zakomponovaní českých dějin. Ale jinak mě tolik nenadchla.. asi jsem očekávala mnohem víc podle recenzí. A nemám ráda otevřené konce..
Kniha je velmi čtivá, o tom žádná. Ale po přečtení čtyř knih musím přiznat, že Mornštajnová píše hodně předvídatelně a stále se opakuje koncept vypravování od minulosti do přítomnosti, stejně jako u Slepé mapy nebo Hotýlku.
(SPOILER)
posloucháno jako audiokniha...a jestli mám "porovnávat" - i když to bytostně nesnáším, prozatím mi přišla od Mornštejnové nejslabší...
v průběhu poslechu jsem si říkala, že možná by mě čtení ani nezaujalo...namluveno hezky, nicméně příběh byl, aspoň pro mě, koncentrovanou depresí, což bylo ještě zvýrazněno hudebním doprovodem a klavírním podmazem, který mi svou molovostí a místy až "psychedeličností" vadil...
K samotnému příběhu - postavy mi ničím nebyly blízké...nezískaly sympatie, ani odpor..byly mi fuk..navíc byly poměrně ploché a odfláknuté..(zatvrdilý komunista Svatopluk - vůbec jsem z něj neměla ten pocit, vůbec nebyl uvěřitelný..Svatoplukova tvrdá matka, Doubravka, Eva...) celý příběh mě také moc nezaujal, pár momentů sice bylo překvapivých (možná jsem při tom pečení a upravování fotek nedávala pozor) - třeba že Bohdana vůbec nemluví, k tomu jsem jaksi došla až v posledí třetině poslechu - myslela jsem, že je jen tichá a málomluvná...ne až tak doslovně..
Blančin příběh i samotná postava byly napřesdržku, příběh jejich egocentrických a zoufalých rodičů Evy a Svatopluka rovněž. Pak, asi že jsem od fochu, nemám ráda takové to nekonkrétní - "Eva onemocněla, nález pokročilý, nedá se nic dělat..." co jí vlastně bylo ?? rakovina ?? a pomalu , bez jakékoliv léčby odcházela 2 roky ??, no moc mi to nedávalo smysl...
Toxické vztahy, ukázáno, jak se věci dít nemají, ale dějí se...a skorohappyend na závěr - už chybělo jen to, aby Bohdana promluvila...
Nebyla špatná, ale ani skvělá...hodnotím pouze 3 hvězdami a poslech doporučuji. Asi už letos více hodnocení nestihnu, takže čtenářský (a poslední měsíc i poslechový) rok zakončuji dobrým u paní Mornštejnové...
Moje druhá kniha od Mornštajnové. Stejně tak jako Hana mne kniha zasáhla, i když možná o něco méně.
Zajímavé zpracování osudů členů jedné rodiny. Příběh ve mně zanechává spoustu otázek a myšlenek nad lidskými vztahy, rodinou a i nad nesmyslnými chybami, které můžou kompletně změnit náš život.
Knihu rozhodně doporučuji!
Toto je moje první kniha od autorky. Četla jsem ji v rámci ČV.
Kniha se mi moc líbila, doporučuji tomu, kdo ještě nečetl.
Moje druhá knížka od Aleny Mornštajnové. Přečtena rychle, asi za tři dny. Musím samozřejmě srovnávat s Hanou, která mě hodně zasáhla a asi dlouho nebude mít konkurenci. Takže tak moc jako Hana se mi Tiché roky nelíbily, ale i tak byla knížka výborná. Četla jsem jedním dechem a až do konce příběhu mě něco dokázalo překvapit a zapadnout do souvislostí.
Zajímavé pojetí vyprávění – kapitoly rozdělené na ty o otci a vyprávění dcery. Příběh se poutavě rozplétá až k samotnému závěru. Kolika lidem může chyba a tajemství „až za hrob“ poznamenat život… Je zatrpklost, tvrdošíjnost a umíněnost opravdu potřebné uchovávat po tak dlouhou dobu? Nebyl by život pěknější pokusit se povznést a překlenout věci, které už nezměníme a žít ne minulostí, ale pro okamžik a budoucnost? O kolik by se člověku i okolí žilo s lehčím srdcem a veseleji. Ano, přijdeme na to někdy opravdu až příliš pozdě. 5*
Knihu jsem si vybrala na základě ČV. Líbilo se mi střídání vyprávění z pohledu otce a dcery. Jedná se o silný příběh z rodinného prostředí, ozvláštněný němou Bohdankou, která překvapivě bez větších problémů vystuduje, najde si zaměstnání i partnera. Čtenář postupně odkrývá tajemství otce Bohdanky. Je to má první kniha od této autorky a dokázala mě zaujmout.
Od paní Mornštajnové jsem četl jako první knihu Hana, pak Slepou mapu a teď Tiché roky. Všechny díla hodnotím vysoko, Hanu nejvíc, Tiché roky v těsném závěsu. U knihy jsem častokrát přemýšlel nad svými dětmi, rodiči, vztahy které různě kroutí na první pohled bezvýznamné chyby které možná děláme vědomě, nebo i nevědomě. O pár chybách vím i ve svém životě...
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Klidná kniha, která je nabitá emocemi. Jak jedno slovo dokáže změnit běh dění, významná mlčení a gesta. Historie naší komunistické společnosti opět k krásném příběhu.