Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6824
6824
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Bohdana celé roky trpěla kvůli chybám svých příbuzných a připadala si méněcenná. Závěrečné smíření se svým otcem, poutavý příběh.
Moje druhá kniha od paní spisovatelky. Zatímco z Hotylku jsem byla značně rozhozena, Tiché roky se mi moc líbily. Ač to bylo jen takové vyprávění, nijak překvapivé, kniha se četla dobre, lehce a rychle.
Dobré. Ovšem slabší než předchozí román. Sílu, hloubku, propracovanost a kvalitu "Hany" už tento román nedosáhnul. Umí to vtáhnout, ale jen zčásti. Na mě to působilo trochu uměle a mírně odosobněně. Některé postavy byly trochu méně uvěřitelné, zvláště němá, zvláštní a jiná Bohdana, která vzhledem ke své psychické poruše poměrně snadno proplouvá školním životem, jde lehce do vztahů, normálního zaměstnání, najde si kluka ani neví jak a zařazuje se jako dospělá lehce do života. Nebo nedotažené osudy Svatoplukových sourozenců mohly být více rozvedeny... Čte se jedním dechem, ovšem příběh už je méně strhující a na psychologický román je to trochu málo. Kvalitní četba pro ženy o rodinných vztazích. Není to vyduchlé, pořád však poněkud zjednodušující a trošičku ploché. Přijatelná, hodnotnější četba pro široké publikum, která potěší, ovšem nezapomenutelnou, hlubokou stopu asi u každého nezanechá. Něco tomu ještě scházelo.
Co říst, z úcty k paní Mornštajnové a za snahu dávám pět hvězd, ale myslím, že sama autorka ví, že je tam jakási snaha hlavně vydat další knihu, co jí tlačí v pozadí. Děj nemá takovou vnitřní jiskru a naléhavost, aby byl vyprávěn, jako v jiných jejích knihách. Pointa na konci je slabá náplast, která me už, ukodrcaného nezáživnými životy protagonistů, vlastně nezajímá. Pořád jsem čekal, co se stane, a ono nic.
Tiché roky byla poslední knížka kterou jsem přečetl od paní Mornštajnové a musím říct že opět nezklamala. Těším se až paní spisovatelka vydá nějaké nové dílo. Knížku mohu jen doporučit opět :-)
Příběh byl čtivý, styl autorky je opravdu vytříbený, a proto se kniha četla skoro sama. Oceňuji také odvahu za to, napsat pesimisticky naladěnou knihu. Ne každému se povede tu záměrnou frustraci a beznaděj vnést na listy knihy tak jako této autorce. Co se mi ale nelíbilo, tak byl "násilně" napsaný příběh, ani trochu jsem z něj necítila přirozenost. A tudíž se děj dal snadno předvídat, neboť vize knihy vám je neprodleně jasná.
Knihu můžu doporučit, pokud zrovna nemáte chuť na žádnou komedii, ale ani louskat žádný těžký psychologický román.
Styl psaní se mi líbí, ale Hanu nepredčila.
Příběh Bohdany byl zajímavý. I když občas se mi její reakce hnusuly.
Každý se se svými životními tragédiemi vyrovnává po svém.
Asi to bylo dobry no, ale byl to tak koncentrovanej smutek a frustrace, ze nemuzu rict, ze bych si to cteni nejak uzival, coz ale nejak je to, co od toho ocekavam.
Před Bohdanou se postupně rozkrývá život její rodiny. Děj knihy začíná před II. světovou válkou a pokračuje vládou komunistů. Hlavní příběh, život Bohdany, se odehrává po roce 1993, kdy končí základní školu. Zpracování knihy, s vracením se do minulosti, se mi moc líbilo.
Opět jsem nadšená. Krásná knížka. Jak málo stačí, aby se náš život odvíjel úplně jinak, než si přejeme. Chyba v komunikaci, nedorozumění, chvilka nepozornosti, špatná souhra náhod. Kéž by jsme vždy uměli naslouchat a mluvit o svých pocitech. Někteří tu kritizují příliš otevřený závěr. Na mě působí právě naopak. Kruh se uzavřel. Moc se těším na další knížky od této autorky.
To byla moje třetí kniha od téže autorky. Byla z nich nejslabší, ale nikoliv špatná. Ono překonat tak úžasné knihy jako jsou Hana a Slepá mapa, je strašně složitý úkol. V knize sledujeme dvě časové roviny z jedné rodinné větvě. V první z nich se snaží dcera Bohdana přijít na to, jaké tajemství před ní otec skrývá. V té druhé se nám toto tajemství postupně odhaluje. Kdybych já byla autorkou této knihy, tak bych určitě zvolila ještě třetí dějovou linku, kde by se odvíjel osud Blanky. Hlavně na samém konci příběhu jsem si uvědomila, jaká to byla škoda, že tam tato dějová linka nebyla. Považuji to za nevyužitý potenciál jaký tento příběh nabízel. Audiokniha mě tentokrát dost zklamala. Bohdana jako Klára Suchá, byla v pořádku. Ale Svatopluk jako otec v podání pana Miroslava Hanuše, to bylo šlápnutí vedle. Připadala jsem si jako někde na schůzi, nebo v posluchárně ve které přednáší již velmi unavený profesor.
(SPOILER)
Bohužel pro mě jsou Tiché roky průměrným společenským románem okořeněné tajemstvím, které je ale od půlky knihy vyzrazeno a pak se „jen“ vezete na vlně odhalení, které je na spadnutí.
Asi nebudu jediná, když se přiznám, že konec mě opravdu naštval. V podstatě celá poslední část k němu spěje a když už „to“ přijde tak to autorka zcela bez skrupulí utne. Obecně takové konce nemám ráda, protože mi to přijde jako takový maličkatý podraz na čtenáře. Ale to je asi jen můj osobní problém. Věřím, že někdo to může naopak milovat, protože mu to dává větší prostor k tomu si závěr domyslet podle svého.
IG: @hanybooks
Omlouvám se za spam, ale nedá mi to.
@Analady - kdybych mohla, dám Vám za začátek Vašeho komentáře tak asi 10 palců :D Nevystihla bych to lépe! ;-)
"...Další kniha, která připomíná, jak důležité je mluvit o svých myšlenkách a pocitech. Protože když o nich nemluvíme, dochází k mnoha nedorozuměním a vzniká bolestná propast ve vztazích. Krásně zde bylo ukázáno, jak si každý vykládá stejnou situaci naprosto jiným způsobem..."
Další kniha, která připomíná, jak důležité je mluvit o svých myšlenkách a pocitech. Protože když o nich nemluvíme, dochází k mnoha nedorozuměním a vzniká bolestná propast ve vztazích. Krasně zde bylo ukázáno, jak si každý vykládá stejnou situaci naprosto jiným způsobem. Tato kniha vypráví silný přiběh jedné rodiny. Naprosto reálný, o to víc zdrcující. Tíha života jednotlivých postav na mě doléhala o to víc díky tíživé atmosféře přednesu a doprovodné hudby audioknihy.
Je to sice oddychovka, ale clovek si pri jejim cteni nepripada hloupe, knihu jsem precetla za den!
Wow !!! Vynikající!!! Další perfektní A.M., která se mi dostala pod kůži! Jak jsem román otevřela, už jsem nemohla přestat číst.
A to jsem přečtení tohoto skvostu zbytečně odkládala, protože se mi momentálně nechce pouštět do těžšího tématu a s Mornštajnovou zidealizovaná procházka růžovým sadem nehrozí. Naštěstí jsem se opět přesvědčila, že kvalitně napsané knížky se čtou sami, bez ohledu na závažnost témat, obtížnějších osudů, špatných rozhodnutí hrdinů a jiných událostí, které by v jiném podání mohly být na obtíž. Autorka má dar mi postavy a prostředí promítnout před očima jako na filmovém plátně, zasáhnout srdce a jen tak mimoděk přitom nadhodí něco k zamyšlení s takovou lehkostí, jako bych zrovna četla nějakou oddechovku. Všechno s ní plyne nenuceně. Přirozeně. Snadno a samo. Dávám si Mornštajnovou mezi oblíbené spisovatelky, protože její knihy jsou pro mě osobně nezapomenutelné, mají svůj standard a jak je vidět, každou svou knížkou umí potěšit velké spektrum čtenářů. Nelze jinak než doporučit těm, co váhají jako kdysi já. U téhle autorky se fakt není čeho bát.
Citátuju z knihy:
… lidé okolo mě prožili dny, které ovlivnily to, jak žijí a jací jsou dnes… Začala jsem si zapisovat své myšlenky a události, které nás potkaly, třebaže se v tu chvíli zdály docela bezvýznamné. Teprve ve šňůře plynoucích let se ukázalo, že cokoli se stalo, bylo důležité, … i pouhé slovo mnohdy raní a poznamená vztah dvou lidí navěky.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Kniha se četla dobře, poutavé vyprávění z pohledů dcery a otce. Stojí za zamyšlení. Doporučuji.