Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Paní Mornštajnová se pomalu ale jistě stává mou novou oblíbenou autorkou. První polovina knihy se mi četla velice dobře, ale nedokázala mě úplně pohltit. Zlom přišel v okamžiku, kdy nastal totální zvrat ve Svatoplukově životě (mluvím o té záležitosti s Blankou). Od tohoto okamžiku jsem se nemohla odtrhnout a knihu jsem po dvou dnech úspěšně dočetla. Hana mi sice stále přijde o ždibec zajímavější, ale i Tiché roky mají hodně co říct a předat. Nejzajímavější mi na knize přišlo samozřejmě zasazení komunistické ideologie. Líbilo se mi, že zde bylo ukázáno, jak se některým lidem za minulého režimu vedlo dobře, jiní se zase museli vzdát svých snů, a stejně jako u Hany i zde jsem přemýšlela nad tím, co by bylo z těch, kterým bylo komunisty ukřivděno. Třešničkou na dortu byl pak samozřejmě konec, díky kterému si každý z nás může domyslet, jak to nakonec s rodinou Žákových dopadlo. Na knihy paní Mornštajnové nedám dopustit a upřímně doufám, že se jednou zařadí i do povinné četby na školách.
Co napsat...? Za mě lepší než Hana, byť určitá podobnost tam je.
Možná víc než z dětství Bohdany je mi smutno z osudu Svatopluka. Jak se to někdy v životě během vteřiny všecko otočí a pokazí a člověk to neumí nebo nechce zvrátit...a pak už je pozdě.
Krásný, ale pro mě smutný příběh. Úžasné prolínání osudů a opravdu výstižný název knihy. Bohdany mi bylo líto, její dětství mě dohánělo až k slzám.
Nádherný smutný příběh dvou / tří generací rodiny. Líbí se mi prolínání vyprávění Bohdanky a Svatopluka, jak si byli v určitých fázích života tak podobní, ovšem Bohdanky mi bylo celou dobu tak líto. To, co zažívala ze strany otce a babičky bylo hrozné, ještě se s tím poprala nakonec dobře. Pozadí politické situace je velmi obrazné a pro mě jako představiteli mladší generaci, co komunismus nezažila, to bylo pěkné okénko do myšlení tehdejších lidí v reálném čase. Trochu ustřižený konec mne mrzel, zajímalo mne, jak to bude dál. Četlo se to krásně, lehce a i když to nebylo nic napínavého, těšila jsem se na každou volnou chvilku strávenou s rodinou Žákových. Autorka je mistryně ve vyprávění, umí krásně pracovat se slovy a nejsou tam žádné nudné či hluché pasáže. Neskutečně mě to bavilo a těším se na další její knihy.
Moje druhá kniha od autorky. Jednoduše super! Četla se mi ještě líp než Hana. Prolínání lidských osudů, (ne)komunikace, samota, trpělivost, vše na pozadí událostí. Na čtení jsem se těšila. Nápadité bylo navazování kapitol tučně označenými větami. Konec se dal tušit, zdál se mi otevřený, Že by pozvánka na Tiché roky II? :-)
Nevím, jak to Alena Mornštajnová dělá, ale i u ne zrovna akčního námětu jako je vztah otce a dcery, jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Hned v první kapitole se objevilo rodinné tajemství a já jen napjatě čekala, kdy se dozvím pravdu. A v průběhu čtení jsem zjistila, že i kdyby tajemství zůstalo tajemstvím, chci se o životě hlavních hrdinů dozvědět co nejvíc. Čtení mě bavilo a klidně bych ještě pár stran přidala.
Znatelný rukopis Aleny Mornštajnové (který mě baví).
Opět, stejně jako v Haně, téma zkresleného pohledu na člověka, když o něm víš málo nebo nic.
Nikdy si nevytvářet domněnky a předsudky, je to stejně riskantní jako se nepoučit ze zkušeností. Vždy začíst s čistým listem nebo se o to aspoň pokusit. Je to těžké!
Líbila se mi i drobnost ve formě: poslední a první věta kapitol :)
"Ticho útulné, volající ke spánku, těšící se na příchod blízkého člověka, ticho plné očekávání, nervózní, křehké ..."
"Byl jedním z mých šťastných lidí, což znamenalo, že když jsem ho ráno zahlédla, celý den se mi dařilo a nemohlo se přihodit nic špatného."
Jedna rodina, která sice může na první pohled vypadat jako každá jiná, ale ukrývá své vlastní tragédie, smutky a křivdy. Jeden člověk je způsobí a jiný za ně celý život platí, i když vlastně "nezná důvody, prostě se jednou narodí". Bohdana už od dětství cítí, že něco v její rodině není v pořádku a nakonec i ona sama je vlastně jiná, než ostatní děti. Nikdo jí však pravdu neřekne. Táta je chladný a uzavřený, nevlastní maminka o minulosti mlčí a babička se jen jednou nechtěně prořekne. A tak Bohdana musí pátrat na vlastní pěst, pomalu a trpělivě. Příběh vyprávěný z pohledu otce i dcery, takže můžete oběma porozumět, i když Vám jejich chování mnohdy leze na nervy. Kdyby spolu lidé více mluvili, byl by svět mnohem lepším místem k žití. Někdy si ale vybudují bariéry, které lze jen těžko překonat. Může být obtížné tu zeď zbourat, ale určitě se to vyplatí.
Mohu s klidným svědomím doporučit. Po Haně se čte asi o něco hůře, nicméně naprosto splnila očekávání.
Další užasný román od AM, ktery jsem přečetla na jedno nadechnutí. I když kniha opravdu nestojí na historických událostech, tak přesto se projevují. Tentokrát však prostřednictvím lidí. Kniha není zrovna veselá, i když závěr je tradičně v mezích možností dobrý.
Pro mě odpočinková kniha s příjemným českým jazykem, zachycující nelehké lidské osudy na pozadí minulého režimu .... Třeti kniha od této autorky a opět mě nezklamala.
Mlčení ( z otcovy strany) vedoucí k nedorozumění, zášti, strachu a v konečném důsledku zničením rodinných vztahů a Bohdanina dětství.
Od autorky jsem četla všechny knihy tiché roky bych nejspíše zařadila jako druhou nejlepší hned po Haně.Určitě se k ní ještě v budoucnu vrátím.
Hezka kniha, ktera mi az s odstupem prisla vlastne velmi smutna. Ale mam rada pribehy, ktere jsou k zamysleni.
Tiché roky jsem přečetl bezprostředně po Haně, přičemž Hana byla první knihou autorky, kterou jsem měl přečtenou. Mál-li tedy srovnat tyto dvě knihy, mám dojem, že Tiché roky jsou v leččems skromnější: velká historie se dostává do pozadí a slouží jako zásadní kulisa pro menší lidské příběhy, které, ačkoliv nejsou jako v Haně zmítané neovlivnitelným osudem, nejsou nikterak méně závažné. Postavyv této knize jsou vystavovány patovým situacím, jsou zmatené a jejich plány se bortí. Zásadní je zde pocit oklamání, ať už jejich blízkými, osudem anebo Stranou.
Mornštajnová se věnuje relativně velkému počtu postav, jejichž provázanost je vyjádřena nejen explicitně, ale zejména v detailech. Velká část knihy se skrývá v detailech, protože právě některé malé věty drží příběh pohromadě.
[SPOILER]
V této knize na mne působil rušivým dojmem jediný aspekt, a sice fakt, že vypravěčka Bohdana je němá, což vychází najevo až v pozdější části knihy. Tou dobou jsem už měl postavu Bohdany sestavenou a to, že je němá, narušilo celou dosavadní strukturu jejího vyprávění, a žádné předešlé náznaky to nespravily. Po tomto odhalení jsem bohužel měl problém vypravěčce věřit. Tolik můj dojem z takového nečekaného zvratu.
(SPOILER) Je to určitě krásně psaná kniha, která osloví zvláště každého, kdo žil v této době a ví, co obnášela. Pokud však jde o hlavní postavu, jsem z ní trochu rozhozená. Nevím, je-li to v tomto příběhu záměr, ale není zcela jasné, zda Bohdana je či není němá. V některých pasážích vypráví tak, jako kdyby normálně komunikovala, jen že je zamlklá. Až téměř na konci knihy se pak dočteme, že je vlastně němá a píše vzkazy na lístečky, předtím jsem si myslela, že nemluví jen s otcem? Moc si nedovedu představit, jak němá dívka zařizuje tolik věcí se svým manželem, pracuje a domlouvá se se všemi jen gesty, neboť učit se znakovou řeč odmítla... Možná to není na závadu, ve mně to však nejprve perfektní pocit z knihy trochu narušilo. Navíc jsem si všimla jedné nepřesnosti, kterou nevím jestli někdo jiný ještě zaznamenal: Bohdana se narodila v roce 1980, po 25-ti letech manželství, což je řečeno hned v první kapitole. Ovšem o kus dál, přesně na str. 74 nahoře se dočítáme, že svatba jejích rodičů, se konala v roce 1959. Tudíž by se přece Bohdana musela narodit v roce 1984 nebo svatba by, dle toho, co bylo řečeno na začátku, musela být roku 1955. Je to banalita, přesto ale tyto dvě nesrovnalosti trochu pokazily můj celkový dojem z knihy, která má jinak velmi zajímavý příběh, vyprávěný s hloubkou a citlivostí.
Tento příběh mě oslovil mnohem více než předešlá přečtená kniha autorky "Slepá mapa". Byla to velmi čtivě napsaná oddechovka s poutavým vyprávěním o životě Svatopluka a jeho blízkých. Konec se mi líbil, nic bych neměnila. Ti, co četli pozorně a příběh je pohltil, si určitě zvládnou domyslet, jak by se příběh dál vyvíjel. Proto je rozvinutější konec nebo snad pokračování knihy zbytečné, možná by to bylo i na škodu.
Skvělá kniha, jako všechny, které jsem od autorky zatím četla. Čtení pohltí a člověk se těší na chvíli, kdy se bude moci zase začíst. Příběh byl zajímavý, líbí se mi také, jak autorka zapracovává do knihy historické události a jejich souvislost s vývojem děje, postoji a přesvědčeními postav a jejich jednáním. V případě této knihy byl na mne konec příliš prudce zakončen. Snad ještě vyjde příběh první dcery. Takové propojení by pro mne bylo velmi příjemným zakončením celého příběhu.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Pomalu se nám odkrývá příběh jedné rodiny, kdy osamělá a malomluvná Bohdana touží po tom zjistit, co se stalo s její rodinou. Kniha má dvě dějové linky, jednu Bohdany a jednu jejího otce Svatopluka, které se vzájemně prolínají. Četla se mi lehce, děj má rychlí spád a není ošizen o náhlá překvapení, které mohou změnit život celé rodině a lidem v jejich okolí. Trochu mi vadil konec knihy, takový nedokončený a vlastně utnutý nevyřešený.