Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Alena Mornštajnová se pro mě stala vstupní branou k českým spisovatelům, musím přiznat, že daleko blíže mám severské temnotě. Ale paní Mornštajnová si mě získala, Hanu i Tiché roky jsem si pořídila do knihovny, protože jednou (nebo víckrát) se k nim určitě vrátím. Zbožňuji styl vyprávění a zároveň autenticitu příběhu. Nelehká doba, o které se nepíše lehce, je v knize vykreslena srozumitelně a citlivě, bez agitace, bez vnucování (komunismus). Prolínání postav a vnímání reality rozdílně je něco, co u této autorky přímo vyhledávám. Také bych uvítala uzavřený konec, tak trochu jsem potřebovala rozmluvit Bohdanu a sblížit otce s dcerami, ale chápu a rozumím, že všechno to tak mělo být.
Vřele doporučuji.
Přečteno jedním dechem. Štval mě ale konec, protože jsem chtěla vědět co bude dál. ;)
Tiché roky, moje druhá kniha od autorky.
Po Slepé mapě jsem byla plná očekávání, protože i když jsem měla chvilku problém zvyknout si na autorky styl, těšila jsem se na další dílo. A ani tahle knížka mě rozhodně nezklamala. Ze začátku jsem byla zase trošku zmatená, ale do děje jsem se dostala snadno. Moc zajímavé bylo prolínání kapitol Svatopluka a Bohdany, které se ke konci krásně sejdou. Bylo zvláštní pozorovat dění z obou stran.
Co se týče kapitol Bohdany, byla jsem se začátku plná očekávání, protože sama jsem byla napjatá, jaké tajemství její otec má. Ale díky dalším kapitolám Svatopluka jsem to tajemství pomalu odkrývala a všechny dílky mi začaly krásně zapadat do sebe. Je pravda, že dějová linka otce se mi zdála být zajímavější.
Kniha se strašně krásně čte, děj plynule ubíhá a po celou dobu čtení je zajímavá. Určitě můžu doporučit. :)
Psaní Aleny Mornštajnové by se dalo přirovnat ke droze. Čtení Tichých roků jsem pociťovala, jako kdyby mě někdo posadil do stroje času a nechal mě zkusit si z povzdálí (nebo ne?) život jedné z postav tehdejší doby. Některými postavami jsem proletěla, avšak u druhých tesklivým způsobem, který mě až místy svíral do nepohodlných rozpoložení, jsem barvitě poznávala jednotlivé postavy a postupně u každé z nich docházela k pochopení. O to víc mě příběh přitahoval k sobě. Geniální konec, který přináší uspokojení, ale přece jen za sebou ponechává intenzivní dojezd.
Kniha popisuje vztahy jedné české rodiny a má dva hlavní vypravěče, Svatopluka (část z minulosti) a jeho dceru Bohdanu ( část v přítomnosti). Otec se k dceři chová velmi chladně a odměřeně, když může raději se ji vyhýbá. Proč tomu tak je se dozvíme v průběhu vypravení.
S knihou Tiché roky jsem byla moc spokojená - jednak výborně napsaný příběh, zasazený do období komunismu a těsně po něm, což je historie, která se nás Čechů velice dotýká. Moc se mi líbilo jak zde autorka vystihla charaktery postav.
Došlo i na pár šokujících momentů (Blanka - kdo četl, tak ví, a v čem spočívá Bohdanina jinakost).
Líbí se mi, že zde Mornštajnová pouze popisuje chování a charakter svých postav a nijak je nesoudí.
Zajímavý byl nápad s prolínáním kapitol, kdy nová kapitola začíná stejnou větou, kterou skončila ta předchozí.
Docela dost mě vzal konec, když jsem došla na konec poslední stránky, automaticky jsem otočila na další stranu a tam... prd! Několik dalších minut jsem trávila zběsilým otáčením stránek a knihy do všech úhlů možných i nemožných, abych našla závěr knihy, než mi došlo, že nic nenajdu.
Sama za sebe nemůžu říct, jestli se mi takové ukončení knih líbí nebo ne. Jistě, má to své kouzlo nechat na čtenáři a jeho fantazii, jak hrdinové dopadli, na druhou stranu dávám přednost tomu, když je příběh v knize jasně uzavřen.
Prosím, ať tato paní napíše nekonečně mnoho knih. První jsem četla Hanu a doufala jsem, že další mě bude bavit stejně. Tiché roky mě rozhodně nezklamaly. Autorka píše naprosto skvěle, příběh plyne. Oblíbila jsem si formu střídání vyprávění jednotlivých postav. Těším se na další její knihu.
Přiznám se, ze i tuhle knihu jsem dočetla se slzami v očích... Paní Mornštajnová je opravdu skvělá vypravěčka. Přečetla jsem to jedním dechcem. Vyprávění ve dvou rovinách otec/dcera se mi líbilo, všechno to na sebe navazovalo, žádné hluché místo.. Nic... Myslím, ze díky autorce přece jen dam šanci české literatuře, kterou úplně nevyhledávám, protože me většinou moc nebaví...
Ja jsem spokojena, libi se mi, ze autorka pise realne a ne nic drastickeho ani preslazeneho.. Dalsi knihy si necham na pozdeji, precejen si je musim setrit, kdyz jsou zatim jen 4
Zase se budu opakovat, ale: A. Morštajnová je skvělá vypravěčka. Opět nečernobílé postavy, opět zajímavé osudy zdánlivě obyčejných lidí. Grafická úprava se také moc povedla, krásně koresponduje s tématem knihy.
Knihu jsem přečetla během dvou dnů jedním dechem. Mohu jen doporučit každému, protože kniha je to úžasná a příběh ještě lepší.
Autorka s každou knihou zraje a rozhodně neprohloupíte ani s tímto titulem.
Piánko začátek vystřídal šok z toho, co se přihodilo v rodině hlavních hrdinů. Už jsem ve věku, kdy rozumím situaci i ze strany rodiče a netuším, jak bych to zvládla já. Strašně mě popouzel postoj starší dcery, která prostě emigruje.
Do toho Bohdana, složitý život s otcem a náhradní maminkou. Vztah mezi "rodiči" je myslím obvyklý i dnes, bohužel. Ale jak to nejlépe vyřešit, kvůli dítěti, že? Bohdančino mlčení nebo spíš nechopnost mluvit po zážitku z dětství, mi přijde občas nedořešené - střední škola bez mluvení, ale i bez znalosti znakového jazyka? Jako jak? Ale jsem shovívavý čtenář a nechala jsem to plavat.
Konec je pro mě příliš rychlý, jakobych si říkala "ne, teď ještě ne, ne takhle".
No, co už, předchozí kniha Hana je pro mě prostě lepší.
Perfektní, jako všechny knihy paní Mornštajnové. Dva zdánlivě nesouvisející příběhy se na konci spojí, vše začne dávat smysl a v plné míře se ukáže, jak může jedno špatné rozhodnutí zničit život nejen tomu, kdo ho udělá a jeho blízkým, ale i dalším generacím.
Jsou tři ráno a právě jsem dočetl Tiché roky. Bylo to jako sedět na břehu oblíbené řeky, pozorovat její pomalý tok a uvažovat o plynutí času. Nemusím na tom místě vysedávat každý den, ale určitě se sem vrátím. Do rozednění zbývají tři hodiny a v ruce držím nejchválenější knihu paní spisovatelky Mornštejnové "Hana", kterou jsem včera kvůli koronaviru koupil přes e-shop. Hm, snad stihnu do rána alespoň tři kapitoly ...
Kniha Tiché roky je oproti Hotýlku citlivější, se smyslem pro detail a s docela zajímavým příběhem. V knize se střídají kapitoly "otec" ( pohled do minulosti očima otce Svatopluka ) a "dcera" ( přítomnost očima dcery Bohdany ) a zajímavým detailem je, že každá kapitola začíná slovním spojením, kterým předchozí kapitola končí. Obsahem knihy je opět pohled do osudů jedné rodiny, zvláště pak do životní poutě Svatopluka, která se odehrává převážně v době komunismu. Oproti tomu příběh jeho dcery Bohdany, který se odehrává po revoluci a v přítomném čase, je tak trochu detektivním pátráním po minulosti její rodiny, o které její otec mlčí. Dvě třetiny knihy byly zajímavé a bavily, poslední část se podle mě zbytečně táhla a i popisovaný vztah mezi otcem a dcerou byl tak trochu neuvěřitelný,až přehnaný...
Kniha se cetla velice dobre a lehce, za dva dny jsem ji precetla. Je to moje druha kniha od pani Mornstajnove. Prvni byla Hana. Tiche roky se mi moc libily, vypraveni deje ze dvou uhlu pohledu je opet mistrovsky ztvarnene. Jedine co me trochu zklamalo byl konec, prisel mi mene zazivny a male zklamani pro mne bylo i zakonceni deje knihy. Ale je to pouze muj nazor.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
opět autorka nezklamala, přečteno jedním dechem s ukápnutím slzičky :)