Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
První kniha setkání s touto autorkou. Byla jsem naprosto nadšená - silný příběh, s Bohdanou se lze snadno ztotožnit a vcítit se do její pozice. Překvapená jsem byla především tím, jak si autorka hraje s kompozicí, která nám postupně odhaluje i vnitřní pohnutky otce. Postupné odhalování jeho životních osudů vyvolalo určitou míru napětí i sympatií k jeho postavě. Líbí se mi nenásilná charakteristika postav, které nejsou černobílé, nýbrž "lidské".
Četla jsem zatím všechny knihy, ale tahle mi přišla zatím nejslabší. Možná to udělal ten konec. Každopádně přečteno během jednoho odpoledne a bude se těšit, co přinese další kniha této skvělé autorky.
Přečteno za pár hodin. Neuvěřitelně čtivě napsaný příběh, který prostě musíte dočíst co nejdříve za každou cenu. Kdykoliv mám čtenářskou krizi, sáhnu po některé z knih paní Mornštajnové, protože vím, že nebudu zklamaná a odnesu si nezapomenutelný zážitek. Bohužel, tato byla poslední, doufám, že brzy vyjde další!
Nezapomenutelný příběh míjejících se lidí, kteří si mají být nejbližší. Smutek a melancholie snad na každé straně a přesto osudy tak dechberoucí a duši čtenáře poznamenávající.
Myslím, že už v těchto končinách není nikdo, kdo by neznal skvělé knížky Aleny Mornštajnové.
"Tiché roky" je jedna z nich, ta poslední. Nebudu se tentokrát pokoušet o hodnocení, to je celkem zbytečné, v tomto případě opravdu není co dodat a mé neumělé vyjadřování by stejně nebylo dost. Namísto toho raději přidám vševypovídající mikropříběh.
"Tiché roky" jsem letos dostala od své maminky na Vánoce. Byl to od ní docela výkon, protože je nepohyblivá, takže to musela všechno pečlivě naplánovat a zorganizovat, zapojit agenty a tajné spojky atd.... Zkrátka správňácká vánoční konspirační akcička. Měla jsem velkou, upřímnou radost, protože to je jediná z knížek, kterou jsem od paní Mornštajnové ještě nečetla. Když jsem ji rozbalila, listovala v ní a chtěla si přivonět, vypadl na mne z prostředka knížky proužek papíru. "Jé, mám to i se záložkou! Děkuju moc!" tetelila jsem se radostně. Načež mě moje maminka uzemnila: "To mi tam nech já si to pak dočtu."
Tolik krátký ilustrační příběh v duchu Forresta Gumpa. Ať žijí maminky!
P.S. Nejde to. Musím něco dodat. Je vážně skvělá. Všechny barvy života nadávkované právě tak akorát, aby po tom všem zůstalo vědomí, že svět není černobílý a že není vždycky všechno tak, jak se na první pohled jeví
"Nikdo ale neví, kde ho čeká štěstí a s kým."
Vezme dech. Bravurně napsaná kniha o neporozumění, křivdách, osudových zvratech, lásce k druhému, dětem a rodičům. Nejednou jsem měla měla na krajíčku. Silně a přitom bezprostředně popsané zlomové pasáže až člověka zamrazí. Vždycky u tohoto typu knih si na konci říkám - kdyby spolu lidé sdíleli jak slasti, tak strasti a mluvili spolu otevřeně o tom, co cítí a co vidí jako problém/křivdu, život by se jistě ubíral jiným směrem než směrem zášti, nenávisti a nepochopení.
Kromě knihy věnované dětem jsem od Mornštajnové četl vše, znovu se musím poklonit autorčinu stylu vyprávění. Kniha se čte vážně sama. Přemýšlím však nad tím, zda to není na úkor příběhu; Tiché roky mají poměrně jednoduchou zápletku rozvedenou do tří set stran, což není málo. Zda je to dobře či špatně posoudí čtenáři. Nádherné však je, jak si autorka pohrává s motivem ticha - vše se od ticha odvíjí. Tento motiv je v knize různě obměňován: ticho jako symbol totality, ticho jako mutismus, ticho jako reakce na otcovu výbušnost, ticho jako protiklad motivu hudby, který celý příběh provází, a ticho jako rodinné tajemství.
Závěr příběhu, který s posledním motivem pracuje, je velmi dojemný. Provokativně otevřený konec celý příběh uzavírá, vše se rozplyne...do ticha.
Druhé kniha v pořadí, kterou jsem již od autorky četla. Jako první se mi dostala do rukou HANA. S dostatečným odstupem jsem četla TICHÉ ROKY a očekávala jsem, že mě kniha zasáhne stejně, jako mě zasáhl osud Hany a její rodiny. Příběh byl zajímavý a nechával čtenáře přemýšlet, jakým způsobem se bude dále odvíjet. Přesto bych si raději přečetla znovu Hanu než tento příběh, po kterém už asi nikdy znovu nesáhnu. Jak jsem nemívala ráda otevřené konce u knih, tak v poslední době mi tento trend vůbec nevadí, jelikož máme možnost si onen příběh dokončit zcela sami po popuštění vlastní uzdy fantazie. I na dva prolínající příběhy u mnoha autorů jsem si zvykla a musím říct, že i takové knihy začínám vyhledávat, proto jsem se rozhodla číst i tuto knihu. Každopádně tím nechci říci, že by byla kniha nečitelná nebo nudná, ale jen po porovnání s Hanou se mi nezdá už tak zdařilá.
Naprosto skvělá kniha. Myslím, že je naprosto srovnatelná s knihou Hana, kterou vřele doporučuji.
Kniha je psána z pohledu Otce a Dcery. Kapitoly se tu střídají. V knize je nádherně poukázáno na to, jak události, které se staly, ovlivňují to, jak se máme/chováme dnes. A to se mi moc líbilo.
Co jsem si z knihy vzala je to, že lidé se chovají tak, jak je utvořili události, které se jim staly. Pak to, že bychom měli být s našimi blízkými, dokud máme možnost a čas, že před některými skutky prostě neutečeme a že pokud je nevyřešíme co nejdříve a neponeseme za ně následky, bude se ,,trest" jen a jen stupňovat.
Jak už je psáno v jiných recenzích, závěr mě také velice překvapil. Je otevřený, takže po přečtení jsem měla takový zvláštní pocit, že potřebuji vědět co se stalo.
Tiché roky se mi líbily kupodivu o trochu víc než podle mě přeceňovaná kniha Hana. Je sice také dost odosobněná, nedokážu najít k hlavní postavě citovou vazbu, ale ten závěr mě hodně překvapil...takže za čtyři!
Jestli jsem Hotýlek hodnotila 3*, tak tady musím klesnout ještě o jednu dolů. Dala jsem si pozor, abych mezi jednotlivými knihami autorky měla dlouhé rozestupy, ale v tomto případě to nepomohlo. Autorka si umí skvěle pohrát se slovy a hezky čtenáři vykreslit děj, ale zdá se mi, že její styl zůstává stále stejný a že jako spisovatelka už příliš neroste. Tiché roky mi rozhodně zpříjemnily karanténu, ale bohužel mě jinak moc neobohatily, a proto musím být s hodnocením skoupá.
Za mě jedna z nejlepších knih od Mornštajnové. Dva, v první chvíli samostatné příběhy, které se v závěru spojí v jeden. Vypráví nám o životě jaký doopravdy je, jednou jsi dole, jednou nahoře. Mít blíž k této době, určitě knihu ocením ještě víc.
Dlouho jsem se zabývala svým soukromým názorem na tento bestseller a vlastně jsem netušila, co sem napsat. Nyní už vím, že jsem právě dočetla poměrně zdařilou skicu velkého románu, jímž se příběh mohl teoreticky stát. Zkratkovitost a potřeba nahromadit do několika stránek takové množství rodinných problémů na pozadí historických událostí nutně vedlo k určitému odosobnění, což od takto laděné knihy bohužel neočekáváte. Proto také volím slovo "skica", takové podrobné autorčiny poznámky, či kostra něčeho, co by mohlo (a mělo!) přijít. Lituji, že autorka s knihou netrávila více času, že nám nenaservírovala dechberoucí rodinnou ságu, která by pojala celou dějovou linii tak, aby skutečně zasáhla. A neskutečně mě bolí vědomí, že se nepomazlila s jazykem, že nechala bohatou češtinu někomu jinému a spokojila se s čítankovou verzí. Obrovská škoda....
Ale jo, knížka se hezky čte, je zajímavá po stránce postav, autorka hezky pracuje s postupným odkrýváním pravdy, až se obě časové roviny propojí. Krásně po technické (chcete-li řemeslné) stránce, velmi dobrý umělecký dojem, čte se to prostě krásně. I postavy jsou velmi zajímavé, tragický osud Blanky nebo Evy, Bělou zachráněná Bohdana se svým tichým tajemstvím a nesympaticky sympatický nešťastně šťastný Svatopluk, který se své tak vzdálené dceři přiblíží snad proti své vůli... rozhodně zajímavé a stojí za přečtení. 4 hvězdičky dávám snad jen proto, že na 5 musí u mě nastat "waw efekt" a to se nějak nestalo, ale autorce se tím omlouvám, 4,5 bohužel dát nejde:-) (březen: 974 str.) PS. ještě jedna věc, četla jsem teď proto, protože jsem ji viděla v žebříčku ke čtenářské výzvě pro podezření na výskyt postavy s psychickou poruchou, tu jsem ale u žádné z postav aspoň za mě neshledala, našly se tam ale nějaké ty svatby či pohřby, jako snad v každé knize, takže téma 17 je jisté.
Krásná kniha, p.Mornštajnová má opravdu výborný vypravěčský um, všechny její knihy mě dostanou a nepustí dokud je nedočtu a nedozvím se jak to všechno dopadlo, opravdu doporučuji všem a těším se na její další knižní počin.
Jako každá autorčina kniha je to krásné dílo.
Život obyčejných lidí a jak se dá srdceryvně napsat, že i ty postavy, co byly méně sympatické, jste pochopili lépe.
Řekla bych, že tato kniha může velice dobře konkurovat "ségře Haně";-) priznam, tě politické témata a zákulisí mne obecně nezajímá. Nezajímá z prostého důvodu - já v té době nežila a nazory na dřívější režim se dost rozchází. Nicméně v tomto díle je ona doba popsana natolik autenticky a věrohodně, že bych věřila spíše tomuto výkladu doby. Opět mě dostala lehkost autorčina pera, zápletky, povahy a postoje hlavních hrdinů.... Ta ztracená rádoby jistota svého postavení ve společnosti a následný pád na hubu, který nešel ani zastavit...
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Věděla jsem, že sahám po jistotě. Knížky Aleny Mornštajnové jsou sázkou na čtivou a dojemnou knížku, na kterou budu ještě dlouho myslet. Upřímně - nebyla to Hana - ale byla to Bohdana a její táta a ti nás provedli po 20. století. Na rozdíl od Slepé mapy jsem snad každou postavu chápala a až do konce ji hájila a doufala, že překoná onu propast, kterou si sama vykopala.