Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Krásně napsaný příběh. Zpočátku jsem myslela, že to asi nebude kniha pro mě, ale po chvíli se stalo opakem. Příběh jsem četla jedním dechem! Bylo zajímavé vidět oba pohledy, otce i dceru. A ten konec? Když jsem viděla těch posledních pár stránek říkala jsem si, že to nemůže přeci skončit a ono přece jen. Byl to na mě velmi rychlý konec. Těšila jsem se, co přijde dál a přála jsem si alespoň ještě jednu kapitolu.
Velmi silný a zajímavý příběh, který autorka dokázala napsat tak, že jsem nemohla přestat číst. Kniha je originální a neokoukaná. Otevřený konec mě zarazil v dobrém slova smyslu. Nedá se srovnat s Hanou, protože je to opravdu jiný příběh, i když styl psaní si autorka zachovala velmi charakteristický. :)
Znovu se budu opakovat... Kniha krásná ale na Hanu to nemá ani zdaleka. Jediné, co mi trošku na knížce vadilo bylo to, že do dnes nevím, zda hrdinka mluvila nebo nemluvila, prostě jsem to z knihy nedokázala rozklíčovat a stále tápu :) Jinak opět hezký a smutný příběh několika osudů, generací a režimů.
Nádherně napsaný příběh! Oceňuji prolínání děje z pohledu dcery a otce. Těžko uvěřit,že otec žije v podstatě nový, druhý, život...a prece ano,a tak odlišně! Nejvic me zasáhla ta tichost,ve které oba dva dožívají spolu....
Kniha je o vztahu otce a dcery. To sice zní hrozně, ale je to velmi zajímavě podané. O tom, co kdo od koho očekává, jak o tom mluví, nebo spíš nemluví. Líbila se mi také část o postoji ke komunismu. Pomohlo mi trochu víc pochopit, co na tom někdo kdy mohl mít. Cca do 3/4 jsem četla jedním dechem. Pak mi přišlo, že se to začíná dostávat do stereotypu. A přijde další věc, o které se nemluví, tak se vztahy ještě zhorší a pak příjde ještě další a zase se o tom nemluví... V téhle části jsem se nudila. Myslím, že bylo na editorovi, aby doporučil autorce tlačítko delete. Konec už je zase zajímavý. Vidím, že autorka má ráda otevřené konce a nechává na čtenáři, aby si domyslel, co bylo. Tenhle styl se mi líbí, určitě lepší, než tam dopsat nějaký kýč o šťastném shledání nebo naopak drama o tom, jak se to nepovedlo.
skvělý příběh, který se sice trochu liší od předchozích knih autorky, nicméně stejně poutavý a dechberoucí
Co k tomu říct? Nejvíce asi na celém příběhu oceňuji tu všednost života. Postavy jsou velmi reálné, člověk se do nich dokáže jednoduše vžít. Myslím, že každý z nás zná někoho takového, jako byl Svatopluk, ve svém okolí. Co mi ale vadilo, byl ten závěr. Utnout to v takovémto momentě? Nicméně chápu, proč to autorka udělala. Takhle nám všem zbude v hlavě velký otazník a otevřená vrata, co se dělo pak. Dobrá práce, paní Mornštajnová!
Moc hezké čtení jako vždy. Kniha je trochu jiná než třeba Hana, která je asi Top, ale rozhodně není horší. Já jsem spokojená a těším se na další. Konec mi nepřijde otevřený.
Mně to vůbec nedošlo. Ani podle názvu! Ach! Takový šok.. Jak mi to mohlo nedojít?
Moc pěkná kniha.
Po přečtení knihy jsem asi 10 minut seděla a přemýšlela. O tom, co potkalo mě, co potkalo mé blízké, co potkalo postavy v knize. Autorka má svůj styl psaní, který se mi líbí a dobře se mi čte. Konec byl sice trochu rychlý a svým způsobem zůstal otevřený, ale vlastně happyend :-).
První kniha od spisovatelky...celou dobu jsem se těšila na další stránky příběhu. Ale ten konec? Vážně? Nesnáším otevřene konce, a tady mi to přišlo, jak když autorce došel čas na dopsani. Za to hvězda dolu, jinak to byl moc hezky příběh.
Všechny klady této brilantní prózy už tu byly více-méně vypsány, takže upozorním jen na jeden (až ekvilibristický) formální experiment, který mnohým možná ušel: přestože autorka sleduje důsledně hlavního hrdinu, pana (většinou však soudruha) Žáka od jeho narození, až po hluboké (a patrně předsmrtné) stáří, nikdy ho vlastně "oficiálně" autorsky hlavním hrdinou nejmenuje. Jeho jednání je popisováno důsledně z pohledů lidí, kteří ho postupně za života obklopují a mám dokonce pocit, že ani jednou nemá v celém textu přímou řeč (i když teď nevím, jestli se nepletu). Určitě je to ojedinělý pokus podat hlavní postavu výhradně prostředky, určenými vedlejším postavám. Opravdu by mě zajímalo, jestli něco takového zkusil v literatuře ještě někdo jiný...
Po Haně a Hotýlku jsem se pustil do další knihy paní autorky. Stylem psaní jsou si podobné, ale ten se mi právě líbí. Avšak z uvedených knih hodnotím jako nejslabší. Kniha se mi i tak líbila, ale neměla už takový spád a překvapení.
Opět podobný vzorec jako u předchozích knih. Lehké čtení o nelehkých osudech. Chování některých postav nám nemusí být po chuti, ale když se podíváme pod povrch, k jejich myšlenkám, těžkostem, zážitkům a zkušenostem, které nám autorka servíruje bez zbytečných soudů, spousta činů už se nejeví tak nepochopitelně. Nic není černobílé a žádná postava není vyloženě kladná ani záporná. Hezké čtení o osudech zdánlivě obyčejné české rodiny, vyprávěné napříč několika generacemi, jak už známe z autorčiných předchozích knih. Možná právě kvůli té podobnosti a mému naštvání z lehce otevřeného konce nedávám pět hvězd, nicméně kniha rozhodně stojí za přečtení. Líbilo se mi střídání vyprávění z pohledu obou hlavních postav.
Šlapat na paty Haně se zdálo po raketovém vzestupu autorky doslova nemožné. Ale vězte, že to jde, Tiché roky jsou toho důkazem. Konvergentně se sbíhající dějové linie, to už snad není ani žádná z forem spisovatelského řemesla - to je experimentální literární symfonie. Co do formy nesrovnatelné s čímkoli jiným, co kdy vyšlo.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Skvěle napsané ! Já tu Alenku Mornštajnovou miluji a obdivuji. Jak ta umí poutavě vyprávět !
Tiché roky samozřejmě nejsou jako Hana. Konjunkce tyfu a holokaustu je nepřekonatelná.
Tiché roky nemají tolik mrtvých, až do 160. stránky je to pohodové vyprávění jako v "Babičce" Boženy Němcové. Pak se to ovšem rozjede ! Poskládat děj z vyprávění Bohdany a druhého fiktivního vypravěče je prostě geniální. Otevřený konec mi vůbec nevadil. Jenom mi bylo líto, že zase musím začít číst něco jiného.