Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Lehkost, s jakou se knihy Mornštajnové čtou, je prostě nádherná, a je pro mě ve zvláštním kontrastu s velmi nelehkými osudy postav. Opět obdivuji vystavění celého příběhu, retrospektivu, návraty do let dávno minulých, postupné odhalování faktů a událostí, krůčků osudu, které vedly k mnoha tichým rokům, kdy strach a obavy o osud blízkých, bolest z jejich ztráty, se přetavily ve smutek, výčitky, vztek a zatrpklost. \"Jak těžké je přiblížit se člověku, který se k vám neustále obrací zády?\" A uprostřed toho všeho hluboko pohřbená touha po lásce a laskavosti. Tiché roky mi byly pocitově bližší než Hotýlek nebo Hana. Přesto Hana asi zůstává knihou, která mi zatím učarovala nejvíc.
Jednoduchá, ale skvelá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem !! Jen škoda toho konce, chci vědět, jak to všechno nakonec dopadlo....
Mornštajnová opět zabodovala a ukázala, že umí lehce psát i o těžších tématech. Nesentimentální a přesto citlivé, svým způsobem napínavé vyprávění o dvou rodinách, bezvadná psychologie postav a děj, kterého jsme součástí, nenechají člověka chladným.
Potíže v rodinách a trable postav mi nevadí, fiktivní svět je pak uvěřitelnější a vše je takové, jak to v životě opravdu chodí. Nejlepší je, že i když nejsou Tiché roky žádné odechové počteníčko na skvělou náladu, potěší čtenáře víc než přeslazený kýč s pseudoproblémy. Silný příběh, už osvědčená autorka, skryté tajemství rodiny a její historie, to nemohlo dopadnout špatně!
Po přečtení Hany, která mě nijak výrazně nenadchla, jsem díky výzvě sáhla po této knize. A přečetla ji na jeden zátah. Mnohem lepší, čtivější a záživnější. A protože jsem nečetla ani anotaci a o knize si nic nikde nezjišťovala, nevěděla jsem, co mě čeká a o to to asi bylo lepší.
Za mě - zatím nejlepší kniha od Mornštajnové. Děj byl zajímavý, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Bohdanu jsem měla chuť vyhledat a obejmout... Velmi výjimečná kniha, která mi bude v mysli ležet ještě dlouho.
Opět výborná a naprosto výjimečná kniha od paní Mornštajnové. Jako první jsem četla Hanu. Tady jde o stejný druh vyprávění, ale naprosto jiný příběh. Jiná doba, jiné povahy, jiné osudy. Znovu jsem se nemohla dočkat každé další kapitoly a držela Bohdaně palce, aby byl její život co nejkrásnější. Ovšem život je život...
Kniha se mi moc líbila, i když možná o trošku méně, než předchozí Hana. Ale i tak všem vřele doporučuji!
Neskutečné ale přesto ze života, příběhy této autorky jsou h podobného období. Tady zase krasne zachycuje a šikovně prolíná životy dcery a otce. Paráda, opravdu smekám nad schopnosti paní Monstajnove vyprávět tak aby se příběh logicky odvíjel a propojoval. Její schopnost popisovat tak ze jste přímo v ději a období války moc hezky popsané. Dekuji za další krasny zážitek. Škoda ze konec nebyl trosku vic rozvinutý chtěla jsem si pobrecet. Tuto knihu jsem přečetla za 2 dny.
Moje druhá zkušenost s tvorbou Aleny Mornštajnové a nelituji, ačkoli Hana je jaksi tematicky hutnější a propracovanější. S Tichými roky se autorka přesouvá do poválečného období a i zde je hlavní hrdinka poznamenána rodovou zátěží, která je úzce spjata s událostmi naší historie. Za nejvydařenější část románu považuji líčení příhody, která na dlouhé roky odloučí Svatopluka a jeho první dceru. Tady je znát, že autorka by by si velmi dobře vedla i v žánru detektivky a thrilleru. Způsob, jakým vytváří atmosféru a popisuje detaily je výjimečný, protože nesklouzává k nadbytečné popisnosti ani nestranní žádné z postav. Jako by pouze uchopila zajímavý osobní příběh a vše ostatní ponechala na čtenáři. Nic není černobílé a na světě jsme jen jednou. Tiché roky jsou mimo jiné úvahou o tom, do jaké míry o svém údělu rozhodujeme sami, jakou váhu mají naše rozhodnutí a co znamenají pro ty, kteří přijdou po nás. Jsou rozhodně správnou čtenářskou volbou!
To byla smršť!!! :-) Další naprosto skvělá knížka této autorky! Toto bych chtěla číst donekonečna ....Autorce moc děkuji za nepopsatelný zážitek, který se mi ještě točí v hlavě, super!
Na Alenu Mornštajnovú počúvam chvály už dlhšiu dobu a tak som sa pustil do jej knihy Tiché roky, ktorú som mal ako audioknihu. Musím povedať, že spisovateľka má úžasný rozprávačský talent a kniha sa „čítala“ sama. Páčilo sa mi prelínanie minulosti a prítomnosti, vzájomné dopĺňanie a postupné pomyselné zapadanie kociek lega na svoje miesto. Príbeh je vystavaný veľmi zaujímavo a pútavo a v určitých pasážach je napínavý, pričom autorka postupne odkrýva osudy jednotlivých postáv cez obdobie počas druhej svetovej vojny, komunizmu až po súčasnosť. Určite odporúčam. :)
Opravdu krásná kniha. Velmi citlivě napsaný příběh rodiny, postupný vývoj charakterů a vztahů jednotlivých postav. Souhlasím s mnoha kladnými komentáři k této knize, a tak se jenom přidávám a Doporučuji :)
Opět nezklamalo psaní paní Mornštajnové a čtení o Bohdance a o tom, jak nám rodiče zkomplikují život a jak se s tím co nejlépe vypořádat. Konec krásný, čtivé, milé, překvapivé.
Opravdu krásná a poutavá kniha. Autročin způsob vyprávění se mi moc líbil. Byla jsem ponořená do děje natolik, že jsem si přála, aby se všechno vysvětlilo. A tak když jsem přečetla poslední stránku a převratila jsem list v domění, že tam přece ještě musí být nějaké dovysvětlení, byla jsem ochromena opakem. Takhle to přece nesmí skončit...jak to jen bude dál....můžu si jen domyslet. Moc jsem si ten příběh užila.
Povedené..při vyprávění Bohdany jsem děj hltala a plně se nechala vtáhnout,ale při čtení otcova pohledu jsem měla pocitově hlavu napůl otočenou- až tak jsem vnímala jeho odtažitost a nezájem spolu s hlubokou osamělostí ... Líbí se mi ,že autorka ve svých knihách hrdinům neubírá lidskost-jsou normální a i chybující - a musí se s tím naučit žít....
Tiché roky.
Výstižný názov knihy.
Výstižná a dokonalá obálka knihy.
Výstižne podaný životný príbeh rodiny.
Za mňa opäť dokonalá kniha a moja tretia prečítaná od tejto autorky. Všetky superlatívy k nej sú napísané v nižšie uvedených komentároch, preto sa nebudem opakovať.
Jediné, čo chcem vyzdvihnúť je skvelá charakteristika postáv vo všetkých autorkiných knihách, ktoré sú vykreslené ako "čiernobiele", t. j. aj so svojimi kladnými i zápornými povahovými či fyzickými črtami častokrát s určitým hendikepom. Týmto ma dostala, lebo všetky jej príbehy potom vyznievajú veľmi ľudský a skutočne.
Dost mi vadily názvy kapitol Dcera, Otec, Dcera, trochu mi to vnášelo zmatek do děje. Naopak vtipné mi přišlo stejné zakončení kapitoly a začátek další. K tomu si dovolím použít vysvětlení, které jsem četl v jednom rozhovoru s Alenou Mornštajnovou. Novinářka se jí ptala, jak ji napadla tato forma navázání kapitol. Autorka se přiznala, že se jí těžko začíná nová kapitola a tak tímto se snažila tuto „potíž“ překlenout. „Nepomohlo to“, říká Mornštajnová, „problém se jenom přesunul na druhou větu.“
Rozčilovalo mě v knize to, co si dobře pamatujeme:
„Svatopluka jeho upřímné přesvědčení, že ví, jak se má žít, a chápe, co je pro lidstvo nejlepší, předurčovalo stát se vůdcem. Jenomže s vůdci je ta potíž, že vědí, co je nejlepší pro lidstvo, ale zapomínají, že to nemusí být nejlepší pro člověka.“
Hezká úvaha, takže možná autorce svým hodnocením trochu křivdím...každopádně, když vás postavy v knize rozčilují svým chováním, přístupy atd, asi je to napsané dobře a vlastně také pravdivě (např po svatbě Svatopluka):
„Stranická příslušnost ovšem v žádném případě nebyla na škodu a pomohla manželům k získání vlastního bydlení, což byla výsada, o jaké si jiné mladé rodiny mohly nechat jenom zdát. Bytů bylo málo a seznamy čekatelů dlouhé.“
Konkrétně o tom bych mohl vyprávět z vlastní zkušenosti!
Po smrti manželky Evy, jakoby se otevíral druhý příběh Svatopluka, zatrpklého svým osudem a nesoucího si z minulosti své trauma z Blančina útěku. Rodinné vztahy, charaktery a chování jejich členů jsou vykresleny velmi barvitě a jsou pro čtenáře stejně rozčilující (právě otec a Bohdana, otec a Běla).
Pozor – spoiler!
V závěru se linky spojí v kapitole Otec a dcera - ...Myšlenky a plány se mu honily hlavou a přehlušovaly zvuky okolního světa. Nevnímal vítr ve větvích stromů, zpěv ptáků, vzdálený zvuk sekačky ani kroky, které se přiblížily ke skleníku. Pak ale zaznamenal stín dvou postav a uslyšel váhavý hlas.
„Tati?“
Mám rád takové konce. Nemyslím obsahově, ale formou – není třeba nic dodávat.
Půl hvězdičky bych přidal :-), kdyby to šlo.
Hledala jsem inspiraci a chci si přečíst "Tiché roky". Kam ale zařadit v čtenářské výzvě 2020? Kniha je zařazena v čtenářské výzvě pod několik kategorií, což by neměl být problém:
- kniha, ve které se odehrává svatba nebo pohřeb
- kniha, jejíž první věta začíná zájmenem
- kniha, jejíž hlavní hrdina trpí psychickou poruchou.
Je ale také zařazena pod téma poslední, kniha, která nesplňuje ani jedno z předešlých témat letošní výzvy. Knihu jsem nečetla, ale v tomto bodě je zadání do čtenářské výzvy asi nějak špatně?
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Vůbec si nepamatuji, kdy jsem naposledy přečetla knihu během jednoho dne. Krásný čtenářský zážitek!