Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Zvládla jsem přečíst stěží polovinu komentářů a již po několikáté mě napadá, jak skvělý je tenhle blog, co všechno přináší a umožňuje komunitě lidí, kteří nejen rádi čtou, ale také se rádi podělí o své dojmy a zážitky. Kdybych byla spisovatelkou, určitě bych sem alespoň občas, samozřejmě inkognito, nakoukla . . .
Jelikož jsem stejný ročník jako autorka, můžu komentovat a se svou zkušeností porovnávat dobu (ne)dávno minulou (i když třeba 50.léta, kdy dospívali a posléze se brali Eva a Svatopluk, znám také jen z vyprávění svých rodičů). Takže si troufám napsat, že právě éra socialistického přežívání byla pro mě v knize Tiché roky tím nejméně uvěřitelným dějem, a Svatopluk mi pak logicky vycházel buď jako úplný blbec (pardon), anebo kariérista, přičemž podle knihy nebyl ani jedno, ani druhé.
To ovšem nic nemění na faktu, že se mi kniha četla velmi lehce, tak nějak sama, a že se mi moc líbí autorčino vyjadřování. A že stále znovu žasnu, že knihu tak málo akční a s minimálním množství dialogů čte a oceňuje tolik lidí.
Opět od autorky vydařené čtení. Dokonce i na konci slza ukápla. Jen mi tedy přišlo přehnané, že Bohdana měla být němá. Toho jsem si vlastně celou dobu nevšimla - opravdu by dokázala vystudovat střední školu a najít si chlapa? To asi ne. Jinak hodnotím kladně, jako ostatně všechny autorčiny díla, ...sice se dost opakují, ale za to se čtou lehce a člověk si u nich odpočine.
Kniha se četla velice dobře. Z příběhu jako takového ovšem nijak hotová nejsem. Svatopluk mi lezl na nervy tak, jak se to žádné knižní postavě už dlouho nepovedlo.
Čekala jsem nějaký zvrat, když jsem celou knihu musela poslouchat fňukání chlapa, co to měl min v hlavě v pořádku než nemluvna hlavni akterka... Toho se nedočkáte, v momentě kdy se z protivneho dedka může stát milý dědeček milující obě dcery nebo ho může znovu klepnout nebo cokoliv, tak kniha konci, a tohle jediný si můžete domýšlet... Je to na hlavu postaveny příběh, pardon ale je... Za to, že na me jako někdo na dítě křičí, tak prestanu mluvit? Trochu mi to připomnělo Honza malém králem, kdyby ji ztrestal znovu, tak mluvit bude... Tohle se moc nepovedlo, cela kniha vas napíná, překousavate nesmyslné jednání a nesmyslné pocity a na konec vlastně nic... Skoda
Kniha, která opravdu stojí za to přečíst. Myšlenky, se Vám k této knize budou ještě hodně dlouho vracet.
Kniha je jednoduchá a dobře se čte. Příběh je chytlavý a svým způsobem napínavý. Jediné co mi chybí je konec. Jako chápu umělecký záměr, ale přála bych si vědět, jak to dopadlo. Tedy víc to rozvinout.
Takové babské tlachání, ale Mornštajnová z toho dokáže udělat knížku, kterou hltám hlavně pro její slovní obraty, práci s jazykem ..
"Proč by jinak schodiště pod našimi kroky naříkalo, kdyby necítilo naši tíži?" ...
"...vytvářet léto uprostřed zimy, světlo uvnitř tmy."
Dále spoiler - čeho jsem si za celou knížku nevšimla, tak že Bohdana vlastně skutečně nemluvila! Tomu říkám buď umění autora poplést čtenáře a nebo šlo pouze o mou blbost a nevnímavost :-)
Co říct? Skvělá kniha, stejně jako všechny předešlé od Aleny Mornštajnové.
Další skvělá knížka od paní Mornštajnové.Příběh čtivý a poutavý.Hezky se to četlo
Kniha obsahuje všechno, co od knihy od Mornštajnové očekávám: silný dějinný příběh na pozadí intimního rodinného, neméně silného příběhu, a precizní propracovanost dějové linky. Mám ráda, že Mornštajnová uznává lásku jako vysokou hodnotu dávající smysl v jakkoli bezvýchodných situacích a nebojí se to dát ve svých knihách najevo, jakkoli by to mohlo zavánět líbivostí a kýčem. Tato kniha mimo jiné vyniká překvapivým koncem a několika naprosto nečekanými dějovými obraty. Konec, který se některým čtenářům může zdát otevřený a nejednoznačný, vidím v mornštajnovském smyslu naprosto jasně, aneb jak říká hlavní hrdince vědma: Až najdeš své kořeny, přineseš plody :)
Typická Mornštajnová. Čtivá, zajímavá, neobvyklá, ale opět podle stejného vzorce. Takový líbivý počin. Moje čtvrtá, a asi i poslední..
Další hezká knížka od české autorky. Člověk jako já si vůbec nedokáže představit jak se muselo žít v době komunismu. Poutavé vyprávěný ve dvou dějových liniích je hezky a dojemný z obou stran. Emoční příběh o tom co musí člověk zažít aby se z něj stal někdo, kdo zanevře skoro na celý svět i na své dítě. Jedna chyba aby se z veselého muže stal smutný a štěstím zapomenutý člověk. Jen mě mrzí ten konec že to nebylo trochu více rozvinuté.
Nádherná psychologická životní hra či prohra? Kniha mě opravdu mile překvapila. Pěkné čtení. V knihovně si ji určitě ponechám a jednou se k ní opět vrátím :-)
Nejhorší v mezilidských vztazích je předjímání. Myslet si, že víme, co si myslí druzí. Myslet si, že známe nevyřčené důvody konání druhých.....
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Silný příběh jedné rodiny, vyprávěný napříč generacemi a v různých časových rovinách. Pravidelně se střídající pohled otce a dcery postupně skládá mozaiku jejich příběhu, aby nakonec každý detail zapadl na správné místo a odhalil tak důvody a příčiny vší té bolesti, zloby, nepochopení, tvrdohlavosti, zatrpklostii a strachu, určujících jejich životy. Poučný, zajímavý a čtivý příběh.