Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Je těžké hodnotit knihu, od které jsem měla velká očekávání. Počet hvězdiček jsem ze 4 na 5 změnila několikrát, až jsem se rozhodla, že 4 by byly jenom na základě přehnaných očekávání. Stále je to velmi dobrá kniha. Hana a Hotýlek byly možná maličko víc strhující a promyšlenější, tady se mi ale zase víc líbilo situování a téma obecně. Na konci bych snesla více než jen oslovení/otázku, ale to je jen preference člověka nemajícího rád otevřené konce.
Skvělý! Já fakt nemám slov. Mornštajnová je prostě tak dokonalá autorka, každá její kniha, kterou čtu, je lepší a lepší, je jedno, jestli je čtu v chronologickém pořadí nebo random. Prostě vždycky mi přesně padne do nálady, chytne mě za srdce a z mého dne/mých dnů se stane nezapomenutelný zážitek. V případě Tichých roků se stalo následující: Celý červen/červenec jsem měla čtecí krizi, přečetla jsem všeho všudy Bubny podzimu, ale do těch jsem se víceméně nutila. A dneska ráno (špatně jsem spala) jsem otevřela Tiché roky a během pár hodin je přečetla. Na jednu stranu mi je líto, že jsem s tak skvělou knihou nestrávila víc času, na druhou stranu si říkám, že i rozumná délka je známkou dokonalosti. A Mornštajnové se povedlo všechno. Svatopluk, Bohdana, ich a er forma. Svět ideálů i ten reálný, propletení snů a nočních můr, nadějí a zklamání. Vytvořit tak skutečný obraz a zároveň vdechnout románové přísliby do jednoho příběhu, to chce vážně talent. Díky autorce, že mi pomohla z čtecí krize. Díky, že mi poskytla nezapomenutelný čtenářský zážitek (zase). A díky, že mě nakopla zase číst, kdykoliv můžu, protože se správnou knížkou není žádná vteřina promarněným časem.
Tiché roky se četly úplně samy, jako všechny knížky od Morštajnové. Jenom konec jsem čekala trochu víc dokončený. Hana se mi líbila víc, proto strhávám jednu hvězdu. Jinak všem doporučuji.
Trýznivý příběh, který se mi hodně hluboce zaryl pod kůži.
Tolik nelásky, nepochopení, bolesti a ticha. Byl tam vůbec někdo sťastný? A přesto jsem pořád četla dál a dál a jedla čokoládové pralinky, abych to tíhu unesla.
Moc se mi to líbilo. Škoda toho trošku laciného konce. Nemuselo to tak nutně být.
A pravda je i to, že se na další knihu Aleny Mornštajnové moc těším.
Opět silný a čtivý příběh. Moje druhá kniha od autorky a určitě ne poslední. Její tvorba mi vždy něco dá do života , a to je to co od čtení očekáváme. Jelikož jsem nevyrůstala v té době , o to víc chápu, jak to nebylo lehké a nic samozřejmé. I když je to jen smyšlený příběh, beru to jako skutečnou událost. Děkuji autorce za tyhle příběhy.
Do dvou třetin knIhy jsem si říkala, že pro mne jde o nejslabší knihu od této autorky, ALE konec, ..... když se celkové vyprávění ( které je skvěle propracované, výpravné, psychologicky vyvážené a vy se cítíte jako ve filmu ...) prolinulo a uzavřelo KRUH ŽIVOTA JEDNÉ RODINY, ... konec ve vás zanechá krásný pocit.
Tiché roky jsou skvělé, silné, plné hlubokého smutku i nezdolného optimismu, lásky i nenávisti. Všeho, co s velkou pravděpodobností provází život každého z nás. I když stále tvrdím, že kdybychom spolu více mluvili (ne komunikovali, skutečně naživo hovořili), bylo by méně nedorozumění, strachu, úzkostí a stresu. Ale také méně takových příběhů.
Řeč Aleny Mornštajnové je jasná, srozumitelná a lidsky blízká. Knihu stěží odložíte. Čtení vám zabere pár hodin, ale myslet na Bohdanin příběh budete ještě dlouhé dny poté.
Začnete číst a tím i skládat mozaiku příběhu. Každá mince má dvě strany a každý příběh se mění se svým vypravěčem. Slova, gesta a ticho všichni vnímáme jinak. Paní Mornštajnová má dar a doufám, že budu ještě několikrát žasnout nad jejím uměním.
Vzhledem k velmi kladnému hodnocení jsem se nebála, že bych sáhla vedle. Ale musím říct, žejsem opravdu nadšená. Za mě velmi povedený příběh, který jsem opravdu hltala. Zaujalo mě vyprávění z různých pohledů, těšila jsem se, až se mi dva příběhy propojí a zodpoví se mi otázky, které mě postupně při čtení napadaly. Střídaly se ve mě pocity naštvání na postavy, nepochopení a nesouhlasu s jejich chováním, které se třeba později proměnily v lítost vůči osudu, které je potkal. Těším se na další autorčiny knihy.
Opět, stejně jako u Hany, jsem podlehl hypu a čtenářským žebříčkům. A opět jde o skvělou knihu, která si svá hodnocení zaslouží.
Doporučil bych ji lidem, kteří nepřemýšlí o tom, jak se chovají ke svým dětem, bytostem, které jsou na svých rodičích závislé a vkládají do nich veškerou důvěru, které jsou schopné, a jak snadné je jim ublížit, třeba i na trvalo, a jak bolestivé je tu jejich důvěru zklamat, v konečném důsledku i pro rodiče samotné.
Opět skvělá práce! Nejvíc se mi na těchto knihách líbí to, že čtěte nějaký příběh, o lidech, kteří se chovají nějakým způsobem a vy nevíte proč. Až se postupně pročítáte dějem, tak je vám vysvětleno proč se chovali, tak jak se chovali. A to se mi neskutečně líbí.... Že pochopím... A proto nemůže být žádná záporná postava.. každý v životě prožije věci, které ovlivní jeho chování a způsob vnímání svého okolí.. A my je nemůžeme hned odsoudit a zavrhnout.. musíme se snažit je pochopit..
Alena Mornštajnová je skvělá spisovatelka a úžasná vypravěčka. Její knihy jsou velice čtivé a nebojí se nabídnout obsah, který jiní spisovatelé obloukem obcházejí.
Bavilo mě. Politické události tvoří kulisu pro životy lidí, zároveň i ty životy ovlivňují.
Kniha, která vás nadchne a nepustí, dokud ji nedočtete. Dokonce mi, jakožto čtenáři, jenž otevřené konce nesnáší, styl ukončení nevadil, protože vše podstatné bylo řečeno. Možná se trošku vlekl závěr, ale nějak bytostně jsem to nepocítila, a i kdyby, musela bych stejně zohlednit název knihy (viz SPOILER).
SPOILER: Autorka brilatně zastírala, proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje. A to se považuji za bystřejšího čtenáře. (Když jsem listovala zpětně, tak mi nic neuniklo, jen vše bylo hezky zastřené slovy tak, aby to čtenáři nebylo na první čtení jasné hned.)
První kniha od paní Mornštajnové a musím říci, že mi došla slova. Je úžasná a opravdu čtivá. Tři večery a náraz jsem otáčela poslední list.
Páni .. tak tahle kniha byla jedna z nejlepších, které jsem kdy četla ... tak silný příběh, jaký má ... mě doháněl až k slzám ... vypadalo to až šíleně reálně popsaná totalitní doba ... také se mi líbilo, jak byl příběh rozdělen na část vyprávěnou Bohdanou a část, která se věnovala Svatoplukovi ... a jak se následně tyto části dějově propojily .. a následně dojemný konec ... no, nemůžu jinak ... musím doporučit všem ... je právem Knihou roku
Asi bych nemel takove veci cist, vzdy me to zasahne a musim premyslet zda vedu takovy zivot aby to stalo za to. Nadruhou stranu prave takove knihy z nas delaji lidi a ne stroje. Knizka je moc krasne napsana se silnym pribehem. Precteno jednim dechem.
Tleskám.Neuvěřitelně citlivě napsáno, s laskavostí autorce vlastní.Ačkoli se jedná o příběh smutný od začátku do konce, přesto bych toto vyprávění nazvala pohlazením po duši. Opakovaně jsem pustila slzu. Je to příběh obrovského lidského zoufalství ale i životaschopnosti, příběh otce a dcery, kteří k sobě celý život nedokážou najít cestu. Navíc je zde poměrně dobře vylíčen život v socialistickém režimu. Prostě za mě knížka, o které vím, že se k ní určitě vrátím, a ráda.
Nemám moc co dodat k této knize - je (možná až moc:D) čtivá, děj zajímavý, chování hlavních postav dostatečně vysvětleno. Já říkám 4* :)
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Skvělá kniha, měla takovou zvláštně tajemnou atmosféru, hodně dobře se četla. Příběh otce a dcery, který postupně odkrývá tajemství celé rodiny