Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6789
6789
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Z řady knih skvělé spisovatelky se mi líbila nejméně. Od předchozích knih se trochu odlišuje, což paní spisovatelka sama potvrdila v jednom rozhovoru. Přesto se moc těším na další knihu.
Knihy paní autorky se mi líbí. Je to takové hladké čtení o uplynulém čase v době, kterou jsme plně prožili. Události jsou mnohdy dramatické, ale nepřehnané ani moralizující, jakoby jen konstatování – takový je život. Život hrdinů této knížky nebyl jednoduchý. Otec zarytý komouš, který až pozdě pochopil, jaké byl po většinu času hovado. Dcera postižená podivnou atmosférou světa, do kterého se narodila. A je zde toho samozřejmě mnohem víc, ale to si už objevte sami.
No teda,paní spisovatelka vážně umí člověka připoutat ke knížce. Hodně silnej příběh. A doufám,že se můžu těšit na další její vyprávění.
Obecně moc nečtu české autory. Paní Mornštajnová je ale absolutní špička, takhle mají vypadat knihy. Silný příběh, skvělé tempo vyprávění, bohatý jazyk. Těším se na další knihy, spisovatelka umí psát skvěle.
Kniha, která se čte sama - opravdu s úplnou lehkostí a přirozeností v táhne od samého začátku. Je vyprávěním životních příběhů dcery a otce, které se po kapitolách střídá. V jistém momentě dožene příběh otce dceřino vyprávění a poskytuje jeho úhel pohledu. Ke konci knihy se příběhy prolnou. Moc hezké, niterné, výjimečné. Řadím mezi své nej knihy.
Po dlouhé době kniha, do které jsem se začetla hned na první stránce. Nadruhou stranu mne ale moc nebavil závěr knihy. Prislo mi, ze uz se poradně nic nedeje a navic me nastval otevreny konec.
Po prvních stránkách jsem si nebyla jistá, zda jsem si vzala knihu, kterou chci číst. Ale jakmile jsem se začetla, tak jsem nemohla přestat. A ten konec? .... sice se říká, že v nejlepším je třeba přestat, ale pár desítek stran bych ještě zvládla
Kniha se mi líbila víc než Hana. Důvody jsou už rozebrané v předchozích komentářích. Pro mě osobně hraje velkou roli to, že s "pachateli dobra" z minulého režimu mám osobní zkušenost. Věřím, že to s lidstvem mysleli dobře, ale zapomněli na člověka.
Tak tohle byl snad nejsmutnější a nejvíce empatický příběh z pera Aleny Mornštajnové. Samozřejmě, že největší tragédii přinesla kniha Hana, ale Tiché roky mě zanechali zcela šokovanou. Bylo mi neskutečně líto nedoceněné Bohdanky, ale i zahořklého Svatopluka, který přes všechny strasti svého života nedokázal vést šťastný život. Tato kniha je vskutku odlišná než předešlé autorčiny knihy. Je zde pouze jedna dějová linie, omezený počet postav a není tu žádná nadsázka jako třeba u Hotýlku či Slepé mapy. Opět však námět s vysokým potenciálem. Budu se opět opakovat, ale paní Mornštajnová nezklamala. Otevřený konec zde mě trošku zamrzel, ale musím říct, že byl nejspíše na místě.
Příběh, co mě strašně rozesmutnil. Bylo mi líto Svatopluka, Evy, ale hlavně Bohdany. Je to jako v životě, člověk vnímá určitou situaci odlišným způsobem, vyloží si ji po svém a už je všechno špatně. Moc se mi líbilo, jak se linie Svatopluka a Bohdany ke konci začaly prolínat a zapadat do sebe. Naopak konec se mi zdál maličko uspěchaný. Vůbec bych se nezlobila, kdyby autorka pár stránek přidala. Jinak mi přijde, že je její styl psaní na svém vrcholu, vybroušený jako diamant. Už se těším na další knihy!
Mám autorku ráda, ale trochu mi přijde, že na témata je už vyčerpaná. Tato kniha se mi líbila asi nejméně, ale přečetla jsem jí za necelý týden. Alena Mornštajnová má krásný jazyk, píše poutavě a do postav člověk opravdu pronikne. Zajímá mě, zda v dalších knihách bude pokračovat v takovýchto tématech či půjde jinou cestou.
Ponuré připomenutí toho, jak křehký je lidský život a jak s námi dokáže osud zamávat. Jak se lidé pod jeho tíhou mění a ač nejsou zlí, ubližují všem kolem sebe. Velmi bolestné čtení, místy však i milé. Doporučuji také výborné zpracování v podobě audioknihy, krásně načtené a podkreslené příjemným hudebním podkladem plným nostalgie, něhy i tíživosti.
Moje první kniha od této autorky. Velmi se mi líbil styl psaní. Prolínání pohledů obou hlavních aktérů knihy bylo přehledné a kniha tím získala spád.
Alena Mornštajnová dovede slovy vyjádřit zvláštní neklid a nepokoj, který člověk cítí, když je nespokojený. Napětí, tajemno. Nemusí si vypomáhat líčením sexu, násilí, vulgarismy, jako mnohé jiné současné autorky, i tak čtenář její knížku hltá. I Hana na mě tak působila. Je to dar a ne každému, kdo dneska píše, je tolik shůry naděleno.
Já opravdu smekám, protože Alena Mornštajnová je geniální vypravěčka! Příběh samotný, jeho poskládání, gradace, rozuzlení, krásný jazyk, vypravěčský styl... To je prostě paráda a já jsem se doslova kochala.
Až do 3/4 knihy jsem si nicméně lámala hlavu, proč zrovna Tiché roky? Celou dobu žádné náznaky, teda kromě neurčitých poznámek hlavní hrdinky o tom, že "je jiná". A mě to absolutně nedošlo! Až když už bylo nade vší pochybnost jasné, čím je Bohdanka "jiná", tak mi všechno do sebe zapadlo a konečně jsem prozřela.
Moc mě bavily dvě linie vyprávění, jak ta Bohdančina, tak ta Svatoplukova. Byli to právě dva vypravěči a jejich rozdílné pohledy na stejnou věc, kdo mě přinutili přemýšlet. Tiché roky jsou knihou především o nepochopení a nedorozumění, o křehkosti vztahů a osudových rozhodnutích.
Tiché roky jsou čtenářským balzámem a příjemnou procházkou vedoucí závažným příběhem.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Jsem vděčná za den, kdy se paní Mornštajnová rozhodla, že bude psát knížky :) její příběhy jsou krásné a styl psaní mě dokáže tak pohltit, že jsem každou její knížku přečetla za maximálně 2 dny.
Tichým rokům dávám 5* za poslední a první slova kapitol, za způsob objasnění názvu knihy, za spoustu emocí a za to, že jsem asi poprvé v životě litovala komunistu....
Jediné, co mě mrzí je otevřený konec, jelikož si myslím, že moje vlastní fantazie není tak dobrá jako paní Mornštajnové. Každopádně se těším na další knížky této PANÍ spisovatelky!