Tiché roky
Alena Mornštajnová
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Celkem čtvrtá kniha od této pro mě oblíbené české spisovatelky, kterou jsem přečetl. Musím však konstatovat, že ze všech jejich knížek mě tato zaujala asi nejméně. Snad proto, že je psaná povídkovým způsobem, v kterém jednotlivé úseky vyprávějí různí příslušníci několika generací rozvětvené rodiny Žákových, tedy trochu jiným způsobem než zbývající její romany. Chtěl bych však ocenit, že se autorce velmi dobře povedlo vykreslit jednotlivé postavy, jejich charaktery, jejich uvažování a chování a to v různých časových rovinách naší historie a především během složitého období bývalého komunistického režimu. I proto, že jsem příslušníkem starší generace a tuto dobu jsem prožil a mohu posoudit, že spisovatelka toto období velmi dobře a pravdivě vylíčila. Rád si přečtu i další její příběhy.
Je mi záhadou, jak je možné psát tak čtivě, a přitom nebýt povrchní ani podbízivý. Jednotlivé postavy vstávají ze stránek postupně a tak plasticky, že je čtenář po dobu čtení skoro bere za své příbuzné. Původně jsem chtěla jen ochutnat autorčin styl a knihu si přečíst někdy později, až bude kolem Vánoc více času na čtení. Samozřejmě se nic takového nekoná, protože jsem se jen těžko dokázala odtrhnout.
Zajímavý vyprávěcí postup - rozdělit příběh mezi dvě postavy - se může autorovi nehezky vymstít: buď se opakuje, nebo je to pro čtenáře nudné, protože se nepovede vybudovat dostatečné napětí mezi oběma linkami. Tady to fungovalo výtečně, dokonce se v posledních pár kapitolách stupňovalo napětí, které vešlo do vyprávění tak nenápadně, že zpětně ani nedokážu určit jak a kdy se vlastně objevilo.
Velmi dovedně jsou v románu zobrazeny rodinné vztahy, jejich dynamika a zdánlivé drobnosti, z nichž mohou vyrůst velké bariéry a mnohá nedorozumění.
Více zde: https://knihorozec.wordpress.com/2019/11/03/alena-mornstajnova-tiche-roky-promlouvaji-s-jemnou-nalehavosti/
Mornštajnová opět nezklamala! Skvělá knížka a příběh, ve kterém si myslíme, jak co je a poté zjistíme, že je všechno jinak, než se zdá.. :)
Nádherný,smutný a dojemný příběh..snad se šťastným koncem,kdybych mohla dám i více hvězd..nadchl mě a zaujal ještě o level více jako Hana.Život se s nikým nemazlí,jednou jsi dole a jednou nahoře,těžkou soudit a odsuzovat...Běla i Bohdana mi svým chováním a vzájemnou láskou a porozumněním i oddaností přirostly k srdci a zanechaly v něm hlubokou stopu.A Svatopluk..vlastně také..Doporučuji.
První knížka od paní Mornštajnové a chytila mě za srdce od první věty. Strhující, čtivá, ani věta navíc a zbytečná. Byla jsem z ní nadšená.
Mornštajnová je prostě paní spisovatelka, a i když ubírám jednu hvězdičku, stále podle mě i tento kousek patří k nejlepším knihám současné české literatury. Autorka prostě ví, jakým způsobem čtenáře chytnout a už nepustit. Téma komunismu se sice už poněkolikáté v její tvorbě opakovalo, ale ona se prostě umí v této těžké době dost dobře babrat a najít nový úhel. Dá se říct, že ani jedna postava mi nebyla sympatická a konec se dal trochu předvídat, proto ubírám jednu hvězdičku. Několikrát mě však příběh šokoval a strašně se mi jako vždy líbilo rozdělení vyprávění z pohledu více postav.
Mornštajnová prostě umí, to se ví. A v novince překvapila. V předchozích knihách byly všechny postavy dostatečně propracované a jejich osudy byly uvěřitelné. Tiché roky ale otevřely čtenářům naprosto nové obzory. Postavy začaly víc žít, donutily mě, jakožto čtenáře, s nimi soucítit a účastnit se jejich osobních dramat. Osud Blanky byl podle mě pro Mornštajnovou trochu netypický a docela (wow) drsný, ale za mě palec hore! Dávám plný počet. Protože se Alena Mornštajnová navzdory pochvalným slovům ze všech stran dokázala posunout zase o kousek dál!
Po přečtení jsem si musela dát několik dní oddych. Ten popis přemýšlení Bohdanky, opravdu nádherné
Kniha se pekne cetla. Autorka ma velky dar krasneho jazyka. Velmi ctive a citlive zpracovane tema.
Kniha se mi líbila, četla se skoro sama. Autorce se povedlo vykreslit charaktery jednotlivých postav. Jen mám pocit, že Bohdanin "problém" by si zasloužil větší prostor.
Autorka v příběhu skvěle vystihla problém mnoha lidí a rodin. Spousta lidí spolu neumí mluvit, domýšlí si, co ten druhý myslí... Proč dělá to a to...
"Za svůj život jsem řekl až příliš mnoho slov, která neměla být vyslovena..."
Z mého pohledu jich spíš měl Svatopluk říct mnohem mnohem víc...
Přečtěte si tuto krásnou knihu a mluvte se svými blízkými. Doporučuji!
skvělá knížka každá knížka od autorky byla super. Nemůžu říct,že by se mi nějaká líbila víc a jiná mín. Za mě plný počet hvězd. Doufám,že brzy výjde další knížka od paní autorky. Jediné,co bych vytkla je otevřený konec ten jsem čekala trošku jiný.
Opět skvělá kniha od této autorky. Vyprávění otce a dcery, vše do sebe zapadá do nejmenšího detailu, napsáno krásným jazykem. Už se těším, co příště Alena Mornštajnová pro své čtenáře nachystá.
Naprosto nechápu tak vysoké hodnocení u této knihy. Tady se hodí tak maximálně "mnoho povyku pro nic". Příběh téměř o ničem, v polovině knihy jsem už znala konec. Navíc otevřený konec, který nic neříká. Oproti autorčině předchozí knize Hana obrovské zklamání! Jak toto mohl psát ten samý člověk? :(
Stejně jako u jiných knih od Mornštajnové přečteno jedním dechem. Dva příběhy, dva vypravěči - otec Svatopluk a dcera Bohdana, kteří si absolutně nedokážou porozumět. Až pak jednoho dne dokážou, aspoň trochu. Do toho tajemná Blanka... Autorka zachycuje, jak určité situace formují člověka, brilantně rozpracovává psychologii svých dvou hlavních postav. Jazyk je úžasný a moc mě bavilo, jak vždy poslední věta/slovo jedné kapitoly, bylo i první větou/slovem kapitoly následující.
Knihy AM se velmi dobře čtou, vždy mám pocit, že je musím ihned dočíst. Děj rodiny Žáků vyprávěný pohledem otce a dcery, který se nakonec prolnou a člověk zjistí, že život není černo-bilý a některá rozhodnutí jsou zásadní a obtížná
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Skrýt reklamy
Audio :
Toto byla moje čtvrtá kniha od autorky, jen tuto jsem si poslechla jako audio. Můžu říct, výborný poslech. Kniha byla dojemná, krásná i smutná. Trochu v jiném podání než předešlé knihy, ale o to mě to bavilo víc. Jen mě trochu mrzí konec, ráda bych se dozvěděla víc. Na reakci otce a jak to bylo s nima dál...
Knihu určitě doporučuji.